7 Tdo 465/2024-481
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný Artur Gambarjan, trvale bytem Česká Kamenice, Dukelských hrdinů 370, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 4 To 193/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 23 T 108/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Artura Gambarjana odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 3. 2023, č. j. 23 T 108/2021-430, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Současně bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti zaplatit na náhradu škody poškozené Sklo Janeček, s. r. o., částku 513 663 Kč, poškozené O2 Czech Republic, a. s., 12 411,55 Kč a poškozenému Č. D. 20 595 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 14. 10. 2021 do zaplacení. Se zbytky uplatněných nároků byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný v době od 1. 1. 2013 do 12. 2. 2015 v XY a jinde jako jednatel a osoba fakticky vykonávající rozhodovací a řídící činnost v obchodní společnosti Aveas, s. r. o. (dále jen „Aveas“), přestože věděl, že tato společnost se nejpozději ke dni 31. 12. 2012 ocitla v úpadku a nebude tak schopna dostát svým závazkům, sjednal jejím jménem obchodně závazkové vztahy, na jejichž základě tato společnost obdržela plnění, za které s ohledem na svůj úpadek neposkytla a ani nebyla schopna poskytnout odpovídající finanční protiplnění, což bylo obviněnému známo již při sjednávání těchto závazkových vztahů, avšak obchodním partnerům informaci o kritické hospodářské situaci jím zastoupené společnosti neposkytl, čímž způsobil níže uvedeným poškozeným škodu v celkové výši 1 961 574,55 Kč, přičemž konkrétně sjednal a neuhradil zboží v celkové hodnotě 513 663 Kč fakturované v období od 31. 1. 2013 do 21. 8. 2013 poškozenou společností Sklo Janeček, s. r. o., služby v celkové hodnotě 12 411,55 Kč fakturované za období od 1. 6. 2014 do 12. 2. 2015 poškozenou společností O2 Czech Republic, a. s., zboží v celkové hodnotě 1 414 905 Kč fakturované v období od 1. 1. 2013 do 6. 8. 2014 poškozenou společností MB – Sving, s. r. o., a zboží a služby v celkové hodnotě 20 595 Kč fakturované dne 5. 6. 2014 poškozeným podnikatelem Č. D.
3. Odvolání obviněného směřující do všech výroků Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 To 193/2023-453, podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu vyžaduje úmyslné zavinění a že nestačí, aby obviněný jednal vědomě, nýbrž musí být dáno i srozumění se způsobením následku. Obviněnému bylo podle jeho názoru spolehlivě prokázáno jen to, že jednal maximálně ve vědomé nedbalosti. Soudy nepostupovaly v souladu s principem in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Vyjádření svědkyně L. Ch. (která podala znalecký posudek v jiné věci), že obviněný věděl o nelehké situaci ve společnosti Aveas, posuzuje vnitřní přesvědčení obviněného nikoli na základě jeho vyjadřování nebo chování v předmětné době, ale na základě právního posouzení ex post (zpětně). Navíc je opomenuto, že obviněný jako cizinec nemusel být „zcela srozuměn“ se všemi svými zákonnými povinnostmi. Soudy se podle obviněného nevypořádaly se svědectvími jeho věřitelů O. S. a F. J., kteří potvrdili, že podnikání v oboru sklářství je náročné a prodlení s placením není v tomto oboru nic neobvyklého. Svědek F. J. také ve své výpovědi uvedl, že se obviněný snažil situaci řešit ať už splácením starých dluhů nebo sepsáním uznání dluhu. Obviněný si nepřipouštěl, že by jeho společnost mohla skončit. Pokud měl být seznámen s finanční situací společnosti z účetní závěrky, pak mu nelze přičítat spáchání trestné činnosti začátkem roku 2013, neboť účetní závěrku za rok 2012 měl k dispozici až v první polovině roku 2013.
5. Obviněný tedy namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin pro absenci úmyslného zavinění a že jde o občanskoprávní spor. Posouzení skutku jako trestného činu podvodu porušuje i zásadu subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Měl být aplikován institut odpovědnosti řádného hospodáře a jde o typický případ odpovědnosti podle jiného právního předpisu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uvedl, že shora označené důvody dovolání byly dány již v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, přičemž odvolací soud nekriticky přijal či pouze aproboval argumentaci soudu prvního stupně bez vlastní právní invence. Obviněný pak odkázal na svou argumentaci obsaženou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání shrnul podstatný obsah výpovědí svědkyň L. Ch. a J. T. a skutkové závěry z nich nalézacím soudem vyvozené. Poukázal i na další důkazní prostředky, jimiž byl v projednávané věci podložen závěr o úmyslném zavinění obviněného. Podle státního zástupce soudy hodnotily důkazy řádně a skutkový stav zjistily v potřebném rozsahu a bez důvodných pochybností. Nemohlo tak dojít ani k porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo.
Námitky týkající se úmyslného zavinění nejsou opodstatněné, neboť rozhodné skutkové okolnosti popsané ve výroku rozsudku svědčí o existenci zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu. Obviněný nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by následku jeho jednání mohla zabránit. Popsaným způsobem jednal v situaci, kdy si byl vědom úpadkového stavu obchodní společnosti Aveas. Musel tak být srozuměn se způsobením značné škody. Špatný stav hospodaření jím řízené společnosti obviněný podle státního zástupce musel znát nejpozději v roce 2011, což vyplývá z výpovědi svědkyně L.
Ch., podle které úpadek nastal již v roce 2010, avšak ona zohlednila závazky společnosti vůči společníkům, čímž došlo k posunutí nejzazšího data, od kdy byla společnost v úpadku. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami obviněného ohledně aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť skutek, kterým byl obviněný shledán vinným, ani další rozhodné okolnosti v posuzované věci nejsou nijak výjimečné, nejde tedy o případ společensky tak málo škodlivý, aby nedosahoval závažnosti ani těch nejlehčích, běžně se vyskytujících trestných činů podvodu.
Navíc obviněný nenahradil způsobenou škodu. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
9. Rozhodným skutkovým zjištěním ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které je dovolatelem zpochybňováno, je to, že při uzavírání závazků věděl, že jeho společnost nebude schopna je splnit, a s takovou eventualitou i počítal, přičemž nemohl spoléhat na žádnou okolnost, která by neuhrazení závazků zabránila. Toto zjištění není v žádném zjevném rozporu s obsahem důkazů, naopak je s nimi v souladu, jak to vyložily soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Obviněný ostatně neoznačil žádný podle něj zjevný rozpor soudy učiněných skutkových zjištění s obsahem konkrétního důkazu či důkazů a nepoukázal ani na důkazy procesně nepoužitelné či opomenuté. Vyjádřil pouze názor, který založil na svém vlastním hodnocení důkazů, že uvedené rozhodné okolnosti nebyly prokázány. Podstata jeho námitek představuje pouze nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, na jejichž základě úmyslné zavinění dovodily.
10. Soudy nijak nevybočily z mantinelů daných ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ani z pravidel spravedlivého procesu, když svá skutková zjištění, pokud jde o povědomí obviněného o ekonomické situaci společnosti, o jejím úpadku nejpozději ke dni 31. 12. 2012 a o neschopnosti a nemožnosti řádně uhradit přijaté závazky z provedených důkazů dovodily, stejně jako to, že obviněný počítal s tím, že závazky neuhradí, ačkoli protiplnění obdržel. Odvolací soud skutkové závěry výstižně shrnul v odstavcích 8 a 9 odůvodnění svého rozhodnutí. Závěry soudů potvrdily i výpovědi věřitelů obviněného, které zjevně nevyzněly v jeho prospěch, jak se on snaží prezentovat. Nepříznivá situace na trhu se sklářskými výrobky trestní odpovědnost obviněného nijak nesnižuje, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že stav jím řízené společnosti se zhoršoval průběžně po dlouhou dobu, čehož si nepochybně ve své pozici jednatele musel být vědom. Částečné splácení starších dluhů nebylo dáno jeho iniciativou, ale jednalo se o podmínku ze strany dodavatelů, kteří by jinak na další dodávky zboží nepřistoupili. Podle výpovědi svědka O. S. Aveas takto splatila 200 000 Kč z dluhu ve výši 1 400 000 Kč. Svědek F. J., který mimo jiné konstatoval, že obviněný byl pro ně „školou života“, popsal vývoj platební morálky společnosti řízené obviněným, která se začala rapidně zhoršovat v listopadu 2012, přičemž do té doby byly s placením prodlevy také. Stejně jako O. S., i on byl obviněným ujišťován, že o dluhu ví a že zaplatí.
11. Svědkyně J. T., účetní společnosti Aveas, sice zmínila, že jí ohledně některých dluhů obviněný sdělil, že jsou už splacené, to je však irelevantní. Zmínka navíc souvisela s tím, že svědkyně podle svého tvrzení na základě těchto sdělení neúčtovala, ale čekala vždy na doklady. V rámci výslechu přitom nebylo podrobněji zjištěno, o jak četné případy se jednalo, zda se později ukázalo, že dluhy byly skutečně splaceny či nikoli, a už vůbec z tohoto vyjádření nelze usuzovat, že by obviněný neměl přehled o finančním stavu jím řízené společnosti, která nebyla nijak velká a kterou de facto řídil sám. Obviněný měl k dispozici účetní závěrky za každý rok a svědkyní byl upozorňován na to, že společnost je ve ztrátě. Tento stav nenastal zlomově ke dne 31. 12. 2012, ale vyvíjel se delší dobu, přičemž ztrátově společnost hospodařila několik let. Nelze tak dát obviněnému za pravdu, že by se o úpadku společnosti dozvěděl až z účetní závěrky v prvních měsících roku 2013. Jak připomněl i odvolací soud, v té době byly na společnost již vedeny exekuce, jež jsou výsledkem procesu zahrnujícího nalézací řízení, v rámci kterého jsou dlužníkovi adresovány výzvy k uhrazení pohledávek. Společnost také neprováděla povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců. Závěr, že obviněný o úpadku společnosti k uvedenému datu věděl, soudy v žádném případě neučinily pouze na základě vyjádření svědkyně L. Ch.
12. Obviněný navíc v roce 2014, tedy v průběhu doby vymezené ve výroku rozsudku, založil novou společnost, na kterou převedl majetek společnosti Aveas a její zaměstnance a se kterou následně v podnikání pokračoval. Tento krok nelze hodnotit jinak než jako snahu přes úpadek společnosti získat možnost pokračovat v podnikání, zaměstnancům zajistit doplacení mzdy, zatímco vykonávali práci pro společnost obviněného, a věřitele fakticky odříznout od možnosti uspokojit své pohledávky z majetku společnosti.
13. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí věnoval i skutkovému podkladu srozumění obviněného s následkem a zdůraznil, které rozhodující skutečnosti obviněný svým dodavatelům při sjednávání dalších zakázek zamlčel. Výhled dalšího možného vývoje podnikání obviněného také nebyl nijak optimistický. Z ničeho nelze dovodit, že spoléhal na nějakou konkrétní okolnost, která by mohla zabránit následku v podobě způsobení škody dodavatelům. Založení nové společnosti bylo určitou dobu plánovaným a následně realizovaným procesem, v průběhu kterého však obviněný nadále původní společnost zadlužoval. Během této doby tak již nemohl počítat s tím, že by sjednávané závazky uhradil, respektive musel počítat (a být smířen) s eventualitou, že je neuhradí. Námitka obviněného, že jako cizinec nemusel být „srozuměn“ (míněno patrně obeznámen) se všemi svými povinnostmi, nemůže v tomto případě obstát. Jednak není pochyb o tom, že povinnost hradit závazky musela být obviněnému známa i jako cizinci, jednak tu nelze vůbec uvažovat o právním omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku, což ostatně obviněný ani nenamítl.
14. Obviněný v dovolání jednotlivé námitky důsledně nepřiřadil ke konkrétním dovolacím důvodům, nicméně část dovolací argumentace uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá. S ohledem na výše uvedené lze z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. k otázce úmyslu dodat jen to, že soudy správně dovodily, že obviněný jednal v tzv. nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V nepřímém úmyslu podle tohoto ustanovení jednal pachatel, který věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že takové porušení nebo ohrožení způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. To ze zjištěných okolností nepochybně vyplývá.
15. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku týkající se subsidiarity trestní represe, která je však rovněž zjevně neopodstatněná. Zásada subsidiarity trestní represe je zakotvena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku tak, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Obviněný zjištěným skutkem naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a vzhledem k výši způsobené škody čin nijak výrazně nevybočuje z obvyklých případů jednání, jimiž bývá skutková podstata tohoto trestného činu naplněna. Samotná skutečnost, že jednání obviněného má současně i soukromoprávní charakter a souvislosti, sama o sobě posouzení podle trestního zákoníku nevylučuje, neboť taková situace nastává u mnoha zejména majetkových a hospodářských trestných činů. Jednání, jakého se obviněný dopustil, je pravidelně předmětem trestního postihu a jeho případ tak z ustálené judikatury ničím nevybočuje. Kromě toho lze k podnikání s předluženou společností uvést, že to za určitých okolností možné je, ovšem podmínkou sjednávání závazků takové společnosti je naprostá transparentnost. Nelze totiž připustit, aby podnikatel, který se třeba i z důvodu zhoršení situace na trhu, tedy bez vlastního zavinění, dostane do finančních potíží, avšak nechce si připustit možnost neúspěchu a konce svého podnikání, řešil tuto krizi na úkor jiných podnikatelských subjektů, které tím rovněž přivede do finančních problémů či dokonce ke krachu. Uplatnění trestní odpovědnosti obviněného je zcela namístě.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
17. K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dodat, že odvolací soud nepochybil, pokud se nejen ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, ale také v některých částech jeho argumentaci blíže vysvětlil a reagoval přitom i na odvolací námitky obviněného. Jestliže se obviněný snažil obsah svého odvolání učinit součástí dovolací argumentace, je nutno připomenout, že Nejvyšší soud se v řízení o dovolání může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.).
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu