7 Tdo 502/2025-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného J. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 8 To 293/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 21/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2024, č. j. 4 T 21/2024-142, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku, za které byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené L. T. škodu ve výši 17 950 Kč.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že nejprve dne 15. 11. 2022 prostřednictvím internetu založil bez souhlasu poškozené L. T. bankovní účet u Československé obchodní banky, a. s., (dále jen „ČSOB“), ke kterému byla vydána platební karta, k čemuž zneužil její občanský průkaz, ke kterému měl jako partner a spolubydlící přístup, při založení účtu uvedl jako kontaktní údaje svůj e-mail a své telefonní číslo a ponechal si platební kartu k účtu. Díky tomu měl k účtu výhradní přístup. Následně v době od dubna do srpna 2023 v několika případech nezjištěným způsobem bez vědomí a souhlasu poškozené L. T. pronikl do jejího mobilního bankovnictví k účtu u Air Bank, ze kterého provedl sedm neoprávněných transakcí ve prospěch zmíněného bankovního účtu u ČSOB, celkem v částce 17 950 Kč. Část těchto finančních prostředků vybral prostřednictvím platební karty a část přeposlal na bankovní účet u Raiffeisenbank, který užíval, a použil je pro svoji potřebu. Poškozené L. T. tak způsobil škodu v celkové výši 17 950 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 8 To 293/2024-187, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Soudy podle něj svá skutková zjištění založily pouze na výpovědi poškozené L. T., přičemž jeho obhajobu a jím navržené důkazy svévolně odmítly. K založení účtu u ČSOB uvedl, že jej založil se souhlasem poškozené, která mu veškeré údaje poskytla dobrovolně s tím, že účet včetně platební karty může užívat pro svou potřebu. Oba soudy se podle obviněného spokojily s verzí poškozené, že o založení účtu nevěděla, aniž by se dostatečně vypořádaly s verzí obviněného, a to i přes zjevné rozpory ve výpovědi poškozené a skutečnost, že její skutkovou verzi podporují pouze chabé nepřímé důkazy. K poslání peněz z účtu poškozené obviněný namítl, že by bylo nelogické, aby to činil bez vědomí poškozené, která by mu tuto částku sama kdykoliv dobrovolně na požádání poskytla, což sama i potvrdila s tím, že obviněnému finančně vypomáhala. Navíc veškeré transakce, jež jsou obviněnému kladeny za vinu, musely být potvrzeny prostřednictvím bankovní aplikace v telefonu poškozené, přičemž jak telefon, tak samotná aplikace jsou zabezpečeny prostřednictvím kódu. Z toho podle obviněného logicky vyplývá, že se všemi transakcemi musela poškozená souhlasit, neboť on hesla neznal. Opačný názor soudů je pouhou spekulací. Pro zadání plateb (kromě znalosti hesla k telefonu a aplikaci) musel obviněný mít rovněž fyzický přístup k samotnému telefonu. Soudy dovodily, že k platbám docházelo, když poškozená nebyla v práci. Poškozená však během svého výslechu při hlavním líčení uvedla, že sama neví, jak mohl obviněný hned několik převodů provést, protože v danou dobu nebyla (se svým telefonem) v jeho přítomnosti. Obviněný tvrdil, že dne 18. 8. 2023 byl celý den s kamarádem. Z výpovědi poškozené pak lze podle obviněného dospět i ke zcela odlišnému závěru – že o založení účtu věděla a prostředky na něj přeposílala dobrovolně. Vadu opomenutého důkazu založilo podle obviněného neprovedení navrhovaného důkazu výslechem svědka M. V. k prokázání skutečnosti, že dne 18. 8. 2023 obviněný nemohl učinit převod peněz z účtu poškozené, neboť se nacházel u jmenovaného svědka. Pokud soudy odůvodnily nevyslechnutí svědka poukazem na kamerový záznam, je to zcela nelogické již proto, že záznam byl pořízen téměř po 24 hodinách od uskutečnění převodu. Navíc skutečnost, že peníze poslané poškozenou následně z bankomatu vybral, obviněný nijak nepopíral. Soudy podle obviněného v důsledku výše uvedeného postupu porušily zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), jakož i zásadu presumpce neviny.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a sám rozhodl o nevině obviněného, případně aby věc přikázal Městskému soudu v Brně nebo Krajskému soudu v Brně k novému projednání.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky sice odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Závěr o vině obviněného lze dovodit z dostatečného řetězce nepřímých důkazů. Namítá-li obviněný rozpory skutkových závěrů soudů s výpovědí poškozené, nelze se s ním ztotožnit. U dovolatelem zpochybňovaných skutečností (např. že poškozená nebyla v přítomnosti obviněného) se nejedná o rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestných činů.
Námitka, že poškozená obviněnému peníze běžně dobrovolně zasílala, nijak nevylučuje, že si obviněný chtěl bez jejího vědomí „dále přilepšit“. Ohledně navrhovaného výslechu svědka M. V. státní zástupce souhlasil se soudy, že by se jednalo o nadbytečný důkaz, jelikož sama souběžná přítomnost obviněného a poškozené nutně nemusela být předpokladem pro provedení finanční transakce. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), jedná se však o dovolání zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Dovolatel namítl zjevný rozpor mezi skutkovým zjištěním, že „založil bez souhlasu poškozené bankovní účet u ČSOB“ a provedeným důkazem – výpovědí poškozené. Tuto námitku správně podřadil pod deklarovaný dovolací důvod, není však možné jí přisvědčit. Žádný zjevný rozpor zde shledat nelze.
10. Výpověď poškozené je logická a konzistentní, v samotné výpovědi poškozené nejsou žádné rozpory. Její postup (nahlášení pochybných transakcí bance a následně oznámení policii, že jí odcházejí platby, které neautorizovala, na cizí účet, který nezná) představuje logické kroky, které by činila každá rozumná osoba, kdyby zjistila podezřelé pohyby na účtu. Obhajoba obviněného, že poškozená o účtu u ČSOB věděla a že jej spolu s obviněným pro jeho potřeby zřídila, se jeví ve světle výše uvedeného zcela nelogicky. Kdyby poškozená skutečně pro obviněného účet založila, neměla by žádný důvod nahlašovat podezřelé pohyby na účtu bance ani policii s tím, že neví, kam její peníze odešly, a že nezná účet, v jehož prospěch byly příkazy k platbě učiněny. Okolnosti činu naopak svědčí o tom, že obviněný účet u ČSOB založil bez vědomí a souhlasu poškozené, přičemž toto jednání se snažil před poškozenou utajit. Jednak měl k jejímu občanskému průkazu přístup (jakožto její přítel a spolubydlící), navíc při založení účtu uvedl pouze svůj email a telefonní číslo a platební kartu k účtu si ponechal. Veškeré pohyby na účtu i jakákoli provozní oznámení k účtu tak šly zcela mimo poškozenou. Obviněný tím úmyslně vytvořil podmínky k tomu, aby se poškozená o založení nového bankovního účtu na její jméno nedozvěděla. Skutečnost, že účet, kam peníze z bankovního účtu u Air Bank odešly, je vlastně „její“, zjistila až následně, když tyto nesrovnalosti řešila. Soudy hodnotily výpověď poškozené (i v kontextu ostatních provedených důkazů) jako věrohodnou. Odvolací soud k tomu mimo jiné výstižně uvedl, že poškozená ani neměla důvod obviněnému zakládat účet u ČSOB, když již předtím mu z důvodu jeho finančních problémů zřídila účet na svoje jméno u jiného bankovního domu, kam mu zasílala i finanční prostředky. Skutkové zjištění, že obviněný založil účet u ČSOB bez vědomí poškozené, má v její výpovědi evidentní obsahový podklad. Nejde o žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Námitka obviněného je tudíž zjevně neopodstatněná.
11. Pokud dovolatel dále namítl existenci zjevného rozporu ve vztahu ke skutkovému zjištění, že bez vědomí a souhlasu poškozené proniknul do jejího mobilního bankovnictví k účtu u Air Bank, ze kterého provedl 7 neoprávněných převodů peněz, nelze ani této námitce přiznat opodstatnění. Obviněný se hájil tím, že veškeré platby poslala sama poškozená, a to zcela dobrovolně, neboť jej finančně podporovala.
12. Zpochybňované skutkové zjištění bylo učiněno především (ale nikoli výlučně) na základě výpovědi poškozené, která jednoznačně uvedla, že ona tyto příkazy k platbě v žádném případě nezadala. Na to, že jí z účtu odcházejí peníze, přišla prakticky náhodou, když si v internetovém bankovnictví všimla, že dne 30. 8. 2023 odešly ve dvou případech peníze na účet, který neznala, přičemž zpětně dohledala i ostatní platby, jež odešly na totožný účet. Zásadní pro toto skutkové zjištění byla rovněž okolnost, že jediným, kdo měl povědomí o existenci zmíněného účtu u ČSOB a znal jeho číslo, byl obviněný. Právě on totiž tento „tajný“ účet na jméno poškozené s využitím jejího občanského průkazu založil, zatímco ona o něm nevěděla. Jediné logické vysvětlení pak je, že to byl právě obviněný, kdo předmětné příkazy k platbě zadal, a nikoli poškozená, která o existenci účtu u ČSOB nevěděla.
13. Nejvyšší soud si je vědom, že namítaná skutková zjištění soudů jsou založena především na svědecké výpovědi poškozené, nicméně za situace, kdy se soudy dostatečně a bez zjevných nelogičností zabývaly její věrohodností a jejich postup nevykazuje prvky libovůle, nemůže Nejvyšší soud v řízení o dovolání do hodnocení důkazů zasahovat a vytvářet vlastní skutková zjištění. Ostatně i Nejvyšší soud se z obsahu spisového materiálu přesvědčil, že výpověď poškozené a způsob, jak se vyjadřuje k jednotlivým okolnostem, nevykazuje prvky účelovosti a promyšleného nepravdivého obvinění, a tedy nijak nenasvědčuje verzi, že by poškozená obviněného křivě obvinila například z důvodu jejich partnerských či „rozchodových“ sporů. V řízení nebylo s jistotou objasněno, jakým způsobem se obviněný dostal do aplikace internetového bankovnictví, ze kterého byly příkazy k platbě autorizovány. Tato okolnost byla ve skutkové větě rozsudku vyjádřena spojením „nezjištěným způsobem … proniknul do jejího mobilního bankovnictví“. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že obviněný kód k telefonu i heslo k mobilní aplikaci internetového bankovnictví (to bylo stejné jako kód k telefonu) znal, jelikož jako partner poškozené bydlící s ní v jedné domácnosti ji mohl sledovat, když telefon používala, jak ostatně poškozená i vypověděla. Tento závěr je logický, byť vzhledem k učiněnému skutkovému závěru, že obviněný vstup do mobilního bankovnictví poškozené činil „nezjištěným způsobem“, svým způsobem i nadbytečný, neboť se přímo nevztahuje k rozhodnému skutkovému zjištění, že obviněný pronikl do mobilního bankovnictví poškozené a učinil v něm neoprávněné transakce.
14. Obviněný namítal, že přinejmenším dne 18. 8. 2023 v případě převodu prostředků ve výši 10 000 Kč (jednoznačně největší částka, obviněný tvrdí, že transakci neprováděl, ale ten den si přesně pamatuje) se doma s poškozenou nenacházel, byl tou dobou u kamaráda M. V., u něhož i přespal. K prokázání této skutečnosti navrhl provést svědecký výslech jmenovaného. Soudy k této otázce mohly blíže vyhodnotit časové souvislosti. Aniž by Nejvyšší soud v tomto směru činil nějaké vlastní skutkové závěry, z obsahu spisu se naznačuje, že zatímco obviněný měl být u kamaráda v noci z 18. 8. na 19. 8. 2023, k převodu zmíněných 10 000 Kč došlo kolem druhé hodiny ranní dne 18. 8. 2023 a z bankomatu obviněný peníze vybíral kolem jedné hodiny ranní dne 19. 8. 2023. Soudy nepochybily, když důkaznímu návrhu na výslech M. V. nevyhověly. Zásadní je v této věci skutkové zjištění soudů, že poškozená sama obviněnému přístup do internetového bankovnictví u Air Bank neumožnila, ona byla výlučným disponentem účtu a svůj přístup k peněžním prostředkům na účtu si chránila heslem, jež obviněnému nesdělila, a nedala mu ani žádným způsobem souhlas k tomu, aby si sám v několika případech poslal finanční prostředky. I když si poškozená nepamatovala, co dělala jednotlivé dny, byl k dispozici přehled jejích pracovních směn a zároveň poškozená vypověděla, že kolem druhé hodiny v noci se k bankovnímu účtu určitě nepřihlašovala. Soudy v zásadě vycházely ze zjištění, že obviněný transakce učinil přímo na telefonu poškozené, a jinými možnostmi se blíže nezabývaly (z technického hlediska nebyly jiné možnosti ověřovány, pouze z výpovědi obviněného vyplynulo, že určité technické znalosti v oboru elektroniky měl, a z výpovědi poškozené, že obviněný jim nainstaloval sdílení některých aplikací v mobilních telefonech). Podstatné je, že závěr soudů, že vytýkané transakce provedl (nezjištěným způsobem a bez souhlasu poškozené) obviněný, není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
15. Je namístě připomenout, že ne vždy se v trestním řízení podaří přesně objasnit způsob spáchání činu, aniž by to ovšem muselo vést k beztrestnosti pachatele, když je bez odůvodněných pochybností prokázáno, že trestný čin spáchal. Jestliže soudy v posuzovaném případě dospěly po zhodnocení důkazů, zejména svědecké výpovědi poškozené, k závěru, že nepřichází v úvahu jiná reálná alternativa, než že vytýkané převody peněz prostřednictvím mobilního bankovnictví poškozené provedl obviněný, a to bez souhlasu poškozené, není takový závěr v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Vzhledem k výše uvedenému není opodstatněná ani námitka dovolatele stran tzv. opomenutého důkazu.
16. Z hlediska dovolacího důvodu podle§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
19. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 15. 10. 2024) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 4. 6. 2025, tj. po téměř tři čtvrtě roce. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu