7 Tdo 486/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2010 dovolání
obviněného Ing. V. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
21. 12. 2009, sp. zn. 10 To 482/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 19/2009 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 10 To 482/2009, a rozsudek
Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 3 T 19/2009.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 3 T
19/2009, byl obviněný Ing. V. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve
znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný
čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., jímž
byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2007,
sp. zn. 3 T 138/2007, podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž
podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního
soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 T 138/2007, a další
obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo
rozhodnuto o náhradě škody. Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. posoudil
Okresní soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v
podstatě v tom, že obviněný ve dnech 20. 3. 2007 a 22. 3. 2007 v Hradci Králové
převzal od Mgr. P. C. postupně částku 1.000.000,- Kč jako zálohu na koupi
rodinného domu v obci B., okr. P., s pozemky, aniž poškozenému sdělil, že tyto
nemovitosti jsou zatíženy právy třetích osob, ve smlouvě o budoucí kupní
smlouvě, kterou uzavřel s Mgr. P. C. a L. C. dne 27. 5. 2007, výslovně
prohlásil, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, zástavní
právo ani jiné povinnosti, přestože mu bylo známo, že na nemovitostech váznou
zástavní práva tří jiných subjektů specifikovaných včetně jejich pohledávek ve
výroku o vině, výmaz těchto zástavních práv z katastru nemovitostí nezajistil,
poté, co po tomto zjištění Mgr. P. C. a L. C. dne 11. 1. 2008 odstoupili od
smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a požadovali vrácení zálohy ve výši
1.000.000,- Kč do konce ledna 2008, tuto zálohu „do dnešního dne“ (míněn patrně
den vyhlášení rozsudku) nevrátil a způsobil tak Mgr. P. C. a L. C. škodu ve
výši 1.000.000,- Kč. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 10 To
482/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem
na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul obsáhlé námitky,
jimiž celou věc prezentoval jako občanskoprávní vztah, který byl rozhodnutími
soudů nepřípustně kriminalizován. V této spojitosti vytkl, že soudy se náležitě
nezabývaly občanskoprávní stránkou případu v rámci posuzování předběžných
otázek podle § 9 odst. 1 tr. ř., zejména otázkou okamžiku vzniku škody,
platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, platnosti odstoupení od této smlouvy atd.
Zvláště pak poukázal na to, že obviněný podepsal smlouvu o smlouvě budoucí v té
podobě, jak mu byla předložena poté, co ji vyhotovil právník poškozených, který
si k tomu ovšem neopatřil výpis z katastru nemovitostí a neměl k dispozici
příslušný list vlastnictví z důvodu, že Mgr. P. C. naléhal na rychlé sepsání
smlouvy. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný žádné bližší námitky neuvedl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v
Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil
ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho
v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak
na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se rozuměla škoda dosahující
částky nejméně 500.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Z citovaného ustanovení je zřejmé, že podvodné jednání pachatele je prostředkem
k tomu, aby ke škodě cizího majetku obohatil sebe nebo někoho jiného. To
znamená, že z hlediska naplnění znaků trestného činu je relevantní jen takové
jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty (v daném případě
peněz) z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo někoho jiného. Jen
takové jednání totiž může být v příčinné souvislosti s následkem, který má
podobu úbytku majetku na straně poškozeného. Jednání, které spadá do stadia
poté, co se naznačený transfer uskutečnil, již tuto povahu nemá a nemůže být
proto považováno za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků trestného
činu. Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je třeba vycházet z toho, že
ve dnech 20. 3. 2007 a 22. 3. 2007 došlo k předání peněz v částce 1.000.000,-
Kč, kterou poškození jako budoucí kupující považovali za zálohu na kupní cenu
nemovitostí, ohledně nichž měla být v budoucnu uzavřena kupní smlouva. Uvedené
dny jsou dobou, kdy nastal následek činu. Pro posouzení otázky, zda a jakým
jednáním obviněný naplnil znaky trestného činu, je podstatné pouze takové
jednaní obviněného, které časově spadalo do doby před předáním peněz, resp. v
krajním případě do doby předání peněz. Pouze takové jednání mohlo být v
příčinné souvislosti s tím, že poškození obviněnému peníze předali. Pozdější
jednaní obviněného, k němuž došlo v době, kdy již měl peníze od poškozených ve
své dispozici, nelze považovat za jednání, které by bylo v příčinné souvislosti
s již vzniklým následkem. Obviněný tedy nemohl naplnit znaky trestného činu
jednáním spadajícím do doby po převzetí peněz, zejména ne dne 27. 5. 2007
podepsáním smlouvy o budoucí kupní smlouvě, v níž bylo mimo jiné uvedeno jeho
prohlášení, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, zástavní
právo ani jiné právní povinnosti.
V příčinné souvislosti se vzniklým následkem
tedy mohlo být jen to jednaní obviněného, které je ve výroku o vině popsáno
tak, že „... převzal … celkovou částku 1.000.000,- Kč jako zálohu na koupi
rodinného domu …, aniž by Mgr. P. C. sdělil, že … nemovitosti jsou zatíženy
právy třetích osob“. Otázku, zda tímto jednáním obviněný naplnil znaky trestného činu podvodu, je
nutno posuzovat v kontextu s tím, že základem posuzované věci byl
soukromoprávní vztah. Předmětem tohoto vztahu byly nemovitosti, ohledně nichž
měly obě strany úmysl uzavřít v budoucnu kupní smlouvu. Od tohoto úmyslu
poškození jako potencionální kupující ustoupili z důvodu, že nemovitosti byly
zatíženy zástavními právy jiných subjektů. Tuto okolnost poškození zjistili
dodatečně až poté, co obviněnému nejprve zaplatili zálohu na kupní cenu
nemovitostí a pak s ním uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Jde-li o soukromoprávní vztah, je třeba trvat na tom, aby na ochranu svých
majetkových zájmů primárně dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od nich je nutno požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň
elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné
prostředky. V dané věci poškození zaplatili milionovou zálohu na kupní cenu
nemovitostí za okolností, kdy se vůbec nezajímali o žádné právní vztahy
týkající se těchto nemovitostí. Pokud by si poškození od obviněného vyžádali
nebo sami opatřili výpis z katastru nemovitostí, mohli snadno zjistit, v jakých
poměrech se nemovitosti skutečně nacházejí. Výpis z katastru nemovitostí je
lehce dostupný doklad, který si lze obstarat bez jakýchkoli obtíží. Využití
výpisu z katastru nemovitostí jako autentického zdroje informací pro rozhodnutí
činěná ohledně koupě nemovitostí nebylo ničím, co by nějak přesahovalo reálné
možnosti poškozených z hlediska jejich věku, vzdělání, životních zkušeností
apod. Poškozený Mgr. P. C. byl jednatelem společnosti s ručením omezeným, takže
zastával postavení, v němž mu příslušelo obchodní vedení společnosti, a měl
tedy mít odpovídající vybavení z hlediska obezřetného obchodního styku. To, že
poškození zaplatili zálohu na kupní cenu, aniž si učinili jasno o právních
poměrech nemovitostí, které chtěli koupit, se jeví jako vyložená lehkomyslnost. Riskantní postup poškozených při zaplacení zálohy je sice možné vysvětlit
jejich spěchem a obavou z toho, aby obviněný nezačal o prodeji jednat s jinými
případnými zájemci, avšak rozhodně ho nelze akceptovat jako důvod, pro který by
mělo být trestným činem podvodu to, že obviněný sám z vlastní iniciativy
neinformoval poškozené o právech, která k nemovitostem měly třetí osoby,
zejména když poškození tuto informaci ani nepožadovali. Jestliže se poškození
sami svou zjevnou neopatrností, které se mohli snadno vyvarovat, ocitli v
situaci, kdy v rámci soukromoprávního vztahu přistoupili k nejistému obchodu a
vynaložili finanční prostředky, pak s důsledky této nejistoty se musí sami také
vypořádat, a to za použití soukromoprávních instrumentů.
Poškození se hned na
počátku dohodli s obviněným na zaplacení zálohy, aniž si vyjasnili právní
vztahy k nemovitostem. Sami se tedy neřídili ustanovením § 43 obč. zák., podle
něhož účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo
odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Posuzovaný případ nelze
hodnotit jinak než tak, že poškození jako účastníci soukromoprávního vztahu
evidentně nedbali ani v minimální míře na odpovídající ochranu svých práv a
majetkových zájmů, svou vlastní liknavostí si neopatřili snadno dostupné
informace významné pro rozhodnutí týkající se nákupu nemovitostí a sami se tak
vystavili riziku vyplývajícímu z uskutečňované transakce. I když postup
obviněného byl nekorektní, je jeho trestní postih jako druhé strany posuzované
transakce evidentní kriminalizací soukromoprávního vztahu. Z hlediska principů,
na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné, aby trestním
postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná
míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových
zájmů. Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat či bagatelizovat obtížnost postavení
poškozených nebo dokonce schvalovat postup obviněného, avšak musí trvat na tom,
že trestním postihem není možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví
určené k ochraně majetkových práv a zájmů. (K výkladu zákonného znaku „uvedení
v omyl“ v rámci soukromoprávního vztahu viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze
dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, publikovaný pod č. 136 ve svazku 31
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, Nakladatelství C. H. Beck.)
Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že jak napadené usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové, tak rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové jako součást řízení
předcházejícího napadenému usnesení jsou rozhodnutími, která spočívají na
nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil obě uvedená
rozhodnutí, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím
ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Hradci Králové
odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o
podané obžalobě. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nijak nepřihlížel k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se jinak týká výroku o uložení
trestu. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedl žádné konkrétní
námitky. Výrok o trestu byl ostatně zrušen již v důsledku toho, že byl zrušen
výrok o vině. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.