7 Tdo 504/2024-1366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2024 o dovolání obviněného P. P. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 To 36/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 6/2021 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (nalézací soud) ze dne 19. 1. 2023, č. j. 74 T 6/2021-1185 byl obviněný uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) za použití § 238 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody poškozené M. M. 1 308 562,50 Kč, poškozenému D. J. 246 546,87 Kč a poškozenému T. V. 1 180 662,50 Kč. Se zbytky uplatněných nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, podobně jako poškozená CFG Real Estate, s. r. o., se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy.
2. Podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i odvolací Vrchní soud v Praze, se obviněný uvedených zločinů dopustil tím, že v úmyslu se obohatit si na přesně nezjištěném místě v Praze v přesně nezjištěné době, nejméně v období od listopadu 2019 do ledna 2020, za blíže nezjištěných okolností opatřil napodobeniny 59 kusů dluhopisů společnosti CFG Real Estate, s. r. o., se sídlem Ondříčkova 2166/2166, Praha 3 (dále jen „CFG Real Estate“), s naskenovaným podpisem jednatele této společnosti Martina Cimaly, a ačkoli věděl, že jsou dluhopisy padělané, uvedl v omyl finančního poradce společnosti M&M reality holding, a. s., J. M., jemuž padělané dluhopisy, každý o jmenovité hodnotě 50 000 Kč, předal, aby je nabídl k prodeji investorům, přičemž deklaroval, že finanční prostředky z kupní ceny dluhopisů budou poukázány na konkrétně specifikovaný bankovní účet, o kterém tvrdil, že se jedná o účet společnosti CFG Real Estate, avšak jednalo se o jeho soukromý bankovní účet, k němuž měl jako jediná osoba dispoziční právo. Na základě těchto jím uvedených nepravdivých informací, v domnění, že se jedná o dluhopisy pravé, emitované společností CFG Real Estate, nakoupili investoři falzifikáty dluhopisů (M. M. 30 ks, T. V. 24 ks a D. J. 5 ks) a platby za ně poukázali v průběhu výše vymezeného období na uvedený účet obviněného. Následně obviněný z uvedeného účtu peněžní prostředky obratem převedl na další účet, k němuž měl dispoziční právo. V úmyslu ztížit nebo alespoň oddálit odhalení jeho protiprávního jednání investorům vyplatil část domnělých výnosů ze zakoupených padělaných dluhopisů, a to M. M. dne 13. 1. 2020 částku 20 718,75 Kč a dne 16. 4. 2020 částku 20 718,75 Kč, T. V. dne 14. 1. 2020 částku 2 762,50 Kč a dne 17. 4. 2020 částku 16 575 Kč a D. J. dne 16. 4. 2020 částku 3 453,13 Kč, a dne 7. 7. 2020 zaslal M. M. 150 000 Kč jakožto zpětný odkup. Popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 2 735 771,87 Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 46/2019 byl rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2019, odsouzen, kromě jiného, za dva přečiny podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 42 měsíců.
3. Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 5 To 36/2023-1279, podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., slovně však vyjádřil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To ovšem obviněný spatřoval v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Soudy podle něj nevzaly v potaz veškeré zjištěné skutečnosti a bez bližšího odůvodnění rezignovaly na doplnění dokazování, které bylo navrženo obhajobou.
Obviněný nesouhlasil s odůvodněním zamítnutí návrhu na výslech E. (správně M.) S. spočívajícím v tom, že by nemohl přinést významnější změnu důkazní situace. Zdůraznil, že z pohledu spravedlivého procesu nelze akceptovat, aby soud hodnotil váhu neprovedeného důkazu. Obviněný se dále domáhal výslechu „zpracovatele věci z řad policejního orgánu“, jehož svědectví označil za zásadní k posouzení úlohy svědka J. M. Namítl, že za situace, kdy nebylo zjištěno, kdo a jak opatřil padělané dluhopisy, bylo namístě vést k tomu další dokazování.
Nelze bez dalšího tvrdit, že na tom neměl podíl svědek J. M. Posouzení takové možnosti měla být věnována pozornost i z hlediska možného ovlivnění svědectví dalších osob. Podle obviněného se konala minimálně jedna schůzka, které se zúčastnili zástupci společnosti CFG Real Estate, poškození a svědek J. M. V této souvislosti poukázal na „možnou vnitřní motivaci svědka M. být součástí koordinovaného postupu poškozených“. Motivaci svědka měly soudy podle obviněného detailně hodnotit. Dále obviněný vyjádřil názor, že hodnocení jeho výpovědi bylo významně determinováno okolnostmi, které vyplývaly z jeho trestní minulosti.
Subjektivní stránka činu je podle něho podpořena pouze nepřímými důkazy, u kterých však nelze tvrdit, že nevzbuzují žádné pochybnosti. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a věc aby přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí s pokynem realizovat navrhované doplnění dokazování.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými závěry, které soudy ve věci učinily, a uzavřel, že ve věci nelze dovodit existenci zjevných rozporů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., navrhované důkazy nebyly opomenuty, ale jako nadbytečné či irelevantní zamítnuty, a zjištěný skutek soudy přiléhavě právně kvalifikovaly. Připomněl, že dovolací argumentace obviněného nesměřuje do hmotněprávního posouzení, ale cílí výlučně do oblasti dokazování a skutkových zjištění. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný v dovolání označil ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., slovně však vyjádřil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle platné právní úpravy.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Rozhodným skutkovým zjištěním ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je to, že obviněný si opatřil padělané dluhopisy a prostřednictvím svědka J. M. je prodával investorům (poškozeným) jako dluhopisy společnosti CFG Real Estate a peníze za dluhopisy si nechával posílat na svůj soukromý účet (a nejednalo se o nějaké zápůjčky). Toto zjištění má v provedených důkazech oporu a obviněný neuvedl žádné relevantní argumenty podporující závěr o nějakém zjevném rozporu tohoto zjištění s obsahem provedených důkazů.
Dovolací námitky se zčásti týkají zjištění pro věc nerozhodných, konkrétně kdo padělal dluhopisy, a zčásti se vztahují pouze k hodnocení důkazů, když zpochybňují věrohodnost výpovědí svědků J. M. a poškozených a na druhé straně závěr soudu o nevěrohodnosti výpovědi obviněného. Takové námitky však nejsou způsobilé uvedený ani jiný dovolací důvod naplnit. Za případ zjevného rozporu ve smyslu citovaného dovolacího důvodu nelze považovat skutečnost, že nebylo prokázáno, kdo padělal předmětné dluhopisy.
Z padělání dluhopisů nebyl obviněný (jak správně uvedl odvolací soud) obžalován. Na trestní odpovědnost obviněného by neměla vliv ani případná spoluúčast svědka J. M. na trestné činnosti. Kromě toho o vědomé zapojení svědka do trestné činnosti nebyly zjištěny žádné důkazy a při logickém hodnocení důkazů ve věci provedených je zřejmé, že svědek předmětné dluhopisy pokládal za pravé a byl obviněným podveden. Jinak by například nedávalo smysl, že přímo u společnosti CFG Real Estate zjišťoval, proč jeho klientům nebyly vyplaceny další dividendy.
Námitku, že měla proběhnout schůzka poškozených se zástupci společnosti CFG Real Estate a J. M., vyvrátil odvolací soud. Kromě toho, že žádný z poškozených nevypověděl nic o tom, že by se jmenovaný svědek snažil nějak ovlivnit jejich výpověď, lze dodat, že nebyl zjištěn žádný důvod k tomu, aby poškození svědka nějak ochraňovali a vypovídali nepravdivě v jeho prospěch.
10. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve smyslu aktuálně platné právní úpravy lze podřadit námitky neprovedení navrhovaných důkazů s údajně nedostatečným odůvodněním ze strany soudů a údajné hodnocení váhy neprovedeného důkazu, neboť lze mít za to, že obviněný chtěl namítnout vadu opomenutých důkazů ve smyslu citovaného dovolacího důvodu. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné. Návrhy na výslechy svědků se týkaly vytvoření dluhopisů a údajného zapojení svědka J. M. do trestné činnosti. K návrhům se jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud podrobně vyjádřily a nelze tak hovořit o důkazech opomenutých. Je možné dodat, že případné zjištění, že dluhopisy obviněný sám padělal, by bylo v jeho neprospěch. Pokud by se ukázalo, že dluhopisy padělala jiná osoba, nemělo by to na jeho trestní odpovědnost vliv. Namítané údajné zapojení svědka J. M. do trestné činnosti by nemělo vliv na trestní odpovědnost obviněného.
11. Námitka, že soud nemůže hodnotit váhu neprovedeného důkazu, se s postupem soudů v posuzované věci míjí, neboť k ničemu takovému nedošlo. Soud prvního stupně v daném případě pouze zvažoval, k jakým skutečnostem by se na základě podkladů založených ve spise mohla navrhovaná svědkyně vyjádřit, přičemž jde o okolnosti, které se podstaty posuzované věci netýkají. Jde o standardní úvahu, kterou soud činí u každého navrženého důkazu, neboť je na soudu, které důkazy provede, a takový výběr je třeba založit na úvaze, zda důkaz má potenciál k objasnění věci přispět. Lze ostatně odkázat na odst. 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde odvolací soud precizně vyložil tři okruhy legitimních důvodů zamítnutí důkazního návrhu.
12. Zbývá dodat, že argumentace dovolatele (včetně nesprávně pojmenované svědkyně, na což upozornil odvolací soud) je opakováním námitek uplatněných v odvolání, s nimiž se Vrchní soud v Praze přesvědčivě vypořádal v odstavcích 7-14 odůvodnění napadeného usnesení. Na argumentaci odvolacího soudu přitom obviněný v dovolání nijak nereagoval.
13. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že soudy zjištěný skutek byl nesprávně posouzen z hlediska hmotného práva, případně nesprávné hmotně právní posouzení jiných skutečností (míněno jiných, než je právní kvalifikace skutku).
15. Veškeré námitky obviněného směřují do oblasti skutkových zjištění, nijak se nedotýkají právního posouzení. V tomto duchu je formulována i zmíněná námitka týkající se subjektivní stránky činu. Dovolání tudíž nebylo podáno z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu