7 Tdo 517/2024-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2024 o dovolání obviněného J. Š. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 9 To 53/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 144/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 9 To 53/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. Š. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2023, č. j. 12 T 144/2023-64, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
2. Přečinu krádeže se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil tím, že okolo 8:00 hod. dne 18. 9. 2023 na prodejně Albert na ulici XY XY v Brně odcizil 12 ks zubní pasty Elmex v hodnotě 99,99 Kč/ks a dva kusy deodorantu Old Spice v hodnotě 99,90 Kč/ ks, a to tak, že výše uvedené zboží si naskládal do tašky nesené přes rameno, načež si přes tuto tašku přehodil mikinu své dcery a bez zaplacení uvedeného zboží prošel přes pokladní zónu prodejny, čímž poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČO: 44012373, se sídlem Radlická 520/117, 158 00, Praha 5 – Jinonice, způsobil celkovou škodu ve výši 1 399 Kč, přičemž byl následně zastaven pracovníkem ostrahy, kterému se ke krádeži zboží doznal a odcizené zboží dobrovolně vydal a to bylo nepoškozené vráceno na prodejnu, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 88 T 87/2020, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2020, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, z jehož výkonu byl na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. 8 PP 39/2022, podmíněně propuštěn se zkušební dobou v délce tří let tedy do 19. 8. 2025 a s dohledem na dobu 14 měsíců, tedy do 19. 10. 2023.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním obviněný do všech jeho výroků a státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného směřující toliko do výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 9 To 53/2024-96 obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), a m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že soudy nedůvodně neprovedly obviněným navržené podstatné důkazy, konkrétně výslech svědků M. L. a P. B., případně dalších osob např. obsluhy pokladny a kamerový záznam z prodejny. Obviněný setrval na své obhajovací verzi, že věci nechtěl odcizit a prostorem za pokladnou, aniž by za zboží zaplatil, prošel pouze proto, že mu svědek P. B. (ostraha) pokynul, aby jej následoval. Proti jeho verzi stojí osamoceně jen svědectví svědka P. B., jehož výpověď navíc u hlavního líčení nebyla řádně provedená. Svědkyně M. L., přítelkyně obviněného, se v okamžiku, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu nacházela na místě činu a byla tedy přímou svědkyní jednání obviněného. Své svědectví mohla poskytnout i obsluha pokladny, která se zde nacházela. Objektivně bylo možné zjistit jednání obviněného i z kamerového záznamu prodejny. Pokud jde o svědka P. B., pak obviněný dále namítl, že přestože byla jeho vina shledána výhradně na základě výpovědi tohoto svědka, neměl ani on, ani jeho obhájce možnost klást svědku otázky. K tomuto důkazu v důsledku porušení zásady kontradiktornosti nemohlo být přihlíženo, současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 618/2021 a některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ze kterých obecně dovodil, že odmítnout vyslechnout svědky nebo provést důkazy ve prospěch obhajoby může vyvolat problém z hlediska rovnosti zbraní.
5. Dovolací námitka obviněného v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívala v tom, že odvolací soud rozhodl dne 29. 2. 2024 ve veřejném zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Odvolacímu soudu řádně a včas oznámil, že z důvodu jeho zdravotní indispozice se nemůže veřejného zasedání o odvolání zúčastnit, nicméně trvá na své účasti a s jednáním bez své přítomnosti nesouhlasí, neboť se chce k věci vyjádřit. Dne 27. 2. 2024 podal omluvu na podatelnu odvolacího soudu a doložil kopii lékařské zprávy vystavené dne 26. 2. 2024, ze které výslovně vyplývá, že jeho zdravotní stav neumožňuje jeho účast na soudním jednání dne 29. 2. 2024. Současně na začátku veřejného zasedání o odvolání dne 29. 2. 2024 obhájkyně obviněného požádala, jeho jménem s odkazem na jím podanou omluvu, o odročení veřejného zasedání, čímž obviněný vyjádřil svůj zájem na tom, aby se veřejného zasedání mohl zúčastnit v budoucnu.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl přerušení výkonu napadeného rozsudku.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného je částečně důvodné, a to ve vztahu k jeho námitkám, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Konkrétně se neztotožnila s tím, že odvolací soud provedl veřejné zasedání o odvolání, ačkoliv se mu obviněný z tohoto jednání řádně omluvil a požádal o jeho odročení. Připustila, že je sice pravdou, že o odročení konání veřejného zasedání bylo obhájkyní obviněného požádáno až na jeho počátku, avšak pochybnosti odvolacího soudu o jejím tvrzení, že jí obviněný sdělil, že by se chtěl účastnit veřejného zasedání, se jeví jako minimálně nevhodné, pakliže z dostupného spisového materiálu lze usoudit, že se odvolací soud ani nepokusil obviněného kontaktovat a zjistit, zda skutečně obhájkyni sdělil, že chce být přítomen veřejnému zasedání, kdy tak učinil, případně proč o odročení veřejného zasedání nepožádal spolu s písemnou omluvou doručenou soudu.
Ačkoli obviněný nepožádal o odročení konání veřejného zasedání současně s písemnou omluvou, kterou odvolacímu soudu doručil, není důvod předpokládat, že nemohl změnit názor, příp. si po konzultaci s obhájcem uvědomit, že pouhá omluva mu nezajistí odročení konání veřejného zasedání, zejména pokud byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn. Pokud obhájkyně obviněného u veřejného zasedání fakticky jménem obviněného žádala o odročení veřejného zasedání, měl odvolací soud hodnotit, zda je taková žádost včasná a zda obviněnému skutečně zdravotní stav brání v účasti u veřejného zasedání.
Z jím předložené lékařské zprávy sice nevyplývá žádná konkrétní diagnóza, nicméně není důvod pochybovat, že obsahuje sdělení praktické lékařky pro dospělé MUDr. Terezy Kovárníkové, že zdravotní stav jmenovaného nedovoluje jeho účast na soudním jednání dne 29. 2. 2024. Z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, že by se soud alespoň obhájkyně dotázal, jaké povahy je onen zdravotní stav obviněného nebo se s takovým dotazem pokusil telefonicky kontaktovat obviněného či dotyčnou praktickou lékařku. Státní zástupkyně tak dospěla k závěru, že pokud zdravotní stav obviněnému objektivně znemožňoval účast na veřejném zasedání a on prostřednictvím své obhájkyně odvolacímu soudu sdělil, že by se chtěl veřejného zasedání zúčastnit, mělo mu být odvolacím soudem vyhověno, zejména pokud nebyl objektivní důvod k závěru, že se jedná o obstrukční jednání z jeho strany.
8. Výhrady obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. důvodné neshledala. Uvedla, že podle ustálené judikatury nejde o případ tzv. opomenutých důkazů, jelikož především odvolací soud se jimi zabýval, dospěl k závěru o nadbytečnosti navržených důkazů, a proto je zamítl. Ve vztahu k svědkovi P. B. státní zástupkyně uvedla, že v průběhu hlavního líčení byl obviněným dán souhlas podle § 211 odst. 6 tr. ř. se čtením úředního záznamu o podání vysvětlení svědka. Tímto souhlasem se obviněný, který byl v hlavním líčení zastoupen obhájcem, vzdal práva svědka slyšet v hlavním líčení a klást mu otázky. Na jeho výslechu přitom mohl trvat, pokud by předmětný souhlas neudělil. Této námitce tedy také nelze přisvědčit.
9. Závěrem stání zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. 9 To 53/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je částečně důvodné.
12. Obviněný shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění jsou založená na procesně nepoužitelných důkazech (výslech svědka B.) a současně, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (výslech svědkyně M. L., obsluhy poklady, případně proveden kamerový záznam z prodejny). Současně shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívající v tom, že bylo jednáno ve veřejném zasedání o odvolání bez účasti obviněného.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V projednávané věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 2. 2024 pod č. j. 9 To 53/2024-96 zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2023 pod č. j. 12 T 144/2023-64, přičemž obviněný namítl, že tak učinil proto, že proběhlo veřejné zasedání o odvolání bez jeho účasti, ačkoliv se z něj řádně omluvil a požádal o jeho odročení, je tedy možné připustit, že obviněný namítá, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. S tímto názorem lze souhlasit nicméně je nutné také upozornit na skutečnost, že na situaci, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání dopadá speciální dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který má v tomto případě přednost.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ve vztahu k veřejnému zasedání (což obviněný namítá) se tak může stát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003) především porušením § 263 odst. 4 trestního řádu, neboť v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Taková situace (výkon vazby nebo trestu odnětí svobody obviněným) ovšem v přezkoumávané věci dána nebyla. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat ho k takovému veřejnému zasedání a dal tak jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat, což opět ve věci obviněného J. Š. nenastalo. Konečně s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.
16. Pokud jde o tuto poslední alternativu naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jejím primárním předpokladem je včasná a řádná omluva obviněného, z níž jsou zřejmé objektivní důvody, které mu neumožňují účast u úkonu, a současně jeho žádost o odročení na termín, který mu již účast umožní.
17. V projednávané věci je již minimálně sporné, zda byla u obviněného zachována lhůta k přípravě ke konání veřejného zasedání o odvolání. Obviněný sám sice tuto skutečnost nenamítá, nicméně i s ohledem na to co bude dále řečeno, je nutné konstatovat, že Krajský soud v Brně do spisu nezaložil (a pravděpodobně ji ani nemá, jak bude rozebráno dále) doručenku o vyrozumění obviněného o veřejném zasedání. Tudíž jedinou informaci o tom, že vyrozumění obdržel pochází od obviněného, nicméně ani z jeho vyjádření nelze zjistit, zda byla nebo nebyla zachována v jeho případě lhůta k přípravě. Jak vyplývá ze spisového materiálu Krajský soud v Brně, dne 14. 2. 2024 nařídil veřejné zasedání o odvolání na 29. 2. 2024, přičemž dal pokyn k vyrozumění obviněného vzorem 14 (č. l. 82). Referát byl vypraven 15. 2. 2024 (č. l. 82) nicméně doručenka od obviněného se ve spise nenachází. Doručenka u Krajského soudu v Brně nebyla dohledána ani k telefonické žádosti Nejvyššího soudu.
18. V předmětné věci odvolací soud po nařízení veřejného zasedání o odvolání dne 14. 2. 2024 (č. l. 82) obdržel dne 27. 2. 2024 omluvu obviněného (č. l. 88) spolu s lékařskou zprávou. Obviněný se omluvil z veřejného zasedání o odvolání s ohledem na svůj zdravotní stav, přičemž v lékařské zprávě vypracované dne 26. 2. 2024 MUDr. Terezou Kovárníkovou se uvádí, že zdravotní stav obviněného nedovoluje jeho účast na soudním jednání dne 29. 2. 2024. V této omluvě obviněný ještě nepožádal o odročení veřejného zasedání o odvolání, nicméně tuto skutečnost pak doplnila obhájkyně obviněného Mgr. Anna Citterbergová hned na počátku veřejného zasedání dne 29. 2. 2024. Přesto odvolací soud veřejné zasedání o odvolání konal bez přítomnosti obviněného, navíc konstatoval, že lhůta pěti dnů k přípravě na veřejné zasedání byla zachována i u obviněného, aniž by bylo jasné, z jakých podkladů tento závěr učinil, když doručenka obviněného nebyla ani dodatečně dohledána.
19. S postupem odvolacího soudu nelze souhlasit. Ačkoli obviněný nepožádal o odročení konání veřejného zasedání současně s písemnou omluvou, kterou odvolacímu soudu doručil, není důvod předpokládat, že nemohl změnit názor, příp. si po konzultaci s obhájcem uvědomit, že pouhá omluva mu nezajistí odročení konání veřejného zasedání, zejména pokud byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn. Pokud obhájkyně obviněného u veřejného zasedání fakticky jménem obviněného žádala o odročení veřejného zasedání, měl odvolací soud hodnotit, zda je taková žádost včasná a zda obviněnému skutečně zdravotní stav brání v účasti u veřejného zasedání. Z jím předložené lékařské zprávy sice nevyplývá žádná konkrétní diagnóza, nicméně není důvod pochybovat, že obsahuje sdělení praktické lékařky pro dospělé MUDr. Terezy Kovárníkové, že zdravotní stav jmenovaného nedovoluje jeho účast na soudním jednání dne 29. 2. 2024. Z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, že by se soud alespoň obhájkyně dotázal, jaké povahy je onen zdravotní stav obviněného nebo se s takovým dotazem pokusil telefonicky kontaktovat obviněného či dotyčnou praktickou lékařku. Zpochybnění vyjádření obhájkyně, že jí obviněný sdělil, že by se chtěl účastnit veřejného zasedání, se jeví jako nevhodné, jestliže z dostupného spisového materiálu lze usoudit, že se odvolací soud ani nepokusil obviněného kontaktovat a zjistit, zda skutečně obhájkyni sdělil, že chce být přítomen veřejnému zasedání, kdy tak učinil, případně proč o odročení veřejného zasedání nepožádal spolu s písemnou omluvou doručenou soudu.
20. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 2971/09 vyplývá, že k uplatnění základního práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen, mají pak soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že sám či prostřednictvím svého právního zástupce požádá o jeho odročení). Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní, ba přímo přirozenoprávní podstatou, je slyšení obou stran, přičemž Ústavní soud upozornil, že právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je tak třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Přitom slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem.
21. Je možné také zmínit nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006 sp. zn. II. ÚS 648/05. V dané věci v úvodu veřejného zasedání obhájce obviněného omluvil z důvodu nemoci a požádal o odročení veřejného zasedání. Odvolací soud žádosti o odročení nevyhověl s tím, že obviněný nenavrhoval ve veřejném zasedání provádět další důkazy, ke kterým by se mohl chtít vyjádřit, avšak Ústavní soud konstatoval, že takové žádosti obviněného mělo být vyhověno. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012 sp. zn. 8 Tdo 1591/2011 pak lze dovodit závěr, že pokud obviněný žádá o odročení veřejného zasedání konaného o jeho odvolání, nelze věc projednat bez přítomnosti obviněného s odůvodněním, že jeho účast nebyla nutná, neboť ve veřejném zasedání nebyly prováděny důkazy týkající se tohoto obviněného a obhajoba jeho práv byla zajištěna prostřednictvím jeho obhájce. V nyní řešené věci přitom obviněný navrhoval provést ve veřejném zasedání další důkazy, které neprovedl soud prvního stupně.
22. Odvolací soud vůbec nehodnotil, zda existuje objektivní důvod, pro který se obviněný nemohl dostavit k veřejnému zasedání, ale, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání, pouze skutečnost, že podle něj obviněný o účast u veřejného zasedání nežádal, ačkoli jeho obhájkyně úvodem veřejného zasedání výslovně prohlásila, že jí obviněný sdělil, že by chtěl být přítomen u veřejného zasedání. Lze tak dospět k závěru, že pokud zdravotní stav obviněnému objektivně znemožňoval účast na veřejném zasedání a on prostřednictvím své obhájkyně odvolacímu soudu sdělil, že by se chtěl veřejného zasedání zúčastnit, mělo mu být odvolacím soudem vyhověno, zejména pokud nebyl objektivní důvod k závěru, že se jedná o obstrukční jednání z jeho strany. Pokud odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl, že nelze ověřit, kdo omluvu z veřejného zasedání do podatelny soudu doručil, lze uvést, že je zcela nepodstatné, kdo ji soudu doručil. Podstatné je pouze to, zda šlo o projev vůle obviněného, což zpochybněno nebylo. Pokud měl odvolací soud pochybnost i o tom, zda písemnou omluvu skutečně podepsal obviněný, mohl tuto skutečnost ověřit u obviněného např. telefonicky.
23. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že nebylo možno ověřit stav obviněného, ani objektivně doložit, z jakého důvodu by mělo být veřejné zasedání odročeno. Pokud však měl odvolací soud pochybnosti o tvrzení praktické lékařky o zdravotním stavu obviněného, mohl a měl se pokusit získat alespoň nějaké relevantní informace, na jejichž základě by mohl učinit závěr o tom, zda je omluva obviněného důvodná či nikoli. Pouze na základě skutečnosti, že mezi písemnou omluvou a faktickou žádostí o odročení veřejného zasedání učiněnou až během veřejného zasedání uběhly skoro dva dny, není namístě dospět k závěru, že omluva a žádost o odročení nebyly řádné a včasné. Lze tedy uzavřít, že v tomto směru je námitka obviněného důvodná. Uvedeným postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zásah Nejvyššího soudu na podkladě dovolání obviněného byl tak nezbytný.
24. Obviněný dále namítl i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který shledal v tom, že rozhodná skutková zjištění jsou založená na procesně nepoužitelných důkazech (výslech svědka P. B.) a současně, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (výslech svědkyně M. L., obsluhy pokladny, případně proveden kamerový záznam z prodejny).
25. Obviněný tímto namítal existenci tzv. opomenutých důkazů. K tomu je možno nejprve připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná též o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
26. Vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
27. V posuzované věci, kdy byla obviněným namítána vada v podobě první z uvedených alternativ (neprovedení výslechu svědků M. L., potažmo svědka P. B. jakož i provedení důkazu kamerovým záznamem), je z rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevné, že považovaly v té době již provedené dokazování za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Co se týče tvrzení existence tzv. opomenutých důkazů, nutno konstatovat, že obviněný v hlavním líčení neměl návrhy na doplnění dokazování, byť z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že původně chtěl navrhnout vyslechnout svou přítelkyni jako svědka, avšak na dotaz soudu podle § 215 odst. 4 tr. ř. u hlavního líčení dne 5. 12. 2023, zda mají strany návrhy na doplnění dokazování, obhájkyně obžalovaného uvedla, že návrhy na doplnění dokazování obviněný nemá. Návrhy na doplnění dokazování výslechem družky obviněného a kamerovými záznamy z prodejny byly učiněny až v rámci podaného odvolání, v němž obviněný namítal, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, a byly zopakovány obhájkyní obviněného v průběhu veřejného zasedání. Návrhy na doplnění dokazování však byly odvolacím soudem zamítnuty, přičemž z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vyplývá, že navržené důkazy odvolací soud považoval za nadbytečné poté, co dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl dostatek důkazů k tomu, aby mohl bez důvodných pochybností ve věci rozhodnout. Odvolací soud podrobně vysvětlil, proč k takovému závěru dospěl i za situace, že se v dané věci v zásadě jednalo o tvrzení obviněného proti tvrzení svědka P. B., přičemž upozornil na zjevnou nelogičnost obhajoby obviněného a vysvětlil, proč výpověď obviněného považoval za nevěrohodnou. V takovém případě není namístě dospět k závěru, že neprovedení výslechu družky obviněného a kamerových záznamů, které patrně v době odvolacího řízení již ani nebyly k dispozici, lze považovat za tzv. opomenuté důkazy. Nejvyšší soud proto konstatuje, že ani samotné důkazní řízení netrpělo takovým deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
28. Obviněný dále namítl, že k výpovědi svědka P. B. nemohlo být přihlíženo, jelikož on ani obhájce neměli možnost klást vyslýchanému otázky, což vedlo k porušení zásady kontradiktornosti řízení.
29. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že Městský soud v Brně konal hlavní líčení dne 5. 12. 2023. Tomuto hlavnímu líčení byl obviněný přítomen stejně jako jeho obhájkyně, přičemž svědek P. B. se nedostavil, ačkoliv termín vzal na vědomí při předcházejícím hlavním líčení. Po výslechu J. Š. v procesním postavení obžalovaného k dotazu soudu státní zástupce, obhájkyně i obviněný souhlasili se čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. svědka P. B. na č. l. 5–6 spisu postupem podle § 211 odst. 6 tr. ř. Po jeho přečtení se k němu nikdo nevyjádřil, ačkoliv jim k tomu soud prostor poskytl. Následně soud provedl dokazování listinami a vyhlásil rozsudek, přičemž obhajoba neměla žádný návrh na doplnění dokazování.
30. Pokud by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla skutečně založena na procesně nepoužitelných důkazech, mohlo by jít o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O takovou situaci se však v daném případě nejedná. V průběhu hlavního líčení byl obviněným dán souhlas podle § 211 odst. 6 trestního řádu se čtením úředního záznamu o podání vysvětlení svědka P. B. Tímto souhlasem se obviněný, který byl v hlavním líčení zastoupen obhájcem, vzdal práva svědka slyšet v hlavním líčení a klást mu otázky. Na jeho výslechu přitom mohl trvat, pokud by předmětný souhlas neudělil. Současně informace vyplývající z předmětného úředního záznamu byly jednoznačné, jednoduché a jasné a obviněnému muselo být zřejmé, že je tímto úředním záznamem usvědčován ze spáchání trestného činu. Navíc se jednalo o poměrně skutkově i právně jednoduchou věc, snadnou na pochopení. Ani ohledně této námitky tak obviněnému nelze přisvědčit. Pokud obviněný zmiňoval v rámci své argumentace rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. 7 Tdo 618/2021, pak toto na tuto situaci vůbec nedopadá. V projednávané věci šlo o přečtení výpovědi svědka, který zemřel dříve, než měl obviněný možnost jej vyslechnout, podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Šlo tedy o situaci, kdy se obviněný dobrovolně nevzdal svého práva klást vyslýchanému svědku otázky, jak to učinil v této věci obviněný.
31. Nejvyšší soud si je vědom, jisté problematičnosti postupu soudů, pokud obviněného usvědčí ze spáchání trestného činu jediný svědek, kterému obviněný nebo jeho obhájce nemohl klást otázky. Nicméně v tomto případě se obviněný dobrovolně vzdal svého práva klást vyslýchanému svědku otázky podle § 211 odst. 6 tr. ř. a to za přítomnosti obhájce, který mu měl důsledky tohoto postupu vysvětlit. Jedná se o zákonný postup upravený zákonodárcem se svými důsledky, a je zcela na vůli obviněného, zda bude nebo nebude se čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení souhlasit. Poněkud jiná by mohla být situace v případě, pokud by závěry z úředního záznamu o podaném vysvětlení nebyly jednoduché a jednoznačné, pokud by se jednalo o složitější věc a obviněný nebyl zastoupen obhájcem, tedy o situaci, ve které by si obviněný mohl nesprávně vyhodnotit skutečnosti z úředního záznamu o podaném vysvětlení plynoucí a své procesní možnosti. V takovém případě by bylo na místě jediného svědka ve věci vyslechnout. Nicméně taková spíše výjimečná situace odlišující se od normálu nenastala. V projednávané věci šlo o jednoduchou trestnou činnost (krádež v obchodě), výpověď svědka i její hodnocení je jednoznačné (viděl, jak obviněný prošel prostorem pokladen bez zaplacení zboží, které ukryl v tašce) a obviněný ji nemohl interpretovat jinak než jako usvědčující důkaz vůči němu. Navíc byl zastoupen obhájcem. Je tedy vždy na soudu a konkrétních okolnostech případu, jestli svědka předvolá a vyslechne, případně zda mu postačí přečtení úředního záznamu o podaném vysvětlení, pokud získá souhlas podle § 211 odst. 6 tr. ř.
32. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného opodstatněnými.
33. Z výše uvedeného důvodu opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. bylo nutné napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušit v celém rozsahu, neboť odvolací řízení neproběhlo řádným způsobem. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal při zachování procesních práv obviněného, včetně práva účasti u veřejného zasedání o odvolání, a aby znovu rozhodl.
34. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. V dané věci obviněný vykonává uložený trest odnětí svobody, přičemž výkon tohoto trestu zrušením rozsudku odvolacího soudu ztrácí podklad, nicméně Nejvyšší soud u obviněného důvody vzetí do vazby (§ 67 tr. ř.) neshledal. Obviněný ostatně nebyl ve vazbě ani v původním řízení. Proto bylo dalším výrokem rozhodnuto tak, že se obviněný J. Š. nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu