7 Tdo 407/2014-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2014 v Brně
dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7.
2013, sp. zn. 11 To 74/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 9 T 11/2012, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S.
odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 9 T
11/2012, uznal obviněného J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body
A) a B) rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání
tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon
trestu do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí vyjmenovaných ve
výroku o trestu tohoto rozsudku.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 11 To
74/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání
státního zástupce podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně
tento rozsudek ohledně obviněného J. S. ve výroku o trestu odnětí svobody.
Podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném
výroku o vině a trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty odsoudil
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a
šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu
zařadil do věznice s dozorem. Podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání
obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednáním nebyl naplněn zákonný
znak spáchání trestného činu ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení § 283
odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu
uvedl, že větším rozsahem se rozumí dvacetinásobek množství většího než malého
a značným rozsahem pak je alespoň dvacetinásobek většího rozsahu. Poukázal na
to, že množství větší než malé činí 2g u metamfetaminu s obsahem čisté báze
účinné látky 0,6g (0,72g u hydrochloridu). Za množství odpovídající hranici
značného rozsahu by tak bylo nutné považovat minimálně 800g metamfetaminu.
Namítl proto, že jím spáchaný skutek měl být správně kvalifikován pouze jako
přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami
a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť dovoz léků k výrobě pervitinu
z Polska nepřesáhl množství potřebné k výrobě 800g pervitinu a kvalifikační
znak spáchání ve značném rozsahu proto nebyl naplněn.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1
tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 11 To
74/2013, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013, sp.
zn. 9 T 11/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v
Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že
námitky obviněného k posouzení jeho jednání ve značném rozsahu nemohou obstát,
neboť obviněný nezohledňuje aktuální judikaturní výklad tohoto znaku. S odkazem
na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2.
2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uvedl, že větším rozsahem je desetinásobek
množství většího než malé, a značným rozsahem pak minimálně desetinásobek
většího rozsahu. U metamfetaminu čisté báze účinné látky činí množství větší
než malé 0,6g (resp. 0,72g metamfetaminu hydrochloridu), větším rozsahem pak
bude 6g metamfetaminu (resp. 7,2g metamfetaminu hydrochloridu), značným
rozsahem pak 60g metamfetaminu (resp. 72g metamfetaminu hydrochloridu). Dále
uvedl, že vzhledem k těmto hodnotám je zcela zřejmé, že množství prekurzoru, se
kterým obviněný nakládal, nejenže přesahovalo hranici značného rozsahu, ale
dosáhlo téměř i hranici velkého rozsahu. Požadavek obviněného, aby za těchto
podmínek bylo jeho jednání posouzeno pouze podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,
tak lze považovat za zcela absurdní.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně
neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání
za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1
tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není
možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §
265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně
deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je
aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který
zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního
posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či
jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu
rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje
znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat
právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec
dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel
snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy,
tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí
skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže
zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková
zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém
rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je
určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k
tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána
ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání
podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou
správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu
věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám
proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednáním nebyl naplněn
zákonný znak spáchání trestného činu ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení §
283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo
pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující
omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím
svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán
odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li
čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve značném rozsahu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. U trestného
činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
s jedy podle § 283 tr. zákoníku zákon rozlišuje celkem tři pojmy vyjadřující
rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější
trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, „ve značném
rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Trestní zákoník blíže nevymezuje uvedené pojmy
charakterizující rozsah tohoto činu a jejich judikatorní výklad byl do nedávné
doby nejednotný. Výklad těchto pojmů byl proto sjednocen usnesením velkého
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo
1003/2012, z něhož vyplývá následující:
Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve
větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý
násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku
obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č.
467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství
větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení
vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého,
„značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým
rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy)
vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009
Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2).
Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li
omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet
z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl,
vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí
sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o
tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze
redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil
nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho
stanovení se uplatní i další okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán,
například výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou
látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž
pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro
které byly tyto látky určeny. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další
okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel
nakládal s uvedenými látkami, intenzitu újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala
u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též jiné skutečnosti.
Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu,
není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje
použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného
činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl,
nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo
celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně
přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže
množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný
rozsah (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního
stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného
dokazování vyplývá, že obviněný J. S. v blíže nezjištěné době nejméně od
prosince 2011 do 22. 3. 2012 bez povolení Ministerstva zdravotnictví České
republiky a v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, dovezl za účelem výroby
pervitinu nejméně v šesti případech v osobním motorovém vozidle zn. Škoda
Octavia, RZ: ......, z Polské republiky do České republiky celkem nejméně 474
balení léku Cirrus obsahující 6.636 tablet s deklarovaným obsahem 120mg
pseudoefedrinu v jedné tabletě, přičemž pseudoefedrin je prekurzorem k výrobě
drogy zařazené do kategorie 1 přílohy I. nařízení Evropského Parlamentu a Rady
(ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog. Po předchozí vzájemné dohodě obviněný J.
S. předával léky Cirrus v Š. u vlakového nádraží, v M. u benzínové čerpací
stanice a v O. u obchodního domu Globus spoluobviněným D. Š. a R. M., kteří z
nich následně na různých místech v lesních porostech okresu N. J. za pomoci
červeného fosforu, kyseliny fosforečné, hydroxidu sodného, toluenu a dalších
chemikálií a laboratorního skla vyráběli drogu pervitin, z níž si část nechali
a část předali obviněnému J. S. Z dovezeného množství léků Cirrus bylo možné
vyrobit celkem 733,28g metamfetaminu hydrochloridu s obsahem metamfetaminu
čisté báze účinné látky o hmotnosti 588,61g.
S ohledem na znění nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č.
4/2012 Sb. se za množství větší než malé v případě pervitinu (mezinárodně
označovanému jako „metamfetamin“) považuje množství dvou gramů, což odpovídá
0,6g metamfetaminu čisté báze účinné látky, resp. 0,72g metamfetaminu
hydrochloridu. Větším rozsahem ve smyslu výše uvedeného judikatorního vymezení
potom bude 6g metamfetaminu čisté báze účinné látky, resp. 7,2g metamfetaminu
hydrochloridu, značným rozsahem pak bude 60g metamfetaminu čisté báze účinné
látky, resp. 72g metamfetaminu hydrochloridu. Porovnáním těchto hodnot s
hodnotou zjištěnou v průběhu dokazování, je zřejmé, že množství prekurzoru, s
nímž obviněný nakládal, bylo způsobilé k produkci 733,28g metamfetaminu
hydrochloridu, resp. 588,61g metamfetaminu čisté báze účinné látky, tedy k
produkci množství, které nejen vysoce přesáhlo hranici značného rozsahu, ale v
případě hodnoty metamfetaminu čisté báze účinné látky téměř dosáhlo hranici
velkého rozsahu, v případě hodnoty metamfetaminu hydrochloridu ji dokonce
překonalo. V této souvislosti lze přitom akceptovat úvahu odvolacího soudu v
tom směru, že se jednalo o hraniční situaci, tedy o situaci, kdy je uvedená
modifikace právního posouzení na podkladě podpůrných kritérií podle citované
judikatury možná. Nejvyšší státní zástupce navíc nepodal dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že odvolací soud se výše uvedenou námitkou
týkající se spáchání trestného činu ve značném rozsahu obviněného zabýval a v
souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné
závěry odvolacího soudu a shledal, že obviněný svým jednáním naplnil nejen znak
spáchání trestného činu ve značném rozsahu, ale všechny zákonné znaky zločinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je
správná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně
neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v
neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek