USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2024 o dovolání obviněného D. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 7 To 202/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 146/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 5. 2023, č. j. 3 T 146/2022-318, byl obviněný D. Š. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku (správně § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku) k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
2. Jednání, které bylo posouzeno jako uvedené trestné činy, spočívalo podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě v podstatě v tom, že obviněný dne 12. 10. 2021 ve 20:43 hod. u obce XY, okres Brno-venkov, jako řidič automobilu zn. Audi A3 bez zjevné příčiny začal ve vysoké rychlosti, za tmy a deště, s minimálním rozestupem pronásledovat auto zn. VW Passat, které řídil poškozený J. O., najížděl na něj s rozsvícenými dálkovými světly a mlhovkami a troubil, dojel za ním až do obce XY-XY, okres XY, před dům čp. XY, kde na auto řízené poškozeným několikrát vystřelil z airsoftové pistole nabité kovovými kuličkami, přičemž ve skle tzv. pátých dveří způsobil tři otvory, takže poškozený ve strachu odjel k obecnímu úřadu, a poté obviněný u domu zastavil a na poškozenou M. J. (přítelkyni poškozeného J. O.), která směrem k němu ušla dva kroky, namířil airsoftovou pistoli nabitou kovovými kuličkami se slovy „Vypadni nebo tě střelím do hlavy“ a po chvíli z místa odjel. Podle dalších zjištění Okresního soudu ve Znojmě obviněný řídil automobil při uvedené jízdě přesto, že mu bylo řízení zakázáno pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Židlochovice.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2023, č. j. 7 To 202/2023-348, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem posuzovaného jednání. V této souvislosti vytkl, že Okresní soud ve Znojmě v hlavním líčení přečetl protokol o výslechu svědka R. Š. z přípravného řízení a nezabýval se důvody, pro které svědek v hlavním líčení odepřel výpověď. Namítl nezákonnost agnoskace provedené s poškozenou M. J. a to, že nebyla provedena navrhovaná rekognice na místě činu za stejných povětrnostních podmínek a za stejné viditelnosti jako v době činu. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, podle nichž jednání proti poškozené M. J. bylo nesprávně posouzeno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru uvedl, že poškozená nebyla k ničemu nucena, že požadavek, aby z místa vypadla, nebyl opakován poté, co na místě zůstala, že za této situace proti ní nebylo již nic podniknuto, že ve skutečnosti šlo jen o pronesení výhrůžky a že sama poškozená brala výhrůžku jako „srandu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že skutková zjištění soudů nejsou v žádném rozporu s obsahem provedených důkazů, že svědek R. Š. měl racionální důvody k tomu, aby v hlavním líčení odepřel výpověď, a že neprovedení úkonu, který obviněný nazval rekognicí, soudy náležitě zdůvodnily. Vyjádřil souhlas také s tím, že jednání proti poškozené M. J. bylo posouzeno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Jako rozhodné skutkové zjištění ve smyslu citovaného ustanovení se obviněný snažil zpochybnit zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem posuzovaného jednání. Toto zjištění není v žádném, natož pak zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak z obsahu provedených důkazů jasně vyplývá.
9. Poškozená M. J. si zapamatovala registrační značku automobilu, který řídil pachatel útoku proti ní, a uvedla, že pachatel na ni mířil z místa řidiče. Na to navazovalo zjištění, že automobil pochází z půjčovny a že si ho vypůjčil obviněný. Okolnost, že obviněný řídil tento automobil po celou dobu, kdy byl pronásledován automobil řízený poškozeným J. O. a kdy došlo k útoku proti poškozené M. J., vyplývá z výpovědi svědka R. Š., který byl spolujezdcem obviněného. Poškozená M. J. již v přípravném řízení popsala osobu pachatele tak, že to odpovídalo vzhledu obviněného. V hlavním líčení za přítomnosti obviněného potvrdila, že pachatelem útoku proti ní byl obviněný, což ve shodě se skutečností doplnila tím, že obviněný měl v době útoku vousy (na rozdíl od doby konání hlavního líčení). Za tohoto stavu je vyloučeno uvažovat o tom, že by zjištění, podle něhož je obviněný osobou totožnou s pachatelem, bylo ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. Námitky vztahující se k tomu, že svědek R. Š. v hlavním líčení odepřel výpověď z důvodu, že by si výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání (§ 100 odst. 2 tr. ř.), a že v hlavním líčení byl přečten protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, se nijak netýkají obsahu tohoto důkazu. Pokud obviněný mínil namítnout, že svědek odepřel výpověď neoprávněně, že k odepření výpovědi neměl uvedený důvod a že přečtený protokol o dřívějším výslechu byl procesně nepoužitelným důkazem, nemá to žádné opodstatnění. Uplatněné námitky se dokonce míjejí s tím, jak Okresní soud ve Znojmě v odůvodnění rozsudku vysvětlil přečtení protokolu o dřívějším výslechu svědka. Z tohoto vysvětlení je zřejmé, že soud postupoval podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tj. podle ustanovení, které upravuje postup v případě, kdy svědek výpověď v hlavním líčení odepře bez oprávnění. Ve vztahu k tomuto ustanovení obviněný nic nenamítal a své námitky koncipoval tak, jako by soud postupoval podle § 211 odst. 4 tr. ř., tj. podle ustanovení, které upravuje přečtení protokolu o dřívějším výslechu svědka, jestliže svědek odepře výpověď podle § 100 tr. ř. Avšak i z tohoto hlediska bylo možné akceptovat postup, při kterém byl v hlavním líčení přečten protokol o dřívějším výslechu svědka. Z okolností posuzovaného případu je patrno, že k pronásledování automobilu řízeného poškozeným J. O. a k následnému útoku proti poškozené M. J. došlo poté, co si poškozený J. O. na silnici u obce XY všiml stojícího automobilu, u kterého nikdo nebyl, a opodál dvou postav nesoucích pytle přes ramena. Z výpovědi svědka R. Š. je patrno, že osádka stojícího vozidla šla pro „trávu“, což v drogovém prostředí znamená marihuanu. Lze tedy usuzovat na nějaké jednání svědka, které by mohlo být posouzeno jako drogový trestný čin. Kromě toho je z výpovědi svědka R. Š. zřejmé, že na žádost obviněného mu podal airsoftovou pistoli. To by mohlo zakládat důvod k tomu, aby jednání svědka případně bylo posouzeno jako účastenství na trestném činu obviněného. Svědek tedy měl přijatelné důvody k odepření výpovědi.
11. Evidentně bez opodstatnění jsou také námitky týkající se neprovedení navrhované rekognice s poškozenou M. J. Zjištění, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem, má odpovídající obsahový podklad především ve výpovědi svědka R. Š. To, že poškozená v hlavním líčení, v němž byla vyslýchána jako svědkyně, za přítomnosti obviněného uvedla, že ji napadl obviněný a že ho poznává, mělo již jen podpůrný význam. Účelem rekognice podle § 104b odst. 1 tr. ř. je to, aby svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. V posuzovaném případě, kdy svědkyně obviněného viděla v hlavním líčení a označila ho za pachatele, již ani není reálné provést rekognici způsobem upraveným v § 104b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku jako zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného pohrůžkou násilí nutí, aby něco konal, a spáchá takový čin se zbraní. Tyto zákonné znaky obviněný naplnil jednáním spočívajícím v tom, že proti poškozené M. J. namířil airsoftovou pistoli nabitou kovovými kuličkami se slovy „Vypadni, nebo tě střelím do hlavy“. Citovanou pohrůžkou obviněný nutil poškozenou k tomu, aby opustila místo, kde se nacházela. Pro úplnost lze dodat, že šlo o prostor před domem, ve kterém bydlela se svým přítelem poškozeným J. O. Poškozená vyšla z domu, protože čekala na poškozeného J. O. poté, co jí telefonicky sdělil, že je pronásledován.
14. Trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (tj. bez ohledu na okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby) je dokonán již tím, že pachatel pronese pohrůžku násilí, pokud tím jiného nutí, aby něco konal. K dokonání trestného činu není třeba, aby se poškozený podvolil vůli pachatele a aby učinil to, k čemu ho pachatel nutí. Pokud se poškozený nepodvolí vůli pachatele a neučiní to, k čemu je pachatelem nucen, není k dokonání trestného činu nutné, aby pachatel pohrůžku opakoval, resp. aby splnění svého požadavku vynucoval nějakým dalším jednáním. Jsou tudíž bez jakéhokoli opodstatnění námitky, které obviněný uplatnil v tom smyslu, že neopakoval požadavek, aby poškozená M. J. z místa vypadla, že proti ní nic dalšího nepodnikl, když zůstala na místě, a že šlo jen o pohrůžku, která neměla žádný význam v tom smyslu, že by poškozená byla k něčemu nucena.
15. Žádné opodstatnění evidentně nemají ani námitky, podle nichž poškozená brala pohrůžku jako „srandu“. Slovo „sranda“ poškozená ve své svědecké výpovědi použila v tom smyslu, že si uvědomila, že když na ní obviněný míří pistolí, není to žádná „sranda“. Jinak poškozená popsala celou záležitost tak, že na ni „bohužel nelze zapomenout“ a že s přítelem (poškozeným J. O.) byli „v šoku“. Z toho je jasné, že pohrůžku střelením do hlavy za situace, kdy na ni obviněný mířil pistolí, brala vážně, zvláště když útoku obviněného proti poškozené předcházela jeho střelba na vozidlo, ve kterém jel poškozený J. O.
16. Zbývá dodat, že pokud proti výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněný argumentoval usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1199/2018, jde o argumentaci nepřiléhavou, protože šlo o skutkově zcela odlišnou věc a ve svých nynějších závěrech není Nejvyšší soud označeným rozhodnutím nijak vázán.
17. Výrok o vině obviněného D. Š. zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Pokud Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl odvolání obviněného a tím ponechal výrok o vině uvedeným trestným činem beze změny, není toto usnesení rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Závěrem
18. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce (obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání).
19. Vzhledem k delšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, k němuž došlo dne 14. 9. 2023, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 13. 6. 2024. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu