USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2022 o dovolání
obviněného M. T., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 255/2021, v trestní věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 50/2017 takto.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T.
odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 7. 2021, č. j. 4 T
50/2017-11917, byl obviněný M. T. uznán vinným dvěma zločiny pojistného podvodu
podle § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem pojistného podvodu podle § 210
odst. 4 tr. zákoníku (spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku).
Byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a deseti měsíců
se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně byl zrušen výrok o
trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 16 T
100/2020, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Bylo rozhodnuto o
uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Rozsudek obsahuje také
zprošťující část.
2. Trestná činnost spočívala podle zjištění nalézacího soudu podrobně ve
výroku rozsudku specifikovaných v sérii jednání spáchaných v letech 2009-2012,
jimiž obviněný v součinnosti s dalšími osobami připravili a vyvolali dopravní
nehody, popřípadě předstírali krádeže motorových vozidel, a na základě takto
vyvolaných pojistných událostí pak byla požadována pojistná plnění, která
zčásti byla, v některých případech však nebyla v požadované výši vyplacena.
Celkem šlo o dvanáct dílčích skutků (útoků), jež jsou považovány za tři
samostatné trestné činy, jak výše uvedeno.
3. O odvolání obviněného, podaném do výroků o vině i trestu, rozhodl
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 5 To 255/2021-12052.
Rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celé odsuzující části a obviněného znovu
uznal vinným týmiž útoky. Pod body I/1-8 jsou uvedeny útoky, jimiž byla
způsobena škoda celkem 2 499 257 Kč s tím, že pokud by došlo k vyplacení všech
požadovaných pojistných plnění, škoda by činila 3 103 033 Kč. Pod body II/1-3
jsou uvedeny útoky, jimiž byla způsobena škoda celkem 1 287 920 Kč, jednání
však směřovalo k celkové škodě 1 292 242 Kč. Útokem pod bodem III byla
způsobena škoda 261 250 Kč. Celkově jednání obviněného směřovalo ke způsobení
škody ve výši 4 656 525 Kč, dokonaná škoda činila 4 048 427 Kč. Jednotlivé
pokračující skutky (ad I, II a III) odvolací soud právně kvalifikoval shodně
jako soud prvního stupně. Za uvedené zločiny a přečin a dále za přečin těžkého
ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl
obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne
18. 2. 2021, sp. zn. 16 T 100/2020, uložil obviněnému podle § 210 odst. 5 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání tří roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou
roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu
Praha-východ, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Nově bylo také
rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
4. Obviněný podal dne 18. 3. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021
Sb., dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl všechny výroky
rozsudku s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr.
ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že soudy učinily skutková zjištění na podkladě
procesně nepoužitelných důkazů, tj. důkazů provedených před zrušením původního
rozsudku odvolacím soudem, ačkoli od provedení těchto důkazů a novým hlavním
líčením po zrušení původního rozsudku uplynula delší doba. Proto bylo třeba
postupovat podle jedné z alternativ uvedených v § 219 odst. 3 věta druhá tr. ř.
5. Obviněný dále namítl, že nebylo řádně reagováno na jeho výpověď v
hlavním líčení a jeho důkazní návrhy. Nevyhovění důkazním návrhům obvodní soud
řádně neodůvodnil a s odůvodněním odvolacího soudu nelze souhlasit. Svědkyně A.
a B. (nyní T.) sice odmítly vypovídat, později však bylo předloženo jejich
prohlášení, že vypovídat budou. Rovněž výslech svědka S. byl nesprávně odmítnut
jen proto, že byl navržen až v závěru trestního stíhání.
6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutků z hlediska pokračování v
trestném činu. Podle jeho názoru dílčí skutky uvedené pod body 1 a 2 výroku
napadeného rozsudku, tedy skutky ad 4, 5 obžaloby, tvoří samostatný trestný čin
a nejsou součástí pokračujícího trestného činu ve vztahu k dílčím skutkům ad 6,
7, 9, 10, 12 a 13 obžaloby, které jsou rovněž samostatným pokračujícím trestným
činem. Časový interval mezi skutky 5 a 6 činí bez šesti dnů plných šest měsíců.
Navíc pozdější skutky byly na rozdíl od předchozích páchány ve
spolupachatelství, ve vztahu k čemuž nelze dovodit původní záměr obviněného.
Soudy uvedly obecné principy posuzování pokračování v trestném činu,
neodůvodnily však, jak byly tyto faktory naplněny u předmětných skutků. Pokud
by byly skutky ad 4, 5 obžaloby posouzeny jako samostatný trestný čin, muselo
být ohledně nich zastaveno trestní stíhání z důvodu promlčení.
7. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Praze, případně též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a
aby přikázal příslušnému soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném
vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel neuplatnil námitku zjevného rozporu
rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Odmítnutí
důkazních návrhů zejména odvolací soud dostatečně zdůvodnil. Na výtky týkající
se aplikace § 219 odst. 3 tr. ř. podle státního zástupce ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. nedoléhá. Po zhodnocení podmínek pokračování v trestném
činu se státní zástupce neztotožnil ani se zmíněnou námitkou chybného právního
posouzení. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnuto, protože je zjevně neopodstatněné.
9. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný prostřednictvím
obhájce replikou, v níž setrval na svém stanovisku k věci. I pokud by – jak
uvedl státní zástupce – námitka týkající se aplikace § 219 odst. 3 tr. ř. a
nepoužitelnosti důkazů formálně neodpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba na ni reagovat pro porušení ústavních
pravidel spravedlivého procesu. Dále dovolatel vyslovil nesouhlas se závěrem,
že svědkyně T. a A. by svými výpověďmi nemohly ovlivnit skutková zjištění.
Pokud jde o problematiku pokračování v trestném činu, poukázal obviněný na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 8 Tdo 1542/2016, 8 Tdo 1323/2008
a 3 Tdo 1393/2020, ovšem s tím, že každý případ je jiný a je třeba vždy zjistit
všechny konkrétní okolnosti nutné k posouzení časové souvislosti. V daném
případě není možno dovodit jednotný záměr jako subjektivní spojitost mezi
jednotlivými dílčími útoky. Obviněný uvedl okolnosti, které se měly podle jeho
názoru při posuzování otázky pokračování v trestném činu konkrétně zkoumat, a
uzavřel, že právní závěry v této otázce byly účelově konstruovány tak, aby
nedošlo k promlčení některých skutků.
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst.
1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle
§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2
tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými
náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022
lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující
pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10, s nimiž se v
napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, nejsou v žádném zjevném
rozporu s důkazy (tuto námitku dovolatel ani neuplatnil) a nejsou založena na
procesně nepoužitelných důkazech. Kromě toho tu nejsou ani žádné navrhované
důkazy, které by zůstaly neprovedeny nedůvodně a přesto, že byly pro rozhodná
skutková zjištění podstatné.
13. Existenci zjevného rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními nelze
dovozovat z tvrzení dovolatele, že soudy nebylo řádně reagováno na jeho
výpověď, čímž je míněno, že soudy neuvěřily jeho výpovědi, kterou (dodatečně)
podal v hlavním líčení (poté, co nebyl přijat jeho návrh na dohodu o vině a
trestu). Jinak řečeno, zjevný rozpor nelze – jak správně uvedl státní zástupce
ve zmíněném vyjádření – dovozovat z toho, že soudy neakceptovaly obhajobu
obviněného.
14. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit námitku týkající se aplikace
§ 219 odst. 3 tr. ř., jestliže z ní dovolatel dovozuje, že nemohly být použity
důkazy, které nebyly v hlavním líčení řádně provedeny, tj. znovu provedeny po
uplynutí delší doby, aby tak byla dodržena zásada bezprostřednosti. Námitka je
však zjevně neopodstatněná.
15. Podle § 219 odst. 3 tr. ř. jestliže není třeba pro podstatnou vadu
řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí
předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah
dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení
hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného
předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm
provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
16. Z toho plyne rozdílnost situací předpokládaných buď první, nebo
druhou větou citovaného ustanovení. V daném případě nalézací soud postupoval
podle věty první, zatímco dovolatel se (dodatečně) domáhá postupu podle věty
druhé. Ten je namístě buď tehdy, změnilo-li se po odročení hlavního líčení (což
je i situace po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem) složení senátu, k
čemuž zde nedošlo, anebo tehdy, jestliže uplynula od odročení, respektive od
předchozího hlavního líčení, delší doba. Pak by záleželo na souhlasu stran se
čtením protokolu o hlavním líčení. Tímto přečtením by došlo k jakémusi
„zhojení“ změny složení senátu nebo uplynutí delší doby, takže důkazy v
předchozím hlavním líčení provedené by bylo možno považovat za řádně provedené
a relevantní pro skutková zjištění. V případě absence tohoto souhlasu stran by
tomu tak nebylo a důkazy by bylo nutno provést v hlavním líčení znovu.
17. Obvodní soud pro Prahu 10 postupoval podle první věty citovaného
ustanovení a na souhlas stran se čtením protokolu o hlavním líčení se ani
nedotazoval, neboť měl zato (v souladu s tím, co uvedl odvolací soud v odst. 8
odůvodnění svého kasačního usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 5 To 122/2021),
že od předchozího hlavního líčení, v němž byl dne 7. 5. 2020 vyhlášen první
odsuzující rozsudek, neuplynula delší doba ve smyslu citovaného ustanovení.
Pokud by tento závěr obvodního soudu byl chybný, nebylo by možno činit skutková
zjištění na podkladě důkazů provedených v předchozím hlavním líčení. Nejvyšší
soud však tento závěr a postup nalézacího soudu za chybný nepovažuje.
18. Jak už bylo zmíněno, první rozsudek v této věci byl vyhlášen dne 7.
5. 2020. Lze připustit, že poté došlo k průtahu v řízení, když teprve dne 29.
4. 2021 rozhodl Městský soud v Praze (z jednoduchého procesního důvodu) o
zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. Nicméně nové hlavní
líčení se konalo již dne 21. 6. 2021, tj. přibližně třináct a půl měsíce od
předchozího hlavního líčení. Obviněný se nedomáhal provedení hlavního líčení
znovu. Navrhl dohodu o vině a trestu, která však nebyla ze strany státního
zastupitelství akceptována. Předsedkyně senátu v novém hlavním líčení
postupovala podle § 219 odst. 3 věta první tr. ř. tím, že sdělila podstatný
obsah dosavadního jednání. Obviněný požádal o odročení hlavního líčení s tím,
že chce vypovídat k jednotlivým útokům.
19. Trestní řád žádným způsobem nekonkretizuje dobu, kterou je třeba
považovat za delší dobu ve smyslu citovaného ustanovení. Je však zřejmé, že se
bude jednat o skutečně dlouhou dobu, která povede k tomu, že již nebude možno
objektivně a subjektivně navázat na průběh a výsledky předchozího hlavního
líčení. Půjde o tak výrazný časový předěl, že to bude z hlediska dodržení
zásady bezprostřednosti při rozhodování znamenat pro členy senátu situaci
blížící se té, kdy hlavní líčení dosud vůbec neprobíhalo a důkazy nebyly
prováděny. Bude tedy záležet i na stanovisku členů senátu, zda uplynulá doba
jim už brání v řádném zhodnocení důkazů při zachování zásady bezprostřednosti,
a to i po jejich připomenutí na základě spisu. Při uvážení logického smyslu
citovaného ustanovení bude nepochybně důležité i hledisko celkového rozsahu a
složitosti dokazování a tím i potřebného trvání celého hlavního líčení. Bylo by
například zjevně nesmyslné tvrdit, že po dva roky (s krátkými přestávkami)
probíhajícím hlavním líčení ve složité věci bude třeba z důvodu časového
odstupu a zásady bezprostřednosti začít s dokazováním znovu od začátku. Je
evidentní, že ona delší doba ve smyslu shora citovaného ustanovení nastane v
případech zcela výjimečných, spíše extrémních a zjevně neadekvátních rozsahu a
složitosti věci. Tak tomu nebylo v nyní posuzovaném případě, kdy ve značně
rozsáhlé a důkazně objemné věci hlavní líčení po proběhlém odvolacím řízení a
kasačním rozhodnutí odvolacího soudu pokračovalo zhruba po roce. Namístě byl
postup podle § 219 odst. 3 věta první tr. ř., tj. sdělení podstatného obsahu
dosavadního jednání. Tento závěr ostatně v průběhu hlavního líčení
nezpochybňovali nejen členové senátu, ale ani strany trestního řízení.
20. Ani námitka opomenutých důkazů není opodstatněná. Stíhané jednání
obviněného je prokazováno výpověďmi svědků, kteří se na něm podíleli zejména
tím, že se vydávali za řidiče vozidel, s nimiž mělo dojít k dopravním nehodám,
případně na žádost obviněných na sebe převedli vozidla, jichž pak bylo k
trestné činnosti použito. K dispozici jsou i korespondující listinné důkazy.
Obviněný byl na podkladě širokého okruhu důkazů uznán vinným řadou dílčích
útoků. Za této situace bylo nadbytečné provádět opakované výslechy, resp.
pokusy o výslechy osob. Odvolací soud se s důkazními návrhy obviněného
vypořádal v odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku. Lze připomenout, že soudy
nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům, tím méně návrhům na opakování
výslechů svědků. Důkazní návrhy mohou odmítnout, pokud to adekvátně odůvodní.
Nejvyšší soud neshledává v tomto směru v postupu soudů ani jakékoli prvky
libovůle. Navíc je možné připomenout povahu a souvislosti důkazních návrhů. Ty
byly písemně vzneseny před veřejným zasedáním odvolacího soudu (č. l.
12033-12035), a to návrhy na výslechy svědků S. T., dříve B., K. A. a L. S. To
bylo doplněno ústně u veřejného zasedání o návrh na výslech svědka M. N. Návrhy
byly doloženy shodnými písemnými prohlášeními svědků, že jsou ochotni ve věci
vypovídat zejména „o skutečnostech ovlivňování výpovědí ze strany pana F. A. a
J. B.“. I z toho je zřejmé, že k meritu věci by opakované výslechy svědků stěží
něco přinesly a navíc jejich doslovně shodná prohlášení nepůsobí přesvědčivě z
hlediska jejich skutečné snahy vypovědět pravdivě přesně to, co svými smysly
sami vnímali. Nelze tudíž souhlasit ani s tím, že navrhované důkazy zůstaly
neprovedeny nedůvodně, ani s tím, že by byly pro rozhodná skutková zjištění
podstatné.
21. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání
zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
22. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022
lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto
dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho
aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně
23. Námitka, že soudy nesprávně posoudily zjištěný skutkový stav z
hlediska pokračování v trestném činu, je pod uplatněný dovolací důvod
podřaditelná, avšak zjevně neopodstatněná.
24. Podstata dovolací námitky obviněného spočívala v jeho názoru, že
dílčí skutky (útoky) uvedené pod body I./1, 2 výroku napadeného rozsudku (body
4, 5 obžaloby) nejsou součástí pokračujícího trestného činu pojistného podvodu
sestávajícího dále z útoků pod body I/3 – 8 výroku rozsudku (body 6 a násl.
obžaloby). Obviněný namítal, že mezi útoky ad I/2 a I/3 je tak výrazný časový
předěl, že to vylučuje spojitost mezi nimi nutnou pro jejich zahrnutí do téhož
pokračujícího trestného činu. Z toho podle obviněného vyplývá nutnost zastavit
trestní stíhání pro útoky ad I/1, 2 (spáchané před účinností zákona č. 40/2009
Sb., trestní zákoník) z důvodu promlčení. Tuto námitku však odůvodněně odmítly
jak soud nalézací, tak v odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku i odvolací
soud, který rovněž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7.
2017, sp. zn. 4 Ntd 7/2017, jež se touto otázkou předběžně zabývalo při
posuzování věcné příslušnosti.
25. Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí
takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují,
byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny
stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a
souvislostí v předmětu útoku.
26. Naplnění těchto zákonných znaků je třeba vždy posuzovat v závislosti
na povaze a okolnostech konkrétní trestné činnosti. Časový odstup však může být
i několik měsíců, může být tím delší, čím delší je celková doba páchání trestné
činnosti, čím větší je počet útoků i jednotlivými útoky způsobená škoda a
protiprávní obohacení. V úvahu je třeba vzít i čas potřebný k přípravě
pachatele či pachatelů na další útok. V daném případě soudy správně přihlédly k
tomu, že se jednalo o trestnou činnost předem promyšlenou, složitou a časově
náročnou, páchanou po delší dobu a řadou útoků, k níž bylo třeba určité
přípravy a zapojení více osob. Bylo zpravidla třeba nejprve zajistit a převést
či na někoho zaregistrovat určité vozidlo. V mezidobí (po vlastním fingování
dopravní nehody) byly prováděny kroky směřující k vyplacení pojistného plnění a
opravy, případně likvidace vozidel. Jak dále výstižně uvedl Městský soud v
Praze, v případě, že obviněný nějakou dobu ustal v páchání trestné činnosti,
bylo to pouze účelové, aby si mohl za přispění dalších osob připravit podmínky
pro páchání dalších útoků, přičemž získaná pojistná plnění mezitím pokrývala
jeho potřeby.
27. Ke vztahu útoků pod body I/2 a I/3 výroku napadeného rozsudku,
respektive k časové souvislosti mezi nimi lze dále doplnit, že mezi oběma
fingovanými dopravními nehodami (24. 8. 2009 a 18. 2. 2010) sice byl časový
odstup téměř šesti měsíců, avšak podle svědka Z. M. po 24. 8. 2009 následovalo
jednání s pojišťovnou, která si asi po měsíci vozidlo Mazda 323 odvezla.
Svědkyně P. N. uvedla, že později (po fingování dopravní nehody) přišlo na její
účet pojistné plnění, které vybrala a předala paní B. (míněna zřejmě S. B.). Ve
vztahu ke druhé z těchto fingovaných dopravních nehod, k níž mělo dojít dne 18.
2. 2010, je významné, že svědek H. B. vypověděl, že už někdy v roce 2009 ho
oslovil pan A. (míněn zřejmě F. A.) s požadavkem, aby si na sebe nechal přepsat
vozidlo BMW (za úplatu 5 000 Kč), což svědek učinil, přičemž vozidlo pak bylo
na něho zaregistrováno dne 4. 1. 2010. Z uvedeného plyne, že reálná doba mezi
pácháním dvou posuzovaných útoků byla podstatně kratší, než uvádí obviněný, a
mohla být kolem tří měsíců, přičemž i během této doby mohly probíhat další
přípravné kroky.
28. Shora uvedená kritéria pokračování v trestném činu byla – včetně
obviněným zpochybňované blízké časové souvislosti – u posuzovaných útoků
naplněna. Zbývá dodat, že spáchání některých útoků samostatně a jiných ve
spolupachatelství bezesporu nevylučuje, aby všechny tyto útoky byly součástí
pokračujícího trestného činu obviněného.
29. Také z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tudíž
dovolání zjevně neopodstatněné.
Závěrem k podanému dovolání
30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto
usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. T. podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom
rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu