7 Tdo 471/2014-13
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 4. 2014 o dovolání obviněného L. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 451/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 169/2012 takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ř. odmítá .
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 4 T 169/2012, byl obviněný L. Ř. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva měsíce, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Kladně v tom, že obviněný dne 4. 1. 2010 v prodejně Planeo Fast ČR, a. s., v K., v A. ul., se záměrem se obohatit při sjednávání úvěrové smlouvy se společností Home Credit, a. s., uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání u podnikatele J. N., s místem podnikání v Křišťanově ulici 20, Praha 3, s čistým měsíčním příjmem 16.300 Kč, ačkoliv u této osoby nikdy nepracoval, přičemž na základě těchto nepravdivých informací uzavřel úvěrovou smlouvu č. ....... s výše uvedenou společností na částku 16.009 Kč, za niž nakoupil notebook značky Acer Aspire 5810, a z poskytnutého úvěru nezaplatil žádnou splátku, čímž Home Credit, a. s., IČO: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, způsobil celkovou škodu ve výši 16.009 Kč.
Odvolání, kterým obviněný napadl citovaný rozsudek v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 451/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze, přičemž odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu obviněný namítl, že odvolací soud tím,
že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, akceptoval nesprávné právní posouzení skutku. Podle obviněného nebyla v jeho případě naplněna podmínka jeho příčetnosti, neboť z obsahu ve věci vypracovaného znaleckého posudku lze jednoznačně dovodit, že trpí (a v době spáchání trestného činu trpěl) demencí, jejíž tíži lze stanovit v rozmezí mírná až středně těžká. Jeho stav mohl v průběhu času přitom vykazovat určité výkyvy. Pokud jde o jeho schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání, jakož i schopnost své jednání ovládat, obě tyto schopnosti byly sníženy podstatně a smysl trestního stíhání je schopen chápat minimálně. K datu vyšetření (únor 2013) tíže jeho demence byla hodnocena jako středně těžká.
Podle obviněného z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nebyl schopen rozpoznat veškeré aspekty jednání, nebyl schopen pochopit úvěrovou problematiku ani sjednat úvěrovou smlouvu, aniž by k tomu byl někým naveden konkrétními pokyny. Kvůli duševní poruše, pro kterou je od 6. 3. 2013 pravomocně omezen ve způsobilosti k právním úkonům, nemohl tedy naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nelze v jeho jednání dovozovat přímý ani nepřímý úmysl spáchat uvedený trestný čin. Naopak za této situace lze dle obviněného učinit závěr, že v daném případě nebyly naplněny obecné požadavky, kladené na pachatele, ale naopak byly naplněny podmínky stavu nepříčetnosti dle ustanovení § 26 tr. zákoníku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a rozhodl o zastavení jeho trestního stíhání.
Do doby konání neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel žádné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným, jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., ale je zjevně neopodstatněné.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svého dovolání obviněný poukazuje na absenci subjektivní stránky přečinu úvěrového podvodu, ať již ve formě úmyslu přímého či nepřímého, a dovozuje, že ve smyslu § 26 tr. zákoníku je osobou nepříčetnou pro duševní poruchu.
Přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.
Podle § 26 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
Ze shora uvedeného zřetelně vyplývá, že soudy nižších stupňů důvodně neměly pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci svých úvah přitom nepřehlédly ani ustanovení § 26 tr. zákoníku. Očividně bez opodstatnění jsou tedy námitky obviněného ohledně naplnění podmínky stavu nepříčetnosti. Podle soudů prvního i druhého stupně je sice velmi pravděpodobné, že sám obviněný neinicioval předmětné jednání, údaje o svém zaměstnání však musel poskytnout pracovnici prodejny právě on sám, přičemž znalec psychiatr uvedl, že obviněný je schopen dodržovat určitá pravidla chování a má povědomost o povinnostech vyplývajících ze zákona, je schopen i pochopit otázku pravidelnosti plateb, které by z uzavření smlouvy vyplynuly. S odkazem na závěry znaleckého posudku tak nelze dojít k závěru, že obviněný nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, byť tato schopnost byla v důsledku demence podstatně snížena, ale nebyla vymizelá, a že by tedy nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Tyto skutečnosti vzaly soudy obou stupňů za prokázané, když navíc obviněný tuto námitku uplatnil již v odvolacím řízení a soud druhého stupně se s ní ve svém rozhodnutí spolehlivě vypořádal. Navíc nelze přehlédnout, že k projednávanému skutku došlo počátkem roku 2010, kdy obviněný byl zjevně v lepší zdravotní kondici, než v jaké se nachází aktuálně a která v roce 2013 vyústila k rozhodnutí o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům.
Nelze přijmout ani další námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v obviněným vytýkané absenci subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku obviněný odvíjí od duševní poruchy, kterou v inkriminovanou dobu již trpěl a na které staví své závěry o nepříčetnosti. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný je trestně odpovědný, nelze pak akceptovat ani tuto námitku, neboť obviněný zcela zjevně naplnil subjektivní stránku uvedeného přečinu, když jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V prodejně uvedl vědomě nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmech, a to se zjevným cílem získat předmětný notebook, za „co nejvýhodnějších podmínek“, aniž by za něj fakticky musel cokoli zaplatit, a sjednal si nulovou akontaci. Podvodný úmysl potvrzuje i skutečnost, že následně ani žádnou ze splátek nezaplatil.
Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval: JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.