USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2024 o dovolání obviněného Róberta Daduliaka, občana Slovenské republiky, bytem Abrahám 491, okres Galanta, Slovenská republika, v České republice bytem Praha 1, Pařížská 68/9, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 5 To 1/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2020 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Róberta Daduliaka odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 40 T 10/2020-5199, byl obviněný Róbert Daduliak uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti na dobu pěti let, a to činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a ve funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit společnosti Forderungen, a. s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 1465/7, škodu ve výši 83 534 931,36 Kč. Části obžaloby byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. a podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn.
2. Jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako předseda představenstva společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., za tuto společnost v době od 21. 6. 2013 do 10. 3. 2015 v devíti případech specifikovaných v bodech 1-9 výroku o vině neoprávněně prodal společnostem Mlyn Sládkovičovo, a. s., Mlyn Šurany, a. s., Mlyn Pohronský Ruskov, a. s., Agricola Tre Valli Societa Cooperativa a La Sanfermesa S.P.A. pšenici, ječmen a kukuřici ze zásob ve vlastnictví banky UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., která vlastnictví nabyla na podkladě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 23. 4. 2010 za účelem zajištění závazků společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., v souvislosti se současným uzavřením smlouvy o úvěru do výše 100 000 000 Kč a dohody o nakládání se skladištními listy vystavenými ohledně zásob určených k zajištění závazků společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., vůči bance. Obviněný jednal s vědomím, že s takto zajištěnými zásobami nesmí společnost EUROMILLS-TRADE, a. s., nakládat, a uvedeným jednáním způsobil škodu ve výši 88 936 911,01 Kč. Podle výroku o vině obviněný tuto škodu způsobil společnosti Forderungen, a. s. Ve skutečnosti šlo o škodu způsobenou bance UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., která dne 20. 5. 2019 svou pohledávku z titulu způsobené škody postoupila společnosti Forderungen, a. s.
3. Odvolání obviněného, podané proti odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, č. j. 5 To 1/2023-5314, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, neboť nikomu nic neukradl a nezískal žádný majetkový prospěch. K tomu dodal, že pokud došlo k nějaké krádeži, způsobil ji někdo jiný. Setrval na své obhajobě, podle které obchodoval jen s těmi zásobami komodit, které nebyly předmětem zajištění závazků společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., a v této spojitosti odkázal na kontrolní zjištění společnosti SGS Slovakia, s. r. o., a její certifikáty. Vytkl, že rozhodná skutková zjištění učiněná oběma soudy neposkytují dostatečný podklad k závěru, že spáchal zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Namítl nedostatečně provedené dokazování, konkrétně neprovedení důkazů výpovědí svědkyně D. K. a stanoviskem advokátní kanceláře Deloitte, které navrhoval. Projevil nesouhlas s tím, jak soudy interpretovaly smlouvu o úvěru a smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Těžištěm dalších rozsáhle zpracovaných námitek byl výklad různých otázek týkajících se problematiky skladištního listu, zejména jeho obsahových náležitostí, doby skladování, expirace, počtu originálů, významu z hlediska vlastnického práva k předmětu skladování apod. Z tohoto výkladu vyvozoval, že předmětem jeho jednání nebyla „cizí věc“ ve smyslu znaků trestného činu krádeže, neboť banka nebyla vlastníkem komodit, které byly předmětem posuzovaných obchodů. V této souvislosti také vyloučil, že by byla naplněna subjektivní stránka trestného činu krádeže. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předložil v podstatě jen svou verzi hodnocení důkazů, ale neuvedl, která konkrétní skutková zjištění soudů by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a v čem by měl tento rozpor spočívat. Dodal, že neprovedení navrhovaných důkazů bylo oběma soudy dostatečně odůvodněno. Námitky obviněného spojené s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a vyznívající tak, že uplynutím doby uskladnění docházelo k expiraci skladištních listů a tím i k zániku vlastnického práva banky, označil za nepodložené. Ztotožnil se se závěrem soudů, že z hlediska vlastnického práva k předmětu posuzovaných obchodů byla rozhodná smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva a že skladištní listy tu neměly význam, který jim přisuzuje obviněný. Poukázal na to, že obviněný věděl, že v důsledku jeho jednání dojde k prodeji komodit, které jsou ve vlastnictví banky. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. V replice k vyjádření státního zástupce obviněný setrval na podaném dovolání a uplatněných námitkách, které ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. doplnil tím, že ze zákonných znaků trestného činu krádeže nebyl naplněn ani znak „přisvojení“ cizí věci. V dalším podání nazvaném „doplnění dovolání“ ze dne 2. 7. 2024, tedy již po uplynutí lhůty k podání dovolání, obviněný tuto námitku rozvinul s tím, že k přisvojení si cizí věci nedošlo, protože komodity byly v jeho dispozici (přes společnost EUROMILLS-TRADE, a. s.) po celou dobu. Dále uvedl, že soudem zjištěný skutkový stav by bylo možno případně kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry, přičemž trestný čin krádeže je závažnější než trestný čin zpronevěry.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou zjištění, podle kterých obviněný za společnost EUROMILLS-TRADE, a. s., v devíti případech uvedených ve výroku o vině pod body 1-9 prodal komodity, ohledně nichž tu byly jednak smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva ve prospěch banky UniCrefit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., a jednak skladištní listy, které obviněný předtím převedl rubopisem na tuto banku. Proti tomu obviněný namítal, že obchodoval pouze se zásobami, na které se nevztahovaly skladištní listy držené bankou.
10. Uvedená zjištění soudů nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak z provedených důkazů jasně vyplývají. Tyto důkazy Městský soud v Praze ve vztahu ke každému z předmětných obchodů podrobně reprodukoval v odůvodnění rozsudku odst. 57-65 (str. 30-34). Z těchto důkazů zjistil, jaké množství příslušné skladované komodity bylo prostřednictvím skladištních listů zajištěno ve prospěch banky, jaké množství se v době uzavření každého ze zmíněných obchodů nacházelo ve skladu a jaké množství ve skladu zbylo po každém z těchto obchodů. Tato zjištění jsou ve shodě s obsahem provedených důkazů, logicky z nich vyplývají a vyvracejí obhajobu obviněného, že obchodoval jen s tzv. převisem zásob. Z uvedených zjištění je zřejmé, že předmětem uskutečněných obchodů byly zásoby, které byly zajištěny ve prospěch banky prostřednictvím skladištních listů, a že tyto zásoby byly uskutečněnými obchody vyčerpány zcela nebo alespoň zčásti v množství specifikovaném ve výroku o vině. Výsledky namítaných kontrol společnosti SGS Slovakia, s. r. o., nemohou uvedená zjištění nijak zpochybnit. Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku v odst. 67 (str. 35) přesvědčivě vysvětlil, že společnost SGS Slovakia, s. r. o., neprováděla kontroly v době před každým z posuzovaných obchodů, ale jindy z podnětu společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s. K tomu lze jen dodat, že pokud byla kontrola provedena z podnětu banky v době, kdy se banka rozhodla pro tzv. zesplatnění úvěru poskytnutého společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., byl zjištěn nulový stav zásob.
11. Obviněný namítl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů výpovědí svědkyně D. K. a stanoviskem advokátní kanceláře Deloitte. Tyto námitky nemají žádné opodstatnění. D. K. podle námitek obviněného v polovině roku 2015 ve společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., zpracovávala mimořádnou účetní závěrku a mohla tak sdělit ke stavu zásob své poznatky. Pro posouzení věci byl rozhodný stav zásob v době každého z předmětných obchodů a ten jasně vyplýval ze sdělení příslušného skladovatele. Výpovědi svědkyně tedy nebylo třeba. Stanovisko advokátní kanceláře Deloitte, které bylo podle námitek obviněného zpracováno „na téma cenný papír a skladištní list“, nemá žádný vztah ke skutkovým zjištěním a týká se právních otázek, jejichž řešení přísluší soudu.
12. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojoval námitky týkající se právního významu skladištních listů, přičemž odkazoval např. na to, jak se k němu vyjadřovali různí svědci. Tyto námitky neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu, protože se netýkají rozhodných skutkových zjištění, ale právního posouzení věci.
13. Pro úplnost lze konstatovat, že obviněný neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč.
16. Zákonným znakem trestného činu krádeže není prospěch či obohacení pachatele. Jsou tedy bezpředmětné námitky, v nichž obviněný poukazoval na to, že osobně nezískal žádný prospěch. K tomu lze dodat, že prodejem komodit, které byly ve vlastnictví banky, obviněný opatřil prospěch společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., za kterou jednal. Realizace obchodů uvedených ve výroku o vině v bodech 1-6 a 9 byla usnadněna tím, že pokud byly předmětné komodity uskladněny u společností Mlyn Šurany, s. r. o., byly prodány společnosti Mlyn Sládkovičovo, a. s., a naopak, a pokud byly uskladněny u společnosti MONY, spol. s r. o., byly prodány společnosti Mlyn Pohronský Ruskov, a. s. Přitom všechny zmíněné společnosti byly personálně propojeny se společností EUROMILLS-TRADE, a. s., a platby, které měla společnost EUROMILLS-TRADE, a. s., obdržet za prodané komodity, byly ve velké míře vyrovnány započtením vzájemných závazků.
17. Právní posouzení skutku uvedené ve výroku o vině obviněný zpochybňoval námitkami, podle nichž soudy vadně interpretovaly smlouvu o úvěru a smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva a nesprávně vyložily význam skladištních listů. Podle těchto námitek obviněný byl oprávněn s předmětnými komoditami nakládat a tedy je i prodat. Jde o námitky, které postrádají opodstatnění.
18. Podle smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2010 banka poskytla společnosti EUROMILLS-TRADE, a. s., kontokorentní úvěr do výše 100 000 000 Kč. Obsah smlouvy nevzbuzuje žádné pochybnosti. Ostatně z námitek obviněného není zřejmé, v čem konkrétně by soudy měly interpretovat smlouvu o úvěru chybně.
19. Podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 23. 4. 2010 společnost EUROMILLS-TRADE, a. s., převedla na banku vlastnické právo k zásobám pšenice, žita, ječmene a kukuřice, které se nacházejí nebo budou nacházet ve specifikovaných skladech, a to v množství a kvalitě uvedených na skladištních listech předávaných bance.
20. Základní význam má to, že titulem vzniku vlastnického práva banky byla smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Skladištní listy nezakládaly vlastnické právo banky. Sloužily jednak k identifikaci předmětu vlastnického práva banky vzniklého podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, jednak k posílení právního postavení banky v tom směru, že se stala subjektem oprávněným požadovat na skladovateli vydání komodit na nich uvedených.
21. Skladování a skladištní listy byly upraveny v době do 31. 12. 2013 ustanoveními § 527 – § 535 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a v době od 1. 1. 2014 ustanoveními § 2415 – § 2429 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
22. Podle § 527 odst. 1 obch. zákoníku smlouvou o skladování zavazoval se skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazoval zaplatit mu za to úplatu (skladné). Podle § 528 odst. 1 obch. zákoníku skladovatel byl povinen věc převzít při jejím předání ukladatelem a převzetí zboží písemně potvrdit. Podle § 528 odst. 2 obch. zákoníku potvrzení o převzetí věci ke skladování mohlo mít povahu cenného papíru, s nímž je spojeno právo požadovat vydání skladované věci (skladištní list).
23. Podle § 528 odst. 3 obch. zákoníku skladištní list mohl znít na doručitele nebo na jméno. Zněl-li na doručitele, byl skladovatel povinen vydat zboží osobě, která skladištní list předložila. Zněl-li na jméno, byl povinen věc vydat osobě ve skladištním listu uvedené. Skladištní list na jméno mohla oprávněná osoba převádět rubopisem na jiné osoby, pokud v něm nebyl převod vyloučen. O rubopisu platily obdobně předpisy upravující směnky.
24. Podle § 528 odst. 5 obch. zákoníku skladištní list musel obsahovat alespoň a) firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a místo podnikání, popřípadě bydliště skladovatele, b) firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a místo podnikání, popřípadě bydliště ukladatele, c) označení a množství, váhu nebo objem uskladněného zboží, d) údaj, zda skladištní list byl vydán na doručitele nebo na řad s uvedením jména nebo firmy či názvu osoby, na jejíž řad byl vydán, e) označení místa, kde bylo zboží uloženo, f) dobu, na níž bylo zboží uskladněno, g) místo a den vydání skladištního listu a podpis skladovatele.
25. Podle § 2415 odst. 1 o. z. smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné. Podle § 2416 o. z. předá-li ukladatel věc skladovateli, skladovatel věc převezme a její převzetí ukladateli v písemné formě potvrdí. Podle § 2417 odst. 1 o. z. potvrzení o převzetí věci lze nahradit skladištním listem. Skladištní list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat vydání skladované věci; lze jej vydat na jméno, na řad, nebo na doručitele.
26. Podle § 2417 odst. 2 o. z. skladištní list obsahuje alespoň a) jméno skladovatele a jeho bydliště nebo sídlo, b) jméno ukladatele a jeho bydliště nebo sídlo, c) označení, množství, váhu nebo objem uskladněných věcí, d) formu skladištního listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad, i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán, e) údaj o místě, kde je věc uskladněna, f) místo a den vydání skladištního listu a skladovatelův podpis.
27. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že smlouva o skladování a skladištní list jsou v bývalém obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 a v novém občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 upraveny v podstatě shodně. Jedinou významnější změnou je, že podle § 2417 odst. 2 o. z. povinnou obsahovou náležitostí skladištního listu již není doba, na niž je zboží uskladněno. Tato odlišnost nemá na právní posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, žádný vliv. Pokud byla stanovena doba uskladnění, pak její samotné uplynutí nemělo žádný vliv na to, kdo je vlastníkem uskladněného zboží, kdo má právo na jeho vydání apod.
28. Podle § 534 odst. 1 písm. d) obch. zákoníku skladovatel mohl odstoupit od smlouvy, nevyzvedl-li ukladatel věc po skončení doby, po kterou byl skladovatel povinen věc skladovat. Podle § 534 odst. 2 obch. zákoníku skladovatel mohl po odstoupení od smlouvy stanovit přiměřenou lhůtu k vyzvednutí věci s upozorněním, že jinak zboží prodá. Po marném uplynutí této lhůty mohl skladovatel skladované zboží prodat vhodným způsobem na účet ukladatele. Od výtěžku prodeje, který je povinen skladovatel bez zbytečného odkladu ukladateli vydat, mohl si odečíst kromě skladného i vynaložené náklady spojené s prodejem.
29. Podle § 2428 o. z. nevyzvedne-li ukladatel věc po skončení doby, po kterou je skladovatel povinen věc skladovat, může skladovatel určit ukladateli přiměřenou lhůtu k vyzvednutí věci. Upozorní-li ho přitom, že jinak věc prodá, může skladovatel věc po marném uplynutí lhůty prodat na účet ukladatele vhodným způsobem; výtěžek ukladateli vydá bez zbytečného odkladu, může si však odečíst skladné a účelně vynaložené náklady spojené s prodejem.
30. Postup upravený v ustanoveních § 534 odst. 2 obch. zákoníku a § 2428 o. z. svědčí o tom, že případné uplynutí doby, na kterou bylo sjednáno skladování, nemá samo o sobě žádné účinky, které by se týkaly vlastnictví skladovaných věcí či práv spojených s držením skladištních listů.
31. Skladištní list je upraven jak v bývalém obchodním zákoníku, tak v novém občanském zákoníku v ustanoveních závazkového práva. Z toho vyplývá základní povaha skladištního listu jako obligačního zbožového cenného papíru, v němž je inkorporováno obligační právo na vydání uskladněné věci. Obligační povaha skladištního listu znamená, že z něho nevyplývá žádné věcné právo, zejména ne vlastnické právo k uskladněné věci. Skladištní list se tím liší od bývalých zemědělských skladních listů podle zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech. Podle § 2 odst. 1 cit. zákona zemědělský skladní list byl listinný cenný papír na řad, převoditelný rubopisem a předáním, představující vlastnické a zástavní právo k uskladněnému zboží. Zákon č. 307/2000 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2024 zrušen zákonem č. 185/2023 Sb.
32. Vlastnické právo banky k předmětným komoditám nebylo konstituováno skladištními listy, ale smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k těmto komoditám. Jestliže skladištní listy nezakládaly vlastnické právo banky, logicky z toho vyplývá, že jejich případná expirace, jak ji namítal obviněný, nemohla mít za následek zánik vlastnického práva banky. I v takovém případě zůstávala smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva titulem, z něhož vyplývalo vlastnické právo banky. Ani za situace namítané obviněným vlastnické právo banky nezaniklo, předmětné komodity byly nadále v jejím vlastnictví, obviněný s nimi nesměl jako vlastník, resp. jako statutární orgán vlastníka, nakládat a z jeho hlediska měly povahu cizí věci ve smyslu znaků trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku.
33. Bez opodstatnění jsou evidentně také námitky, podle kterých nebyl naplněn znak přisvojení. Tím se rozumí jednání, jímž pachatel s věcí, která je předmětem útoku, nakládá jako s věcí vlastní. Jestliže obviněný vystupující za společnost EUROMILLS-TRADE, a. s., uzavřel kupní smlouvy, na jejichž podkladě prodal třetím subjektům komodity, které byly ve vlastnictví banky, a takto jednal bez souhlasu a vědomí banky, pak je zřejmé, že si uvedené komodity přisvojil ve smyslu § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Jak rovněž správně vyložil soud prvního stupně, nemohlo se jednat o trestný čin zpronevěry, neboť nešlo o věci obviněnému svěřené, nýbrž o věci uskladněné jiným subjektem a poté odňaté vytýkaným jednáním obviněného z dispozice vlastníka, tj. banky. V podrobnostech lze odkázat na výklad právní kvalifikace skutku uvedený v odst. 69 – 72 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
34. Úmysl obviněného jasně vyplývá z toho, že za společnost EUROMILLS-TRADE, a, s., uzavřel a podepsal smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle které se banka stala vlastníkem komodit specifikovaných ve skladištních listech předaných bance. Obviněný tedy věděl o vlastnickém právu banky a o tom, že s předmětnými komoditami nesmí nakládat. Věděl, které skladištní listy předal bance, a tím pádem i to, s kterými takto konkrétně určenými komoditami nesmí nakládat. Jestliže se přesto rozhodl tyto komodity neoprávněně prodat a tím je odejmout z vlastnické sféry banky, nelze učinit jiný závěr, než že byl srozuměn s protiprávností svého jednání a s jeho následkem. Závěr soudů, že obviněný jednal úmyslně ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nevykazuje žádnou vadu. Námitky, jimiž obviněný poukazoval na nedostatek úmyslného zavinění, jsou zjevně neopodstatněné.
35. Pouze na okraj lze nad rámec dovolacích námitek dodat, že odvolací soud se v odst. 21 odůvodnění napadeného usnesení zabýval také zásadou subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio se správným závěrem, že soukromoprávní základ případu zde nijak neoslabuje potřebu reagovat na jednání obviněného trestním postihem. Zvláště to platí za situace, kdy se nejednalo pouze o nějaký odklad splnění povinnosti, bance se nedostalo ani žádné peněžní úhrady z prodaného zboží a banka byla ve výsledku citelně majetkově poškozena.
Závěrem
36. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
37. Vzhledem k značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, k němuž došlo dne 8. 8. 2023, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 31. 5. 2024. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Josefa Mazák předseda senátu