7 Tdo 520/2023-830
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněného D. B., nar. XY v XY trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. 4 To 62/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 127/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 3 T 127/2020-740, byl obviněný D. B. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného V. J.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v době mezi 1:05 a 1:10 hod. dne 27. 10. 2019, poté, co se poškozený N. F. B., občan Rumunska, dopustil výtržnosti v baru C. H. v Ústí nad Labem, ulice XY, kde mimo jiné svým chováním rušil další hosty, při žonglování vylil láhev alkoholu zn. Fernet Stock a na výzvy odmítal odejít, a poté, co poškozeného vyvedl obviněný D. B. před bar, kde jej poškozený udeřil do obličeje a ihned začal utíkat směrem k obchodnímu domu L., začali obvinění D. B. a V. J. poškozeného pronásledovat, dostihli ho na chodníku mezi novinovým stánkem a stánkem s občerstvením v blízkosti křižovatky ulic XY a XY před objektem č. p. XY v ulici XY a zde jej společně nejméně před svědky P. T., E. S., P. K. a J. S. napadli, kdy oba obvinění vedli opakované údery pěstí na hlavu a hrudník poškozeného a obviněný V. J., který měl svou pravou ruku v sádrové dlaze, poškozeného kopl nejméně dvakrát do oblasti hrudníku, čímž poškozenému způsobili neposunutou zlomeninu levého jařmového oblouku, tržně zhmožděnou ránu kořene nosu, rány sliznice horního a dolního rtu a povrchová poranění v podobě krevních výronů v kůži levého ramene, přičemž zlomenina jařmového oblouku obličeje je z lékařského hlediska zraněním středně těžkým, které poškozeného po několik dní omezovalo v příjmu potravy, přinejmenším jeden týden byl omezen otokem a bolestivostí levé tváře, a po dobu 4 týdnů musel dodržovat klidový režim.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2022, č. j. 4 To 62/2022-787, byla odvolání obviněného D. B., obviněného V. J., obě směřující proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně, i odvolání státního zástupce ve prospěch obviněného V. J. směřující proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť soud prvního stupně zatížil řízení vadou spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a současně pochybil při právním posouzení skutku ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 358 tr. zákoníku. Za nejzásadnější vadu označil to, že v řízení před soudem nedošlo k výslechu poškozeného, ačkoli obviněný na jeho výslechu kategoricky trval.
Kroky učiněné soudem prvního stupně k zajištění jeho účasti označil za nedostatečné v situaci, kdy osobní účast svědka byla zcela zásadní, neboť nebyly využity všechny možnosti podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. V tomto ohledu zdůraznil povinnost soudu prvního stupně vyčerpat veškeré procesní nástroje poskytnuté předmětným zákonem a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 To 43/2019. Namítl, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, a tím i právo na spravedlivý proces zaručené čl.
36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřoval konkrétně v tom, že totožný senát rozhodoval i trestní věc pobodání obviněného D. B., přičemž rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 3 T 52/2020-424, odsoudil N. F. B. za pobodání poškozeného D. B. Výroková věta tohoto rozsudku však začíná až v čase 1:06 hod. a v prostoru mezi novinovým stánkem a stánkem s rychlým občerstvením, přičemž zcela pomíjí události, které s odehrály v baru C. H., kde se N. F. B. dopustil výtržnosti a před barem udeřil do obličeje D.
B. Jestliže soud prvého stupně právně nekvalifikoval jednání poškozeného N. F. B. ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 52/2020 jako trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, pak takto neměl kvalifikovat ani jednání obviněných D. B. a V. J. Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že dovolací námitky formulované obviněným nemohou naplňovat uplatněné dovolací důvody. Konkrétně k námitce nevyslechnutí poškozeného N. F. B. v hlavním líčení konstatovala, že nebylo možné shledat tuto za důvodnou, neboť poškozený byl vyslechnut v přípravném řízení, po sdělení obvinění oběma obviněným, za účasti obhájce obviněného V. J., přičemž druhý z obhájců byl o tomto výslechu vyrozuměn a mohl se ho také zúčastnit.
Poškozený podal velmi podrobnou výpověď, která je důkazem zákonným a procesně použitelným. Soud prvního stupně se pak pokusil dostupnými procesními prostředky zajistit přítomnost poškozeného, obeslal ho na všechny známé adresy a pokusil se jeho přítomnost zajistit i prostřednictvím právní pomoci mezi Českou republikou a Rumunskou republikou. Po vyčerpání všech procesních možností k zajištění přítomnosti poškozeného v hlavním líčení přistoupil z důvodu jeho nedosažitelnosti k provedení důkazu přečtením jeho výpovědi z přípravného řízení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr.
ř. Takový postup shledala odůvodněným a zcela v souladu s trestním řádem. Ohledně námitky obviněného stran právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku uvedla, že se oba obvinění svého jednání dopustili na veřejném prostranství, kdy byly naplněny znaky skutkové podstaty daného přečinu. Pokud obviněný odkázal na jinou trestní věc, ve které byl obviněný N. F. B., jehož jednání nebylo kvalifikováno jako přečin výtržnictví, pak se jedná o jinou trestní věc, která není předmětem přezkoumání v rámci dovolání obviněného D.
B. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Obviněný D. B. přitom výslovně v rámci zvoleného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. specifikoval, že podle jeho názoru nebyly ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, jimiž mínil výslech poškozeného N. F. B., jehož výpověď z přípravného řízení byla z důvodu nedosažitelnosti čtena, ačkoli obviněný na jeho osobním výslechu trval. Nicméně předně nutno konstatovat, že se o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz jednat nemůže, neboť důkaz proveden byl, byť v souladu s § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečtením protokolu o výpovědi svědka. Vznesenou námitku tak lze označit za námitku procesní povahy, jejímž předmětem je nesouhlas se způsobem provedení důkazu výpovědí poškozeného N. F. B. v hlavním líčení a jako takovou ji tedy nelze podřadit pod zvolený důvod dovolaní podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však zohlednil v právu na spravedlivý proces, přičemž dospěl k závěru, že daná námitka není důvodná.
9. Nelze se ztotožnit s formulovanou výhradou, že by nebyly naplněny zákonné podmínky předpokládané již shora uvedeným § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož se protokol o výpovědi svědka přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu a svědek zemřel, stal se nezvěstným, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelným, nebo onemocněl chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje jeho výslech. Předmětné ustanovení představuje přípustnou výjimku ze zásady ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. ř.), kdy jsou případné protokoly přečteny k důkazu a výpovědi zachycené v protokolech jsou zásadně rovnocenné výpovědím učiněným při osobním výslechu stejných osob u hlavního líčení. V tomto konkrétním případě, jak již ostatně konstatoval odvolací soud (viz odstavec 7. odůvodnění jeho usnesení), byl poškozený vyslechnut v přípravném řízení, a to po sdělení obvinění oběma obviněným, byl vyslechnut za účasti obhájce spoluobviněného V. J. JUDr. Jiřího Císaře, přičemž druhý z obhájců byl o tomto výslechu poškozeného vyrozuměn a mohl se ho zúčastnit (viz vyrozumění na č. l. 133 a 175), tj. výslech byl proveden kontradiktorně. O výslechu byl rovněž pořízen protokol podle § 55 a násl. tr. ř. (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 122 až 132 a pokračování protokolu o výslechu svědka na č. l. 171 až 174). Šlo o výslech trvající několik hodin, při němž poškozený podal velmi podrobnou výpověď včetně odpovědí na dotazy přítomného obhájce. Soud prvního stupně se pokusil dostupnými procesními prostředky přítomnost poškozeného u hlavního líčení zajistit, obeslal ho na všechny známé adresy a pokusil se jeho přítomnost zajistit i prostřednictvím právní pomoci mezi Českou republikou a Rumunskou republikou (viz zejm. listiny na č. l. 692 až 699). Až po vyčerpání těchto možností přikročil k přečtení jeho výpovědi z přípravného řízení. Soud tedy postupoval správně, pokud při znemožnění osobního výslechu poškozeného N. F. B. překážkou, kterou nebylo možno odstranit vůbec nebo jen se značnými obtížemi, přistoupil k přečtení protokolu o jeho dřívější výpovědi.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
11. Obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání brojil proti nesprávnému právnímu posouzení skutku ve vztahu k právní kvalifikaci podle § 358 tr. zákoníku, tedy jako trestného činu výtržnictví. Především namítal, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, a tím i právo na spravedlivý proces, pokud byla totožným senátem soudu prvního stupně rozhodována i trestní věc pobodání obviněného D. B. (pod sp. zn. 3 T 52/2020), přičemž byly pominuty události, které se odehrály v baru C. H., kde se N. F. B. dopustil výtržnosti, a tento nebyl uznán vinným přečinem výtržnictví. Argumentoval, že jestliže soud takto právně nekvalifikoval jednání N. F. B., neměl tak kvalifikovat ani jednání obviněných D. B. a V. J. Jeho námitka, že se nedopustil trestného činu výtržnictví, je pak (byť s ohledem na uvedenou argumentaci s notnou dávkou tolerance) podřaditelná pod zvolený důvod dovolání, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
12. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Obviněný společně se spoluobviněným V. J. přitom veřejně [srov. § 117 písm. b) tr. zákoníku], tedy před čtyřmi současně přítomnými svědky, a současně i na místě veřejnosti přístupném, v centrum města Ústí nad Labem, fyzicky napadl poškozeného N. F. B., čímž se dopustil jedné z výslovně uvedených forem výtržnosti dané příkladným výčtem citovaného zákonného ustanovení. Tento shora specifikovaný incident také vzbudil pohoršení přítomných svědků. Lze doplnit, že pak jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem takovým zákonem chráněný. Odkázal-li obviněný na jinou trestní věc, v níž byl obviněným N. F. B., jehož jednání nebylo právně kvalifikováno jako přečin výtržnictví, pak lze toliko konstatovat, že se jedná o odlišnou trestní věc, která nemůže být předmětem přezkoumání v rámci dovolání obviněného D. B.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný jej zjevně uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci některého z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k těmto dovolacím důvodům podáno z jiného než zákonného důvodu nebo ve vztahu k nim bylo shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
14. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného D. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
15. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 17. 10. 2022, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 30. 5. 2023 a v dovolacím řízení tak nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu