7 Tdo 445/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2005 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného L. M., roz. T., které podal proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 426/2004, v
trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T
193/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 5 T 193/2000,
byl obviněný L. M. (roz. T.) uznán vinným pokračujícím trestným činem
kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák, a to jako zvlášť
nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pokračujícím trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., rovněž jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §
41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2
tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst.
1 a § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trávní 9 roků, se
zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se
zvýšenou ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzení i spoluobvinění J. Č.a D. M.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 426/2004,
byl k odvolání L. M. a také spoluobviněného J. Č. rozsudek soudu I. stupně
podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obou jmenovaných a
podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. krajský soud v rozsahu zrušení znovu
rozhodl tak, že obviněného L. M. uznal vinným pokračujícím trestným činem
kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť
nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 tr. zák. Podle § 204 odst. 3, §
35 odst. 1 a § 42 odst. 1 tr. zák. jej pak odsoudil k úhrnnému trestu odnětí
svobody na 8 let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.
zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl obviněný L. M. z části
žalovaného jednání a spoluobviněný J. Č. v celém rozsahu, zproštěn obžaloby
podle § 226 písm. a) tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. M. řádně a včas dovolání z
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v dovolání omylem uvedeno
písm. f)/ s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku, pokud bylo jeho jednání posouzeno podle § 204 odst. 3 písm. c) tr. zák.
Odsouzený tedy předně namítá nenaplnění znaku spáchání trestného činu
kuplířství na osobě mladší 18 let. Dále pak namítá také nesprávné použití § 41
odst. 1 tr. zák., tj. že se jednání dopustil jako zvlášť nebezpečný
recidivista.
Ohledně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby /odst. 3 písm. c), §
204 tr. zák./ namítá, že u poškozené Š. rozhodně nešlo o svedení k prostituci
dosud bezúhonné osoby, protože tato již předtím prostituci provozovala, nebylo
také prokázáno ani jeho kořistění z prostitutce a o jejím nízkém věku neměl ani
tušení. Je toho názoru, že předchozí život, celková osobnost poškozené,
neobjasněné okolnosti, velmi krátká doba jeho dohledu nad ní, neprokázané
kořistění z prostituce a míra jeho zavinění ve vztahu k věku poškozené, výrazně
snižují stupeň společenské nebezpečnosti ve vztahu k okolnosti podmiňující
použití vyšší trestní sazby. Proto k této nemělo být přihlédnuto a měl být
uznán vinným toliko podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák. s uložením výrazně
mírnějšího trestu. Uvedené okolnosti, že mají vliv i na konkrétní stupeň
společenské nebezpečnosti ve vztahu k použití § 41 odst. 1 tr. zák. u kterého
není splněna materiální podmínka, aby mohl být považován za zvlášť nebezpečného
recidivistu. Navrhl proto, aby byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ohledně něj
zrušen ve výroku o vině a trestu a odvolacímu soudu bylo přikázáno, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k
dovolání uvedl, že obviněný z podstatné části namítá toliko vadné hodnocení
provedených důkazů a soudem učiněná skutková zjištění. Uplatněnému důvodu
dovolání odpovídá toliko námitka nedostatku materiálních podmínek pro použití
vyšší trestní sazby podle odst. 3 písm. c) § 204 tr. zák. a pro posouzení
trestného činu jako spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst.
1 tr. zák. Dovolání ale státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné, když
poškozená Š. jen o 4 měsíce přesáhla věk 15 let a přes její bohaté zkušenosti
jde o osobu zcela nezralou, což nepochybně výrazně zvyšuje společenskou
nebezpečnost činu. Je bez významu, že tuto poškozenou obviněný „pásl“ pouhé 4
dny, protože k ukončení této činnosti nedošlo z jeho rozhodnutí, ale v
důsledku zákroku policejních orgánů. Trestnou činnost přitom začal páchat jen
několik měsíců po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za předchozí
zvlášť závažný trestný čin, což svědčí o jeho zjevném pohrdání základními
normami občanské společnosti a společenskou nebezpečnost nyní posuzovaného
trestného činu rovněž nepochybně zvyšuje. Navrhl proto, aby bylo dovolání jako
zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §
265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu
prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je
pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací
soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu
trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a
je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto
dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování
buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o
dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu
a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a
bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat
správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno,
dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky
skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného, že nebylo
prokázáno kořistění z prostituce a o věku poškozené Š., že neměl tušení,
protože tyto zpochybňují správnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že
obviněný znal skutečný věk poškozené a tato poskytovala sexuální služby za
úplatu pro něj pod jeho dohledem. Z hlediska hmotně právního posouzení jednání
obviněného jako trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák. je přitom bez
významu jeho námitka ohledně neprokázání okolností dohledu nad poškozenou, tak
i neprokázání kořistění z prostituce. Znak „kořistí z prostituce
provozované jiným“ vzal soud za prokázaný pouze ohledně poškozené K., od které
podle skutkových zjištění obviněný opakovaně obdržel nezjištěné finanční částky
z odměn za placené sexuální služby. V případě obou poškozených ale pro právní
kvalifikaci jednání obviněného podle § 204 odst. 1 tr. zák. plně postačuje již
samotné zjištění, že obě poškozené přiměl k provozování prostituce.
Námitka obviněného ohledně neprokázání kořistění z prostituce je ale spíše
konstatováním závěru odvolacího soudu o neprokázání tohoto znaku dané skutkové
podstaty u poškozené Š., což je podle obviněného okolností snižující stupeň
společenské nebezpečnosti jeho jednání. Vyplývá to z obsahu dovolání, když
obviněný uvádí, že konkrétně vytýká použití právní kvalifikace podle § 204
odst. 3 písm. c) tr. zák., kde soud nesprávně zhodnotil stupeň společenské
nebezpečnosti jeho jednání. V souvislosti s touto námitkou pak poukazuje vedle
neprokázání kořistění z prostituce i na osobu poškozené Š., která již
předtím provozovala prostituci, na neobjasnění okolností dohledu obviněného
nad ní, na krátkou dobu tohoto dohledu jakož i na míru jeho zavinění ve vztahu
k znalosti jejího věku.
Podle § 3 odst. 4 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován
zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení
činu a jeho následky, okolnostmi za kterých byl spáchán, osobností pachatele,
mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Podle § 88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní
sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje
stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Při zjišťování, zda je naplněna materiální podmínka uvedená v § 88 odst. 1
tr. zák. musí přitom soud vycházet z komplexního hodnocení stupně
nebezpečnosti činu pro společnost podle hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr.
zák. Již stanovením určité okolnosti jako podmiňující použití vyšší trestní
sazby ale zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících
případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně
zvýšen. Nejsou-li v konkrétním případě další okolnosti, které by naopak
snižovaly společenskou nebezpečnost daného činu tak, že nebude odpovídat ani
nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, nepřichází
nepřihlédnutí k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v úvahu.
V daném případě je takovouto okolností ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. spáchání
trestného činu kuplířství na osobě mladší než 18 let. Jestliže již tato
okolnost sama o sobě obecně podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti
činu obviněného, je tento stupeň ještě zvyšován tím, že poškozené Š. bylo v
době činu pouze 15 let a pouhé 4 měsíce dělily obviněného od toho, aby se činu
dopustil na osobě mladší 15 let, což je již okolností podmiňující použití ještě
vyšší trestní sazby podle § 204 odst. 4 tr. zák. s trestní sazbou od 5 do 12
let odnětí svobody. Obviněný přitom tento znak naplnil z hlediska zavinění v
přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák., jak správně uzavřel soud odvolací,
přičemž ze zákona postačuje i zavinění ve formě nevědomé, nedbalosti podle §
5 písm. b) tr. zák. Míra zavinění, jak na to poukazuje obviněný v dovolání,
proto v žádném případě nemůže snižovat daný stupeň společenské nebezpečnosti.
Totéž platí i ohledně námitky týkající se osoby samotné poškozené. Obecně
nabývá osoba zletilosti dovršením osmnáctého roku věku, kdy se předpokládá
dovršení vývoje osobnosti a dosažení určitého stupně biologické a sociálně
psychické dospělosti. O završení tohoto vývoje v žádném případě ale nelze
mluvit u pouze 15leté osoby. Proto ani určité negativní poznatky ohledně osoby
poškozené Š., nemůžou nijak výrazně snižovat daný stupeň společenské
nebezpečnosti natolik, aby nebyla splněna materiální podmínka § 88 odst. 1 tr.
zák. Další obviněným namítané okolnosti ohledně neobjasnění okolností dohledu
nad poškozenou a neprokázání tzv. kořistění z prostituce jsou pak rovněž
okolnostmi, které z hlediska společenské nebezpečnosti nemají žádný podstatný
význam.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou obviněného proti posouzení jeho
osoby podle § 41 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečného recidivistu.
Podle § 41 odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný
úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný
trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže
tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula
od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu
pro společnost.
Z hlediska obviněným namítané materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy
podle § 41 odst. 1 tr. zák. zákon výslovně uvádí jako rozhodnou okolnost toliko
délku doby uplynulé od posledního odsouzení. V případě obviněného se
jedná o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 7. 1996, sp. zn. 1 T 54/96, jímž byl obviněný mj. uznán vinným dvěma zvlášť
závažnými úmyslnými trestnými činy ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zák. (trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let). Z hlediska povahy
těchto dříve spáchaných zvlášť závažných úmyslných trestných činů se předně
jednalo o trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., který obviněný
spáchal tím, že poškozenou M. K, na přelomu března a dubna 1994 na ubytovně
násilím a fackováním donutil k souloži. Tento trestný čin spáchal v souvislosti
s trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se
dopustil v téže době rovněž proti uvedené poškozené, kterou násilím, fackováním
a bitím přiměl k provozování prostituce. Dalším zvlášť závažným úmyslným
trestným činem, kterým byl obviněný uvedeným rozsudkem uznán vinným, byl
trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím,
že v březnu až dubnu 1994 vnikl do nezajištěného bytu poškozeného, kterého
fyzicky napadl úderem ruky přes obličej a zmocnil se jeho barevného televizoru
v ceně 9.100,- Kč, který z bytu odnesl. Za tyto zvlášť závažné úmyslné trestné
činy a dalších pět trestných činů, jimiž byl daným rozsudkem rovněž
uznán vinným, byl pak odsouzen podle § 234 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, který vykonal dne 20. 12. 1998. Obviněný, ač byl tedy za předtím spáchané dva zvlášť závažné úmyslné trestné
činy potrestán, když vykonal uložený trest odnětí svobody, se již po 6 měsících
po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dopustil opět trestného činu
kuplířství podle § 204 odst. 1, 2 tr. zák. a po 8 měsících od propuštění
dokonce opět i zvlášť závažného úmyslného trestného činu kuplířství podle § 204
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obviněný jako
speciální recidivista zatvrzele nerespektuje základní normy společenského
chování, svoje životní potřeby je rozhodnut zajišťovat si trestnou činností a
přiživováním na jiných osobách, přičemž od tohoto způsobu života jej neodradil
ani opakovaný i několikaletý výkon trestu odnětí svobody, který na něj
evidentně neměl žádoucí výchovný vliv. Jde přitom o osobu s bohatou trestní
minulostí, když byl již 7x odsouzen. Trestná činnost má navíc u něj gradující
charakter a jde o zvýšeně asociálního a obtížně resocializovatelného
jedince, jak vyplývá ze závěrů znalce z oboru psychologie. Vzhledem k těmto
skutečnostem opakované páchání zvlášť závažných úmyslných trestných činů
podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu spáchaného
obviněným a použití přísnějšího postihu obviněného použitím ustanovení § 41
odst. 1 tr. zák. je nutné pro dosažení účelu trestu ve smyslu § 23 tr.
zák.,
zejména v zájmu ochrany společnosti, zabránění obviněnému v páchání další
trestné činnosti a dlouhodobějšího výchovného působení na něj s cílem, aby v
budoucnu již vedl řádný život a vyhnul se tak případnému ještě přísnějšímu
postihu.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš