7 Tdo 473/2025-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného N. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 6 To 260/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 144/2023, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 6 To 260/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 10 T 144/2023, byl obviněný N. M. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že dne 2. 4. 2023 v době kolem 5:15 hodin v XY, okres XY, po ulici XY a jinde řídil osobní motorové vozidlo identifikované ve skutkové větě, ačkoli předchozí den ve večerních hodinách nahodile požil omamné a psychotropní látky, a to v takovém množství, že v době řízení vozidla měl stále v krvi nejméně 162 ng/ml metamfetaminu, tedy látky, která je návykovou psychotropní látkou uvedenou v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. V důsledku tohoto nastalého ovlivnění organismu, které trvalo několik hodin a bylo pro bývalého intenzivního uživatele pervitinu jednoznačně rozpoznatelné, přitom musel být obviněný přinejmenším srozuměn s tím, že nebyl schopen bezpečně ovládat uvedené osobní motorové vozidlo.
3. Za tento trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 5 měsíců se stanovením zkušební doby 18 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 6 To 260/2024, bylo odvolání vyhověno, a odvolací soud po zrušení rozsudku postupem podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. nově podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil věc Městskému úřadu v XY, neboť shledal, že nešlo o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Podle odvolacího soudu totiž za předpokladu, že obviněný nepožil psychotropní látku úmyslně, nemůže být dáno úmyslné zavinění k trestnému činu, jehož se měl podle soudu prvního stupně dopustit.
II. Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Nejvyšší státní zástupkyně podala proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř.
6. Uvedla, že ke spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku není z hlediska kvalifikace subjektivní stránky trestného činu nutné, aby se pachatel přivedl vlivem návykové látky do stavu vylučujícího způsobilost úmyslně, jak se domnívá odvolací soud. Ze struktury skutkové podstaty trestného činu naopak vyplývá, že je v podstatě lhostejno, jak se pachatel do tohoto stavu dostal, významné je, zda věděl nebo byl přinejmenším srozuměn s tím, že se v tomto stavu nachází, a přesto vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí, případně majetek. Vlivem tohoto pochybení v rovině hmotněprávního posouzení pak odvolací soud bez naplnění zákonných podmínek rozhodl o postoupení věci jinému orgánu.
7. Nejvyšší státní zástupkyně rovněž namítla rozpor skutkového zjištění s obsahem provedených důkazů, neboť odvolací soud z popisu skutku vypustil některá skutková zjištění (právě v části popisující srozumění obviněného s tím, že se nacházel v trestněprávně relevantním stavu nezpůsobilosti), která přitom byla důkazně podložena.
8. Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, pokud tímto zásahem pozbyla podkladu, a aby přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možnému vyjádření. Ten této možnosti nevyužil.
III. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
11. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř., resp. některé jejich konkrétní dílčí alternativy, které by byly ve své kombinaci naplněny tehdy, jestliže by jednak soud druhého stupně vyslovil rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jednak pokud by rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a jednak pokud by soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
12. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že – posoudí-li zmíněné dovolací důvody s ohledem na dále uvedené v jiném pořadí – pod dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř., který míří na vady v hmotněprávním posouzení, byla podřaditelná námitka posouzení zavinění obviněného, přičemž tato námitka je důvodná.
13. Nejvyšší soud nejdříve konstatuje, že přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Přitom u pachatele musí být dáno úmyslné zavinění (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku).
14. Dále platí, že zavinění se v požadované formě musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky základní skutkové podstaty, a to jak ke znakům obligatorním (jednání, následek a příčinná souvislost), tak fakultativním. Jednáním se u tohoto trestného činu rozumí především vykonávání zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu, následkem se rozumí abstraktní ohrožení života nebo zdraví lidí, případně majetku v míře, že by na něm mohla vzniknout značná škoda, a příčinnou souvislostí pak, že zmíněné ohrožení vznikne v souvislosti s jednáním pachatele. Ohledně zavinění k tomuto (dosud ne úplnému, viz dále) výčtu znaků v podstatě nebylo v předchozích rozhodnutích sporu, což platí i pro dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
15. Podstatným dalším znakem základní skutkové podstaty, který má fakultativní povahu (tzn. jde o znak, který nemusí být dán u všech skutkových podstat, nicméně pokud ho skutková podstata vyžaduje, musí být k jejímu naplnění splněn), pak i je, že pachatel jedná ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Uvedený znak nespadá pod obligatorní znak jednání, ale doprovází jej coby fakultativní znak času spáchání. To formuje i modalitu, ve které se požaduje zavinění k tomuto znaku, neboť pokud se pachatel může dopustit trestného činu jen za nějakého času, resp. právního stavu [srov. ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, s. 186], pak se z hlediska úmyslného zavinění pouze vyžaduje, aby pachatel věděl nebo byl alespoň srozuměn s tím, že byl tento čas (právní stav) dán [např. stav ohrožení státu v případě § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], nikoli, aby ho úmyslně zapříčinil, tedy aby, pro potřeby posuzovaného ustanovení, si daný stav úmyslně přivodil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 593/2016). Jinak řečeno, z hlediska subjektivní stránky u skutkové podstaty uvedené v § 274 odst. 1 tr. zákoníku postačí, aby pachatel přinejmenším věděl, že ono určité zaměstnání nebo činnost vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, resp. byl s tím srozuměn [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 3629].
16. Pokud tedy byl dán v předchozím řízení rozpor mezi prvostupňovým a druhostupňovým soudem ohledně právního hodnocení významu zavinění k přivedení se do stavu vylučujícího způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, pak je třeba přisvědčit názoru soudu prvního stupně, stejně jako názoru nejvyšší státní zástupkyně, že toto zavinění nemá pro naplnění znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu význam.
17. Odvolací soud tak při své hmotněprávní kvalifikaci pochybil, pokud z důvodu uvedeného názoru vyloučil trestní odpovědnost obviněného.
18. Tato námitka je důvodná, a s tím je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který míří na chybné rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu za nesplnění zákonných podmínek pro takové rozhodnutí, byla podřaditelná námitka, podle které soud druhého stupně neměl postoupit věc Městskému úřadu v XY, neboť důvody soudu pro posouzení, že skutek nebyl trestným činem (viz shora), byly nesprávné.
20. Vzhledem k důvodnosti shora vypořádané námitky týkající se hmotněprávního posouzení skutku, u které Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nesprávně s odkazem na absentující zavinění obviněného vyloučil jeho trestní odpovědnost, je třeba považovat za vadný i navazující postup, kterým soud postoupil podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc jinému orgánu proto, že skutek nebyl trestným činem, avšak by mohl být zejména přestupkem. Důvody, pro které se odvolací soud domníval, že skutek nebyl trestným činem, totiž nebyly, jak již bylo řečeno, akceptovatelné.
21. Tato námitka je důvodná, a s tím je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
22. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak nebyla podřaditelná žádná dovolací námitka, a tedy tento dovolací důvod naplněn nebyl.
23. K tomu Nejvyšší soud vysvětluje, že odvolací soud se nijak neodchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. bod 7 odvolacího rozhodnutí), pouze „vypustil“ část skutkové věty, což souviselo (jen) s nově (a nesprávně) pojatým právním názorem odvolacího soudu (a nikoli s nově učiněným skutkovým zjištěním). Obsah skutkové věty, ve které je obsažen tzv. popis skutku, však nevyčerpává skutková zjištění, a tedy to, že soud zredukuje nebo rozšíří popis skutku, ještě bez dalšího neznamená, že se změnila skutková zjištění ve věci. Argumentace nejvyšší státní zástupkyně do zjevného rozporu v dokazování, který měl být dán (pouze) zkrácením popisu skutku, tak nelze podřadit pod uplatněný ani jiný zákonný dovolací důvod.
IV. Závěr
24. Z důvodů shora vyložených Nejvyšší soud rozhodl o zrušení odvolacího rozhodnutí, a také dalších rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na to přikázal Nejvyšší soud Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud je v dalším řízení vázán názorem Nejvyššího soudu, zejména pokud jde o hmotněprávní požadavek zavinění ke znakům skutkové podstaty řešeného trestného činu.
25. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu