USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný Ing. Jaroslav Kočí, trvale bytem Háj u Duchcova, Lesní stezka 35, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, sp. zn. 6 To 36/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 6/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Jaroslava Kočího odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 3 T 6/2020-1966, byl obviněný uznán vinným dvěma zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2021 Sb., za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené Keramo Plus, a. s. (dále jen „Keramo plus“) škodu ve výši 10 637 086,80 Kč.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že (bod 1 výroku) v pozici člena představenstva a ředitele společnosti Keramo plus, který byl zmocněn ke všem úkonům, k nimž obvykle dochází při činnosti související s předmětem činnosti společnosti, v blíže nezjištěné době od 5. 3. 2007 do 7. 10. 2008 jménem této společnosti jako objednatel uzavřel se společností Stavoplast KL, s. r. o., jako zhotovitelem smlouvy o dílo na opravy strojního zařízení společnosti Keramo plus, následně podepsal zápisy o předání a převzetí díla podle těchto smluv, ačkoliv věděl, že ze strany zhotovitele deklarované opravy nebyly provedeny, a poté sám nebo prostřednictvím jiné osoby dbalé jeho pokynů nechal uhradit z účtu společnosti Keramo plus, faktury vystavené zhotovitelem na základě nepravdivých zápisů o předání a převzetí díla, tedy vědomě nakládal s finančními prostředky společnosti Keramo plus v rozporu se zájmem této společnosti a účelem, ke kterému byly finanční prostředky určeny. Takto obviněný uzavřel konkrétně ve výroku označenou smlouvu o dílo, na základě které pak došlo k proplacení pěti faktur s celkovou škodou 6 189 055,50 Kč způsobenou společnosti Keramo plus.
3. Podle bodu 2 výroku rozsudku se pak obviněný dopustil jednání popsaného takřka shodně jako v bodě 1, v podstatě jen s tím rozdílem, že se mělo odehrávat v blíže nezjištěné době od 28. 7. 2010 do 5. 9. 2013, kromě oprav strojního zařízení šlo také o opravy nemovitých věcí (a faktury nechával uhradit nikoli „z účtu“, ale „z finančních prostředků“ společnosti Keramo plus). Následně je v bodech a) – e) specifikováno pět smluv o dílo takto uzavřených a na ně navazující faktury s tím, že celkově takto společnosti Keramo plus vznikla škoda ve výši 6 424 640 Kč.
4. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2023, č. j. 6 To 36/2023-2013, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně obviněnému uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že soudy neprovedly důkaz znaleckým posudkem k posouzení oprav strojů a střech, což je odborná otázka, jejíž vyřešení je podstatné pro závěr o vině. Podařilo se mu zajistit nový důkaz čestným prohlášením L. L. k odvozu škváry z areálu poškozené společnosti, který svědčí o nesrovnalostech v knize návštěv a vjezdů. Dále obviněný vznesl výhrady proti pravosti karet strojů, z nichž některé byly podle jeho názoru po jeho odchodu pozměněny.
Soudy podle něj také nesprávně hodnotily svědecké výpovědi, neboť někteří svědci byli nevěrohodní a soudy zaměřily dokazování pouze na prokázání jeho viny. K tomu podrobně upozornil na rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a uvedl citace částí výpovědí, které soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vynechal, ačkoli podle obviněného svědčily o tom, že předmětné opravy byly provedeny. Ke konkrétním svědkům také zmínil důvody, proč by měli záměrně vypovídat v jeho neprospěch, a upřesnil trvání jejich pracovních poměrů s tím, ke kterým částem skutku se vůbec mohou vyjadřovat.
Soudům dále vytkl neprovedení důkazů výslechy svědků I. K. a J. K. ml., který by rovněž mohl potvrdit neúplnost zápisů v knize návštěv a vjezdů. S odůvodněním zamítnutí důkazních návrhů obviněný nesouhlasil a k tomu odkázal na judikaturu k použití videokonferenčního zařízení. Svědek I. K. mohl podle něj potvrdit, že o realizovaných opravách byli informováni další dva členové představenstva. Odvolací soud podle obviněného porušil zákaz dvojího přičítání, pokud u něj shledal přitěžující okolnost spočívající v ziskuchtivosti.
V rámci finančního šetření se nepodařilo dohledat peněžní prostředky, což svědčí o tom, že nemohl jednat ze ziskuchtivosti. Ziskuchtivost je navíc v jeho případě obsažena již v samotné skutkové podstatě a v trestní sazbě. S ohledem na nižší společenskou škodlivost (obviněný je důchodce bez majetkové účasti v obchodní korporaci, tedy u něj nehrozí opakování trestné činnosti) nebyl dán důvod pro prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení. Dále namítl, že skutky měly být správně posouzeny jako přečiny porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku, neboť z výsledků dokazování nevyplynula žádná domluva mezi ním a obchodní společností Stavoplast KL, s. r. o., nebylo prokázáno, že by tato společnost byla obohacena, a z rozsáhlé finanční analýzy orgánů činných v trestním řízení se nezjistilo, kde se nacházejí finanční prostředky. Závěrem obviněný poukázal na nedostatky v obžalobě, která neobsahovala konkrétní návrh na uložení druhu trestu a jeho výměry. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a zprostil jej obžaloby, anebo aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky proti skutkovým zjištěním a rozsahu provedeného dokazování.
Obviněný námitkami nevyjádřil zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze nesouhlas s výsledky dokazování, aniž by vysvětlil, proč obsah důkazů neposkytuje podklad pro skutková zjištění či je dokonce jejich pravým opakem. Obviněný v dovolání vychází z toho, že k provedení stavebních prací a oprav strojního zařízení skutečně došlo, ačkoli soudy dospěly k opačnému závěru. Námitky týkající se neprovedení obviněným navržených výslechů svědků I. K. a J. K. ml. rovněž uplatněný dovolací důvod podle státního zástupce nenaplňují, neboť se nejednalo o podstatné důkazy.
Jestliže soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru o fiktivnosti stavebních prací a oprav strojů, pak nebylo ani namístě přibrat k této otázce znalce. Neprovedení důkazních návrhů přitom soudy dostatečně odůvodnily. Pod uplatněný dovolací důvod nespadají podle státního zástupce námitky týkající se posouzení věrohodnosti svědků, neboť to je součástí hodnocení důkazů. Státní zástupce také připomněl, že v dovolacím řízení nelze uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, ty mohou být případně důvodem k návrhu na povolení obnovy řízení.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce vyložil podstatu a vztah trestných činů zpronevěry a porušování povinnosti při správě cizího majetku a uzavřel, že bylo prokázáno obohacení společnosti Stavoplast KL, s. r. o., a výhrady proti právnímu posouzení proto nejsou opodstatněné. Dále státní zástupce připomněl, že námitky týkající se nepřiměřenosti trestu neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, přičemž uložený trest je v souladu se zákonem a rovněž s ústavním principem proporcionality trestní represe.
Obviněnému neměla být přičítána přitěžující okolnost spáchání činu ze ziskuchtivosti, která se již u posuzované trestné činnosti předpokládá, toto pochybení však s ohledem na existenci dalších přitěžujících okolností nemělo vliv na zákonnost druhu a výměry trestu. Výhrady proti obsahovým náležitostem obžaloby pak neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a navíc se s nimi vypořádal již odvolací soud. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podstatná část argumentace obviněného mu neodpovídá, neboť vyjadřuje pouze nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily věrohodnost konkrétních svědků a ze kterých důkazů čerpaly skutková zjištění. Obviněný v dovolání poukázal na případy, kdy svědci v detailech vypověděli rozporuplně, případně si nepamatovali skutečnosti týkající se jejich mzdy apod., z čehož dovodil jejich nevěrohodnost, byť již z tohoto jeho výčtu je zřejmé, že se převážně jedná o běžné případy, kdy si svědek některé věci nepamatuje přesně nebo se (někdy i v reakci na způsob položení dotazu) nepřesně vyjádří.
Další námitky se týkají důvodů ukončení pracovního poměru některých svědků, kteří podle obviněného měli mít problémy s alkoholem, což však z žádného důkazu nevyplynulo. U jiných svědků pak důvod, proč mají vypovídat vůči němu nepravdivě, spatřuje obviněný ve zvýšení jejich mzdy po jeho odchodu ze společnosti. Těmito tvrzeními chtěl obviněný především doložit, že kniha návštěv a vjezdů nebyla vedena řádně a v řadě případů v ní informace o vjezdu vozidel či vstupu osob chybí. Takové námitky nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť nijak neodůvodňují, že by mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými rozhodnými skutkovými zjištěními měl být zjevný rozpor.
Lze předpokládat, že za dobu vedení evidence vjezdu vozidel a evidence návštěv areálu poškozené společnosti mohlo dojít k chybám v zápisech. Je však zcela nepravděpodobné, že by v evidencích chyběl jakýkoli záznam týkající se společnosti Stavoplast KL nebo jejích subdodavatelů v souvislosti s předmětnými opravami. Stejně tak je de facto vyloučeno, aby si na provádění předmětných oprav nevzpomněl nikdo z těchto subdodavatelů (z nichž někteří navíc ani neměli kapacity takové opravy provádět) a ze zaměstnanců poškozené společnosti, kteří pracovali přímo ve výrobě nebo na vrátnici.
K tomu přistupuje mimo jiné např. i technická zpráva z r. 2015, podle níž byl stav střešní krytiny všech čtyř budov v areálu pánvárny špatný a byla nutná výměna, tedy k její opravě několik málo let před tím zjevně nemohlo dojít. Námitky obviněného tak nejsou způsobilé zpochybnit logické a přesvědčivé závěry soudů učiněné na základě provedených důkazů a tím spíše z nich nevyplývá zjevný rozpor ve smyslu citovaného dovolacího důvodu.
10. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sice možné podřadit námitky týkající se neprovedení důkazů výslechy svědků I. K. a syna obviněného, nelze jim však přisvědčit. Naopak i zde odůvodnění soudů obou stupňů nevzbuzují žádné pochybnosti. V případě syna obviněného měl jeho výslech doložit chybějící zápis o jeho vstupu do areálu. K tomu lze odkázat na výše uvedené k evidencím vstupu. Navíc konkrétně v případě syna ředitele společnosti není až tak překvapivé, že zápis chybí, neboť v praxi je při zapisování vstupu příbuzných zaměstnanců firem a institucí do jejich areálu určitá laxnost častá. Pokud jde o výslech I. K., účetního poškozené společnosti, lze se ztotožnit s tím, co v odst. 18 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl odvolací soud. Zda a nakolik byli další členové představenstva poškozené společnosti informováni o činnosti obviněného, totiž na jeho vlastní trestní odpovědnost nemá vliv.
11. Vzhledem k tomu, že neprovedení oprav bylo v řízení dostatečně prokázáno, nebylo nutné k posouzení této otázky opatřit znalecký posudek. Soudy v daném případě neposuzovaly technický stav konkrétních strojů nebo budov, tedy nezabývaly se zodpovězením odborné otázky, jak se snaží tvrdit obviněný. Otázku provedení či neprovedení oprav není možné zužovat pouze na posouzení technického stavu uvedených objektů a jejich případných změn. Takto položená otázka je širší a lze ji nepochybně zodpovědět např. i na základě výslechu osob, které by za daných okolností musely provádění oprav a s tím související pohyb osob v areálu společnosti zaznamenat, popřípadě na základě výslechu osob, které měly podle vystavených faktur opravy přímo provádět. Jaké konkrétní důkazy k prokázání této skutečnosti provede, je pak zcela na úvaze soudu.
12. K návrhu obviněného na provedení nově opatřeného důkazu čestným prohlášením L. L. Nejvyšší soud doplňuje, že v dovolacím řízení není možno navrhovat a provádět nové důkazy. Podstatou dovolacího řízení je přezkum zákonem vybraných rozhodnutí soudů druhého stupně z taxativně uvedených zákonných hledisek, a to k okamžiku vydání napadených rozhodnutí. Nové skutečnosti nebo důkazy mohou být důvodem k podání návrhu na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).
13. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá námitka, podle které neměly být skutky posouzeny jako zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ale jako přečiny porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ani s touto námitkou se nelze ztotožnit. Skutková podstata trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku je k trestnému činu zpronevěry subsidiární a uplatní se v případech, kdy se zjistí pouze způsobení škody, ale nelze učinit závěr, že by pachatel sebe nebo jiného obohatil. To ovšem není tento případ. Ačkoli se nepodařilo zjistit, kdo a v jaké míře konkrétně měl z jednání obviněného ve výsledku prospěch, ze způsobu provedení skutků je zřejmé, že k obohacení nepochybně došlo a že primárním obohaceným subjektem byl fiktivní zhotovitel – společnost Stavoplast KL, jíž byly obviněným bez právního důvodu poskytnuty finanční prostředky poškozené společnosti.
14. Trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou. Obviněný popsaným jednáním naplnil zákonné znaky obou těchto trestných činů. Jejich jednočinný souběh je však vyloučen tím, že mezi nimi je dán vztah subsidiarity – trestný čin podle § 220 tr. zákoníku je subsidiární ve vztahu k trestnému činu podle § 206 tr. zákoníku.
15. Trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku se lze dopustit mnoha různými způsoby. Odborná literatura uvádí jako příklady spáchání trestného činu konáním, jestliže pachatel prodá cizí majetek za nepřiměřeně nízkou cenu (viz např. č. 2/2014-I Sb. rozh. tr.), nedůvodně zřídí zástavní právo na opatrovaném nebo spravovaném majetku, dlouhodobě a za nepřiměřeně nízký úrok (nebo zcela bezúročně) půjčí tento majetek jiné osobě, použije opatrovaný nebo spravovaný majetek k nepřiměřeně rizikovým investicím, pronajme tento majetek bezplatně nebo za nepřiměřeně nízké nájemné (viz č. 54/2019 Sb. rozh. tr.) atd. K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít též opomenutím takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen, tj. neodůvodněnou nečinností (§ 112 tr. zákoníku). Toto opomenutí může spočívat např. v nevymáhání majetkového plnění od druhé smluvní strany za plnění poskytnuté z opatrovaného nebo spravovaného majetku, v opomenutí úkonů, které by zabránily promlčení pohledávky nebo zániku práva náležejících do opatrovaného nebo spravovaného majetku, v neuplatnění majetkových sankcí vůči jinému subjektu v souvislosti s porušením jeho povinností týkajících se obchodů s tímto majetkem, v nepožadování úroků za půjčku peněz či cenných papírů, v nedostatečné údržbě a opravách spravované nemovitosti, v nezajištění včasné a řádné sklizně úrody atd.
16. Oproti tomu v případě obviněného došlo k uzavření fingovaných smluv a na jejich základě k proplacení fingovaných faktur, z čehož nelze dovodit jiný závěr, než že byly odčerpány finanční prostředky, s nimiž měl obviněný možnost disponovat (které mu byly svěřeny) ze spravované společnosti ve prospěch jiného subjektu. Ačkoli se nepodařilo zjistit, jak konkrétně bylo s penězi posléze naloženo, úmysl směřující k obohacení z takového jednání přímo vyplývá, neboť finanční prostředky byly poskytnuty jinému subjektu a odpovídající protihodnota za ně nebyla poskytnuta.
17. Další námitky obviněného se týkají otázky přiměřenosti trestu. Takové námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody ani pod žádný jiný dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce (viz např. usnesení ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.).
18. Současně je v judikatuře Nejvyššího soudu dlouhodobě akceptována nutnost a adekvátnost výjimečného zásahu dovolacího soudu v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představuje zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nutnost poskytnutí ochrany základním právům obviněného v každém stadiu trestního řízení ovšem nic nemění na tom, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání nelze považovat za jakousi třetí instanci plného přezkumu, jež by měla činit vlastní závěry, ať už ohledně skutkových zjištění, nebo ohledně přiměřenosti uložených trestů. Dovolání je nutné odmítnout, mimo jiné, v případech, kdy se obviněný v zásadě pouze domáhá přiznání jiné váhy určitým okolnostem z hlediska jejich významu pro ukládání trestu a tuto argumentaci směřuje právě jen proti uvážení soudu provedenému v jeho zákonných mezích, do něhož Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže zasahovat.
19. Shrnuto, zásah dovolacího soudu do výroku o trestu by přicházel v úvahu jen v případě uložení excesivně přísného trestu, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe. K tomu v daném případě zjevně nedošlo, tím spíše, že trest byl uložen blízko dolní hranice trestní sazby (která je v § 206 odst. 4 tr. zákoníku stanovena od dvou do osmi let odnětí svobody) a výkon trestu byl obviněnému podmíněně odložen. Prodloužení zkušební doby ze strany odvolacího soudu je zpřísněním, které rozhodně nepředstavuje porušení uvedené ústavní zásady, nýbrž pouze uplatnění přezkumné pravomoci odvolacího soudu s vyústěním v rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř., tj. ve zrušení výroku o trestu, který odvolací soud považoval za nepřiměřený, a v nové rozhodnutí o trestu. Pokud jde o dvojí přičítání spáchání skutku ze ziskuchtivosti, jedná se o výše zmíněné nepřesné vyhodnocení kritérií uvedených v § 42 písm. b) tr. zákoníku, přičemž taková vada by nebyla způsobilá zasáhnout do sféry ústavně zaručených práv obviněného.
20. Uplatněným ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům neodpovídá námitka směřující proti obsahu obžaloby. S těmito výhradami obviněného se navíc již vypořádal odvolací soud.
21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu