USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 6. 2023 o dovolání obviněného J. M., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 4 To 167/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 144/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2022, č. j. 71 T 144/2019-534, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 30 000 Kč sestávající ze 75 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 400 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
2. Jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako vedoucí provozu infrastruktury, správy budov a bytového hospodářství Českých drah, a. s., Regionální správy majetku Brno, v rozporu s povinnostmi vyplývajícími ze zákoníku práce, pracovní smlouvy a pracovní náplně od blíže nezjištěné doby roku 2013 v Ostravě-Přívoze v areálu nákladního komerčního obvodu železniční stanice Ostrava – hlavní nádraží na pozemku Českých drah, a. s., nezajistil opravu či výměnu provizorního poklopu kanalizační šachty z dvojité vrstvy dřevovláknitých desek zcela nevhodných k dlouhodobému používání, místo nijak výstražně neoznačil nebo neohradil, aby tak zamezil pohybu osob přes toto provizorní zakrytí, přičemž dne 27. 12. 2017 kolem 05:45 hodin na tento provizorní poklop vstoupila při čištění motorového vozidla před jízdou zaměstnankyně Správy železniční dopravní cesty, s. o., K. L., nar. XY, která propadla na dno šachtice do hloubky 400 cm a utrpěla vážná zranění specifikovaná ve výroku o vině.
3. O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 4 To 167/2022. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu sestávajícímu z 50 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 400 Kč, tedy v celkové výměře 20 000 Kč.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slovně vyjádřil tak, že napadený rozsudek „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Obviněný namítl, že nemůže nést právní odpovědnost za předmětnou šachtu. Zdůraznil, že je zaměstnancem Českých drah, a. s., zatímco vlastníkem šachty a poklopu jako její součásti je Správa železnic, s. o. (dříve Správa železniční dopravní cesty, s. o.). Poukázal na to, že šachta mu nebyla svěřena do správy, že odpovídal pouze za majetek uvedený v inventurním soupisu, v němž šachta nebyla uvedena, a že poklop šachty není součástí pozemku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že pro posouzení věci má stěžejní význam souhrn povinností, které obviněný měl při správě obvodu, do něhož spadalo vyústění šachtice zakryté poklopem, přičemž v bezprostřední blízkosti poklopu parkovali a pěšky se pohybovali zaměstnanci, což bylo obviněnému známo. Státní zástupce poukázal na to, že kanalizace včetně šachty a poklopu byla napojena na stavědlo, které sice bylo v majetku Správy železnic, s. o., ale nacházelo se na pozemku Českých drah, a. s., a že obviněný měl tento pozemek ve správě a byl povinen vykonávat jeho fyzickou kontrolu. Z toho státní zástupce dovodil, že pokud by obviněný splnil tuto povinnost, musel by zjistit nevyhovující poklop a učinit přiměřená opatření proti hrozícímu pádu osob do šachtice. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce potvrdil, že v dovolání byl nedopatřením uveden dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak správně měl být uveden dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který měl na mysli. Poté se zabýval jednotlivými argumenty ve vyjádření státního zástupce a odůvodnil svůj nesouhlas s nimi. Zdůraznil, že Správa železnic se k předmětné kanalizační šachtě chovala jako vlastník a své vlastnické právo začala popírat, až když došlo k úrazu poškozené.
Vlastnictví šachty vyplývá z důkazů i z § 3 odst. 2, 3 zákona o vodovodech a kanalizacích ve spojení s § 509 občanského zákoníku. Zakrytí šachty také provedla Správa železnic. Připomněl, že poškozená nebyla oprávněna na daném místě parkovat. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by věděl o existenci kanalizační šachty. Nevěděla o ní zjevně ani poškozená, která se zde pohybovala často. Obviněnému nelze klást k tíži, že místo neoznačil výstražnou tabulí, neboť místo bylo zasypané štěrkem a zarostlé, takže šachta nebyla na první pohled viditelná.
Obviněný setrval na dovolání i na návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Obviněný slovně vyjádřil uplatněný dovolací důvod tak, že napadený rozsudek „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Dovolání tedy ve skutečnosti podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. (tímto zákonem bylo s účinností od 1. 1. 2022 změněno ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., v němž je uveden výčet dovolacích důvodů).
9. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
10. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že obviněný byl uznán vinným tím, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a spáchal uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání a funkce a uloženou mu podle zákona. Z toho, jak je koncipován výrok o vině, vyplývá, že šlo o povinnosti, které obviněný měl podle pracovní smlouvy a pracovní náplně a které vyplývaly ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
11. Námitky obviněného v tom smyslu, že nemůže nést odpovědnost za předmětnou šachtu, protože šachta není ve vlastnictví Českých drah, a. s., a nebyla mu svěřena do správy, se míjí s podstatou věci. Okolnost, že šachta včetně poklopu jako její součásti byla podle závěru Krajského soudu v Ostravě ve vlastnictví Správy železniční dopravní cesty, s. o. (nyní Správa železnic, s. o.), nemá žádný význam. Rozhodující je to, že v prostoru, v němž obviněný vykonával působnost vyplývající z jeho vedoucí funkce, bylo třeba splnit povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle části páté zákoníku práce.
12. Podle § 101 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Podle § 101 odst. 2 zák. práce péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.
13. Ke zranění poškozené K. L. došlo v místě, které nebylo veřejně přístupné a nacházelo se uvnitř areálu, kde se v rámci výkonu zaměstnání pohybovali zaměstnanci Českých drah, a. s., a tehdejší Správy železniční dopravní cesty, s. o., přičemž vlastníkem pozemku byly České dráhy, a. s., areál byl u vstupní brány označen jako „vyhrazený obvod Českých drah“ a poškozená K. L. byla zaměstnankyní Správy železniční dopravní cesty, s. o. V této souvislosti je významné ustanovení § 101 odst. 3 zák. práce, podle něhož plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Podle § 101 odst. 4 písm. a) zák. práce každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele. Ustanovení § 101 odst. 5 zák. práce dokonce stanoví, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovišti. To je důležité ve spojitosti s okolností, že obviněnému bylo známo, že v předmětném prostoru parkují motorová vozidla zaměstnanců a že se tam tudíž pohybují osoby zaměstnané u Českých drah, a. s., a u Správy železniční dopravní cesty, s. o.
14. Postavení obviněného ve funkci vedoucího provozu infrastruktury, správy budov a bytového hospodářství bylo založeno pracovní smlouvou a následnou dohodou o změně pracovní smlouvy. Povinnosti obviněného vyplývající z této funkce byly specifikovány v dokumentu, který byl označen jako „pracovní náplň“ a který obviněný podepsal. Mezi těmito povinnostmi byla výslovně uvedena i povinnost provádět dohlédací činnost v rámci svěřeného dlouhodobého hmotného majetku, účastnit se na řešení a odstranění závadových stavů, havárií a stavů odporujících předpisu S7 v rámci svého obvodu a navrhovat způsob jejich odstranění. V rámci pracovní náplně obviněného bylo stanoveno, že průběžně provádí kontrolu staveb, sítí a pozemků ve svém obvodu.
15. Předpis S7 byl interním předpisem Správy železniční dopravní cesty, s. o., označený jako „Předpis pro správu budov, inženýrských sítí a ostatního dlouhodobého hmotného majetku obdobného charakteru“. V ustanovení čl. 4 tohoto předpisu bylo stanoveno, že předpis je závazný pro všechny organizační složky Správy železniční dopravní cesty, s. o., které zajišťují správu a pronájem jejího dlouhodobého hmotného majetku uvedeného v čl. 2, a že dále je závazný na základě smluvního vztahu pro všechny provozovatele dráhy na pronajatých železničních drahách v majetku České republiky, se kterými má právo hospodařit Správa železniční dopravní cesty, s. o., přičemž zaměstnanci odpovědní za uzavírání smluv o pronájmu železničních drah České republiky jsou povinni v příslušné smlouvě zakotvit smluvní závazek dodržovat ustanovení tohoto předpisu. Dlouhodobý hmotný majetek, na který se vztahovalo ustanovení čl. 4, byl v čl. 2 vymezen tak, že jde o budovy, nástupištní přístřešky, zastřešení ostrovních nástupišť, výstupů z podchodů a všech samostatných položek souvisejících s jejich provozem, jako jsou inženýrské sítě, technologická zařízení, inženýrské objekty, drobné architektonické prvky atd. V ustanovení čl. 29 byly upraveny pravidelné prohlídky dlouhodobého hmotného majetku, přičemž podle čl. 31 se při prohlídkách zjišťoval skutečný stavebně technický stav a podle čl. 32 se podle výsledků prohlídky zpracoval návrh řešení zjištěného stavu s určením naléhavosti oprav zjištěných závad.
16. Povinnost obviněného jako vedoucího zaměstnance Českých drah, a. s, v rámci dohlédací činnosti účastnit se na řešení a odstranění stavů odporujících předpisu S7 byla založena smluvně prostřednictvím jeho pracovní smlouvy ve spojení s dokumentem označeným jako pracovní náplň. Z toho, že kanalizační šachta v areálu Českých drah, a. s., byla zakryta provizorním nevyhovujícím poklopem, očividně vyplývalo riziko možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců (§ 101 odst. 1 zák. práce), případně dalších fyzických osob (§ 101 odst. 5 zák. práce). Zároveň se evidentně jednalo o stav odporující předpisu S7. Kanalizační šachta včetně poklopu se nacházela v areálu Českých drah, a. s, který byl obvodem obviněného ve smyslu jeho pracovní smlouvy a pracovní náplně. Povinnost obviněného průběžně provádět kontrolu sítí ve svém obvodu se tudíž vztahovala i na to, jak je zakryta kanalizační šachta, i když jejím vlastníkem byla Správa železniční dopravní cesty, s. o.
17. Okolnost, že vlastníkem kanalizační šachty včetně poklopu byla Správa železniční dopravní cesty, s. o., není v posuzované věci nijak rozhodná. Nejedná se totiž primárně o výkon majetkových práv a povinností. Odpovědnost obviněného není odpovědností za majetek jako takový. Jeho odpovědnost je odpovědností za splnění povinností zajišťujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci podle páté části zákoníku práce. Jestliže obviněný nesplnil tyto povinnosti, odpovídá za následek, který z toho vzešel v podobě zranění poškozené K. L.
18. K námitkám obviněného v jeho replice nad rámec dovolacích námitek lze dodat, že tvrzení obviněného, že o existenci kanalizační šachty nevěděl, jednak nevyznívá zcela přesvědčivě (jak zmínil odvolací soud v odst. 25 odůvodnění napadeného rozsudku), především ale není podstatné. Soudy správně uzavřely, že obviněný měl v daném prostoru vykonávat fyzickou kontrolu, při které by musel zjistit jak existenci šachty, tak zcela nevyhovující a velmi nebezpečný způsob jejího zakrytí (viz zejména odst. 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odst. 32 odůvodnění napadeného rozsudku). Navíc nelze souhlasit ani s tvrzením obviněného v replice, že šachta a její provizorní zakrytí nebyly viditelné a že ani poškozená o ní nevěděla. Opak vyplývá už z fotodokumentace a z ohledání místa činu (viz č. l. 170-176), ale i ze svědecké výpovědi poškozené K. L., která uvedla, že o tom, že tam je nějaký kanál, věděla, proto tam také neparkovala (výpověď z přípravného řízení na č. l. 69 a shodná výpověď v hlavním líčení – odkaz na č. l. 384 p. v.). Rovněž svědek P. R. uvedl, že o tom kanálu se vědělo, že tam je (č. l. 385 p. v.).
19. Výrok o vině obviněného přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku je ve shodě se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
20. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
21. Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od doby, kdy bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (dne 19. 10. 2022), pokládá Nejvyšší soud za vhodné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 16. 5. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu