7 Tdo 458/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. dubna 2018
dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11.
2017, sp. zn. 3 To 373/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově
pod sp. zn. 2 T 42/2017 a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 To 373/2017, a rozsudek Okresního soudu ve
Vyškově ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 2 T 42/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 2 T 42/2017,
byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném
obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 199 odst. 1 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82
odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Vyškově v podstatě v tom, že
obviněný nejméně od března do 13. 7. 2016 v místě bydliště v domě v O., P.,
okr. V., své manželce K. M. hanlivě a vulgárně nadával, bránil jí v kontaktu s
okolím, kontroloval ji v tom co dělá a s kým se stýká, podezíral ji z nevěry,
vulgárně ji při tom osočoval, vyhrožoval jí zabitím, vyhozením z domu a že
nedostane jejich syna F., tahal ji za vlasy, dával jí facky, strkal ji do těla,
tahal ji za ruce, bil a kopal ji po celém těle, až měla podlitiny a hematomy, v
době napadání jí bránil v útěku, vyvolal u ní strach a obavu o život, což
vyvrcholilo tím, že poškozená odešla do domu pro matky s dětmi „Společná cesta“
v B.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 To 373/2017,
podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal
nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Namítl, že nebyly naplněny znaky přečinu týrání osoby žijící ve
společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znak „týrání“.
Poukázal na to, že k rozepřím mezi ním a manželkou docházelo z důvodu, že
manželka lehkovážným nakládáním s penězi zatížila rodinný rozpočet. Připustil,
že jeho chování k manželce nebylo v pořádku, avšak zdůraznil, že nevykazovalo
znaky zvýšené hrubosti, bezcitnosti a trvalosti. Uvedl, že nebylo zjištěno nic,
z čeho by bylo možné dovozovat, že manželka zažívala pocit těžkého příkoří.
Hádky označil za vzájemné s tím, že nepřekročily mez, která by zakládala
trestní odpovědnost. Vytkl, že soudy vycházely z první svědecké výpovědi
manželky, která ji následně korigovala v druhé svědecké výpovědi. Obviněný se
dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby
přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání
nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené
usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním
ve společném obydlí.
Týráním ve smyslu § 199 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zlé nakládání,
které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a bezohlednosti,
vykazuje rysy soustavnosti a dotčená osoba je pociťuje jako těžké příkoří, ke
kterému nezavdala příčinu. Pro vztah mezi pachatelem a týranou osobou je
příznačné, že týraná osoba jednání pachatele snáší, není schopna klást mu
odpor, pasivně se mu podřizuje, bezradně před ním ustupuje a v podstatě není s
to na něj adekvátně reagovat.
V posuzovaném případě spočívalo jednání obviněného ve vulgárním slovním
napadání a ve fyzických útocích a trvalo asi čtyři měsíce, avšak přesto nemohlo
být považováno za týrání. Zřejmé to je ze samotného způsobu, jímž poškozená ve
své druhé svědecké výpovědi v přípravném řízení (ze dne 6. 9. 2016) popsala
okolnosti soužití s obviněným v rozhodnou dobu a jímž korigovala svá původní
tvrzení uvedená v první svědecké výpovědi v přípravném řízení (ze dne 11. 8.
2016). Poškozená v hlavním líčení odepřela výpověď a obě její výpovědi z
přípravného řízení byly čteny postupem podle § 211 odst. 4 tr. ř. Ve druhé
svědecké výpovědi poškozená označila incidenty s obviněným za běžné manželské
neshody, které označila za „vzájemné“. Uvedla, že na nich měla „velkou vinu“,
protože způsobila dluh, který zaplatil obviněný z peněz, které „vydělal
vlastníma rukama“. Vysvětlila, že od obviněného odešla, protože na něj byla
„naštvaná“, že nebyla týrána a že se po návratu snaží urovnat vztah s
obviněným. S touto svědeckou výpovědí poškozené korespondovaly závěry
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické
psychologie, v němž znalkyně po důkladném vyšetření poškozené konstatovala
absenci známek typických pro syndrom týrané osoby. Znalkyně v tomto kontextu
zdůraznila, že poškozená nebyla osobou, která by byla neschopná adekvátně se
bránit jednání, jemuž byla ze strany obviněného vystavena, a která by pouze
apaticky a pasivně setrvávala ve vztahu s ním. K věrohodnosti obou svědeckých
výpovědí poškozené se znalkyně vyjádřila tak, že s ohledem na osobní vlastnosti
poškozené mohla být její první svědecká výpověď zdramatizována a že v druhé
výpovědi mohla jednání obviněného naopak bagatelizovat. Je však třeba
poznamenat, že ani v první svědecké výpovědi poškozená neuvedla nic v tom
smyslu, že by jednání obviněného pociťovala jako těžké příkoří, a zmínila jen
to, že měla z jeho útoků strach. To však nestačí pro závěr, že jednání
obviněného bylo týráním.
Za tohoto stavu není ve zjištěních, která soudy vyvodily z provedených
důkazů, přesvědčivý podklad pro závěr, že byl naplněn zákonný znak „týrání“
předpokládaný v § 199 odst. 1 tr. zákoníku. Výrok o vině obviněného přečinem
týrání osoby žijící ve společném obydlí podle citovaného ustanovení tudíž
nemůže obstát. Kromě toho výrok o vině představuje nepřiměřený zásah veřejné
moci do sféry soukromého a rodinného života obviněného a poškozené jako
manželů, kteří shodně projevují snahu o urovnání svého vztahu. Napadené
usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán
nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v
Brně, tak rozsudek Okresního soudu ve Vyškově jako součást řízení
předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově
navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu
ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu