7 Tdo 417/2024-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 8 To 378/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 111/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 11. 2023, č. j. 1 T 111/2023-263, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině), pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2), přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (bod 4).
Za trestné činy uvedené v bodech 1, 3 a 4 výroku o vině byl podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Za skutek uvedený v bodu 2 výroku o vině a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2023, č. j. 9 T 5/2023-42, byl podle § 146 odst. 1, § 43 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Městského soudu v Brně. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 5 126 Kč a poškozenému P. B. 2 430 Kč.
2. Podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil - zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1) v podstatě tím, že dne 10. 1. 2023 kolem 17:00 hodin v XY na ulici XY před budovou obchodního centra poblíž vstupních dveří do supermarketu XY v úmyslu získat finanční prostředky prudce zezadu uchopil poškozeného P. B., nar. XY, za pravou paži, čímž ho čelem otočil k sobě, poté po něm opakovaně požadoval vydání peněz se slovy „dej mně stovku, nebo tě nepustím“, položil mu ruce na ramena, poškozený se snažil z místa odejít, sundával ruce obviněného ze svých ramen, lehce obviněného odstrkoval, obviněný mu bránil v odchodu, stavěl se před něj a rukama strkal do poškozeného, který chtěl z místa odejít, poté obviněný přistoupil těsně k poškozenému, na kterého mluvil, rozhazoval rukama a domáhal se vydání peněz a poškozený ze strachu z obviněného vytáhl svoji peněženku s finanční hotovostí 2 430 Kč, kartičkou zdravotní pojišťovny a občanským průkazem, kterou mu obviněný vytrhl z ruky, poté poškozený z místa odcházel a obviněný jej z otočky pravou nohou udeřil do pravé strany těla,
- pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2) tím, že dne 4. 1. 2023 v 18:59 hodin v XY na ulici XY XY, před hlavní budovou vlakového nádraží fyzicky napadl poškozeného R. Š., nar. XY, tak, že ho udeřil dvakrát pěstí do hlavy, a poté, co poškozený upadl na zem, ho udeřil dvakrát pěstí do obličeje a kopnul do obličeje, v důsledku čehož byl poškozený ošetřen v Nemocnici Břeclav v chirurgické ambulanci pro frakturu nosních kůstek a pohmoždění nosu a poté propuštěn do domácího léčení, přičemž mu hrozilo s ohledem na intenzitu útoku na hlavu minimálně zranění s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu přesahující sedm dnů,
- přečinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3) tím, že v době od 12:40 hodin do 13:20 hodin dne 20. 1. 2023 v XY, na ulici XY, kde se nacházela řada lidí – cestujících, zaměstnanců Českých drah a dalších občanů, pod vlivem psychotropní látky amfetamin/metamfetamin, který si nitrožilně aplikoval, čímž se dostal do stavu psychotické poruchy (toxické psychózy), která zapříčinila vymizení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností, přičemž tento stav si navodil přesto, že znal vliv a účinky metamfetaminu na svoji osobu a své agresivity při intoxikaci si je velmi dobře vědom, se nejprve na čtvrtém nástupišti vlakového nádraží ČD XY svlékl pouze do trenýrek, po nástupišti poházel své oblečení, pobíhal po kolejišti, a přes koleje a nástupiště utíkal směrem na autobusové nádraží, při tom hlasitě pořvával, následně proběhl kolem cukrárny XY na tzv. pěší zónu již zcela nahý, neboť mu v běhu spadlo spodní prádlo, poté si v kašně začal umývat nohy a stěžoval si, že mu je něco rozežírá, následně vběhl do lékárny XY, s. r. o., odkud jej vytáhl ven svědek J. D., obviněný následně utekl do přilehlého parku, kde byl vyhledán asistenty prevence kriminality Městské policie Břeclav,
a jednání pod body 2 a 3 se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 18 T 1/2021, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mj. za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku mj. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
- přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (bod 4) tím, že v době od 16. 1. 2023 do 26. 1. 2023, kdy byl dodán do výkonu trestu policejním orgánem, nenastoupil bez závažného důvodu do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2023, č. j. 9 T 5/2023-42, přičemž mu byla dne 8. 1. 2023 předána písemná výzva Městského soudu v Brně k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody pod sp. zn. 9 T 5/2023, která obsahovala mj. pokyn, aby nejpozději do 16. 1. 2023 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody do věznice v Brně – Bohunicích, a to v době od 8:00 hod. do 16:00 hod., a dále obsahovala poučení o tom, že pokud nenastoupí do výkonu trestu odnětí svobody ve stanovené lhůtě, může být jeho jednání posouzeno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až na dva roky.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl ve výroku o trestu a uvedl dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř. Odkázal na svá přechozí vyjádření učiněná před soudy obou stupňů a konstatoval, že se odvolací soud s jeho námitkami řádně nevypořádal. Tresty, které mu byly uloženy, považuje obviněný za nepřiměřené. K trestné činnosti se v podstatě doznal. Skutek uvedený pod bodem 1 se nestal tak, jak byl popsán v obžalobě. Pokud jde o obhajobu obviněného, je třeba vzít v potaz, že se snažil věc soudu popsat, jak si ji sám zapamatoval. Jeho osobnost je bohužel narušena předchozím užíváním omamných látek a obviněnému se tak hůře zvládají některé situace a stres. Soudy dostatečně nepřihlédly k poslednímu vývoji přístupu obviněného k řádnému vedení života a snaze se změnit. Projednávání trestné činnosti, pro kterou byl obviněný ve vazbě v průběhu tohoto řízení, mu nemůže být k tíži, protože věc není pravomocně skončena. Obviněný po propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody brigádně pracoval a snažil se vyvarovat užívání omamných látek. Nad svým jednáním vyslovil opakovaně lítost. V případě skutku pod bodem 1 bylo namístě přihlédnout k tomu, jakým způsobem byl skutek spáchán. Míra užitého násilí byla velmi nízká. Obviněný se ohledně výše trestů ztotožnil s návrhem státního zástupce, který navrhl tresty čtyři roky a dvanáct měsíců. Trest, který byl obviněnému uložen, není v souladu s ustanovením § 37 odst. 2 tr. zákoníku, neboť je v rozporu se zásadou přiměřenosti a s účelem trestu. Nelze také vyloučit, že úhrnný trest bude zvýšen v rámci ukládání souhrnného trestu ve věci, v níž je odsouzený ve vazbě. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a věc aby přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného připomněl, že proti výroku o vině není v dané věci dovolání přípustné a že nelze přihlížet k té části dovolání, v níž obviněný odkazuje na svá předchozí vyjádření v průběhu řízení. Konkrétní dovolací námitky směřující proti přílišné přísnosti uloženého trestu neodpovídají žádnému z uplatněných dovolacích důvodů. Uložené tresty odnětí svobody jsou podle státního zástupce poměrně přísné, především trest v trvání šesti let, s ohledem na spáchání více trestných činů a bohatou trestní minulost obviněného však v žádném případě nejde o tresty excesivní, extrémně přísné a nespravedlivé, které by byly v rozporu s ústavní zásadou proporcionality trestní represe. Jedině taková vada by přitom opravňovala k výjimečnému zásahu dovolacího soudu do výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. Bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
8. Obviněný zaměřil dovolání do výroku o trestu, který považuje za nepřiměřený, a to zejména úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Dovolací námitky nejsou podřazeny pod uplatněné dovolací důvody a obviněný tedy nijak nespecifikoval, v čem podle něj spočívá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, resp. lze mít z obsahu dovolání za to, že nesprávné hmotněprávní posouzení má spočívat v namítané nepřiměřenosti trestu. Dovolání sice neobsahuje konkrétní námitky zaměřené do výroku o vině (mimo tvrzení, že skutek pod bodem 1 výroku rozsudku se odehrál jinak, toto tvrzení se však zjevně vztahuje k další argumentaci týkající se hodnocení obhajoby obviněného a jeho postoje ke spáchané trestné činnosti v rámci ukládání trestu), přesto je však namístě nejprve zdůraznit, že do výroku o vině není v daném případě dovolání přípustné, neboť odvolání podal pouze obviněný a výslovně pouze do výroku o trestu a odvolací soud podle § 254 tr. ř. nebyl povinen výrok o vině přezkoumávat.
9. Obviněný odkázal na svá předchozí vyjádření před soudy obou stupňů, aby je tak učinil součástí své dovolací argumentace. K tomu však nelze v souladu s ustálenou judikaturou přihlížet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce a ze zákonem vymezených důvodů, přičemž Nejvyšší soud se v dovolacím řízení může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).
10. Námitka, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, není podřaditelná pod uplatněné ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání. Judikatura Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr., při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z rozhodnutí ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
11. Výklad Nejvyššího soudu, že otázky přiměřenosti trestu (za předpokladu adekvátně uplatněné diskreční pravomoci soudů a řádného odůvodnění jejich rozhodnutí) nespadají pod žádný z důvodů dovolání podle trestního řádu, tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zároveň však opakovaně zdůrazňuje ústavněprávní povahu zásady proporcionality trestních sankcí s tím, že dovolací řízení v trestním řízení se nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh soudního řízení (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
12. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to dosahuje úrovně, při které je dotčena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v ustanovení čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o ústavně zaručená základní práva.
13. Konstantní judikatura, z níž nepochybně vyplývá nutnost poskytnutí ochrany základním právům obviněného v každém stadiu trestního řízení, ovšem nic nemění na tom, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání nelze považovat za jakousi třetí instanci plného přezkumu, jež by měla činit vlastní závěry, ať už ohledně skutkových zjištění, nebo ohledně přiměřenosti uložených trestů. Dovolání je nutné odmítnout v případech, kdy se obviněný v zásadě pouze domáhá přiznání jiné váhy určitým okolnostem z hlediska jejich významu pro ukládání trestu a tuto argumentaci směřuje právě jen proti uvážení soudu provedenému v jeho zákonných mezích, do něhož Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže zasahovat.
14. Jak už bylo zmíněno, zásah dovolacího soudu do výroku o trestu by přicházel v úvahu jen v případě uložení excesivně přísného trestu, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe. K tomu v daném případě nedošlo. V posuzované věci není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud zasáhl do výroku o uložení trestu. Úhrnný trest odnětí svobody na šest let byl obviněnému vyměřen v polovině zákonné trestní sazby podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.
15. Soud prvního stupně v odst. 35 odůvodnění rozsudku shrnul trestní minulost obviněného, který má v evidenci Rejstříku trestů 24 záznamů, a konstatoval, že obviněný se soustavně dopouští trestné činnosti. Poukázal např. na skutečnost, že obviněný se skutků pod body 1, 3 a 4 dopustil poté, co si dne 8. 1. 2023 vyslechl odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně, který rovněž nabyl právní moci, a měl vědomost o tom, že má nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. Nalézací soud dále shrnul chování obviněného ve výkonu trestu a vazby v minulosti a v době projednávání věci. Poukázal přitom na jeho četné kázeňské problémy. Přihlédl také k opakovanému postihu za přestupky. Vzhledem k tomu, že předchozí nepodmíněné tresty odnětí svobody z hlediska nápravy obviněného selhaly, rozhodl soud o uložení trestu v polovině zákonné trestné sazby, která u trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku činí 2 až 10 let. Z ničeho neplyne, že by k tíži obviněného bylo přičteno v době rozhodování neskončené trestní stíhání. Tato skutečnost je v rozsudku zjevně konstatována pouze pro dokreslení osobnosti obviněného.
16. Ačkoli lze soudům obou stupňů vytknout, že se kritérii pro ukládání trestu zabývaly pouze z hlediska hodnocení osoby obviněného a nikoli zejména z hlediska konkrétní závažnosti spáchaných skutků, zejména nejpřísněji trestného zločinu loupeže, nedošlo k vybočení ze zásady proporcionality trestních sankcí. Soudy vycházely na jedné straně z polehčující okolnosti doznání, na druhé straně z přitěžujících okolností spáchání více trestných činů a zejména mnohočetné recidivy. Byť tedy míra násilí užitá při spáchání skutku pod bodem 1 byla spíše nižší v porovnání s jinými případy trestného činu loupeže, soudy jednak v daném případě ukládaly úhrnný trest za tři skutky, zejména ale nepochybily, když při ukládání trestu akcentovaly trestní minulost a osobnost obviněného, jehož nápravu lze označit za velmi obtížnou. I přesto je uložený úhrnný trest odnětí svobody na šest let (uložený spolu s dalším trestem v trvání jednoho roku) přísný, a to právě vzhledem k menší konkrétní závažnosti spáchaných skutků, zejména zmíněné loupeže. V rámci řízení o dovolání však nelze takto uložený trest označit za rozporný s ústavně zaručenou zásadou proporcionality trestních sankcí, což ostatně obviněný ani nenamítl.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud obviněný svými námitkami nenaplnil uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., nenaplnil ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu