7 Tdo 416/2011-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání
o dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
5. 8. 2010, sp. zn. 3 To 433/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 1 T 228/2009, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 1 T
228/2009, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) výroku o vině trestným činem
výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, a v bodě 2) výroku o vině trestnými
činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, v souběhu s pokusem trestného
činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 222 odst. 1 a § 35 odst. 1
tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon
byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také
ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou a podle § 229 odst. 1 tr. ř.
bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o
vině pod bodem 2 a proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě toto odvolání
usnesením ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 3 To 433/2010, zamítl podle § 256 tr. ř.
jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným
dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Existenci tohoto důvodu dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení
skutku v bodě 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, který měl být podle
jeho názoru právně posouzen jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné
pohnutky podle § 146a odst. 2 tr. zákoníku, když tato právní kvalifikace by pro
něj byla příznivější. Důvodnost tohoto právního posouzení skutku dovozuje z
okolností případu, kdy jeho jednání předcházelo nečekané, zákeřné a jím nijak
nevyprovokované napadení jeho osoby ze strany poškozeného T. L. , spočívající
v úderu pěstí velké intenzity do obličeje (kořene nosu), po kterém začal silně
krvácet, byl zmatený a 2 – 3 týdny jej bolela hlava, nos a také zuby při skusu.
Právě způsob, povaha a následky tohoto nijak nevyprovokovaného napadení, jakož
i slovní provokace ze strany poškozeného, časová a příčinná souvislost mezi
tímto napadením poškozeným, a následně jeho napadením poškozeného, odůvodňuje
tuto právní kvalifikaci jeho jednání, protože bez zavrženíhodného jednání
poškozeného vůči němu, by nedošlo ani ke zranění poškozeného.
Obviněný také namítá, že útok poškozeného u něj vyvolal ztrátu paměti,
ale z důvodu nezajištění nutného lékařského ošetření jeho osoby ze strany
Policie ČR, to nebylo objektivizováno. Je ale přesvědčen, že útok u něj vyvolal
stav, kdy nevěděl co dělá a co se děje, takže u něj musela být vymizelá složka
ovládací i rozpoznávací. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, a buď tomuto
soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem,
aby skutek ad. 2) byl posouzen jako přečin podle § 146 odst. 2 tr. zákoníku,
nebo aby Nejvyšší soud takto sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k
dovolání uvedl, že byť jednání obviněného bezprostředně navazovalo na napadení
ze strany poškozeného, nelze toto napadení ze strany poškozeného kvalifikovat
jako zavrženíhodné podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, protože úder pěstí do
nosu, byť je v rozporu s právem i morálkou, nedosahuje takové závažnosti a
provokačního potenciálu, aby privilegoval následné jednání obviněného,
spočívající v opakovaném bodání nožem zejména do hlavy a zad poškozeného. Není
proto dána potřebná míra korelace, pochopitelnosti a ospravedlnitelnosti
jednání obviněného vůči jednání poškozeného, když jak obviněný sám uvedl v
dovolání, jeho napadení poškozeným bylo shledáno pouze přestupkem. Státní
zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud předně zjistil, že pod uplatněný důvod dovolání lze
podřadit námitku obviněného ohledně nutného vymizení rozpoznávací a ovládací
složky u něj v důsledku útoku poškozeného, protože obecně spadá otázka
příčetnosti do oblasti hmotně právního posouzení. V daném případě jde o
opakovanou námitku obviněného, kterou se domáhá jiného hodnocení zejména
znaleckých posudků znalců z oboru psychiatrie a neurologie, kdy znalci
jednoznačně vyloučili jak poruchu vědomí obviněného po úderu ze strany
poškozeného, tak zejména vymizení ovládací a rozpoznávací složky. Soud I.
stupně se touto otázkou podrobně zabýval a Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje
na odůvodnění rozsudku (str. 9 – 12). Nejvyšší soud proto tuto námitku
obviněného považuje za zjevně neopodstatněnou, když soud I. stupně měl pro
rozhodnutí o příčetnosti obviněného spolehlivý podklad a shodnou námitkou se
řádně zabýval také soud odvolací (str. 4 – 5 usnesení).
Ke stejnému závěru pak Nejvyšší soud dospěl i ohledně další hmotně
právní námitky obviněného, kdy se domáhá, aby jeho jednání nebylo kvalifikováno
jako trestný čin ublížení na zdraví (ve stadiu pokusu) podle § 222 odst. 1 tr.
zákona, ale jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a
odst. 2 tr. zákoníku. Přitom nutno uvést, že obviněný nenamítá, že by snad jeho
jednání ve vztahu k těžké újmě na zdraví mělo být posouzeno jako nedbalostní. Z
hlediska použití privilegovaného ustanovení § 146a tr. zákoníku tak u něj
vzhledem k úmyslnému zavinění přichází v úvahu ustanovení § 146a odst. 3 tr.
zákoníku, když v odst. 2 jde o případ způsobení těžké újmy na zdraví z
nedbalosti.
Jak vyplývá z popisu skutku ad. 2) výroku o vině rozsudku, obviněný se
dopustil pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222
odst. 1 tr. zákona (úmyslná těžká újma na zdraví) v podstatě tím, že dne 5. 8.
2009 kolem 18.45 hodin v O. , v prostoru před zahradní restaurací, po
předchozím požití alkoholu, předcházející slovní rozepři a jeho napadení T. L.
, tohoto fyzicky napadl čepelí nože o délce 8 cm tak, že jej opakovaně bodnul
do oblasti hlavy, zadní strany trupu a obou horních končetin, čímž mu způsobil
v rozsudku popsaná zranění, přičemž s ohledem na způsob útoku a lokalizaci
zásahů toliko náhodou nedošlo ke vzniku mnohem závažnějšího poranění.
Podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou
újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného
omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání
poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na 4 léta.
Obviněný se dovoláním domáhá posouzení jednání poškozeného jako
zavrženíhodného. Již soud I. stupně tomuto návrhu obhajoby nevyhověl m. j.
zejména z toho důvodu, že provokující jednání poškozeného by mělo být v určitém
poměru k jednání obviněného, který v tomto případě značně překročil míru
proporcionality. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, když obviněný
stejnou námitku uplatňoval již také v odvolání.
Jak uvedl již soud I. stupně v odůvodnění rozsudku, obviněný se
dopustil trestné činnosti po provokacích a ráně poškozeného a jednání
poškozeného bylo jistě v rozporu s morálkou. Tyto skutečnosti ale ani podle
názoru Nejvyššího soudu nemůžou odůvodnit posouzení jednání poškozeného jako
zavrženíhodného ve smyslu ustanovení § 146a odst. 3 tr. zákoníku, když se musí
jednat o jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v příkrém
rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném
sobectví a neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Musí se tedy
jednat v případě jednorázového jednání o natolik intenzivní předchozí jednání
poškozeného, že se stane omluvitelnou pohnutkou jednání pachatele a důvodem pro
použití privilegované skutkové podstaty § 146a odst. 3 tr. zákoníku. V daném
případě k celému konfliktu došlo poté, co se chtěl poškozený v podstatě
přátelsky pozdravit s obviněným podáním ruky, přičemž nedopatřením shodil
sklenici s pivem a polil přítelkyni obviněného sedící s ním u stolu. I poté se
ale poškozený choval v podstatě smířlivě, když koupil a přinesl nové pivo. Až
následně došlo k nedorozumění resp. verbálnímu konfliktu mezi poškozeným a
obviněným, kdy poškozený najednou udeřil obviněného pěstí do nosu. Na toto
jistě protiprávní jednání poškozeného v rozporu s morálkou, které ale nebylo
nijak zvlášť intenzivní, a také obviněný v dovolání uvádí, že bylo po podání
trestního oznámení posouzeno pouze jako přestupek, reagoval obviněný vysoce
agresivně tím, že jej nejméně 8 x bodl čepelí nože délky 8 cm do oblasti hlavy,
zad a obou horních končetin. Vzhledem k tomu, že došlo k zalomení čepele nože v
měkkých tkáních, kdy byla čepel nalezena v bodném kanálu na levé spánkové
kosti, hodnotil znalec útok obviněného na poškozeného jako „razantní útok“, kdy
jen shodou náhod nedošlo k závažnějšímu poranění. Obviněný přitom nezaútočil na
poškozeného bezprostředně, ale až poté co se odešel do výčepu umýt, napadl
zezadu odcházejícího, resp. utíkajícího poškozeného.
Obviněný sice v dovolání poukazuje na podnapilost poškozeného, ale on
sám se dne 5. 8. 2009 nacházel ve stavu středně těžké opilosti, co v
souvislosti se znaleckým hodnocením jeho emocí na úrovni pudovosti, impulsivity
a s výrazným agresivním podbarvením, vysvětluje jeho značně agresivní útok na
poškozeného, který byl zcela neadekvátní předchozímu napadení poškozeným. Proto
Nejvyšší soud považuje za správný závěr, který již soud I. stupně uvedl v
odůvodnění rozsudku, že provokující chování poškozeného by mělo být vždy v
určitém poměru k jednání obviněného, ale v této věci obviněný „značně překročil
míru proporcionality“.
Rovněž Nejvyšší soud tedy neshledal podmínky pro právní posouzení
jednání obviněného v bodě 2) výroku o vině jako přečin podle § 146a odst. 3 tr.
zákoníku, když není splněna v dovolání namítaná podmínka, že obviněný jednal v
důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Protože touto
námitkou se již podrobně zabývaly soudy obou stupňů, a obviněný ji opětovně
uplatnil i v dovolání, shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně
neopodstatněnou.
Nejvyšší soud tak zjistil, že napadené rozhodnutí nespočívá na
nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš