7 Tdo 50/2025-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného J. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 9 To 252/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 62/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 11 T 62/2024-178, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě II rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 65/2023, a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, byl odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, a další obsahově navazující rozhodnutí.
2. Dále byl obviněný rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 11 T 62/2024-178, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců. Kromě toho byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
3. Podle zjištění Městského soudu v Brně - přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 11. 2023 na ulici, resp. na chodníku vulgárními nadávkami a úderem do hlavy napadl poškozenou M. K., které tak způsobil drobné zranění (poškozená je matkou jejich společného dítěte), - přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 12. 2023 řídil osobní automobil, ačkoli u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen soudem.
4. Odvolání obviněného, podané proti výrokům o trestech, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 9 To 252/2024-216, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Namítl, že při ukládání trestů za oba trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, bylo porušeno ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu. Vyjádřil názor, že za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku mu měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, a že za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023. Poukázal na to, že namítaná pochybení měla původ již v chybném rozhodnutí Městského soudu v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, jímž měl být správně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 65/2023. Uvedl, že tato původní chyba se promítla do dalších rozhodnutí a že v důsledku toho vykonává trest odnětí svobody v celkové výměře 42 měsíců a trest zákazu činnosti v celkové výměře 9 let a 6 měsíců, což je v rozporu s principem proporcionality trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a pokud jde o výroky týkající se trestů, i rozsudek Městského soudu v Brně a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že napadené usnesení je správné. Podle státního zástupce je dovolání založeno na argumentaci, podle které obviněný považoval podmínky souhrnného trestu za splněné v intencích rozsudku Městského soudu v Brně a pouze polemizoval s opačným právním názorem Krajského soudu v Brně pojatým do odůvodnění napadeného usnesení. K námitkám týkajícím se přiměřenosti uložených trestů státní zástupce uvedl, že nenaplňují dovolací důvod. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a pokud se opírá o námitky, které jsou dovolacím důvodem, je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
8. Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že se z podnětu dovolání obviněného nezabýval správností výroků o uložení trestů v jiných rozhodnutích, než je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 9 To 252/2024. Na podkladě dovolání podaného ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 62/2024 nemohou být předmětem přezkumu rozhodnutí učiněná v jiných věcech.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Námitky, jimiž je vytýkáno pochybení v otázce uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, obsahově odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu. Primárně totiž jde o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda je či není v souběhu s jiným skutkem.
11. Ustanovení § 43 tr. zákoníku upravuje úhrnný a souhrnný trest. V obou případech jde o trest ukládaný za dva nebo více trestných činů, tedy za trestné činy spáchané v souběhu. Ukládání trestu se řídí tzv. absorpční zásadou, která je v § 43 odst. 1 tr. zákoníku stanovena tak, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Tato zásada je doplněna tzv. asperační zásadou, která je v citovaném ustanovení stanovena tak, že jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citované ustanovení zároveň mimo jiné stanoví, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem.
12. Rozdíl mezi úhrnným trestem a souhrnným trestem záleží v tom, že úhrnný trest se ukládá za sbíhající se trestné činy, jimiž byl pachatel uznán vinným ve společném řízení jedním rozsudkem, zatímco souhrnný trest se ukládá za sbíhající se trestné činy v situaci, kdy o některém z nich již bylo rozhodnuto dříve vyhlášeným odsuzujícím rozsudkem. Byl-li vydán trestní příkaz, je rozhodné, kdy byl doručen obviněnému, protože doručení trestního příkazu obviněnému má účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku (§ 314e odst. 8 tr. ř.). Účelem úpravy zakotvující souhrnný trest je eliminovat disproporci v trestním postihu pachatele souběhu trestných činů, která by byla důsledkem procesní okolnosti, zda se o všech sbíhajících se trestných činech téhož pachatele vede jedno společné řízení, anebo zda se vedou samostatná řízení jen o některých ze sbíhajících se trestných činů. V tomto ohledu jde o to, aby i v situaci, kdy se vedou samostatná řízení, byl ve výsledku uložen takový trest, jaký by byl uložen ve společném řízení.
13. Z trestních spisů o všech odsouzeních obviněného, které si Nejvyšší soud vyžádal, je zřejmé, že obviněný - dne 4. 4. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 77/2023 trestním příkazem doručeným mu dne 22. 6. 2023, - dne 3. 5. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 129/2023 trestním příkazem doručeným mu dne 19. 10. 2023, - dne 1. 6. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 190/2023 rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, - dne 25. 6. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 145/2023 trestním příkazem doručeným mu dne 23. 10. 2023, - dne 9. 7. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 67/2023 trestním příkazem doručeným mu dne 4. 8. 2023, - dne 18. 8. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 65/2023 rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, - ve dnech 7. 9., 8. 9. a 13. 9. 2023 spáchal pokračující skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 190/2023 rozsudkem ze dne 21. 3. 2024 (již výše zmíněným v souvislosti se skutkem spáchaným dne 1. 6. 2023), - dne 11. 9. 2023 spáchal skutek, pro který byl odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 47/2023 rozsudkem ze dne 29. 11. 2023.
14. V každé ze zmíněných věcí byl citovaný rozsudek či trestní příkaz prvním odsuzujícím rozhodnutím, což je významné pro posouzení případného vztahu souhrnnosti ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
15. Ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 62/2024, v níž bylo podáno dovolání, byl obviněný uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem spáchaným dne 10. 11. 2023, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem spáchaným dne 1. 12. 2023.
16. Z uvedeného přehledu vyplývá, že skutek spáchaný dne 10. 11. 2023 ani skutek spáchaný dne 1. 12. 2023 není v souběhu s žádným jiným skutkem z těch, jimiž byl obviněný uznán vinným v jiných trestních věcech. Skutku spáchanému dne 10. 11. 2023 časově nejblíže předcházel pokračující skutek spáchaný ve dnech 7. 9., 8. 9. a 13. 9. 2023 (viz věc Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 190/2023), avšak mezitím došlo dne 18. 10. 2023 k vyhlášení rozsudku ve věci Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 65/2023, dne 19. 10. 2023 byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 129/2023 a dne 23. 10. 2023 byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 145/2023. Tím je vyloučen souběh přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku se všemi trestnými činy spáchanými dříve, než byl spáchán tento přečin. Pro úplnost je třeba dodat, že totéž platí ohledně přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil skutkem spáchaným dne 1. 12. 2023. U žádného z obou přečinů, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, nepřicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
17. Mezi přečiny, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, není vztah souběhu. Souběh těchto přečinů je vyloučen tím, že dne 29. 11. 2023, tj. v době mezi jejich spácháním, byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 47/2023. Nepřicházelo tak v úvahu, aby za oba přečiny, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 11 T 62/2024, byl uložen úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněnému bylo nutno uložit za každý z obou přečinů samostatný trest.
18. Výrok o souhrnném trestu, který byl obviněnému uložen za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a další trestné činy, je z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vadný, neboť skutek, jímž obviněný spáchal přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, není ve vztahu souběhu s žádným dalším trestným činem, tedy ani s trestnými činy, za které byly obviněnému uloženy tresty rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023 a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023. Tím pádem je vadný také výrok, jímž Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného.
19. Námitka obviněného, že souhrnný trest za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen nesprávně (ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, a rovněž ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023), je důvodná, avšak bez opodstatnění je námitka, že souhrnný trest mu měl být uložen ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023. Žádné opodstatnění pak nemá ani námitka obviněného, že za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023.
20. Krajský soud v Brně, jak lze soudit z odůvodnění napadeného usnesení, si byl patrně vědom nesprávného uložení souhrnného trestu za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, avšak zmíněnou vadu nenapravil, neboť by to bylo podle jeho názoru v neprospěch obviněného. Pokud tím měl Krajský soud v Brně na mysli tzv. zákaz reformace in peius podle § 259 odst. 4 tr. ř., není jeho úvaha správná. Změnu rozsudku Městského soudu v Brně, která by byla v neprospěch obviněného, by nepředstavovala sama o sobě situace, kdy místo souhrnného trestu by obviněnému byl uložen samostatný trest, ale pouze situace, při které by výměra téhož druhu trestu uloženého samostatně byla spolu s výměrou dříve uložených trestů (které by „obživly“) vyšší než výměra souhrnného trestu. Nic tedy nebránilo Krajskému soudu v Brně, aby napravil vadu spočívající v nesprávném uložení souhrnného trestu.
21. Při ukládání samostatného trestu za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku by bylo nutno s ohledem na tzv. zákaz reformace in peius vzít v úvahu, že v projednávané věci Městský soud v Brně uložil obviněnému souhrnný trest za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (jímž ho uznal vinným) a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě II rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 65/2023, a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 12 T 190/2023, byl přitom obviněnému uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě II tohoto rozsudku, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 10. 2023, sp. zn.1 T 65/2023. Za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 91 T 47/2023, uložen samostatný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Nejvyšší přípustná výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody v projednávané věci tudíž s ohledem na zákaz reformace in peius činila (ve stadiu odvolacího řízení) 5 měsíců. Vyplývá to ze skutečnosti, že výměra souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého soudem prvního stupně v projednávané věci činila 22 měsíců a že celková výměra nepodmíněných trestů odnětí svobody uložených citovanými dřívějšími rozsudky činila 17 měsíců. Pokud by po zrušení vadného výroku o souhrnném trestu byl obviněnému za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře nejvýše 5 měsíců, nebyl by tím porušen tzv. zákaz reformace in peius.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
22. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
23. Účelem dovolání, směřuje-li pouze proti výroku o uložení trestu, je dosáhnout nápravy jen těch nejzávažnějších pochybení, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k tomu, aby výrok o uložení trestu byl korigován z důvodu případné nepřiměřenosti trestu, je-li uložený druh trestu přípustný a jeho výměra spadá do rámce zákonné trestní sazby. Do výroku, jímž byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to zároveň představovalo porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu podle čl. 1 odst.1 Ústavy, a porušení základního ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod. Naznačený zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o základní ústavně zaručená práva.
24. V případě obviněného se nejedná o to, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, ale ani o to, že by uložený trest za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku nebo uložený trest za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byly v nějaké kolizi s ústavním principem proporcionality trestní represe, případně s právem obviněného na spravedlivý proces. Namítaná nepřiměřenost uložených trestů není dovolacím důvodem. Pokud obviněný poukazoval na celkovou délku uložených trestů odnětí svobody a zákazu činnosti, evidentně nejde o důsledek nepřiměřenosti trestů uložených ve věci, v níž obviněný podal dovolání, ale o důsledek jeho mnohonásobné recidivy.
25. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v tomto ustanovení.
Závěrem
26. Jestliže by zjištěná vada měla být napravena tím, že obviněnému by byl za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku uložen samostatný trest místo souhrnného trestu, je zcela zřejmé, že by to nemohlo nijak zásadně ovlivnit postavení obviněného. Na trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je stanovena sazba trestu odnětí svobody až na dvě léta. Přitom obviněnému by s ohledem na tzv. zákaz reformace in peius mohl být uložen trest odnětí svobody nejvýše na 5 měsíců, což je v rámci dolní čtvrtiny zákonné trestní sazby. Vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k poměrům obviněného a dalším zákonným hlediskům lze reálně předpokládat, že by mu byl uložen právě takový trest, tj. ve výměře 5 měsíců, přičemž by tzv. „obživly“ výše uvedené tresty odnětí svobody v celkové výměře 17 měsíců. Postavení obviněného, které vyplývá z vadně uloženého souhrnného trestu, by tak nemohlo doznat žádné zásadní změny.
27. Z podnětu podaného dovolání je řešenou otázkou uložení souhrnného trestu a jeho podmínky. Tato otázka nemá žádný zásadní význam, protože byla ustálenou judikaturou vyřešena a výklad zákonných podmínek souhrnného trestu v soudní praxi nečiní žádné obtíže (viz např. rozhodnutí č. 12/1994, č. 22/1998, č. 33/2002 Sb. rozh. tr. a další).
28. Za uvedeného stavu evidentně převažuje zájem na stabilitě pravomocného soudního rozhodnutí nad zájmem na nápravě dílčí nepodstatné vady tohoto rozhodnutí.
29. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl jako dovolání, u něhož je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, přičemž otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu