USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2025 o dovolání
obviněného Erika Tábora, bytem Bohutín 38, okres Příbram, podaném proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 9 To 272/2024, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 110/2024
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Erika
Tábora odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 10. 2024, č. j. 15 T
110/2024-748, byl obviněný Erik Tábor uznán vinným přečinem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen
podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 20 měsíců s tím, že
výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců a obviněnému bylo
podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podmíněného
odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř.
byla obviněnému uložena povinnost nahradit České republice zastoupené Finančním
úřadem pro Středočeský kraj škodu ve výši 822 939 Kč.
2. Jako přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §
240 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Příbrami skutek, který podle
jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v postavení jediného
jednatele společnosti Premium CARS Leasing, s. r. o., se sídlem v Příbrami,
nám. T. G. Masaryka 3,
- zkrátil daň z příjmů právnických osob o částku nejméně 262 580 Kč tím,
že nepodal přiznání k dani z příjmů plynoucích z činnosti společnosti za
zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, ačkoli společnost vykonávala
ekonomickou činnost a měla zdanitelné příjmy, a nereagoval ani na výzvu
finančního úřadu k podání daňového přiznání (bod I výroku o vině),
- zkrátil daň z přidané hodnoty tím, že nezanesl do účetnictví a výnosů
společnosti a do příslušných evidencí zdanitelná plnění specifikovaná ve výroku
o vině a neoprávněně uplatňoval vyšší nárok na odpočet daně, přičemž za
zdaňovací období duben až červen 2017, červenec 2017 až březen 2018 a květen –
červen 2018 podal v 16 případech přiznání k dani, ve kterých deklaroval nižší
daňovou povinnost, než ve skutečnosti byla, a takto zkrátil daň o částku 560
359 Kč (body II/a-m výroku o vině).
3. Ke zkrácení daně z přidané hodnoty (bod II výroku o vině) je třeba
poznamenat, že v bodě II/ch je nepřesně uvedeno zkrácení o částku 38 923 Kč,
ačkoli správně jde o částku 38 926 Kč. Souhrn zkrácení obou daní o částku 822
939 Kč je ve výroku o vině uveden správně bez ohledu na zmíněnou nepřesnost v
bodě II/ch. Souhrn zkrácení obou daní uvedený ve výroku o vině totiž odpovídá
tomu, že v bodě II/ch činilo zkrácení daně z přidané hodnoty částku 38 926 Kč.
4. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo
usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, č. j. 9 To 272/2024-788,
podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze.
Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání
uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Proti skutkovým zjištěním
uvedeným ve výroku o vině namítl, že shromážděné důkazy nepostačují k prokázání
jeho viny, že soudy hodnotily tyto důkazy ryze v jeho neprospěch, zejména pokud
považovaly za věrohodné svědecké výpovědi účetních, které zpracovávaly a
odesílaly daňová přiznání, a že účetním předával podklady pro účetnictví s
důvěrou v řádné zpracování daňových přiznání. Další námitky zaměřil proti tomu,
že výše škody byla zjištěna znaleckým posudkem na podkladě údajů finančního
úřadu, který výši daní stanovil podle pomůcek či jiných alternativních způsobů.
Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů o tři šanony dokladů,
které znalci předala jedna z účetních a ke kterým znalec nepřihlížel. V
návaznosti na to uvedl, že tyto doklady nejsou součástí spisu, takže nelze
ověřit úplnost a správnost znaleckého posudku, který označil za „neúčinný“
důkaz. Dodal, že vzhledem k chybějícím dokladům nelze ověřit ani věrohodnost
svědecké výpovědi účetní, která je předala. Zmínil i to, že orgány činné v
trestním řízení neobstaraly „některé důkazy“, a jako příklad uvedl informace o
spolupráci jeho obchodní společnosti s „dalšími dodavateli“, konkrétně se
společností HILDIAS Consulting, s. r. o. Ve vztahu k právnímu posouzení
obviněný namítl nedostatek úmyslného zavinění. Ten vyvozoval z toho, že jednal
v důvěře v odbornou způsobilost účetních, a z toho, že účetní obsluhovaly
datovou schránku společnosti, do které byly doručovány písemnosti od finančního
úřadu, o kterých nevěděl. Nesprávnost právního posouzení věci jako trestného
činu spatřoval také v tom, že soudy vyvodily jeho trestní odpovědnost z pouhého
faktu, že byl jednatelem. Zdůraznil, že zjištěná výsledná částka 822 939 Kč
nevyjadřuje zkrácení daní vzhledem ke způsobu jejího stanovení podle pomůcek.
Uvedl, že trestní odpovědnost za zkrácení daně z přidané hodnoty byla
promlčena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném
vyjádření k dovolání konstatoval, že skutková zjištění uvedená ve výroku o vině
logicky vyplývají z provedených důkazů, že mezi skutkovými zjištěními soudů a
provedenými důkazy není žádný zjevný rozpor, že důkaz znaleckým posudkem není
zatížen žádnou vadou, která by vylučovala jeho použití, a že důkazy, jejichž
neprovedení obviněný vytýkal, nejsou podstatné. Státní zástupce souhlasil s
právním posouzením skutku. Poukázal na to, že soudy nevyvodily trestní
odpovědnost obviněného jen z jeho postavení jednatele a že při stanovení výše
škody vycházely z reálných důkazů a z pomůcek. K namítanému promlčení trestní
odpovědnosti uvedl, že odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e)
tr. ř., který ale obviněný neuplatnil. Dodal, že zkrácení obou daní mělo povahu
jednoho pokračujícího trestného činu a že z hlediska konce doby jeho páchání
trestní odpovědnost obviněného nebyla promlčena. Státní zástupce označil
dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. odmítnuto.
7. Obviněný se v replice na vyjádření státního zástupce znovu vyjádřil k
hodnocení důkazů, zejména výpovědí svědkyň J. E. a P. P., z nichž vyzdvihl
některé skutečnosti, a opětovně polemizoval se závěry soudů. Znovu poukázal i
na údajně nedostatečná zjištění k výši škody a na údajnou „nepřípustnost
trestní odpovědnosti“. Setrval na podaném dovolání i na návrhu na rozhodnutí
Nejvyššího soudu.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §
265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr.
ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi
podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Obviněný nenamítal, které skutkové zjištění soudů by mělo být ve
zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a v čem konkrétně by měl takový
rozpor spočívat. Uplatněnými námitkami v podstatě jen vyjádřil nesouhlas s tím,
jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu postavil své vlastní hodnocení, z
něhož pak vyvozoval své vlastní skutkové závěry. Takto koncipované námitky se
však míjejí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím
je „zjevný rozpor“ rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
Rozhodná skutková zjištění žádný rozpor s obsahem provedených důkazů
nevykazují, naopak mají v obsahu provedených důkazů spolehlivou oporu.
Objektivně bylo zjištěno, že společnost Premium CARS Leasing, s. r. o., jejímž
jediným jednatelem byl obviněný, za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12.
2018 neučinila přiznání k dani z příjmů právnických osob a že ve vymezených
zdaňovacích obdobích od dubna 2017 do září 2018 učinila přiznání k dani z
přidané hodnoty v nižších částkách, než odpovídalo zákonu. Jednání obviněného
bylo v tomto ohledu prokázáno výpověďmi svědkyň J. E. a P. P., které pro
společnost Premium CARS Leasing, s. r. o., zpracovávaly účetnictví, každá v
jiné době. Tyto svědkyně v podstatě shodně a nezávisle na sobě popsaly
součinnost s obviněným tak, že jim neposkytoval žádné podklady pro daňová
přiznání, resp. že jim tyto podklady poskytoval v nedostatečné míře. Soudy
hodnotily výpovědi obou svědkyň jako věrohodné s ohledem na jejich obsahovou
konzistenci a na vzájemnou shodu i přesto, že každá z nich se vyjadřovala k
jinému období, a také s ohledem na nedostatek jakéhokoli motivu poškodit
obviněného nepravdivou výpovědí. Za tohoto stavu pouhý nesouhlas obviněného s
tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
11. Pokud by námitky obviněného proti znaleckému posudku z oboru
ekonomiky, odvětví účetní evidence, který zpracoval Mgr. Ing. Pavel Švarc,
podle nichž šlo o neúčinný důkaz, měly být interpretovány tak, že obviněný
namítl procesní nepoužitelnost tohoto důkazu, pak tyto námitky postrádají
opodstatnění. O procesní nepoužitelnost znaleckého posudku by se jednalo za
předpokladu, že by v souvislosti s přibráním znalce a podáním posudku došlo k
nějaké závažné procesní vadě, např. že by byl přibrán vyloučený znalec, že by
posudek neměl náležitosti stanovené zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích,
znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, že by znalec nebyl poučen podle §
106 tr. ř., že by soud při provádění důkazu znaleckým posudkem a výslechem
znalce postupoval v rozporu s trestním řádem apod. O nic takového se v
posuzované věci nejedná a obviněný to ani nenamítal. Vytýkanou neúčinnost
znaleckého posudku obviněný vyvozoval z jeho obsahu, s nímž se neztotožňoval, a
z toho, jaké podklady měl znalec k dispozici při zpracování posudku. Takto
koncipovaný nesouhlas se znaleckým posudkem nezakládá procesní nepoužitelnost
tohoto důkazu.
12. Neprovedení navrhovaných důkazů obviněný namítal rovněž bez
jakéhokoli opodstatnění. Soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům s přijatelným
odůvodněním jejich evidentní nadbytečnosti. Lze jen dodat, že obviněný neuvedl,
jaké skutečnosti by měly být navrhovanými důkazy prokázány, takže není jasné,
zda navrhované a neprovedené důkazy vůbec mají nějaký vztah k rozhodným
skutkovým zjištěním ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Zmíněné tři šanony listin, které účetní P. P. předala znalci, neměly
pro podání znaleckého posudku význam, což znalec v posudku výslovně uvedl. Ze
znaleckého posudku a z výpovědi znalce v hlavním líčení je patrno, že při
formulaci svých závěrů ve vztahu ke každému dílčímu aktu celkového zkrácení
daní znalec měl k dispozici takové podklady, které s ním souvisely. O úplnosti
dostupných podkladů, které byly relevantní pro podání znaleckého posudku, tudíž
nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti. Znalecký posudek svým obsahem a závěry
vyznívá přesvědčivě, vykazuje logickou návaznost na podklady, s nimiž znalec
pracoval, a z ničeho ani náznakem nevyplývá, že by znalec s podklady nějak
účelově manipuloval, tak aby z okruhu relevantních listin některé svévolně
vyloučil a poškodil tak obviněného.
14. Důkazy, jimiž měly být podle obviněného opatřeny informace o
spolupráci společnosti Premium CARS Leasing, s. r. o., s dalšími dodavateli,
byly nadbytečné. Výdaje společnosti, které byly způsobilé k tomu, aby byly
zahrnuty do jednotlivých daňových přiznání, byly při stanovení rozsahu zkrácení
daní vzaty v úvahu, pokud měly podklad v listinách splňujících předepsané
náležitosti. Zjišťovat v tomto směru další „informace“, jak se toho dožadoval
obviněný, je bez významu.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
16. Obviněný rozhodně nebyl uznán vinným jako pachatel jen proto, že byl
jednatelem společnosti, která byla plátcem zkrácených daní. Obviněný byl uznán
vinným jednáním, jehož se v postavení jednatele dopustil a které bylo příčinou
toho, že daň z příjmů právnických osob nebyla vyměřena vůbec a že daň z přidané
hodnoty byla vyměřena v nižších částkách, než odpovídalo zákonu. Jednání
obviněného záleželo v tom, že za společnost sám neučinil přiznání k dani z
příjmů právnických osob a že osobě, která vedla účetnictví společnosti v době,
kdy společnost měla povinnost podat přiznání k dani, neposkytl potřebné
doklady. Ve vztahu k dani z přidané hodnoty záleželo jednání obviněného v tom,
že do podkladů pro správné stanovení výše daně nezahrnul, resp. nenechal
zahrnout doklady o části zdanitelných plnění a že naopak vykazoval, resp.
nechal vykazovat vyšší odpočet daně. Výrok o vině obviněného je očividně
konstruován jako výrok založený na odpovědnosti obviněného za jednání, které
bylo příčinou následku, a nikoli jako výrok založený na odpovědnosti obviněného
za následek jen z titulu jeho postavení jednatele.
17. Úmyslné zavinění obviněného jasně vyplývá ze způsobu provedení činu.
Obviněný jako jednatel společnosti s ručením omezeným věděl o daňových
povinnostech společnosti, znal mechanismus jejich vyměření, věděl o povinnosti
učinit včas přiznání ke každé z daní a bylo mu známo, jaké doklady slouží k
tomuto účelu. Jestliže tyto doklady nepředal účetním, které je na něm dokonce
požadovaly a upozorňovaly ho na daňovou povinnost, pak je plně přijatelný závěr
soudů, že obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit zkrácení daně a že s
tím byl přinejmenším srozuměn.
18. Námitky obviněného založené na tom, že jednal v důvěře v odbornou
způsobilost účetních, takže u něho není dáno úmyslné zavinění, nejsou dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud je dovolacím důvodem
nesprávné právní posouzení skutku, rozumí se tím skutek, jak ho zjistily soudy,
a nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje obviněný. Dovolacímu důvodu tedy
odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily
soudy, byl nesprávně právně posouzen. Ze zjištění soudů jasně vyplývá, že
podklady k daňovým přiznáním obviněný nepředával účetním buď vůbec, anebo ve
zkreslené podobě, zatímco obviněný se snažil prosadit verzi, podle které
veškeré rozhodné podklady řádně předával účetním. Obviněný tedy zmíněné námitky
spojoval s jinou verzí skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy.
19. Při stanovení rozsahu zkrácení obou daní soudy vycházely z toho, že
daň z příjmů byla zkrácena o částku 262 580 Kč a že daň z přidané hodnoty byla
zkrácena o částku 560 359 Kč, tj. že zkrácení obou daní představovalo částku
822 939 Kč. Proti tomu obviněný namítal v podstatě to, že uvedené částky
nevyjadřují skutečné zkrácení daní a že je nelze považovat za způsobenou škodu,
protože stanovení jejich výše je výsledkem použití pomůcek (§ 98 zákona č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů), které není v trestním
řízení podle ustálené judikatury přípustné. Tyto námitky se mohou vztahovat
nanejvýš k dani z příjmů právnických osob, protože jen ohledně této daně
společnost Premium CARS Leasing, s. r. o., nepodala přiznání k dani. Podkladem
zjištění, že daň z příjmů právnických osob za období od 1. 1. 2018 do 31. 12.
2018 činila 262 580 Kč a že v této výši byla zkrácena, byl znalecký posudek z
oboru ekonomiky, který vycházel z dokladů opatřených finančním úřadem jako
správcem daně. S použitím těchto dokladů byly zjištěny výnosy, jichž společnost
v rozhodném období dosáhla, a náklady, které vynaložila. Rozdíl mezi nimi byl
stanoven jako základ daně, z něhož pak byla daň vypočtena. Nejednalo se tedy o
pouhý odhad, který by se opíral např. o porovnání srovnatelných daňových
subjektů a jejich daňových povinností nebo o jiný způsob postrádající míru
přesnosti potřebnou v trestním řízení. V posuzované věci tu byly doklady
umožňující spolehlivý závěr o výnosech a nákladech. Částku 262 580 Kč proto
soudy důvodně považovaly za minimální prokázanou výši, v níž byla daň z příjmů
právnických osob zkrácena, což je ve skutkové části výroku o vině vyjádřeno
dikcí „nejméně 262 580 Kč“.
20. Zkrácení daně z přidané hodnoty bylo co do jeho výše stanoveno na
podkladě zjištění, že do přiznání k dani nebyla zahrnuta konkrétně
specifikovaná zdanitelná plnění, resp. že v konkrétních daňových přiznáních byl
uplatněn vyšší nárok na odpočet daně. Přitom tato zjištění měla podklad v
listinných důkazech, takže výsledná částka 560 359 Kč vyjadřuje rozsah, v němž
byla daň z přidané hodnoty skutečně zkrácena.
21. Námitku, že trestní odpovědnost obviněného zanikla promlčením,
Nejvyšší soud pokládal za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
neboť se jedná o aplikaci hmotného práva (§ 34 – § 35 tr. zákoníku) na zjištěný
skutek. Primárně tedy jde o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda jeho
trestnost zanikla, nebo nezanikla. Nepřípustnost trestního stíhání podle § 11
odst. 1 písm. b) tr. ř., která jinak zakládá dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. e) tr. ř., je jen procesní reflexí hmotně právního posouzení. Nicméně i
námitku promlčení trestní odpovědnosti obviněný uplatnil evidentně bez
opodstatnění.
22. Pro posouzení otázky namítaného promlčení trestní odpovědnosti je
významným východiskem okolnost, že zkrácení obou daní bylo jediným pokračujícím
trestným činem (§ 116 tr. zákoníku). Jednání obviněného se týkalo daňových
povinností téhož daňového subjektu, časově spadalo zčásti do téže doby a zčásti
do období, která na sebe úzce navazovala, obviněný se tohoto jednání dopustil v
témže postavení jednatele společnosti, která byla daňovým subjektem, a očividně
bylo projevem jeho záměru, aby se společnost vyhnula řádnému placení daní. Za
tohoto stavu je právní posouzení věci jako jednoho pokračujícího trestného činu
namístě. Počátek promlčecí doby se pak odvíjí od posledního dílčího útoku, jímž
byl pokračující trestný čin spáchán. Tím bylo jednání, kterým bylo opomenuto
podat přiznání k dani z příjmů právnických osob za období od 1. 1. 2018 do 31.
12. 2018 (bod I výroku o vině). Toto daňové přiznání mělo být podle § 136 odst.
1 daňového řádu podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období,
tedy do 31. 3. 2019. Trestní stíhání obviněného bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř.
zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 16. 2. 2024 (které bylo doručeno
obviněnému dne 28. 2. 2024). Pětiletá promlčecí doba, která se na posuzovaný
případ vztahuje podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, tedy neuplynula a
byla přerušena podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku s tím, že podle § 34
odst. 5 tr. zákoníku počala promlčecí doba nová. Právní posouzení skutku z toho
hlediska, že trestní odpovědnost obviněného nezanikla, je ve shodě se zákonem.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci
uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v
řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až l). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. m) tr. ř. vázán na některý jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. ř., v posuzovaném případě na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání
obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Zmíněná vázanost také znamená, že
pokud část uplatněných námitek obsahově nezakládá dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak nezakládá ani dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto
usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu