7 Tdo 436/2025-1373
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného A. Š. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 7 To 102/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 15/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 20 T 15/2024-1266, byl obviněný uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku (jednání pod bodem 1), zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2), přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 3) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem v souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (jednání pod bodem 4). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 140 odst. 3 za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto ve vztahu k několika poškozeným výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.
2. Podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil zločinu vraždy (bod 1 výroku rozsudku) tím, že v přesně nezjištěné době od 3:58 hod. do 8:39 hod. dne 10. 9. 2023 v penzionu XY v XY, okres XY, na pokoji č. XY v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch úmyslně usmrtil poškozenou D. N. V., nar. XY, a to tak, že ji po předchozí slovní rozepři ohledně krádeže pervitinu fyzicky napadl tím způsobem, že ji svalil na zem, klekl jí na krk, vložil jí do úst molitanovou výplň z podprsenky, přelepil jí ústa lepicí páskou a kolem hlavy jí zapnul koženkový obojek, následně poškozené provazem svázal ruce, dolní končetiny jí obmotal drátem a přitom ji rdousil, držel ji rukama za krk, chtěl po ní, aby mu řekla, kde má pervitin, a když mu řekla, že v posteli, tak jí znovu klekl na krk, následně pod polštářem našel pervitin a injekční stříkačku, načež pokoj prohledal a odcizil peněženku s bankovkami v celkové hodnotě 700 euro a 2 000 Kč, mobilní telefon, doklady, platební kartu, různé části oblečení, kufr a další věci, a při odchodu z místnosti dal poškozené na hlavu polštář a spodní část těla zakryl jejím oblečením. Popsaným jednáním způsobil smrt poškozené, jejíž příčinou bylo udušení způsobené rdoušením a ucpáním dýchacích cest.
3. Zločinu loupeže (bod 2 výroku rozsudku) se obviněný dopustil tím, že dne 3. 9. 2023 v době kolem 8:00 hodin v Českých Budějovicích v oblasti přírodní rezervace XY na hrázi rybníka XY v úmyslu násilím si přisvojit cizí věc přiběhl k poškozené I. K., nar. XY, uchopil ji zezadu pravou rukou pod krkem a řekl jí: „Já tě zabiju, nekřič!“, následně ji strhl na svah z hráze, kde jí z důvodu jejího volání o pomoc zakryl rukou ústa, načež ji pravou rukou sevřenou v pěst dvakrát až třikrát udeřil do levé tváře, přičemž po ní požadoval peníze se slovy: „Máš peníze?“, a po sdělení poškozené, že žádné peníze nemá, jí prohledal kapsy mikiny, ze které jí odcizil mobilní tlačítkový telefon zn. Alcatel, s tím, že z něj k žádosti poškozené vyjmul SIM kartu, kterou zde odhodil a odešel. Poškozené způsobil jednak škodu ve výši 100 Kč odcizením mobilního telefonu a dále zranění spočívající ve vícečetných hematomech a oděrkách v oblasti hlavy a krku, která si vyžádala ošetření v nemocnici bez následné pracovní neschopnosti.
4. Dvou přečinů krádeže dílem v souběhu s přečiny porušování domovní svobody (body 3 a 4 výroku rozsudku) se obviněný dopustil několika útoky, během nichž v období od 22. 5. 2023 do 12. 9. 2023 postupně v okrese XY, v Českých Budějovicích a XY vnikl do chat a jednoho bytu, jindy vešel do restaurace a ve dvou případech do prodejny potravin a odcizil věci různé hodnoty i finanční hotovost, a to přesto, že byl předchozím rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích) odsouzen mimo jiné za přečin krádeže dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 23. 4. 2023. Jednáním pod bodem 3 výroku rozsudku způsobil škodu odcizením ve výši 50 760,40 Kč a poškozením ve výši 6 712 Kč a jednáním pod bodem 4 škodu odcizením ve výši 1 740 Kč a poškozením ve výši 1 276 Kč.
5. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, č. j. 7 To 102/2024-1320, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině pod body 1 a 2 a proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V úvodu konstatoval, že dovoláním nebrojí proti výrokům o vině pod body 3 a 4 rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o dovoláním napadenou část rozhodnutí, namítl, že postupy obou soudů byly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny. Jeho jednání pod bodem 1 bylo nesprávně právně kvalifikováno jako zločin vraždy, soudy se nedostatečně zabývaly naplněním subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto zločinu, úmyslné zavinění spíše presumovaly, aniž by své závěry důkazně podložily. Obviněný nejednal s úmyslem poškozenou usmrtit, takový následek nechtěl způsobit, jednání mělo být posouzeno jako ublížení na zdraví s následkem smrti. Obviněný byl přesvědčen, že poškozená se ze spoutání vyprostí, sundá si zakrytí úst a nenastane žádný fatální následek. Dovolatel také nesouhlasil se závěrem soudů, že by učinil tři rozdílné výpovědi. K okolnostem činu připomněl, že jeho vztah s poškozenou byl přátelský, konflikt začal nečekaně, byl vyvolán ze strany poškozené, která ho obvinila z krádeže drogy a začala se s ním prát. Cílem obviněného bylo ji utišit, nikoli usmrtit, spoutání provedl tak, aby se z něj dostala a současně mu to dalo čas odejít. Obviněný si nebyl vědom vnitřních zranění poškozené, byl přesvědčen, že odešel od živé poškozené, ta se na něj dívala a reagovala, byť chraptěla.
7. Obviněný také namítl, že nejednal v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch a že tento závěr byl dovozen pouze z okolnosti, že si z pokoje poškozené odnesl její věci. Příčinou konfliktu však vůbec nebyla motivace cokoli odcizit, neměl to zapotřebí. Měl přístup do baru, nesl peněženku poškozené, pokud by chtěl, mohl se jejích věcí zmocnit bez jakéhokoli konfliktu. Závěr odvolacího soudu, že obviněný chtěl po poškozené drogy, je nepodložený, neboť obviněný neměl nouzi o možnost získání drogy. Odcizení věcí v závěru konfliktu proběhlo naprosto živelně a bez rozmyslu až po ukončení jednání směřujícího k zabránění křiku a omezení pohybu poškozené.
8. Dovolatel poukázal na údajnou neúplnost skutkových zjištění vyvěrající z toho, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, konkrétně toxikologický rozbor látky (drogy) nalezené v penzionu XY se zaměřením na konkrétní složení této drogy, neboť poškozená byla po aplikaci neznámého, ale velmi vysokého množství pervitinu, přičemž zůstalo nejasné, jaký vliv měla tato droga na její jednání, chování a vnímání.
9. Ve vztahu k jednání kvalifikovanému jako zločin loupeže obviněný uvedl, že na základě provedených důkazů nelze učinit závěr, že on byl pachatelem tohoto trestného činu. Opatřeny byly pouze nepřímé důkazy, jež netvořily ucelený logický řetězec. Navíc na mikině a na SIM kartě poškozené, jichž se měl dotýkat, nebyl nalezen jeho profil DNA ani jiná biologická stopa. Okolnost, proč jeho profil DNA byl naopak objeven na kovové tyči, obviněný logicky vysvětlil. Kromě toho popis pachatele učiněný poškozenou byl osobě obviněného zcela vzdálen.
10. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky nejsou opodstatněné, jsou vznášeny opakovaně a primárně míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění. Soudy dospěly ke správnému a logicky odůvodněnému závěru, podle něhož byl obviněný usvědčen z obou zločinů celou řadou důkazů. Státní zástupce důkazní situaci ve stručnosti popsal a uzavřel, že žádný zjevný rozpor ve smyslu ustálené judikatury nebylo možné konstatovat, obviněný ho ostatně ani fakticky netvrdil. Nebylo možné shledat ani vadu opomenutého důkazu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl naplněn ani v jedné z jeho alternativ. Správně zjištěný skutkový stav pak soudy též přiléhavě právně kvalifikovaly. U zločinu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku soudy logickým způsobem vysvětlily, proč dovodily úmysl obviněného směřující k usmrcení poškozené i zištnou pohnutku. Své úvahy ohledně subjektivní stránky opřely o správná a úplná skutková zjištění, aniž by se dopustily spekulací či deformování důkazů. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
13. Předně je nutno upozornit, že dovolatel uvedl jednotlivé námitky, aniž by jasně stanovil, k jakému deklarovanému dovolacímu důvodu se jednotlivé námitky vztahují. Není však úkolem Nejvyššího soudu, aby dovolací argumentaci dotvářel či domýšlel za obviněného.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Navzdory v úvodu dovolání obecně konstatovanému „zjevnému rozporu“ rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů nebyl dále tento údajný rozpor v dovolání nijak konkretizován. Nejvíce se tomuto dovolacímu důvodu blížily námitky obviněného ve vztahu ke zločinu loupeže, konkrétně že není dostatečný důkazní podklad pro závěr o tom, že právě obviněný byl pachatelem tohoto zločinu, a že o nesprávnosti takového skutkového zjištění svědčí absence jakýchkoli jeho biologických stop na věcech poškozené. Nicméně taková dovolací argumentace uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Uplatněné námitky jsou pouhým nesouhlasem se způsobem, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a k jakým skutkovým zjištěním při tomto hodnotícím procesu dospěly.
16. Nejvyšší soud připomíná, že jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu, což znamená, že není jeho úlohou znovu rozebírat, porovnávat a hodnotit provedené důkazy a případně vytvářet vlastní skutková zjištění. Jen pro úplnost lze dodat, že ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako zločin loupeže nejde o případ tzv. důkazní nouze, jak namítal obviněný. Na základě provedených důkazů bylo možné bez jakýchkoli důvodných pochybností učinit závěr, že to byl právě obviněný, kdo poškozenou dne 3. 9. 2023 v ranních hodinách na hrázi rybníka fyzicky napadl v úmyslu zmocnit se jejích věcí. Jednak o samotném napadení vypověděla poškozená I. K., která útok i útočníka popsala. Jak uvedl odvolací soud, není pravdou, že by její popis nekorespondoval s osobou obviněného. Byť byly její vzpomínky na útočníka prosté větších detailů, poskytnutý popis v zásadě odpovídal obviněnému, navíc se v některých aspektech (např. oblečení útočníka) shodoval s tím, jak jej popsal svědek L. F., který se s ním později toho dne setkal. Soudy podrobně rozebraly další ve věci provedené důkazy, zejména protokol o ohledání místa činu, kde byla nalezena hliníková teleskopická tyč, odborné zkoumání této tyče, na které byl nalezen DNA profil obviněného a poškozené i daktyloskopické stopy obviněného, výpověď svědka L. F., nález telefonu poškozené u obviněného, výpisy telekomunikačního provozu ve vztahu k odcizenému telefonu poškozené. Okolnost, že profil DNA obviněného nebyl nalezen na všech věcech, kterých se podle výpovědi poškozené měl útočník dotknout, není v praxi ničím výjimečná a v žádném případě nemůže zpochybnit správnost učiněných závěrů.
17. Pod námitku tzv. opomenutého důkazu [jedna z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] lze s určitou mírou benevolence podřadit výhradu týkající se zločinu vraždy, konkrétně stran neprovedení důkazu toxikologického rozboru látky (drogy) nalezené v penzionu XY za tím účelem, jaký vliv mohla mít na jednání, chování a vnímání poškozené. Nicméně jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku (odst. 152-153), nalézací soud na tento návrh reagoval (tento důkaz byl obhajobou navrhován na prokázání vlivu látky-drogy na obviněného, nikoli poškozenou), přičemž vysvětlil, z jakého důvodu důkaz neprovede (mj. proto, že zmiňovaná látka byla zkoumáním spotřebována, resp. jako infekční materiál zlikvidována). Nemůže se tak jednat o tzv. opomenutý důkaz. Možný vliv požité drogy na osobnost a chování poškozené byl ostatně posuzován psychiatrickým znaleckým posudkem (viz č. l. 394-398 tr. spisu).
18. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Dovolatel uplatnil argumentaci, kterou bylo možné zčásti podřadit pod uvedený dovolací důvod, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
21. Obviněný namítl, že ve vztahu ke smrti poškozené nebyl dán úmysl a skutek proto měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti, neboť poškozenou usmrtit nechtěl, nedal jí ani žádný intenzivní úder, pouze ji svázal a přes ústa přelepil pásku (molitanovou výplň jí do úst nevložil), aby ji „zpacifikoval“, a učinil to tak, aby se ze spoutání dostala a krytí úst si sundala. Když odcházel, tak byla poškozená živá, reagovala na jeho dotazy. Obviněný postavil tuto námitku zčásti na jiném skutkovém ději, než jaký soudy zjistily.
22. Předně lze uvést, že obviněný ve své obhajobě jednání vůči poškozené zlehčoval, avšak provedenými důkazy byla jeho tvrzení (jež se navíc v průběhu času měnila a přizpůsobovala aktuální důkazní situaci) vyvrácena. Jednak z provedených důkazů (protokol o ohledání místa činu, ohledání těla zemřelé poškozené včetně fotodokumentace, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství) bylo naopak zjištěno, že obviněný musel vyvinout relativně velké úsilí a invenci, aby jednak poškozené zamezil v pohybu a jednak jí omezil možnost nádechu (viz např. popis v odstavci 185 odůvodnění rozsudku), přičemž tato omezení (svázání rukou i nohou) rozhodně nebyla učiněna tak, aby – jak tvrdil obviněný – se z nich poškozená mohla sama snadno dostat a následně si uvolnit dýchací cesty.
Navíc na těle poškozené byla nalezena četná zranění vzniklá mj. v důsledku toho, že poškozené bylo dlouze klečeno nohou na krku, čímž došlo k odlomení malých rohů jazylky, rozlomení chrupavky štítné atd., což vylučuje tvrzení obviněného, že při hádce a následné rvačce poškozené nijak zásadním způsobem fyzicky neublížil a neměl důvod se domnívat, že poškozená má jakákoli vnitřní zranění. Pro závěr o existenci úmyslu obviněného bylo rovněž zásadní skutkové zjištění učiněné na základě zkoumání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, kteří vyloučili verzi obviněného, že poškozená s ním byla schopna před jeho odchodem komunikovat.
Pitevní nález odpovídal tomu, že vzhledem k utrpěným zraněním naopak byla poškozená velmi pravděpodobně před opuštěním místnosti obviněným již v bezvědomí (je třeba dodat, že i pokud by nebyla již v tomto okamžiku v bezvědomí, na závěru o nepřímém úmyslu obviněného ve vztahu k usmrcení poškozené by to nic neměnilo). Jednoznačně bylo vyvráceno tvrzení obviněného, že při jeho odchodu nic nenasvědčovalo tomu, že by poškozená byla ohrožena na životě a že na jeho dotazy reagovala a s obviněným komunikovala (viz např. odst. 184 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Skutkový závěr vyjádřený odvolacím soudem je naopak takový, že při opuštění pokoje obviněným poškozená již musela být mrtvá nebo v posledním stadiu před smrtí, rozhodně se nemohla na obviněného dívat a cokoli mu sdělovat, přičemž obviněný musel tuto situaci vnímat (odst. 35 odůvodnění napadeného usnesení). K tomu lze navíc dodat, že i pokud by poškozená v době odchodu obviněného jevila známky života, v dané situaci bylo zcela zjevné, že je v důsledku jednání obviněného bezprostředně ohrožena na životě, přičemž neexistují skutkové okolnosti, pro které by obviněný mohl spoléhat na to, že smrt poškozené nenastane v důsledku jeho nečinnosti a odchodu.
23. I přes převážně skutkovou povahu námitek obviněného vztahujících se k subjektivní stránce činu je namístě připomenout, že podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je trestný čin spáchán v přímém úmyslu, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán v nepřímém úmyslu, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že takové porušení nebo ohrožení způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
24. Judikatura vychází ze zásady, že je-li příčinou smrti poškozeného omisivní charakter jednání pachatele, který nereagoval na nebezpečí vzniklé z jeho předchozího ohrožujícího jednání, závěr o formě zavinění smrtelného následku je třeba dovodit ze skutkových okolností, které se vztahují zejména k tzv. druhé fázi ingerence, tj. k té části jednání pachatele, která se vyznačuje opomenutím konání, k němuž byl pachatel povinen (omisi). Význam komisivní části jednání se omezuje na to, že zakládá zvláštní povinnost pachatele konat. Pokud neexistovaly skutkové okolnosti, pro které by pachatel, byť bez přiměřených důvodů, mohl spoléhat na to, že smrt poškozeného v důsledku jeho nečinnosti nenastane, nelze učinit závěr, že smrt poškozeného zavinil z vědomé nedbalosti, neboť se vznikem následku byl v takovém případě srozuměn, a je proto odpovědný za trestný čin vraždy (viz rozhodnutí publikované pod č. 74/2013 Sb. rozh. tr.).
25. Pokud oba soudy na základě učiněných skutkových zjištění o způsobu, délce a intenzitě fyzického útoku na poškozenou i následných okolnostech (včetně toho, že obviněný pokoj uzamkl, z místa činu uprchl a před policií se skrýval) uzavřely, že se obviněný činu dopustil přinejmenším v nepřímém úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] poškozenou usmrtit, lze takový závěr akceptovat. Námitka obviněného týkající se úmyslu usmrtit poškozenou je zjevně neopodstatněná.
26. Tvrzení dovolatele, že neměl úmysl získat pro sebe majetkový prospěch, tedy že nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata zločinu vraždy podle § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, lze rovněž podřadit pod ustanovení podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani této námitce však nelze přiznat opodstatnění. Dovolatel i zde vybudoval dovolací argumentaci na své alternativní skutkové verzi, že s poškozenou neměli mezi sebou žádný problém, neměl zapotřebí jí cokoli brát, k drogám měl přístup a k hotovosti poškozené rovněž, nemusel si nic vynucovat násilím. Tato tvrzení jsou v příkrém rozporu nejen s provedenými důkazy, ale částečně i s výpovědí samotného obviněného. O době krátce předcházející tomu, než poškozená odešla v noci do svého pokoje, vypovídali svědci J. K. a M. B. Oba tito svědci shodně potvrdili, že obviněný sháněl pervitin, požadoval jej zejména po poškozené, načež proběhla mezi nimi hádka. Skutečnost, že celý konflikt (nejprve slovní a poté i fyzický) započal a následně vyvrcholil právě kvůli pervitinu, potvrdil i obviněný, jenž ve své výpovědi rovněž mj. uvedl, že poté, co poškozenou svázal a ústa zalepil lepící páskou, po ní chtěl vědět, kde se nacházejí drogy, o nichž se prvně zmiňovala a z jejichž krádeže ho údajně osočila, a ty jí vzal. Z výše uvedeného je zřejmé, že v době bezprostředně předcházející usmrcení poškozené nebyl vztah obou aktérů pozitivní, obviněný se kvůli dávce pervitinu s poškozenou hádal, a rozhodně neplatilo, že neměl zapotřebí drogu poškozené brát, jak původně tvrdil. Z dalších důkazů (např. fotodokumentace zachycující místo činu) je zřejmé, že obviněný bezprostředně poté, co poškozenou paralyzoval, pokoj poškozené důkladně prohledal, vyházel obsah skříněk a zásuvek, což svědčí o jeho snaze v pokoji nalézt hodnotné věci, které by si mohl odnést, což také následně učinil. Soudy se vypořádaly i s dosti nelogickou obhajobou obviněného, že věci a peněženku poškozené odcizil, aby vytvořil pro poškozenou iluzi, že odjíždí, případně i s jeho další verzí obhajoby, že ji chtěl tím, že jí odnese peněženku, pozdržet, aby jej nepronásledovala (srov. odst. 201 odůvodnění rozsudku). Závěr soudů o tom, že jednání obviněného bylo vedeno zištným motivem, je správný. Znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku lze spatřovat ve správně zjištěném skutkovém stavu, jak je popsán ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Nejedná se o nesprávné právní posouzení skutku.
27. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
29. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu