7 Tdo 421/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2002 o dovolání
obviněného L. A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2002,
sp. zn. 4 To 471/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp.
zn. 3 T 138/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného L. A. o d m
í t á .
V trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 138/2001 podal
obviněný L. A. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 4 To 471/2001, jímž bylo
rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne
22. 8. 2001. Obviněný uvedl, že dovolání podal z důvodů stanovených v § 265b
odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
spatřoval obviněný v tom, že Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem v hlavním
líčení konaném dne 22. 8. 2001 bez přítomnosti obviněného a jeho obhájce,
ačkoli se předem řádně omluvili. Důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. spatřoval obviněný v tom, že provedenými důkazy nebyla vyvrácena jeho
obhajoba založená na tvrzení, že se žádné trestné činnosti nedopustil. V
závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby ho
zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o tu část dovolání, v níž byl namítnut
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jde o dovolání zjevně
neopodstatněné, a že pokud jde o tu část dovolání, v níž byl namítnut dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání, které bylo podáno
ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Hlavní líčení se konalo nejprve dne 18. 7. 2001 za přítomnosti obviněného. V
tomto hlavním líčení byl obviněný vyslechnut a v rámci svého výslechu se
vyjádřil ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu. Byla vyslechnuta též
svědkyně J. A., jejíž výpověď byla hlavním důkazem z hlediska obžaloby. K této
výpovědi měl obviněný možnost se vyjádřit a měl také možnost klást svědkyni
otázky. Kromě toho byli vyslechnuti další tři svědci. Hlavní líčení bylo
odročeno na 8. 8. 2001, kdy se konalo opět za přítomnosti obviněného, a při
tomto hlavním líčení byli vyslechnuti dva svědci, byly přečteny protokoly o
výsleších tří svědků a dále byly provedeny listinné důkazy. Hlavní líčení bylo
odročeno na 22. 8. 2001 a k tomuto hlavnímu líčení se obviněný nedostavil. Dne
22. 8. 2001 tedy bylo hlavní líčení na podkladě rozhodnutí soudu učiněného
podle § 202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného a v jeho průběhu
byl vyslechnut znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se
specializací na klinickou psychologii a poté byl vyhlášen rozsudek.
K hlavnímu líčení konanému dne 22. 8. 2001 byl obviněný předvolán tak, že vzal
termín jeho konání na vědomí při odročení hlavního líčení konaného dne 8. 8.
2001. Dne 16. 8. 2001 došlo Městskému soudu v Brně podání, které vypracoval
obhájce obviněného a v kterém bylo žádáno o odročení hlavního líčení. Obsahem
podání zároveň byla omluva obviněného i jeho obhájce u hlavního líčení
stanoveného na 22. 8. 2001, a to z důvodu dovolené obhájce a pracovní
neschopnosti obviněného. Lze poznamenat, že pracovní neschopnost obviněného
nebyla nijak doložena.
Podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného se mohlo hlavní líčení
provést, jen když měl soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu
trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla
obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně
předvolán, o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný už některým
orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, a bylo dodrženo ustanovení o
sdělení obvinění (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat
si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního
líčení v nepřítomnosti obviněného nebyly nijak vázány na to, zda se obviněný
omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Městský soud v Brně
tudíž nemohl nijak porušit ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal
hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost
předem omluvil a jako důvod své nepřítomnosti uvedl pracovní neschopnost.
Je tedy zcela evidentní, že dovolání obviněného se opírá o okolnosti, které
jsou z hlediska zákonných předpokladů k provedení hlavního líčení bez
přítomnosti obviněného nerozhodné. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl,
které konkrétní ustanovení považoval za porušené. Jak již bylo konstatováno, z
hlediska ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. uplatnil v dovolání námitky, které se
zákonnými předpoklady k provedení hlavního líčení bez jeho přítomnosti nijak
nekorespondují. Pokud jde o ustanovení vylučující postup soudu podle § 202
odst. 2 tr. ř., nepřicházelo použití žádného z nich v úvahu, protože obviněný
byl stíhán pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a
poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a nebyl ve vazbě ani ve
výkonu trestu odnětí svobody.
Námitka, že hlavní líčení konané dne 22. 8. 2001 bylo provedeno také bez
přítomnosti obhájce, stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř., protože tento dovolací důvod spočívá v porušení ustanovení o
přítomnosti obviněného a nikoli též obhájce.
I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, zabýval se Nejvyšší soud
nepřítomností obviněného v hlavním líčení konaném dne 22. 8. 2001 i z toho
hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání
věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod. Tím, že se obviněný předem omluvil a požádal o odročení hlavního
líčení, dal najevo, že se ho chce zúčastnit. Postup Městského soudu v Brně,
který se podle § 202 odst. 2 tr. ř. přesto rozhodl provést hlavní líčení bez
přítomnosti obviněného, tedy byl určitým zásahem do zmíněného práva obviněného.
Šlo však o zásah, který byl akceptovatelný, protože k němu soud měl zákonný
podklad a protože soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a
takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Účelem
práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu
reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za
vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. V posuzovaném případě byla
konána tři hlavní líčení, přičemž obviněný byl dvěma z nich přítomen a v této
spojitosti se při svém výslechu vyjádřil k obsahu obžaloby a k důkazům, pokud
měly povahu výpovědí svědků a listinných důkazů. Obviněný nebyl přítomen pouze
tomu hlavnímu líčení, v němž v rámci dokazování byl proveden důkaz znaleckým
posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na
klinickou psychologii. Význam znaleckého posudku pro skutková zjištění
Městského soudu v Brně byl jen podpůrný, protože jím bylo ověřováno, zda
svědkyně J. A. není osobou s takovými vlastnostmi, z nichž by mohl vyplývat
sklon ke konfabulacím. Pro samotná skutková zjištění, z nichž Městský soud v
Brně vycházel, byl rozhodný především obsah výpovědi svědkyně J. A. a dále to,
že Městský soud v Brně hodnotil tuto výpověď jako důkaz, kterému obsahově
odpovídaly i další provedené důkazy, pokud měly charakter výpovědí svědků.
Městský soud v Brně vzal sice v úvahu i poznatky, které o osobě svědkyně J. A.
vyplývaly ze znaleckého posudku, avšak tyto poznatky podle jeho hodnocení
nepřímo pouze potvrdily to, co vyplývalo z obsahové shody mezi výpovědí
svědkyně J. A. a výpověďmi dalších svědků. Znalecký posudek tudíž nebyl v
žádném případě nějakým stěžejním, rozhodujícím či jediným důkazem, z něhož by
Městský soud v Brně čerpal svá skutková zjištění jako podklad výroku o vině.
Provedení hlavního líčení dne 22. 8. 2001 bez přítomnosti obviněného tedy
evidentně nebylo tak závažným zásahem do práva obviněného na projednání věci v
jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek
byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli neměl znaky žádného
trestného činu nebo měl znaky jiného trestného činu. V tom spočívá podstata
nesprávného právního posouzení skutku. Rozumí se však skutek, jak byl v
rozhodnutí soudu zjištěn. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
neumožňuje namítat nesprávnost samotného zjištění posuzovaného skutku,
nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování apod.
V daném případě obviněný v dovolání sice odkázal na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil žádné námitky, které by obsahově
odpovídaly tomu, co zákon předpokládá jako „nesprávné právní posouzení skutku“,
tj. skutku, který byl zjištěn jako podklad napadeného rozhodnutí. Obviněný v
dovolání neuvedl nic ani v tom směru, který by se týkal „jiného nesprávného
hmotněprávního posouzení“, tj. jiného než právní kvalifikace zjištěného skutku.
Námitky, které obviněný spojoval s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., v celém rozsahu směřovaly jen proti skutkovým zjištěním a proti
hodnocení důkazů. Šlo tedy o námitky, které obsahově nenaplňovaly deklarovaný
dovolací důvod.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, a to jednak podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř., pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., jednak podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud jde o
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec