Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 418/2003

ze dne 2003-04-16
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.418.2003.1

7 Tdo 418/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2003 o dovolání obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 7 To 441/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno?venkov pod sp. zn. 1 T 116/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

Obviněný M. R. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 7 To 441/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 1 T 116/2002. Dovolání obviněný podal \"proti výroku o vině a následně i do výroku o trestu a výroku o uložení povinnosti k náhradě škody\", neboť podle názoru obviněného nebyl v trestním řízení dostatečně objasněn skutkový stav věci. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že v proběhlém trestním řízení nebyly odstraněny pochybnosti, které vznikly v průběhu dokazování jeho viny v souvislosti s výpovědí spoluobviněného. Podle názoru obviněného nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, když jeho vina byla soudem odvozena od výpovědi spoluobviněného, aniž by soud přihlížel k dalším důkazům či opatřil a provedl další důkazy, které by ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. vedly ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný uvedl, že se žádného trestného činu nedopustil a \"v celé věci byl obviněn a odsouzen neprávem\".

Nejvyšší soud jak soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, zastoupenou obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutno především posoudit, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno v rámci tohoto dovolacího důvodu namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudem, a to v tom smyslu, že skutek nemá znaky trestného činu vůbec nebo má znaky jiného trestného činu, než jakým byl obviněný uznán vinným. V rámci dovolání není možno namítat, že soud zjistil skutek nesprávně, že důkazy hodnotil vadně, ev. neprovedl dokazování v intencích návrhů obhajoby apod. V dovolacím řízení je tedy Nejvyšší soud povinen vycházet z již konečného skutkového zjištění a

teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Z uvedeného vyplývá, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají jen námitky právní, nikoli námitky skutkové.

Obviněný M. R. v podaném dovolání, v celém jeho rozsahu, uplatnil výhradně námitky skutkové. Uvedené skutkové námitky směřují proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z provedených důkazů dovodily. Obviněný zpochybňuje výpověď spoluobviněného, pokud tento vypovídal v jeho neprospěch a soudům vytýká, že výpovědi spoluobviněného uvěřily, aniž by měly další důkazy, které by věrohodnost spoluobviněného měly podporovat. Z argumentace obviněného uplatněné v dovolání tedy plyne, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů, což vyplývá i z té části, kde obviněný uvádí, že předmětný trestný čin nespáchal. Shora uvedené námitky tedy nejsou námitkami právními, ale námitkami skutkovými.

Z obsahu podaného dovolání pak vyplývá, že dovolací důvod byl obviněným uplatněn pouze formálně, neboť jednotlivé námitky v dovolání uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože mají původ výlučně ve skutkovém zjištění.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann