7 Tdo 492/2023-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněné I. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 11 To 28/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 61/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 5 T 61/2022-334, byla obviněná I. V. uznána vinnou pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzena za tuto trestnou činnost, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku, kterým byla shledána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 2 T 100/2021, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2021, a za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a k nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterými byla shledána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 4 T 52/2022, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2022, podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z výše uvedených rozsudků včetně rozhodnutí navazujících. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněná dne 25. 1. 2021 v době od 13:00 hodin do 13:29 hodin v Kladně, XY, ve třetím patře bytového domu, společně s dosud neustanoveným mužem přistoupila k uzamčeným vchodovým dveřím bytu, který je v majetku P. D., J. D., a G. Š. a v předmětné době byl užíván jejím bývalým druhem P. D., a za použití násilí, pravděpodobně páčidla, vstupní dveře vypáčila a způsobila tak na nich škodu ve výši 3 000 Kč. S neznámou osobou poté vstoupila do vnitřních prostor bytové jednotky s úmyslem si přisvojit herní konzoli značky XBOX 360 v hodnotě 1 800 Kč, kterou měla ve spoluvlastnictví s P. D., k čemuž však nedošlo a z bytu odešla. Při páčení vchodových dveří byla vyrušena obyvatelkou sousední bytové jednotky poškozenou K. M. M., která vyšla na chodbu zjistit, co se stalo. Obviněná se proti ní otočila, zvedla páčidlo pravou rukou nad hlavu a se slovy „zalez nebo ti rozmlátím hlavu“ přiměla poškozenou k návratu do bytu a k tomu, aby nadále na situaci nereagovala, což tato z obavy o svůj život učinila.
3. Odvolání obviněné, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a o trestu, bylo usnesením Krajského soudu Praze ze dne 23. 2. 2023, č. j. 11 To 28/2023-365, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněná podala proti usnesení Krajského soudu v Praze dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř. K nepřípustnosti trestního stíhání namítla, že je ženou ukrajinského diplomata V. S., kytaristy skupiny Depeche Mode, a tedy má diplomatickou imunitu. Žádala proto odvolací soud, aby tuto skutečnost ověřil dotazem u Ministerstva zahraničních věcí České republiky a velvyslanectví Ukrajiny a aby vyžádal její pas, který jí byl zabaven v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Obhájce má po setkání s obviněnou za to, že je v psychické nepohodě. Poukázal na skutečnost, že znalecké zkoumání jejího duševního stavu proběhlo téměř dva roky před podáním odvolání, navíc vycházelo pouze z jednoho osobního setkání s obviněnou dne 26. 1. 2021. Závěry znaleckého posudku už nejsou aktuální a mělo by být zkoumáno, zda je obviněná schopna účasti na trestním řízení a případného výkonu trestu. Obviněná již několik měsíců nepožívá drogy, přesto její chování není standardní, proto by měly být závěry předchozího znaleckého posudku přehodnoceny. Odvolací soud však nic z výše navržených postupů neprovedl, čímž došlo podle obviněné k porušení jejích procesních práv. Nevyžádal ani lékařskou zprávu z věznice a obviněnou při veřejném zasedání nevyslechl.
5. V další části dovolání obviněná uvedla, že si do bytu šla pouze pro své věci. Xbox byl v jejím vlastnictví, neboť jej uhradila. Není si vědoma toho, že by páčila nějaké dveře. Nikomu nevyhrožovala. Byla pod vlivem drog a mohla si něco mumlat pro sebe. Rozhodně však neměla v úmyslu komukoli hrozit a tím spíše ublížit. Nesouhlasí s kvalifikací svého jednání a s tím, že byla stíhána mimo jiné i za vydírání, což vede k neúměrnosti mezi činem a jeho společenskou škodlivostí a následkem v podobě trestu a dochází k přehnaně extenzívnímu výkladu trestněprávních norem. Obviněná poukázala na skutečnost, že v jejím jednání absentoval úmysl. K údajnému porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny uvedla, že nebylo nade všechny pochybnosti prokázáno, že by její tvrzení byla nepravdivá. Soudy založily svá rozhodnutí pouze na tvrzení poškozené a svých domněnkách, kterými nahradily důkazy. V další části dovolání namítla, že jí byl uložen trest, který nesplňoval kritéria přiměřenosti, a to požadavek vhodnosti a předpoklad nezbytnosti. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že důvod vynětí z vnitrostátní jurisdikce orgánů činných v trestním řízení by obviněná musela namítat již od počátku řízení, což se nestalo. Naopak v rámci svého výslechu jako osoby zadržené uvedla, že je svobodná. Pokud jde o její způsobilost chápat smysl trestního řízení a příčetnost, ztotožnila se státní zástupkyně s názorem odvolacího soudu. K námitkám týkajícím se skutkových zjištění poukázala na skutečnost, že část z nich byla přijata za nesporná podle § 206d tr.
ř. Další část pak nepovažuje za přípustný předmět dovolacího přezkumu, neboť se omezují na prosazovaní dovolatelčiny verze skutkového děje bez vazby na argumentaci soudů. Námitku týkající se zásady subsidiarity trestní represe podle státní zástupkyně obviněná odůvodnila bez respektu k výkladovému stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Dovolacího přezkumu není způsobilá námitka nepřiměřenosti trestního postihu. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V této souvislosti obviněná namítla své vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. Stejnou námitku obviněná uplatnila už v odvolání a Krajský soud v Praze ji důvodně označil za zjevně nepodloženou a účelovou a související návrhy obviněné na doplnění dokazování odmítl. Připomněl rovněž, že uvedené skutečnosti začala obviněná tvrdit až v odvolacím řízení. Tomuto postupu krajského soudu nelze nic vytknout. Navíc, jak správně upozornila státní zástupkyně, v přípravném řízení obviněná uváděla, že je svobodná. Tento její stav je uveden na všech protokolech o jejím zadržení, výslechu i v dalších dokumentech v přípravném řízení. Mimo to nahlédnutím do Wikipedie lze zjistit, že osoba jménem V. S. není a nebyla kytaristou skupiny Depeche Mode ani hudebníkem, který by s touto skupinou spolupracoval. Pod tímto jménem Wikipedie uvádí již zesnulého slovenského politika a vysokoškolského pedagoga. Ačkoli obviněný obecně může na svou obhajobu uvádět cokoli a je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jeho vinu prokazovaly, nikoli aby sám byl nucen prokazovat svou nevinu, neznamená to, že by soud musel prověřovat každé zjevně nesmyslné tvrzení obhajoby. V daném případě tak nebylo pochybením, pokud odvolací soud mimo jiné uvedl, že obviněná své tvrzení žádným způsobem nedoložila.
9. S námitkou obviněné zpochybňující, zda je schopna plnohodnotně se účastnit trestního řízení a chápat jeho smysl [dovolatelka zde měla patrně na mysli nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. g) tr. ř.], se odvolací soud vypořádal v odst. 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožňuje. Odvolací soud důvodně poukázal na závěry ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (včetně jeho dodatku), o jejichž správnosti nevznikají žádné pochybnosti. V dovolání uváděná tvrzení obviněné o uspávání vězeňkyň Rohypnolem a jejich znásilňování a o ovlivňování jejího myšlení prostřednictvím programování vyvinutého CIA nevyvolávají pochybnosti ohledně skutečných intelektových schopností obviněné, které znalci hodnotili na úrovni průměru, ale spíše o procesní taktice obviněné. Ani případné bludy, ať už by byly vyvolány užíváním drog či jiným způsobem, by samy o sobě nesvědčily o neschopnosti chápat smysl trestního řízení. Případnou neschopnost výkonu trestu by pak měl především odhalit personál věznice, nikoli obhájce v rámci jednorázové návštěvy. Veřejné zasedání u odvolacího soudu se navíc odehrálo pouhé tři měsíce po konání hlavního líčení, v rámci kterého obviněná vystupovala standardně a jevila se jako orientovaná. Za těchto okolností odvolací soud správně důvod k jejímu novému znaleckému zkoumání neshledal.
10. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tomuto dovolacímu důvodu chtěla obviněná patrně podřadit námitky týkající se skutkových zjištění, nicméně tyto ani jiné v dovolání obsažené námitky výše uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněná zde pouze bez bližší argumentace vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudu prvního stupně, a to dokonce přesto, že s částí z nich v hlavním líčení souhlasila (a byly označeny za nesporné) a ve své výpovědi v podstatě doznala okolnosti činu rozhodné z hlediska právní kvalifikace, včetně toho, že s nějakým majzlíkem v ruce poškozené řekla „zalez dovnitř, nebo ti rozbiju hlavu“ (č. l. 312). Kromě toho byla obviněná usvědčena především výpovědí svědkyně K. M. M. K této části dovolání tak lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná v tomto směru ani neuvedla námitky, jež by odpovídaly formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Námitky zpochybňující správnost zjištění, že obviněná byla v době spáchání činu schopna rozpoznat jeho protiprávnost i své jednání ovládat, byly uplatněny v souvislosti s návrhem na doplnění dokazování novým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Odvolací soud důvodně uzavřel, že nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti způsobilé zpochybnit závěry znaleckého posudku, a to ani poté, co nyní obhájce (který po větší část řízení v substituci zastupoval ustanovenou obhájkyni) nabyl dojmu, že chování obviněné není standardní, ačkoli ve výkonu trestu obviněná neužívá drogy. Jestliže znalci dospěli k závěru, že jednání obviněné v době páchání skutku bylo racionální a nebylo vedeno bludy, pak je nerozhodné, zda obviněná obecně trpěla bludy v důsledku užívání drog či v důsledku psychického onemocnění vzniklého z jiných příčin. Důkazní návrh obviněné byl odmítnut důvodně, pročež uvedený dovolací důvod nebyl naplněn.
13. Rovněž z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. V souvislosti s uvedeným dovolacím důvodem obviněná zmínila zásadu subsidiarity trestní represe. Obviněná byla uznána vinnou mimo jiné zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (u něhož naplnění formálních znaků soudy zjištěným skutkem nijak nezpochybnila). Žádné zvláštní okolnosti, které by měly v daném případě tak výrazně snižovat společenskou škodlivost skutku, aby to zpochybňovalo uplatnění trestní odpovědnosti za zločin, přitom v dovolání neuvedla. Obdobně neuvedla nic konkrétního, co by odůvodňovalo námitku týkající se subjektivní stránky činu ve formě úmyslu. V této souvislosti uplatněná argumentace de facto spočívá opět v nesouhlasu obviněné (navíc nejasně formulovaném) se skutkovými zjištěními soudů.
16. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
17. K nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pouze výjimečně je možný zásah dovolací soudu do výroku o trestu v případě, že by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený do té míry, že by jej bylo nutno považovat za neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Je zřejmé, že obviněná se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Nepřiměřenost uloženého trestu je ostatně v dovolání bez argumentace pouze tvrzena. Navíc je z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zřejmé, že se zákonnými hledisky pro ukládání trestů řádně zabývaly. Dovolací soud tak může pouze konstatovat, že se v žádném případě nejedná o sankci zjevně odporující ústavnímu principu proporcionality trestní represe.
18. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu