Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 487/2004

ze dne 2004-05-05
ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.487.2004.1

7 Tdo 487/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 5. 2004 o dovolání

obviněného Z. L., roz. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.

12. 2003, sp. zn. 11 To 434/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v

Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 21/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. o d m í t á .

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 6 T 21/2002,

byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst.1 písm.

e), odst. 2 tr. zák.

Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že v době od 1. 6. 1999 do

16. 1. 2002 v domě č. 11 v obci B. neoprávněně odebíral elektrickou energii,

čímž způsobil firmě S. e., a. s., K., škodu ve výši nejméně 71.048,- Kč, ačkoli

byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 5. 1997, sp. zn.

2 T 71/97, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně a

rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 6 T 91/2001, k trestu obecně

prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož

výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal proti rozsudku odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v

Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 11 To 434/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto

jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého

obhájce JUDr. B. P. dovolání, a to z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm.

g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku.

V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že podle jeho názoru nebyly v průběhu

řízení shromážděny důkazy, na jejichž základě by mohl soud dospět k závěru o

jeho vině. Podle obviněného okresní soud nesprávně hodnotil provedené důkazy.

Obviněný má za to, že okresní soud pochybil zejména tím, že s poukazem na

jejich příbuzenský poměr k obviněnému neuvěřil svědkům J. K. a F. T., kteří

podporovali jeho obhajobu. Prostřednictvím jejich výpovědí, jakož i výpovědí

dalšího svědka V. J. považuje obviněný za prokázané, že v inkriminované době

používal vlastní elektrocentrálu a svítil svíčkami. Pokud za této situace

krajský soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, rozhodl dle mínění obviněného v

rozporu s hmotně právními ustanoveními trestního zákona, neboť potvrdil

správnost rozsudku, podle kterého byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty

trestného činu krádeže včetně jeho subjektivní stránky.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,

bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat

za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění

námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou

přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný

skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky

tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím

přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž

neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení

provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že převážná většina námitek

uplatněných obviněným neodpovídá svým obsahem deklarovanému dovolacímu důvod

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného se totiž soustředilo

především na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k

hodnocení provedených důkazů, zejména těch svědeckých výpovědí, které měly

podle názoru obviněného podporovat jím prezentovanou obhajobu. K těmto

námitkám směřujícím výhradně proti skutkovým zjištěním proto Nejvyšší soud v

rámci svého rozhodování nepřihlížel.

Jedinou námitkou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., byť velice obecně formulovanou, bylo tvrzení dovolatele, že \"krajský soud

o jeho odvolání rozhodl v rozporu s hmotně právními ustanoveními trestního

zákona, když zamítl jeho odvolání a potvrdil rozsudek, podle něhož byly

naplněny všechny znaky skutkové podstaty jednáním obviněného, včetně

subjektivní stránky trestného činu\". Jinými slovy, obviněný tím namítal, že

jednáním, kterým byl uznán vinným, nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného

činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., zejména jeho

subjektivní stránky. Nejvyšší soud však shledal tuto námitku zjevně

neopodstatněnou.

Podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. se trestného činu dopustí ten,

kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí takovým činem škodu

nikoli malou, a byl již pro takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo

potrestán.

Ze skutku zjištěného ve výroku rozsudku okresního soudu je naplnění všech

zákonných znaků této skutkové podstaty zřejmé. Přisvojení si cizí věci se

zaviněním ve formě přímého úmyslu jednoznačně plyne ze zjištění, že obviněný

\"neoprávněně odebíral elektrickou energii\", přičemž v odůvodnění rozsudku se

specifikuje i způsob neoprávněného odběru (vyvedení kabelu od sloupu

elektrického vedení k rozvodné síti obviněného). Elektrická energie je v

souladu s ust. § 89 odst. 13 tr. zák. považována za věc, neboť tou se dle

tohoto ustanovení rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ve zjištěném skutku je

rovněž vyjádřeno jak naplnění znaku skutkové podstaty spočívající ve způsobení

škody nikoli malé, tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škody dosahující částky

nejméně 25.000,- Kč, tak znaku odsouzení obviněného pro takový trestný čin v

posledních třech letech.

Rozsudek okresního soudu, jakož i usnesení krajského soudu, kterým bylo

odvolání obviněného zamítnuto, tak Nejvyšší soud shledává v souladu se zákonem.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. L. odmítl podle § 265i odst. 1

písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ust. § 265r

odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. května 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracoval:

JUDr. Robert Fremr