7 Tdo 537/2014-I.-226
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. července 2014 ve věci dovolání obviněného
F. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To
107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
48 T 8/2008, t a k t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému F. K. p ř e r u š u j e
výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, v trvání třinácti let, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný F. K. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12.
2012, sp. zn. 2 To 107/2010, odsouzen podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
třinácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Trest odnětí svobody nyní vykonává ve
Věznici ve Valdicích.
Obviněný F. K. podal proti tomuto rozsudku včas dovolání, které má
obsahové náležitosti dovolání, bylo podáno prostřednictvím obhájce a na místě,
v němž lze podání učinit. Dovoláním se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s
tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o přikázání věc znovu projednat a rozhodnout.
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda
senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž
bylo podáno dovolání.
Vzhledem k obsahu rozhodnutí napadeného dovoláním a dovolacím námitkám
obviněného a obsahu trestního spisu rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Přerušení výkonu rozhodnutí trvá až do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu
o dovolání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 537/2014
Datum rozhodnutí: 18.07.2014
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
7 Tdo 537/2014-IV.-244
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. července 2014 ve věci obviněného L. Č., proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008,
t a k t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému L. Č. p ř e r u š u j e výkon
trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To
107/2010 byl obviněnému L. Č. uložen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání
jedenácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu
odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný L. Č. podal proti tomuto rozsudku dovolání, kterým se domáhá,
aby dovolací soud rozhodl o věci sám rozsudkem o jeho vině a trestu, případně
rozhodl zprošťujícím rozsudkem z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) tr. ř.
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda
senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž
bylo podáno dovolání.
Vzhledem k obsahu napadeného rozsudku, dovolacích námitek i obsahu
trestního spisu rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu o přerušení výkonu
rozhodnutí. Přerušení výkonu rozhodnutí trvá až do doby rozhodnutí Nejvyššího
soudu o dovolání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 537/2014
Datum rozhodnutí: 18.07.2014
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
7 Tdo 537/2014-II.-232
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. července 2014 ve věci dovolání obviněného J. W.,
roz. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2
To 107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.
zn. 48 T 8/2008, t a k t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému J. W., roz. B., p ř e r u š u j e
výkon trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný J. W., roz. B., byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12.
2012, sp. zn. 2 To 107/2010, odsouzen podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
osmi let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou. Trest odnětí svobody nyní vykonává ve Vazební
věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Brně.
Obviněný J. W., roz. B., podal proti tomuto rozsudku prostřednictvím obhájkyně
včas dovolání, které má obligatorní náležitosti dovolání a podání učinil v
místě, v němž je lze učinit. Dovoláním se domáhá zrušení napadeného rozsudku,
vadného řízení, které mu předcházelo a též zrušení dalších rozhodnutí na ně
obsahově navazujících. Současně navrhl, aby dovolací soud postupoval v případě
kasačního rozhodnutí podle § 265l odst. 3 tr. ř. a přikázal, aby soud věc
projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Současně požádal o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž podal dovolání a
pokud by dovolací soud rozhodoval o vazbě podle § 265l odst. 4 tr. ř., aby bylo
rozhodnuto o jeho propuštění na svobodu, a to zejména vzhledem k uplynutí
maximální délky trvání vazby.
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu
Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo
podáno dovolání.
Vzhledem k obsahu trestního spisu, obsahu rozhodnutí napadeného dovoláním i
dovolacím námitkám obviněného rozhodl předseda senátu jak uvedeno ve výroku
tohoto rozhodnutí. Přerušení výkonu rozhodnutí trvá až do doby rozhodnutí
Nejvyššího soudu o dovolání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. července 2014
Předseda
senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 537/2014
Datum rozhodnutí: 18.07.2014
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 265o odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
7 Tdo 537/2014-III.-238
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. července 2014 ve věci dovolání obviněného L. Š.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To
107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
48 T 8/2008, t a k t o :
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému L. Š. p ř e r u š u j e výkon
trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněnému L. Š. uložen podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti
let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou. Trest odnětí svobody nyní vykonává ve Věznici v
Karviné.
Obviněný L. Š. podal proti tomuto rozsudku včas dovolání
prostřednictvím obhájce, které má obligatorní obsahové náležitosti dovolání.
Dovoláním se domáhá zrušení napadeného rozsudku, přikázání věci k novému
projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu a současně přerušení výkonu
trestu odnětí svobody, který mu byl uložen tímto rozsudkem.
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda
senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž
bylo podáno dovolání.
Vzhledem k obsahu napadeného rozsudku, dovolacích námitek i obsahu
trestního spisu rozhodl předseda senátu o přerušení výkonu rozhodnutí.
Přerušení výkonu rozhodnutí trvá až do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o
dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. července 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
a) dne 15. 3. 2006 mezi 19.00 - 20.00 hod. v prostoru benzinového čerpadla
AGIP v P., ul. H., obžalovaný F. K. odcizil nákladní automobil AVIA 30L spz …
poškozeného M. P., za účelem odvozu odcizeného zboží,
b) předtím, v době kolem 19.00 hod. v P., ul. U V. čp. …, když
obžalovaný J. W. zajišťoval místo činu za pomocí vysílačky na příjezdové cestě
k objektu, obžalovaní F. K., M. S. a další nezjištěný muž, vnikli do objektu
společnosti Š. Z., s.r.o., maskováni maskami na obličejích a ozbrojeni krátkými
střelnými zbraněmi a samopalem škorpión, které opatřil obžalovaný F. K., pod
pohrůžkou zabití napadli údery do hlavy poškozeného Z. Š., kterého následně
spoutali na rukou kovovými pouty, odcizili mu mobilní telefon zn. Ericsson v
hodnotě 10.000 Kč a peněženku s finanční částkou 1.000 Kč, poté mu odcizili ze
skladových prostor cigarety v hodnotě 1.226.198,60 Kč a finanční hotovost
205.500 Kč, a rozbitím lahví s alkoholem způsobili další škodu ve výši
25.328,10 Kč ke škodě společnosti Š. Z., s.r.o., odcizené věci naložili do
nákladního automobilu AVIA 30L, rz …, kterým obžalovaný. F. K. odjel do obce
Z., okr. P., kde jej zanechal,
c) následně donutili poškozeného Z. Š. a jeho manželku H. Š., a jejich
syna Z. Š. ml., pod pohrůžkou násilí nasednout do jejich vozidla zn. Chevrolet
Evanda, RZ …, jeden z obžalovaných nasedl do vozidla zn. Škoda Octavia, rz …,
kterým v době přepadení přijel do prostoru velkoobchodu Z. Š. ml. spolu s
nezletilými M. Š., D. H., a A. S., a následně všechny odvezli do prostoru S.
hřbitova u P., přičemž se v průběhu jízdy podařilo Z. Š. st. uprchnout, po
vyložení všech poškozených odjeli obžalovaný S. společně s dalším pachatelem
vozidlem Škoda Octavia, které bylo následně nalezeno odstavené v P., ul. L. a.,
vozidlo Chevrolet Evanda ponechali v prostoru u S. hřbitova,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v přesně nezjištěné době od 7. 4. 2006 16,00 hod. do 10. 4. 2006 06,00 hod. v
B., ul. P. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa
činu, obžalovaní F. K. a J. W. po otevření nezajištěného okna vnikli do prostor
kanceláře jednatele společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar Blatná, s.r.o.,
kde pomocí rozbrušovačky obžalovaný J. W. vyřezal otvor v okolí zámku trezoru
zabudovaného ve zdi, trezor následně otevřeli a z něj odcizili finanční
hotovost ve výši nejméně 40.000 Kč a 8.032 kolkových známek v hodnotě 3.133 Kč,
dále odcizili dřevěnou kazetu se sáčkovým čajem, láhve s alkoholem v celkové
hodnotě 2.550 Kč, rozlomením cylindrické vložky zámku FAB vnikli do kanceláře
vedoucího výroby společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar Blatná, s.r.o., ze
které odcizili mobilní telefon zn. Nokia 6110 v hodnotě 1.000 Kč, halogenovou
svítilnu zn. Handscheinwerfer typ 49204 v hodnotě 1.200 Kč, kombinované kleště
a šroubovák v hodnotě 150 Kč, čímž společnosti Liqui B Zámecký ovocný lihovar
Blatná, s.r.o., způsobili škodu v celkové výši 20.576 Kč na odcizených věcech a
škodu v celkové výši 19.500 Kč poškozením zařízení kanceláří,
13) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 9. 4. 2006 v úmyslu odcizit finanční hotovost či jiné věci v době kolem
23,30 hod., když obžalovaný M. S. za pomoci vysílačky zajišťoval okolí místa
činu, obžalovaní F. K. a J. W. vyháčkovali pootevřené větrací okno WC v přízemí
budovy společnosti ŽÁROHMOTY, spol. s r.o., v T., ul. K. …, vnikli dovnitř,
vyšli do prvního patra budovy, v úmyslu vniknout do kanceláří, přičemž byli
vyrušeni zaměstnanci, a proto z budovy uprchli,
14) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
29) dne 11. 4. 2006 v době od 22,00 hodin v P. – L., ul. L. čp. …,
obžalovaní maskováni celohlavovými maskami a vyzbrojeni pistolemi a samopaly
škorpión po příjezdu R. D., vnikli za ním do garáže rodinného domu, kde jej
fyzicky napadli a spoutali, odcizili mu finanční hotovost 10.000 Kč, odvedli
jej do prvního patra, kde jej obžalovaný F. K. hlídal, obžalovaní M. S. a J. W.
poté čekali na příjezd poškozeného V. D., kterého stejným způsobem fyzicky
napadli a svázali, po zneškodnění obou mužů prohledali dům a odcizili z něj
část numizmatické sbírky – soubor mincí a medailí v rozsahu nejméně 753 ks
mincí a pamětních medailí v hodnotě nejméně 1.846.670 Kč, 50 ks replik
historických chladných zbraní v hodnotě 120.000 Kč, dalekohled v hodnotě 6.000
Kč, laserový přístroj na měření vzdálenosti v hodnotě 8.000 Kč, repliku
perkusní pistole v hodnotě 4.000 Kč, pánské hodinky zn. RADO v hodnotě nejméně
45.000 Kč, elektrocentrálu v hodnotě 3.000 Kč, perkusní soubojové pistole v
kazetě v hodnotě 60.000 Kč, 1600 ks střeliva v hodnotě 10.000 Kč, golfové
potřeby v hodnotě 800 Kč, 2 ks loveckých tesáků v hodnotě 9.000 Kč, dále tašku,
2 ks historických knih, skládací kulečníkové tágo, dýmku, klobouk, kovovou
placatku, svetr, kufřík s ručním nářadím, vše v hodnotě nejméně 13.500 Kč,
šperky ze zlata, stříbra, perel a drahých kamenů a to nejméně 12 prstenů v
hodnotě 100.922 Kč, 11 náhrdelníků v hodnotě 84.400 Kč, 6 náramků v hodnotě
23.250 Kč, 14 párů náušnic v hodnotě nejméně 132.780 Kč, 13 přívěsků v hodnotě
13.175 Kč, 5 broží v hodnotě 10.120 Kč, zlatou minci v hodnotě 50.000 Kč a
náramkové hodinky v hodnotě 1000 Kč, celkem tedy klenoty v hodnotě nejméně
415.647 Kč, knihu mědirytin J. Ch. Weigela v hodnotě 90.000 Kč, finanční
hotovost v mincích ve výši 17.000 Kč a další cennosti, to vše nejméně v celkové
hodnotě 2.658.617 Kč ke škodě poškozeného V. D., poté pod pohrůžkou fyzické
likvidace odvezl obžalovaný J. W. poškozeného V. D. do hotelu Slovan v P., kde
převzal od poškozeného finanční hotovost ve výši 135.000 Kč, celkově tak
obžalovaní způsobili poškozenému V. D. škodu nejméně ve výši 2.793.617 Kč,
obžalovaní F. K. a J. W.
b) v období od 12. 4. do 5. 5. 2006 v úmyslu získat další hotovost, nabídli
poškozenému V. D. vrácení šperků z drahých kovů, které mu předchozím jednání
odcizili, za částku 500.000 Kč, přestože věděli, že šperky již nemají a ani je
nechtěli vrátit, když poškozený V. D. po telefonických dohodách s obžalovanými
uložil smluvenou shora uvedenou částku na určené místo, hotovost si vzali, ale
šperky již nevrátili,
15) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 19. 4. 2006 v době od 18,45 hod. do 6,20 hod dne 20. 4. 2006 v obci D.,
když obžalovaný M. S. zajišťoval s vysílačkou okolí, obžalovaní F. K. a J. W.
vlezli na střechu přístřešku a nezajištěným oknem vnikli do prvního patra
administrativní budovy společnosti Mrazírny Plzeň – Dýšina, a.s., kde vypáčili
dveře dvou kanceláří společnosti, dále vypáčili trezor typ Wien v hodnotě
15.000 Kč, ze kterého odcizili příruční pokladnu s finanční hotovostí ve výši
nejméně 80.000 Kč a mobilní telefon zn. Philips 530 v hodnotě 2.000 Kč, čímž
společnosti Mrazírny Plzeň – Dýšina, a.s., způsobili škodu na odcizených věcech
ve výši 82.000 Kč a poškozením trezoru a zařízení budovy způsobili škodu ve
výši 17.400 Kč, dále z druhé kanceláře uvedené společnosti odcizili, nejméně
digitální videokameru zn. JVC v hodnotě 20.000 Kč ke škodě J. B., dále vypáčili
dveře kanceláře společnosti Kostelecké uzeniny, a.s., kde ze zásuvky pracovního
stolu odcizili finanční hotovost v celkové výši 73.470 Kč a poškozením zařízení
způsobili škodu ve výši 200 Kč ke škodě společnosti Kostelecké uzeniny, a.s., a
dále vypáčili dveře s poškozením ve výši 200 Kč u kanceláře společnosti
Landstav, s.r.o., kde vše prohledali, avšak nic neodcizili,
16) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 24. 4. 2006 v době od 17,30 hod. do 06,30 hod. dne 25. 4. 2006 v R., K. ul.
…, když obžalovaný J. W. před objektem zajišťoval ostrahu, vnikl obžalovaný F.
K. po rozlomení vložky FAB zámku vstupních dveří do objektu společnosti
HUTCHINSON, s.r.o., kde vypáčil další dveře do kanceláře, a odcizil nejméně
notebook zn. Acer TravelMate 291 Lmi s příslušenstvím v hodnotě 30.300 Kč,
poškozením vybavení kanceláře způsobili společnosti Hutchinson, spol. s r.o.
Rokycany, Klostermannova 995, škodu ve výši 1.700 Kč,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 26. 4. 2006 v době od 18,45 hod. do 5,15 hod. dne 27. 4. 2006 v P., ul. R.
čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí a pohyb
vrátného, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu firmy KOVODRUZSTVO,
výrobní družstvo v Plzni a nezajištěným oknem vnikli do administrativní budovy,
kde vypáčili a postupně prohledali kanceláře nacházející se v přízemí a prvním
patře administrativní budovy, ze kterých odcizili koženou tašku na doklady se
svazkem klíčů a doklady od osobního automobilu zn. Škoda Forman, rz …, vše v
hodnotě 550 Kč, dva mobilní telefony zn. Nokia 6020 v celkové hodnotě 3.000 Kč,
digitální 8-kanálový videorekordér s výměnným diskem v hodnotě 33.000 Kč, po
rozřezání trezoru a vypáčení dvou příručních pokladen odcizili finanční
hotovost ve výši 235.541 Kč a 945€ (26.890 Kč), dále vypáčili dveře kanceláří
firmy V. L. – AVAPA, odkud ke škodě této firmy odcizili notebook zn. Brave
NoteLine H 170 včetně brašny v hodnotě 18.900 Kč, notebook zn. AcerTravel v
hodnotě 9.000 Kč, datový projektor zn. Acer PD-523 v hodnotě 30.000 Kč,
stojanové plátno Twinstar 155x155 cm v hodnotě 2.500 Kč a další příslušenství k
PC v hodnotě celkem 7.950 Kč, různé nářadí v hodnotě celkem 850 Kč, to vše v
celkové hodnotě 69.200 Kč, dále po přestřižení visacího zámku mříže a vypáčení
zajišťovací páčky u prodejního okénka vnikli do kantýny provozované B. L., kde
ze zdi vytrhli a odcizili trezor náležející Kovodružstvu, v.d., Plzeň v hodnotě
3.700 Kč, ve kterém byla uložena finanční hotovost ve výši 30.000 Kč z majetku
Kovodružstva, dále 16.500 Kč, 300 € (8.536,50 Kč) z majetku poškozené B. L. a k
její škodě dále odcizili cigarety v hodnotě 11.900 Kč, čímž Kovodružstvu, v.d.,
Plzeň, vznikla škoda odcizením věci v celkové výši 332.681 Kč a poškozením
zařízení budovy a věcí v celkové výši 29.700 Kč, firmě V. L. – AVAPA se sídlem
Rokycanská 58, Plzeň škoda na odcizených věcech v celkové výši 69.200 Kč a B.
L. škoda na odcizených věcech v celkové výši 36.936,50 Kč,
29) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v době od 20,00 hod dne 11. 5. 2006 do 7,00 hod. dne 12. 5. 2006 v S., ul. C.
čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí vysílačky okolí, obžalovaní F.
K. a J. W. vnikli nedovřeným oknem ve druhém patře do administrativní budovy
společnosti Povltavské mlékárny, a.s., kde po vypáčení dveří vnikli do
kanceláří, které prohledali a odcizili uzamčený trezor v hodnotě 5.000 Kč s
finanční hotovostí v různých měnách v hodnotě celkem 323.395,50 Kč, čímž na
odcizených věcech způsobili společnosti škodu ve výši 328.395,50 Kč a na
poškození zařízení kanceláří škodu ve výši 3.800 Kč,
19) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 13. 6. 2006 kolem 01.00 hod. v Č. B., v ulici K. čp. …, když obžalovaný M.
S. zajišt‘oval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W.
vnikli nezajištěným sklepním oknem do administrativní budovy společnosti
MOTOCO, a.s., následně vypáčili dveře kanceláří, které prohledali a odcizili
bezpečnostní trezor T-safe, v. č. 6020 v hodnotě 10.900 Kč s finanční hotovostí
ve výši 436.447,50 Kč, 2.892,84 EUR (81.968,60 Kč), 4.523 USD (101.939,40 Kč),
směnkou, 12 kusů platebních karet HVB Czech Republic a.s. čísel …, …, …, …, …,
…, …, …, …, … a 2 kusy platebních karet Raiffeisen Bank, a.s., čísel …, …,
přičemž bezprostředně poté obžalovaný J. W. v T. pomocí platební karty č. …
provedl výběr 40.000 Kč na pobočce GE Money Bank na terminálu č. …, čímž
společnosti MOTOCO, a.s., způsobili škodu na odcizených věcech v celkové výši
671.255,50 Kč a poškozením zařízení budovy a věcí v celkové výši 40.600 Kč,
20) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 1. 7. 2006 v Č. B. po natipování obžalovaným M. S., který opatřil bílé
pláště a pokrývky hlavy jako maskování, v době od 00,00 hod. do 05,45 hod., v
ulici P. čp. … v areálu společnosti Gamex CB, s.r.o., kde obžalovaný M. S.
pracoval, v úmyslu odcizit finanční hotovost z trezoru, obžalovaný M. S.
zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu a obžalovaní F. K. a J. W. prošli
areálem společnosti, po rozlomení vložky zámku FAB vnikli do prostor kanceláří
vedení společnosti, tyto prohledali, a po rozebrání části kazetového podhledu
vnikli a prohledali kancelář ředitele společnosti, dále rozlomili vložku FAB
spojovacích dveří mezi kanceláří administrativy a laboratoří, avšak po
zjištění, že dveře kanceláře, ve kterých měl být trezor umístěn, jsou
zabezpečeny kamerou, od svého jednání upustili aniž by něco odcizili, a objekt
opustili, přičemž společnosti Gamex CB, s.r.o., České Budějovice, ul.
Průmyslová čp. 2 poškozením dveří a kazetového podhledu způsobili škodu v
celkové výši 6.600 Kč,
21) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v noci z 10. na 11. 8. 2006 v M., Z. čp. …, když obžalovaný M. S. zajišťoval
pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení
areálu společnosti Jihočeská drůbež Mirovice, a.s., otevřeli nezajištěné okno
závodní kuchyně, odkud po rozlomení vložek FAB dalších dveří vnikli do
kanceláří, ze kterých odcizili trezor typ T-safe v hodnotě 8.500 Kč, který
obsahoval podnikové doklady a příruční pokladnu v hodnotě 500 Kč s finanční
hotovostí ve výši 14.762 Kč, z další kanceláře odcizili notebook zn. ACER, typ
TM 2304 NIC v hodnotě 18.500 Kč s operačním systémem Microsoft Windows XP
Professional v hodnotě 3.500 Kč, čímž poškozené společnosti způsobili škodu na
odcizených věcech v celkové výši 45.762 Kč a škodu na poškození dveří a zámků a
zařízení kanceláří v celkové výši 25.500 Kč,
22) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
dne 18. 8. 2006 v době od 00,30 hod. do 03,30 hod. v D., když obžalovaný M. S.
zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu a pohyb vrátného, obžalovaní F. K.
a J. W. vypáčili plastové okno objektu společnosti WILDEN, s.r.o. se sídlem
Dýšina 297, vnikli do kanceláří, které prohledali a odcizili sedm kusů
notebooků zn. Latitude s taškami v hodnotě celkem 259.000 Kč, flash disk v
hodnotě 1.500 Kč, příruční pokladnu v hodnotě 1.500 Kč s finanční hotovostí ve
výši 7.000 Kč, desky s finanční hotovostí 1.000 Kč a různé druhy klíčů od
firemních prostor v hodnotě celkem 1.000 Kč, přičemž odcizením věcí způsobili
škodu v celkové výši 271.000 Kč a poškozením způsobili škodu na zařízení v
celkové výši 12.250 Kč společnosti WILDEN, s.r.o., poté v dalším objektu
vypáčili okno kanceláře společnosti Schäfer – Menk, s.r.o., Praha, se sídlem
Praha 5, Přeštínská 1415, kde vypáčili další dveře do kanceláře, kterou
prohledali a odcizili klíče od služebního vozidla Škoda Fabia, rz …, v hodnotě
780 Kč, přičemž společnosti Schäfer – Menk, s.r.o., Praha, se sídlem Praha 5,
Přeštínská 1415, způsobili poškozením okna a dveří kanceláře škodu v celkové
výši 11.800 Kč,
23) obžalovaní F. K., M. S. a J. W.
v noci na 24. 8. 2006 v P., ul. H. čp. …, obžalovaný M. S. zajišťoval pomocí
vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W. přelezli oplocení areálu
společnosti META Plzeň, s.r.o., následně vypáčili okno WC a v administrativní
budově společnosti vypáčili dveře několika kanceláří, ze kterých odcizili
trezor v hodnotě 5.000 Kč s finanční hotovostí ve výši 34.945,50 Kč, 191,90 €
(5.409,70 Kč), 285 ks stravenek Sodexho Pass v hodnotě 9.975 Kč a poštovní
známky v celkové hodnotě 279 Kč, vše ve výši 57.034,20 Kč ke škodě společnosti
META Plzeň, s.r.o, dále z prostor kanceláří odcizili ke škodě H. D., finanční
hotovost ve výši 500 Kč a ke škodě J. S., finanční hotovost ve výši 250 €
(7.047,50 Kč), a poškozením zařízení způsobili uvedené společnosti další škodu
3.700 Kč,
24) obžalovaní F. K., M. S., L. Č. a J. W.
dne 31. 8. 2006 v době od 00,30 do 04,00 hodin v Č. B., ul. K. čp. … vnikli po
odvrtání rámu okna do rodinného domu, kde se rozdělili do dvojic, když
obžalovaný F. K. a obžalovaný L. Č. pod pohrůžkou fyzické likvidace a za
použití krátkých kulových zbraní a samopalu typu Škorpion, napadli poškozené J.
J., a L. J., kterým nasadili pouta, dožadovali se vydání kreditních karet s PIN
kódy a finanční hotovosti, ve stejné době obžalovaní J. W. a M. S. vnikli do
pokoje syna poškozených J. J., přes kterého přehodili peřinu a následně mu
nasadili pouta a přelepili ústa, poté dům prohledali a odcizili nejméně
fotoaparát zn. Kodak Easy Share V 550 5.0 MP v hodnotě 12.000 Kč, notebook zn.
HP v hodnotě 4.000 Kč, klíče od domu a chaty v hodnotě 1.600 Kč, finanční
hotovost 5.000 Kč, šperky z drahého kovu v hodnotě 3.000 Kč, vše v hodnotě
25.600 Kč, když vyrušeni alarmem z domu utekli, a poškozením zařízení rodinného
domu způsobili majitelům J. J. a L. J. škodu ve výši 11.500 Kč, obžalovaný J.
W. nato odjel za užití odcizených klíčků jejich osobním vozidlem zn. Citroen
C5, rz …, které posléze odstavil na nezjištěném místě, přičemž vozidlo bylo dne
8. 9. 2006 nalezeno havarované v katastru obce K.,
25) obžalovaní F. K., P. N. a J. W.
v září 2006 v přesně nezjištěné době v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti v
Komerční bance, a.s., pobočce v Podbořanech, si za tímto účelem opatřili
nástroje a pomůcky jako střelné zbraně, které chtěli použít jako pohrůžku,
vysílačky pro vzájemnou komunikaci v průběhu spáchání trestného činu, dále
obžalovaní F. K. a J. W. v době od 22.00 hod. dne 10. 9. 2006 do 24.00 hod. v
Ž. na ulici B. Č. před domem č. p. … odcizili osobní automobil zn. Škoda
Favorit SPZ …, zelené barvy, poškozené J. K., v hodnotě 20.000 Kč, za účelem
útěku z místa činu, několikrát provedli obhlídky a mapování okolí a situace u
pobočky Komerční banky, a.s. v Podbořanech a vzájemně si rozdělili funkce a
úkoly a naplánovali svoji činnost, přičemž v době, kdy všichni tři již se
zbraněmi a kuklami týž den přijížděli k místu činu, zjistili v jeho okolí
výskyt většího množství policistů, a proto od činu upustili,
26) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 2. 11. 2006 v době od 02,00 hod. do 03,45 hod. v obci B. čp. …, okres Z.,
vnikli nezajištěným oknem do objektu společnosti Land – Product, a.s., kde po
rozlomení vložky zámku FAB vnikli do kanceláří, které prohledali a odcizili
notebook zn. HP nc6120 v hodnotě 26.800 Kč a klíče od firemního služebního
vozidla AUDI A6 Avant v hodnotě 11.645 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti
na odcizených věcech škodu ve výši 38.445 Kč a na poškození zámků dveří škodu
ve výši 2.500 Kč,
28) obžalovaní F. K., P. N. a J. W.
dne 3. 12. 2006 okolo 21,00 hod. ve V. Ž. č. p. …, když obžalovaný P. N.
zajišťoval pomocí vysílačky okolí místa činu, obžalovaní F. K. a J. W.
rozpletli oplocení objektu společnosti CS-Beton, s.r.o., vnikli dovnitř, kde
maskováni kuklami pod pohrůžkou krátkými střelnými zbraněmi napadli strážné J.
B., a D. M., které spoutali a donutili je k odkódování administrativních budov
a následně je uzavřeli na WC, poté vyrazili vchodové dveře do obou
administrativních budov nacházejících se v areálu, kde vyrazili další dveře
vedoucí do kanceláří, které prohledali a odcizili příruční trezor s označením
TO 25 B v hodnotě 8.000 Kč s finanční hotovostí ve výši nejméně 70.000 Kč,
stravenky Sodexho Pass v hodnotě 147.427 Kč, náhradní klíče od služebních
vozidel v hodnotě 42.500 Kč, dále notebook Amilo Pro V2035 v hodnotě 14.040 Kč,
notebook Toshiba S 1800-412 včetně tašky v hodnotě 9.940 Kč, FSC LifeBook C
1110D PM v hodnotě 16.800 Kč, satelit Toshiba 1490-902 v hodnotě 10.500 Kč,
Genius Netscroll 110 v hodnotě 50 Kč, FSC celsius H240/intel v hodnotě 26.880
Kč, fotoaparát zn. Sony Cyber-Shot DSC-F828 v hodnotě 10.710 Kč, fotoaparát zn.
Kodak Easy Share CX7220 v hodnotě 1.080 Kč, video projektor inFocus LP 690XGA v
hodnotě 33.000 Kč, to vše celkem ve výši 391.927 Kč ke škodě společnosti
CS-Beton, s.r.o., přičemž poškozením způsobili další škodu ve výši 94.772 Kč,
dále odcizicili peněženku v hodnotě 250 Kč s hotovostí 150 Kč ku škodě
poškozeného D. M., peněženku s hotovostí asi 500 Kč, osobními doklady a osobní
automobil zn. Škoda Forman, rz …, v hodnotě 22.200 Kč, který byl nalezen
později ohořelý u obce K., to vše ke škodě poškozeného J. B.,
29) obžalovaní F. K. a J. W.
dne 8. 1. 2007 ve 20,45 hodin v Ú. n. L., na ulici T., vstoupili do prostoru
prodejny benzínové čerpací stanice GLOBUS, kde pod pohrůžkou použití krátké
střelné zbraně donutili obsluhu B. Š., k vydání tržby v celkové výši 164.941 Kč
ke škodě společnosti GLOBUS ČR, Kostelecká 822, Praha 9, a z kanceláře prodejny
odcizili peněženku s osobními doklady a finanční hotovostí, ve výši nejméně 430
Kč, stravenkami Gastropass v hodnotě 500 Kč a kreditní platební kartou GE Money
Bank ke škodě zaměstnance benzínové čerpací stanice J. P.,
a skutky spáchali přesto, že byli :
obžalovaný L. Š. dne 12. 11. 2002 podmíněně propuštěn z výkonu trestu uloženého
mu ve výměře 10 roků a 6 měsíců rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j.
3T 102/1995-807 za trestný čin loupeže podle § 234 odst. l, 3 tr. zák. a další
trestné činy se zkušební dobou stanovenou na 5 roků,
a obžalovaný L. Č. byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20.
1.2000 sp. zn. 2T 11/96 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 7.2000 č.j. 5To 36/2000-6104 za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 4
tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků se zařazením pro výkon
trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, z něhož byl dne 7. 2. 2006 podmíněně
propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání 5 let,
obžalovaní F. K. a J. W.
ad 1) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchali
jako členové organizované skupiny a způsobili jím škodu velkého rozsahu,
ad 3), 6), 7), 8), 11), 14a) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí
věci, čin spáchali jako členové organizované skupiny a způsobili jím škodu
velkého rozsahu,
ad 11) jiného násilím nutili, aby něco konal, čin spáchali jako členové
organizované skupiny a se zbraní,
ad 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23),
26) přisvojili si cizí věc tím, že se jí zmocnili, čin spáchali vloupáním,
spáchali jej jako členové organizované skupiny a způsobili jím značnou škodu,
dílem se dopustili pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně
směřovalo k tomu aby se zmocnili cizí věci vloupáním a způsobili tak značnou
škodu, v úmyslu čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
ad 24), 28), 29) proti jinému užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin
spáchali jako členové organizované skupiny a způsobili jím značnou škodu,
ad 14a) neoprávněně vnikli do domu jiného, užili při činu násilí a takový čin
spáchali se zbraní a nejméně se dvěma osobami,
ad 24) neoprávněně vnikli do domu jiného, při činu překonali překážku
jejímž účelem je zabránit vniknutí a čin spáchali nejméně se dvěma osobami,
ad 25) dopustili se pro společnost nebezpečného jednání, které
bezprostředně směřovalo k tomu, aby užili násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci
jako členové organizované skupiny, které záleželo v organizování, opatřování
prostředků, nástrojů a spolčení, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin
spáchat, avšak k jeho pokusu ani dokonání nedošlo,
ad 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 1 lb), 12), 15) – 24), 26), 28) zničili a
poškodili cizí věc a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
ad 14b) ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a
způsobili tak na cizím majetku značnou škodu,
ad 19), 29) neoprávněně si opatřili nepřenosnou platební kartu jiného,
identifikovatelnou podle jména a čísla,
ad 1), 7), 8), 11), 25) zmocnili se cizího motorového vozidla v úmyslu je
přechodně užívat,
obžalovaný O. K.
ad 1) proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin spáchal jako
člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu,
Obžalovaný L. Š.
Ad 2), 4), 5) přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal
vloupáním, jako člen organizované skupiny, způsobil činem škodu značnou, a čin
spáchal, ačkoli byl již pro jiný zvlášt' závažný úmyslný trestný čin potrestán,
Ad 3), 6), 7) proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin
spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím škodu velkého rozsahu, a
čin spáchal, ačkoli již byl pro jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin
potrestán,
ad 2), 4), 5), 6) poškodil a zničil cizí věc a způsobil tak škodu nikoli
nepatrnou,
Obžalovaný L. Č.
Ad 24) jednak proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, čin
spáchal jako člen organizované skupiny a čin spáchal, ačkoli již byl pro jiný
zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán,
jednak neoprávněně vnikl do domu jiného, při činu překonal překážku jejímž
účelem je zabránit vniknutí a čin spáchal nejméně se dvěma osobami, jednak
poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
čímž spáchali
obžalovaní F. K. a J. W.
ad 1) zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 3), 6), 7), 8), 11), 14a) zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1,
2 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 11) zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku
ad 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23),
26) zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. a), b) tr.
zákoníku dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1
písm. b) odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku
ad 24), 25), 28), 29) zvlášt' závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst.
2 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem dokonaný dílem ve stadiu přípravy (ad 25)
ad 14a) přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku
ad 24) přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku,
ad 2), 4), 5), 6), 8), 9), 10), 1 lb), 12), 15) - 24), 26), 28) přečin
poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zák.
ad 14b) přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku
ad 19), 29) přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 1), 7), 8), 11), 25) přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207
odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku
obžalovaný L. Š.
Ad 2), 4), 5) zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c)
tr. zákoníku
ad 3), 6), 7) zvlášt' závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm.
a) odst. 3 tr. zákoníku
ad 2), 4), 5), 6) přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku
obžalovaný O. K.
ad 1) zvlášt' závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3
tr. zákoníku
obžalovaný L. Č.
ad 24) zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku, přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy byli obžalovaní odsouzeni takto :
Obžalovaný F. K. podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro
jehož výkon se podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se
zvýšenou ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se současně ukládá trest propadnutí
věci - černé kapesní svítilny značky Philips, 2 ks celokovových páčidel, jedno
modré a druhé černé barvy, 1 ks zohýbaného drátu.
Obžalovaný J. W. podle 173 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož
výkon se podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice se
zvýšenou ostrahou.
Obžalovaný L. Š. podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazuje do věznice
se zvýšenou ostrahou.
Obžalovaný O. K. podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 1 písm. d) tr.
zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se současně ukládá trest propadnutí
věci, a to 1 ks radiostanice značky Cobra Micro Talk s 1 ks sluchátek
celohlavových, 1 ks nástavce dalekohledu na noční vidění s nápisem Night N
Super 3x78, v.č. ….
Obžalovaný L. Č. podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon
se podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazuje do věznice se zvýšenou
ostrahou.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození společnost Kooperativa Pojišťovna,
a.s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, společnost G4S Cash
Services (CZ), a.s., Praha 8, Na Košince 2257/9, společnost PREFA Žatec,
s.r.o., ul. Leoše Janáčka 1270, Žatec, společnost FOLLYX, spol. s.r.o.,
Žernosecká 10, 412 01 Litoměřice, A. N., Česká pojišťovna, a.s., Spálená 75/16,
113 04 Praha 1, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem,
Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, R. Š., společnost Jatky H., s.r.o., se sídlem
Strakonice, Písecká 594, 386 01, A. H., Z. Š., Česká pojišťovna, a.s., Spálená
75/16, 113 04 Praha 1, V. D., společnost Kostelecké uzeniny, a.s., Kostelec 60,
společnost Hutchinson, s.r.o., Klostermannova 995/2, Rokycany, 337 01,
KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, Plzeň, Rokycanská tř. 5, V. L., M. P.,
K. Š., společnost Povltavské mlékárny, a.s., Církvičská 240, Sedlčany, 264 01,
společnost MOTOCO, a.s., Křižíkova 734/1, 370 08 České Budějovice, společnost
GAMEX CB, s.r.o., Průmyslová 2, České Budějovice, společnost META Plzeň,
s.r.o., Plzeň, Hřbitovní 31, PSC 312 00, Ing. J. S., H. D., Uniqa Pojišťovna,
a.s., Praha 6, Evropská 136, 160 12, společnost Land – Product, a.s., Božice
čp. 385, 671 64, společnost Globus ČR k.s., Praha 9, Čakovice, Kostelecká
822/75, 196 00, A. V., společnost CS-BETON, s.r.o., Velké Žernoseky 184, 412
01, J. B., J. K., F. T., společnost Jihočeská drůbež Mirovice, a.s., Zámostí
272, 398 06 Mirovice, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného M. S. zamítá.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění L. Č., O. K., F. K., J. W., roz.
B., (dále zpravidla jen: „obviněný J. W.“), M. S. a L. Š. dovolání.
Obviněný L. Č. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
g) a l) tr. ř. V dovolání především namítá, že soud druhého stupně se neřídil
závaznými pokyny Nejvyššího soudu vyjádřenými v rozhodnutí o jeho
předcházejícím dovolání. Obviněný brojí proti formulaci odůvodnění napadeného
rozsudku, která se týká jeho odvolání (na str. 60, 61, 63-67), a proti způsobu,
jímž Vrchní soud v Praze reagoval na pokyn Nejvyššího soudu k dalšímu řízení.
Podle obviněného odvolací soud neuvedl, z jakého podnětu byl zrušen rozsudek
soudu prvního stupně. Dále namítá, že se nevypořádal s tím, že mu byl soudem
prvního stupně uložen trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, přestože
tento pojem trestní zákoník nezná. Konkrétně namítá, že výrok o trestu obsahuje
mimo jiné větu : „za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a
za trestné činy ohledně nichž zůstal v jeho případě výrok o vině nezměněn.“
Podle obviněného není jasné, jaký výrok o vině zůstal nezměněn.
Obviněný vznáší námitky proti výroku o trestu. Poukazuje na to, že se
odvolací soud nezmiňuje o ustanovení § 59 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném
zvýšení trestu odnětí svobody, ani nezmiňuje zvlášť závažný zločin, který měl
spáchat v minulosti. Proto závěr soudu o tom, že není důvod ani podstatně
snižovat trest je podle něj nesmyslný, když mu soud uložil trest odnětí svobody
ve výměře jedenácti let ve zvýšené trestní sazbě. Navíc byl zařazen pro výkon
trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž usnesením Okresního soudu v
Jičíně ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 5 Nt 2415/2011 byl zařazen do věznice s
ostrahou. Obviněný poukazuje na základní zásady trestního řízení a zásadu
spravedlivého procesu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí napadené dovoláním spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k).
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl po zrušení napadeného
rozhodnutí sám ve věci podle § 265m odst. 1 tr. ř., o vině, trestu a způsobu
výkonu trestu. Dalším důvodem pro takový postup je i skutečnost, že v mezidobí
došlo ke změně ve složení odvolacího senátu úmrtím jednoho z jeho členů.
Obviněný trvá i na variantě zprošťujícího výroku podle § 226 písm. c) tr. ř.
Obviněný O. K. podal dovolání, které se opírá o dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. V dovolání namítá, že dne 28. 9. 2007 jej
zastupoval místo ustanovené obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické v substituci její
manžel JUDr. Jiří Nedvědický, který však byl dříve ustanoven obhájcem
obviněného J. W., jehož zájmy byly v rozporu se zájmy všech ostatních
obviněných. Tuto námitku nepodřadil pod konkrétní dovolací důvod. Obviněný má
řadu námitek proti obsahu výpovědí spoluobviněného J. W., které učinil ve dnech
4. 10. a 7. 11. 2007, a proti způsobu, kterým je posoudil soud druhého stupně.
Dále namítá, že soud provedl důkaz přečtením výpovědi obviněného J. W. ze dne
2. 2. 2009 z přípravného řízení a použil její obsah jako jediný podklad pro
závěr o jeho vině. Další námitky obviněný zaměřil proti zjištěnému skutkovému
stavu a domnívá se, že tzv. skutková věta výroku o vině neobsahuje úplný popis
skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného
činu. Rozsudek odvolacího soudu považuje za vadný a nepřezkoumatelný, protože
soud druhého stupně se nevypořádal se všemi námitkami a argumenty obsaženými v
jeho odvolání. Ve zvláštní části dovolání obviněný vytýká falšování důkazů a
pozměňování úředních listin předsedou senátu JUDr. Jiřím Zoulou v odvolacím
řízení před Vrchním soudem v Praze konaném ve dnech 18.-19. 11. 2010 ve věci
sp. zn. 2 To 107/2010. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. obviněný vztahuje k jeho první alternativě a spatřuje je v tom, že mu
byl nesprávně uložen trest propadnutí věci .
Obviněný žádá, aby dovolací soud zrušil rozsudek napadený dovoláním a
aby zajistil nápravu.
Obviněný F. K. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Obviněný namítá, že absentují důkazy pro závěr o jeho vině a napadené
rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasí s
posouzením důkazní situace, kterou učinily soudy, a je přesvědčen, že soudy
znovu v zásadě odkazují pouze na původní výpověď spoluobviněného J. W., aniž by
se vypořádaly s námitkami obviněného. Obviněný se vyjadřuje ke změně výpovědi
tohoto obviněného i závěrům znalců k osobě obviněného J. W. a vznáší námitky i
proti výpovědím policistů. Opakovaně vytýká nesprávné hodnocení důkazů a
namítá, že nebyly opatřeny takové důkazy, aby z nich mohl být učiněn závěr, že
jeho jednání lze označit za trestný čin.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným, aby
zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal soudu ve věci znovu jednat a
rozhodnout.
Obviněný J. W., roz. B., podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítá, že neměl v přípravném řízení a před
soudem prvního stupně obhájce, ač ho podle zákona měl mít, protože jeho obhájce
JUDr. Jiří Nedvědický v přípravném řízení dne 28. 9. 2007 uděloval právní rady
obviněnému O. K. a poté byl ustanoven jeho obhájcem, ačkoliv jeho zájmy byly v
rozporu se zájmy spoluobviněného O. K.. Obviněný se domnívá, že jeho výpověď z
přípravného řízení je procesně nepoužitelná, a to bez ohledu na to, že obviněný
O. K. nevypovídal v přítomnosti obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického při výslechu
v přípravném řízení. Navíc obviněnému O. K. byla ustanovena obhájkyní JUDr.
Milada Nedvědická, manželka JUDr. Jiřího Nedvědického, přičemž oba mají stejnou
advokátní kancelář.
Obviněný spatřuje naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. v tom, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. V rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje řadu výhrad k jednotlivým skutkům. U skutku pod
bodem 25) rozsudku namítá, že o tomto činu předem informoval policii, u skutků
pod body 1) a 28) rozsudku poukazuje na rozporuplnost důkazů a u skutku pod
bodem 3) rozsudku namítá nižší škodu, než odpovídá použité právní kvalifikaci
skutku podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku. Dále soudům vytýká nedostatky v
objasnění skutkových okolností, různá procesní pochybení, neprovedení některých
důkazů a nesprávné právní formulace v odůvodnění napadeného rozsudku.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplňuje podle
obviněného to, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Z
tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Obviněný
namítá, že ve věci přetrvává řada pochybností o skutkovém stavu věci a
nesouhlasí s posouzením vlastní výpovědi učiněné v přípravném řízení. Soudu
vytýká, že nevyslechl svědkyni H., jejíž výslech navrhoval, přičemž soudu bylo
známo telefonní číslo, na němž byla tato svědkyně dostupná.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání podle § 265k
odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp.
zn. 2 To 107/2010, zrušil také rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, zároveň zrušil i další rozhodnutí na ně
obsahově navazující, resp. aby zrušil též vadné řízení napadenému rozsudku
předcházející. Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že je nutné věc
přikázat Krajskému soudu v Ústí nad Labem, popř. Vrchnímu soudu v Praze, aby ji
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, navrhl postup podle § 265b odst.
3 tr. ř., aby bylo přikázáno věc projednat a rozhodnout v jiném složení senátu.
Pro případ rozhodování o vazbě podle § 265l odst. 4 tr. ř. obviněný navrhl, aby
bylo rozhodnuto, že se propouští na svobodu vzhledem k uplynutí maximální délky
trvání vazby. Obviněný dále požádal, aby předseda senátu podle § 265o odst. 1
tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo
podáno dovolání.
Obviněný M. S. opírá své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst.
1 písm. g) a l) tr. ř. Vytýká, že dva jeho spoluobviněné, a to O. K. a J. W.,
jejichž zájmy jsou v kolizi, zastupovali ustanovení obhájci. Dne 28. 9. 2007
byla obviněnému O. K. ustanovena obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická. Protože
byla nemocná, zastupoval ji v substituci její manžel a kolega ze společné
kanceláře JUDr. Jiří Nedvědický. Ten nejprve poskytl právní pomoc obviněnému O.
K. a poté byl téhož dne v 16,15 hod. ustanoven obhájcem obviněného J. W..
Obviněný namítá, že „obhajovací kolize“ obviněných O. K. a J. W. se přenesla i
na jejich obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického a JUDr. Miladu Nedvědickou. Protože
podle názoru obviněného neměli být obhájci, musí se na věc pohlížet tak, že
obviněný J. W. byl bez obhájce od počátku přípravného řízení až do vynesení
rozsudku soudem prvního stupně. Protože neměl obhájce, nemůže být jeho výpověď
učiněná v přípravném řízení procesně použitelná a tato procesní nepoužitelnost
se musí vztahovat i k osobě dovolatele. Vzhledem k této námitce obviněný žádá,
aby dovolací soud rozhodl o tom, že obviněný J. W. nebyl v přípravném řízení a
při prvním hlavním líčení před soudem prvního stupně řádně zastoupen advokátem,
a proto jsou jeho výpovědi z přípravného řízení procesně nepoužitelné a jejich
využitím jako jediného přímého důkazu došlo k porušení práva na spravedlivý
proces.
Za další dovolací důvod považuje obviněný to, že obviněným nebyly při
seznámení se spisem předloženy všechny důkazy. Tato skutečnost byla namítána
před soudy obou stupňů a nedošlo k nápravě. Podle obviněného zničením důkazů a
jejich neprovedením bylo porušeno základní právo na obhajobu a na spravedlivý
proces. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený
rozsudek a přikázal soudu (neuvedeno kterému), aby tento nedostatek odstranil a
poté znovu rozhodl.
Obviněný L. Š. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
g) a k) tr. ř. Namítá, že v rozsudku napadeném dovoláním chybí výrok o tom, že
jeho odvolání bylo zamítnuto, čímž je naplněn důvod dovolání podle § 265b odst.
1 písm. k) tr. ř. Odvolací soud se podle názoru obviněného nevěnoval námitkám
uvedeným v jeho odvolání a zabýval se pouze tím, co považoval za „podstatné“.
Obviněný dále brojí proti tomu, že nebyl v přípravném řízení seznámen s úplným
obsahem spisu, má výhrady ke skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů a poukazuje
na nevěrohodnost výpovědí spoluobviněného J. W.. Ke skutkům pod body 2), 4) a
5) výroku o vině obviněný namítá, že jeho účast na deliktu měla spočívat v tom,
že hlídal, přesto byl uznán vinným přečinem podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný předpokládá vlastní verzi hodnocení důkazů u skutků, jimiž byl uznán
vinným. Opakovaně vznáší námitky, které se týkají předložení úplné spisové
dokumentace, porušení ustanovení § 207 odst. 2 tr. ř. s tvrzením o procesní
nepoužitelnosti výpovědi spoluobviněného J. W. z přípravného řízení, posouzení
skutku podle přísnějšího ustanovení zákona než pro jaké bylo zahájeno trestní
stíhání a podána obžaloba (§ 234 odst. 2 tr. zákona), nesprávné hodnocení
posudku znalce MUDr. Hladíka, nesprávnosti ve vyčíslení škody a výroků o její
náhradě.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn.
2 To 107/2012, ohledně obviněného L. Š. v celém rozsahu. Dále aby podle § 265l
odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Navrhl, aby předseda senátu
Nejvyššího soudu podle § 265 o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí
svobody, který mu byl uložen. Obviněný souhlasí s tím, aby dovolací soud
rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání v neveřejném zasedání.
Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním věci v neveřejném
zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných takto :
Dovolání obviněného L. Č. bylo podáno z důvodů uvedených v § 265b odst.
1 písm. g), l) trestního řádu. Soudu druhého stupně se v něm vytýká, že se
neřídil závaznými pokyny Nejvyššího soudu. Obviněný brojí proti konkrétní
formulaci odůvodnění napadeného rozsudku v části týkající se jeho odvolání (na
str. 60, 61, 63-67) i proti způsobu, jímž vrchní soud reagoval na pokyn
Nejvyššího soudu k dalšímu řízení. Namítá, že soud v napadeném rozsudku vůbec
neuvedl, z jakého podnětu se zrušuje rozsudek nalézacího soudu. Odvolacímu
soudu obviněný vytýká, že se nevypořádal se skutečností, že mu byl soudem
prvního stupně ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, přičemž
tento pojem trestní zákoník nezná. Namítá, že výrok o uložení trestu mj.
obsahuje větu: „za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za
trestné činy ohledně nichž zůstal v jeho případě ve výroku o vině nezměněn",
není však jasné, jaký výrok o vině zůstal. nezměněn. Námitky vznáší i proti
výroku o trestu v tom smyslu, že odvolací soud nikde nehovoří o ustanovení § 59
odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody ani
nespecifikuje předchozí zvlášť závažný zločin spáchaný dovolatelem v minulosti,
a pokud odvolací soud zmiňuje to, že není důvod u obviněného trest podstatně
snižovat, jde o závěr naprosto nesmyslný, protože soud prvního stupně mu uložil
jedenáctiletý trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi a
vyměřoval mu trest ve zvýšené trestní sazbě. Dovolatel byl navíc nedůvodně
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, přestože usnesením Okresního soudu v
Jičíně ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 5 Nt 2415/2011, byl přeřazen do věznice s
ostrahou. V postupu soudu obviněný spatřuje nejen porušení zákona, ale i svých
ústavních práv a základních zásad trestního řízení. Má za to, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném
hmotně právním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu] a že bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v
předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) [§ 265b
odst. 1 písm. l) trestního řádu]. Dovolatel navrhuje Nejvyššímu soudu, aby po
zrušení napadeného rozsudku rozhodl ve věci sám (a to i se zřetelem ke
skutečnosti, že v mezidobí došlo ke změně ve složení senátu odvolacího soudu).
Dovolatel i nadále trvá na variantě zprošťujícího výroku podle § 226 písm. c)
trestního řádu.
Obvinění F. K., J. W., O. K., M. S. a L. Š. uplatnili ve svých
dovoláních výhradu proti tomu, jakým způsobem byla (do dne 8. 3. 2008)
realizována nutná obhajoba u obviněných J. W. a O. K., jejichž zájmy byly v
rozporu. Poněvadž shodná námitka se objevila i v dovoláních některých
obviněných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2
To 107/2010, Nejvyšší státní zastupitelství se k těmto okolnostem vyjádřilo
tak, že soud druhého stupně se v důvodech rozhodnutí (tj. rozsudku ze dne 19.
11. 2010) touto námitkou prakticky nezabýval a nevyvrátil tvrzení obviněného O.
K., že po část řízení byla jeho obhajovací práva dotčena. Dále bylo ve
vyjádření uvedeno, že trestní řád v úpravě této problematiky není zcela
důsledný v tom, že soud ukládá střežit případy obhajovací kolize pouze u
zvolených obhájců, neboť zákonodárce zřejmě nepředpokládal možnost, že by soud
ustanovením obhájce sám založil kolizi. Připomenul i povinnost JUDr. Jiřího
Nedvědického a JUDr. Milady Nedvědické ve smyslu § 19 odst. 1 písm. a), b), c)
zákona č. 85/1966, o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Za stávajícího
stavu tedy obviněný O. K. měl formálně obhájce, ale z pohledu materiálního byl
zřejmě dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Dále
uvedl, že Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo
1130/2011, touto otázkou nezabýval, neboť napadený rozsudek Vrchního soudu v
Praze bylo nutno zrušit především z formálních důvodů. V napadeném rozhodnutí
vrchní soud (na str. 72) konstatoval, že JUDr. Jiří Nedvědický zastoupil JUDr.
Miladu Nedvědickou při výslechu obviněného O. K., který ovšem nevypovídal,
přičemž tento obhájce obviněného zastupoval na samém počátku trestního řízení a
mimo výše uvedeného úkonu dále obviněného O. K. nezastupoval. Proto odvolací
soud akceptoval závěr soudu prvního stupně, že práva obviněného nebyla porušena.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že z formálního hlediska bylo porušeno
právo obviněného na obhajobu, avšak tato vada není reálně napravitelná. Na
straně druhé je třeba zdůraznit, že ne každé porušení zmíněného práva musí
znamenat takovou vadu, pro niž by nemohlo meritorní rozhodnutí obstát. V
konkrétním případě je třeba poukázat na to, že kromě prvotní obecné porady s
obhájcem a účasti u výslechu, kde nevypovídal, nebyl obviněný O. K. s obhájcem
JUDr. Jiřím Nedvědickým v žádném kontaktu. Neuvádí žádný konkrétní případ, kdy
by buď sám tento obhájce, nebo obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická jakýmkoli
způsobem zneužili informací, které snad mohli od obviněného získat, buď ve
prospěch obviněného J. W., nebo v neprospěch obviněného O. K.. Takovou možnost
ostatně ve své výpovědi u hlavního líčení vyloučil i sám JUDr. Jiří Nedvědický.
Kromě toho by se případná kolize mohla týkat pouze obviněných J. W. a O. K., v
krajním případě i F. K., neboť tito tři obvinění společně spáchali delikt
popsaný v bodě 1) výroku o vině (ale žádný další). Eventuální kolize se nijak
nemohla dotknout obviněných M. S. a L. Š., kteří se společně s obviněným O. K.
žádné trestné činnosti nedopustili. Navíc od chvíle, kdy obviněný J. W. zásadně
změnil výpověď a popřel doznání, které učinil v přípravném řízení, prakticky
zanikla kolize mezi jeho zájmy a zájmy ostatních obviněných, tedy i obviněného
O. K.. V praktickém smyslu nemělo toto pochybení pro žádného z obviněných žádný
negativní dopad, takže jejich práva ve skutečnosti nebyla dotčena. V
podrobnostech je možno odkázat na důvody uvedené v rozsudku nalézacího soudu na
str. 32. Ani tvrzení o vzájemném vyloučení advokátů JUDr. Jiřího Nedvědického a
JUDr. Milady Nedvědické z obhajoby obviněných v této věci není důvodné. Zákon
nevylučuje, aby advokáti jedné advokátní kanceláře obhajovali v jedné věci dva
obviněné, jejichž zájmy se neshodují. Při skutečně profesionálním výkonu
advokacie však ani naznačený stav a priori neznamená ohrožení zájmů obviněných,
kteří jsou takto obhajováni.
Z těchto hledisek - s akcentováním faktických dopadů shora popsaného
stavu - není důvodu akceptovat námitku obviněného J. W., že v trestním řízení
neměl obhájce, ač ho mít měl, neboť prakticky na tomto základě neutrpěl žádnou
úhonu, a proto je třeba mít za to, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
c) trestního řádu nebyl naplněn. Totéž lze k naznačenému problému konstatovat i
ohledně obviněného O. K., ovšem s tou připomínkou, že v jeho dovolání vůbec
nefiguruje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu a
obviněný O. K. se tak této vady fakticky nedovolává.
Zcela shodně je tomu i u obviněného M. S., v jehož dovolání není uveden
vůbec žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b trestního řádu. Z
dostupného spisového materiálu nelze seznat, zda byl na tuto formální vadu
dovolání obviněný M. S. upozorněn podle § 265h odst. 1 trestního řádu a jestli
na toto upozornění nějak reagoval. Obviněný kromě námitky týkající se způsobu
zajištění obhajoby spoluobviněných J. W. a O. K. vznesl pouze výhradu, že při
seznámení se spisem nebyly obviněným předloženy všechny důkazy, jejichž
existence byla evidována ve spisu, a když se jejich provedení domáhal, nebylo
mu soudem vyhověno. K tomu je třeba konstatovat, že soud - vedle důkazů, které
opatří sám - může provést jen ty důkazy, které jsou mu předány s obžalobou;
pokud v mezidobí dojde k jejich ztrátě (např. smazání záznamu kamerového
systému), není už v silách žádného orgánu činného v trestním řízení tento důkaz
zajistit a provést. Tato námitka neodpovídá svou povahou žádnému ze zákonných
dovolacích důvodů. Vzhledem k tomu přichází v úvahu odmítnutí dovolání
obviněného M. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, tedy že dovolání
bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b trestního řádu,
nebude-li odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) trestního řádu, protože pro
absenci dovolacího důvodu nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
V dovolání obviněných F. K., J. W., O. K. a L. Š. se výpověď obviněného
J. W. z přípravného řízení označuje za nepřípustný, případně procesně
nepoužitelný důkaz. Má tomu tak být proto, že obviněný J. W. neměl v době
výslechu obhájce, jak je popsáno shora. Ani osobní neúčast advokáta
vykonávajícího nutnou obhajobu u konkrétního úkonu v trestním řízení nemusí
znamenat neúčinnost takového úkonu, a to se zřetelem na konkrétní situaci a
význam úkonu pro obviněného. Nelze proto přisvědčit dovolatelům, že by výpověď
obviněného J. W. z přípravného řízení byla důkazem neúčinným a procesně
nepoužitelným. Argument obviněného F. K., že má jít o důkaz neúčinný ve smyslu
§ 89 odst. 3 trestního řádu, pak vybočuje zcela mimo racionální úvahy.
V dovolání obviněného F. K. se namítá, že nejsou k dispozici důkazy o
jeho vině a vyjadřuje se nesouhlas s posouzením důkazní situace. Dovolatel v
obecné rovině brojí proti tomu, že jej soudy omezily v jeho ústavních právech
na spravedlivý proces, na obhajobu, na přístup k soudu, nerespektovaly rovnost
stran a princip presumpce neviny se subprincipem „in dubio pro reo". Poté
podrobně opakuje výtky vznesené v řádném opravném prostředku ve vztahu k
nepřesnostem obsaženým ve skutkové větě a rozdílům mezi popisem skutku a
jednotlivými důkazy a odvolacímu soudu vytýká, že se s nimi nevyrovnal.
Obviněný však ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, podle něhož by mělo být
pravomocné meritorní rozhodnutí zatíženo vadou v aplikaci předpisů hmotného
práva. S výhradou poněkud chaotických právních vývodů v části dovolání datované
dnem 15. 5. 2013, které však postrádají racionální podklad, se nicméně námitky
dovolatele soustřeďují na výhrady proti formulaci odůvodnění napadeného
rozsudku, přičemž dovolání jen proti důvodům rozhodnutí je nepřípustné podle §
265a odst. 4 trestního řádu, případně na námitky procesní povahy nebo nesouhlas
se zásadními skutkovými zjištěními. Z textu dovolání nelze s určitostí pochytit
takové námitky, jež by odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu - čili
vymezení, v jakém směru se skutkový stav zjištěný soudem nachází v rozporu s
právním posouzením skutků, v čem tedy spočívá nesoulad mezi skutkovými a
právními větami uvedenými v napadeném rozsudku, nebo v čem spočívá jiné vadné
hmotně právní posouzení věci. Jeho argumentace se tedy míjí s deklarovaným
důvodem dovolání a naopak lze konstatovat, že skutkové závěry soudu zjevně
odpovídají znakům skutkových podstat jednotlivých soudem aplikovaných
ustanovení trestního zákoníku a soud správně aplikoval i další normy hmotného
práva (např. § 43 odst. 1 trestního zákoníku). Jestliže dovolatel brojí proti
rozsahu dokazování, taková námitka opět směřuje do oblasti skutkových zjištění.
Je tedy zřejmé, že výhrady vznesené dovolatelem neodpovídají uplatněnému důvodu
a jeho dovolání bylo v této části ve skutečnosti podáno z jiných důvodů, než
které stanoví zákon v § 265b trestního řádu.
V dovolání obviněného J. W. byly uplatněny důvody dovolání popsané v §
265b odst. 1 písm. c), g), l) trestního řádu. Vyjádření k prvnímu z těchto
důvodů bylo učiněno shora. Jestliže obviněný dále v podaném dovolání namítá, že
soud neprovedl na jeho návrh výslech svědkyně H., je třeba připomenout, že
soud není povinen provádět všechny důkazy, které mu navrhnou účastníci, nýbrž
pouze takové a v tom rozsahu, jak vyžaduje spolehlivé objasnění věci. Pokud
soud výslech svědkyně H. nepovažoval za zcela prvořadý úkon a navíc se nedařilo
tuto osobu zajistit k hlavnímu líčení (viz str. 38 rozsudku nalézacího soudu),
nelze po soudu spravedlivě požadovat provedení takového úkonu a jeho nedostatek
ani nezakládá žádný z důvodů dovolání. Totéž lze ostatně uvést i o různých
dalších namítaných procesních pochybeních, proti nimž obviněný brojí, o údajně
přetrvávajících pochybnostech o skutkovém stavu nebo o námitkách proti údajně
nesprávným konkrétním formulacím užitým v odůvodnění napadeného rozsudku (zde
opět s odkazem na ustanovení § 265a odst. 4 trestního řádu).
Uplatněnému důvodu dovolání by mohla odpovídat námitka, že v případě
skutku popsaného pod bodem 3 je v popisu skutku uvedena nižší škoda (58.500,-
Kč), než odpovídá užité kvalifikaci (v § 173 odst. 3 trestního zákoníku je
uvedena hranice škody velkého rozsahu, tj. nejméně 5 milionů Kč). Obviněný však
přehlíží, že skutek pod bodem 3) výroku o vině je pouze dílčím skutkem
pokračujícího trestného jednání, do něhož spadají rovněž dílčí skutky pod body
6, 7, 8, 11 a 14a, které tvoří všechny jediný trestný čin, a to zvlášť závažný
zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku,
jímž byla způsobena celková škoda přesahující částku osm a čtvrt milionu Kč.
Tato námitka je tedy zjevně neopodstatněná.
Obviněný J. W. konečně namítal, že odvolací soud se nevyrovnal se všemi
jeho námitkami, proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a v tom
spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Především není
vůbec jasné, v čem by měla spočívat vazba mezi údajnou nepřezkoumatelností
soudního rozhodnutí a zákonnými podmínkami vymezenými v ustanovení § 265b odst.
1 písm. l) tr. ř., přičemž sám dovolatel takovou návaznost blíže nevysvětluje.
Podstatným zjištěním však je, že rozsudkem soudu druhého stupně nebylo
zamítnuto ani odmítnuto odvolání obviněného, což je conditio sine qua non
ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a za dané situace obviněný nemůže
tento důvod úspěšně uplatnit.
Na toto konstatování lze do jisté míry odkázat i ve vztahu k dovolání
obviněného L. Š., pokud namítá, že odvolací soud po přednesech účastníků zamítl
návrhy na doplnění dokazování, fakticky o podaných odvoláních nerozhodl a
vyhlásil ve věci rozsudek. V rozsudku tak podle dovolatele chybí výrok o tom,
že jeho odvolání bylo zamítnuto, v čemž spatřuje důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. k) trestního řádu. Namítaný výrok však v napadeném rozhodnutí
nechybí, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl změněn na základě odvolání
podaných obviněnými F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č., a sice výrazně v jejich
prospěch, pokud jde o výroky o trestu (výměry trestů odnětí svobody byly
sníženy u F. K., J. W. a O. K. o dva roky, u obviněného L. Š. o tři roky a u L.
Č. dokonce o čtyři roky), jejich odvolání tudíž nemohla být zamítnuta a stalo
se tak pouze ohledně obviněného M. S.. Z tohoto pohledu se námitka obviněného
jeví jako nelogická. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního
řádu tudíž zjevně nebyl naplněn.
Druhému z uplatněných dovolacích důvodů nevyhovují ty námitky
obviněného L. Š., v nichž uvádí, že nebyl v přípravném řízení seznámen s úplným
obsahem spisu, vznáší výhrady proti skutkovým zjištěním, která vrchní soud
převzal od soudu nalézacího, a proti způsobu, jímž byly soudem hodnoceny
provedené důkazy včetně posudku znalce MUDr. Hladíka, stejně jako údajné vady
spočívající v odmítání požadavků na předložení úplné spisové dokumentace či v
porušení ustanovení § 207 odst. 2 trestního řádu. Za námitku odpovídající
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nelze mít ani tvrzení
obviněného, že byl jeho čin posouzen podle přísnějšího ustanovení zákona (§ 173
odst. 3 trestního zákoníku), než pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a
podána obžaloba (§ 234 odst. 2 trestního zákona), aniž by byl na možnost
přísnější právní kvalifikace podle § 225 odst. 2 trestního řádu upozorněn. Za
relevantní není možno z hlediska hmotně právního posouzení věci mít ani výhrady
obviněného vůči vyčíslení škody (v tomto ohledu jde o skutkové zjištění, nikoli
právní posouzení) a výroků o povinnosti obviněných k její náhradě, když vrchní
soud poškozené podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal s jejich nároky na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pod zmíněný důvod dovolání by bylo možno zařadit námitku týkající se
skutků pod body 2, 4 a 5 výroku o vině, ohledně nichž obviněný L. Š. opakuje
námitku, že jeho účast na deliktu měla spočívat v tom, že hlídal, přesto však
byl uznán vinným přečinem podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu je
možno připomenout vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k minulému
dovolání obviněného v této věci, a sice že dovolatel ve všech skutcích působil
jako spolupachatel obviněných F. K. a J. W., kteří násilně vnikali do
podnikatelských objektů, přičemž obviněnému L. Š. muselo být předem známo, že
přitom nutně dojde k poškození majetku napadených subjektů. Jednání
spoluobviněných, jímž v těchto případech poškodili cizí věci, tedy nelze
považovat za exces z dohody zahrnující spáchání trestného činu, za který by
neměl obviněný L. Š. nést odpovědnost. Na tom ničeho nemění, že sám svým
jednáním přímo takovou škodu nezpůsobil, neboť jako spolupachatel nese
odpovědnost za spáchaný delikt en bloc (§ 23 trestního zákoníku). Ani ohledně
námitek týkajících se důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního
řádu proto není možno obviněnému L. Š. přisvědčit.
V dovolání se obviněný O. K. především soustředil na námitku, že dne
28. 9. 2007 jej místo ustanovené obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické zastupoval v
substituci její manžel, advokát stejné advokátní kanceláře JUDr. Jiří
Nedvědický, který byl však již dříve ustanoven obhájcem obviněného J. W., jehož
zájmy byly v přímém rozporu se zájmy všech ostatních obviněných. K této otázce
jednak bylo podáno vyjádření již výše, a navíc je třeba upozornit na
skutečnost, že obviněný O. K. neuplatnil žádný důvod dovolání, který by se k
této námitce mohl vztahovat [v úvahu připadající důvod podle § 265b odst. 1
písm. c) trestního řádu není nikde v jeho dovolání uveden]. Dovolatel vznáší
rovněž konkrétní námitky proti obsahu výpovědí obviněného J. W. ze dnů 4. 10. a
7. 11. 2007 a proti způsobu, jakým na tyto skutečnosti reagoval soud druhého
stupně. Takové námitky ovšem nelze podřadit pod žádný důvod dovolání.
Ke stručnému dovolání obviněného M. S. bylo podáno vyjádření výše,
přičemž v tomto dovolání nebyl specifikován žádný důvod dovolání uvedený v §
265b trestního řádu, jehož by se obviněný dovolával.
Obviněný L. Č. vytýká soudu druhého stupně, že se neřídil závaznými
pokyny Nejvyššího soudu v předcházejícím rozhodnutí, a brojí proti konkrétní
formulaci odůvodnění napadeného rozsudku v části týkající se jeho odvolání.
Takové námitky nenaplňují žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §
265b trestního řádu a kromě toho jsou dílem nepřípustné (§ 265a odst. 4
trestního řádu). Pokud obviněný namítá, že soud v napadeném rozsudku vůbec
neuvedl, z jakého podnětu se zrušuje napadený rozsudek nalézacího soudu, je
možno odkázat na část tohoto vyjádření týkající se dovolání obviněného L. Š..
Soud druhého stupně mohl rozhodnout pouze na podkladě odvolání obviněných,
neboť státní zástupce odvolání nepodal, a ke změně rozhodnutí přikročil na
základě odvolání obviněných F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č., protože zamítl
jen odvolání obviněného M. S.. Výtka, že se odvolací soud nevypořádal se
skutečností, že dovolateli byl soudem prvního stupně ukládán trest jako zvlášť
nebezpečnému recidivistovi, ačkoliv takový pojem trestní zákoník nezná, je
irelevantní, protože trest mu byl vrchním soudem ukládán podle trestního
zákoníku a soud se dřívější úpravou zvlášť nebezpečné recidivy vůbec nezabýval.
Jestliže dovolatel namítá, že výrok o uložení trestu mj. obsahuje větu „za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za trestné činy
ohledně již (správně nichž) zůstal v jeho případě o výroku o vině nezměněn", je
třeba upozornit, že ve výrokové části napadeného rozsudku se taková formulace
nevyskytuje (a není uvedena ani v prvním rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
19. 11. 2010 sp. zn. 2 To 107/2010). Podobně zcela bez reálného podkladu jsou
námitky obviněného proti výroku o trestu v tom smyslu, že odvolací soud nikde
nehovoří o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 odst. 1
trestního zákoníku ani nespecifikuje předchozí zvlášť závažný zločin spáchaný
dovolatelem v minulosti, protože obviněnému L. Č. nebyla ukládána sankce za
podmínek mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody. Podobně pokud dovolatel za
naprosto nesmyslné označuje vyjádření odvolacího soudu, že není důvod u tohoto
obviněného trest podstatně snižovat, protože soud prvního stupně mu uložil
jedenáctiletý trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi a
vyměřoval mu trest ve zvýšené trestní sazbě, není zřejmé, o jakém rozhodnutí tu
dovolatel pojednává. Soud prvního stupně mu totiž uložil trest patnácti let
odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, a poté v prvním rozsudku
vrchního soudu byl tento trest snížen na jedenáct let odnětí svobody, a to bez
zvyšování trestu ve smyslu § 59 trestního zákoníku, a stejný trest mu byl
uložen i nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Pokud obviněný brojí proti
poněkud nepřehledné formulaci odůvodnění napadeného rozsudku na str. 73, jde o
námitku nepřípustnou podle § 265a odst. 4 trestního řádu.
Dovolatel namítá, že byl napadeným rozsudkem pro výkon trestu nedůvodně
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, ačkoli již předtím byl usnesením
Okresního soudu v Jičíně přeřazen do věznice s ostrahou. Změna způsobu výkonu
trestu v rámci vykonávacího řízení však nemůže mít vliv na zjištění podmínek
vymezených v § 56 trestního zákoníku pro rozhodování soudu o způsobu výkonu
trestu v odsuzujícím rozsudku. Jedná se totiž o meritorní rozhodování, na něž
zákon nevztahuje okolnosti vykonávacího řízení, které nastaly po dříve
vyhlášeném odsuzujícím rozhodnutí, které bylo zrušeno v řízení o mimořádném
opravném prostředku. Tuto námitku není možno podřadit pod uplatněné dovolací
důvody. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu naplněn nebyl, a
pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, již
výše bylo vyloženo, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo odvolání
obviněného L. Č. ani zamítnuto, ani odmítnuto, takže není naplněna základní
podmínka tohoto důvodu dovolání.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných
F. K., J. W., O. K. a L. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
dovolání zjevně neopodstatněná, protože obvinění dílem uplatnili námitky, které
neodpovídají žádnému z důvodů, jež jsou uvedeny v § 265b trestního řádu,
případně vznesli námitky nepřípustné. Dovolání obviněného L. Č. navrhl
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. V dovolání obviněného
M. S. absentuje jakýkoli důvod dovolání a za stavu, v němž bylo předloženo
Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, nepřipadá v úvahu jiný postup,
než aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Nejvyšší státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil
rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 trestního řádu v
neveřejném zasedání, a to podle § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu i pro
případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného L. Č. :
Obviněný L. Č. opřel dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) a l) tr. ř. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., však vznáší řadu námitek, kterými brojí ve skutečnosti proti
nepřiměřenému trestu, který mu byl uložen. Právní námitky proti právní
kvalifikaci skutku neuplatnil. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou
formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad
rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku
nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Proto se nelze s poukazem na tento dovolací důvod domáhat
přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Jiné
nesprávné hmotně právní posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může
týkat podmínek pro uložení úhrnného trestu, souhrnného trestu, pokračování v
trestném činu, avšak nikoliv ukládání trestu. Na základě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze úspěšně namítat nepřiměřenost
trestu. Ukládání trestu se týká důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže byl obviněnému uložen takový
druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Nepřiměřenost trestu není
dovolacím důvodem (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je tedy zřejmé, že obviněný
podal dovolání v této části z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v dovolacím řízení přezkoumává
rozhodnutí napadené dovoláním. Neobstojí proto ani námitka obviněného, že se
odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně uložil obviněnému trest
jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi. Trest byl obviněnému ukládán podle
trestního zákoníku a Vrchní soud v Praze neposuzoval obviněného jako zvlášť
nebezpečného recidivistu, jímž byl v minulosti. Obviněnému nebyl ukládán trest
odnětí svobody za podmínek mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody. Ve výroku
rozsudku napadeného dovoláním není uvedena ani formulace namítaná obviněným o
tom, že mu byl uložen trest za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku za tento
trestný čin a za trestné činy, ohledně nichž zůstal v jeho případě výrok o vině
nezměněn. Obviněnému byl správně podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný
trest odnětí svobody, protože byl odsouzen za spáchání více trestných činů. Pod
uplatněné dovolací důvody nelze podřadit ani námitku, že byl nedůvodně zařazen
do věznice se zvýšenou ostrahou pro výkon trestu.
Nepřípustnou námitkou je námitka obviněného proti formulaci odůvodnění
na str. 73 napadeného rozsudku, protože podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání
jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Obviněný podal dovolání také z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. Dovolání z tohoto důvodu lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací
důvod má dvě alternativy. Obviněný neuvedl, kterou alternativu uplatňuje, ani
tento důvod dovolání řádně neodůvodnil, přestože to je jeho povinností podle §
265f odst. 1 tr. ř. Z hlediska jedné z alternativ dovolacího důvodu je zřejmé,
že vůbec nepřichází v úvahu, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto ani
odmítnuto, naopak odvolací soud rozhodl sám ve věci samé.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto dovolání odmítl podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř., neboť z větší části vůbec nenaplňuje uplatněné dovolací
důvody a zčásti je nepřípustné.
K dovolání obviněného O. K. :
Obviněný O. K. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
c), g) a h) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá
v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Ačkoliv
obviněný nepodřadil pod tento dovolací důvod námitku, že jej v přípravném
řízení při výslechu zastupoval v substituci obhájce JUDr. Jiří Nedvědický,
který byl téhož dne ustanoven obhájcem spoluobviněného J. W., je podle obsahu
námitky zřejmé, že jí obviněný odůvodňuje právě tento dovolací důvod. Ze spisu
vyplývá, že obviněnému byla dne 28. 9. 2007 ustanovena obhájkyně JUDr. Milada
Nedvědická. Dne 28. 9. 2007 jej při výslechu však zastupoval její manžel JUDr.
Jiří Nedvědický, který byl dne 28. 9. 2007 ustanoven obhájcem spoluobviněného
J. W..
Obviněný O. K. při výslechu dne 28. 9. 2007 uvedl, že nepodává stížnost
proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Poté se jen stručně vyjádřil ke
skutkům pod body 1) a 2). Ke skutku pod bodem 1) vypověděl, že nejednal podle
pokynů F. K., dne 10. 12. 2004 nečekal se zbraní v osobním vozidle na předem
domluveném místě, ani neodcizil finanční hotovost z předmětného vozidla. Ke
skutku pod bodem 2) uvedl, že se nepodílel se zbraní podle pokynů F. K. na
přepadení shora jmenovaných poškozených. Zbraň nikdy nevlastnil, ať legálně
nebo nelegálně, se zbraní nikdy nedisponoval. Poté prohlásil, že to je vše, co
momentálně chtěl k věci říci a že využívá svého práva a k věci nebude vypovídat.
Vrchní soud v Praze k této námitce obviněného uplatněné v odvolání
uvedl, že JUDr. Nedvědický substitučně zastoupil JUDr. Nedvědickou při výslechu
obviněného O. K., který nevypovídal, přičemž tento obhájce zastupoval
obviněného na samém počátku trestního řízení a kromě výše uvedeného úkonu již
obviněného O. K. nezastupoval. Odvolací soud akceptoval závěr soudu prvního
stupně, že práva obviněného O. K. nebyla porušena.
Trestní řád neupravuje jako důvod vyloučení ustanoveného advokáta v
případě, který je upraven § 37a odst. 2 tr. ř. Podle něj o vyloučení advokáta
jako zvoleného obhájce rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce
též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných,
jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Tento důvod navazuje na ustanovení
§ 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů, které advokátovi ukládá povinnost odmítnout poskytnutí právních
služeb, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby
jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo žádá o poskytnutí
právních služeb.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy v takovém
případě o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Obviněnému byla ustanovena
obhájkyně JUDr. Milada Nedvědická z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3
tr. ř., tedy proto, že se konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanoví
trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Obviněný O. K.
proto měl z důvodu nutné obhajoby ustanovenou obhájkyni a nebyl bez obhájce jak
tvrdí. Neobstojí proto námitka, že v důsledku substitučního zastoupení
obhájkyně JUDr. Milady Nedvědické jejím manželem JUDr. Jiřím Nedvědickým při
jeho prvním výslechu došlo k situaci, že neměl obhájce, protože JUDr. Jiří
Nedvědický byl ustanoven v den jeho výslechu obhájcem obviněného J. W., jehož
zájmy byly údajně v rozporu se zájmy obviněného O. K.. Ten ostatně ani
konkrétně neuvedl, v čem spočívá tento rozpor zájmů, přičemž z jeho stručné
výpovědi ze dne 28. 9. 2007 je zřejmé, že se v ní vůbec nezmiňuje o obviněném
J. W. Nedůvodné je i tvrzení o vzájemném vyloučení zmíněných obhájců jen proto,
že pracují v jedné advokátní kanceláři a jsou manželé. Zákon o advokacii
nevylučuje, aby advokáti téže advokátní kanceláře vykonávali obhajobu ve věci,
v níž jsou stíháni dva obvinění, jejichž zájmy jsou v rozporu. Pokud by měly
být brány v úvahu takové námitky, které uplatnil obviněný, nemohla by být
realizována obhajoba více obviněných ani obhájci z téže advokátní kanceláře,
kteří nejsou manžely nebo v příbuzenském poměru. K věci je třeba dodat, že od
doby, kdy obviněný J. W. ve své výpovědi popřel doznání, které učinil v
přípravném řízení, nebylo možno uvažovat o jakékoliv kolizi zájmů obviněného O.
K. a obviněného J. W.. Nejvyšší soud shledal z těchto důvodů, že námitky
subsumované pod tento dovolací důvod jej svým obsahem nenaplňují a dovolání,
které se opírá o tento dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Obviněný opřel dovolání též o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. a na jeho podkladě vznesl námitky proti věrohodnosti výpovědí obviněného
J. W. ze dne 4. 10. 2007 a dne 7. 11. 2007 a proti způsobu posouzení těchto
výpovědí soudem. Také další námitky směřoval proti zjištěnému skutkovému stavu,
tomu, že soud provedl důkaz přečtením výpovědi obviněného J. W. z přípravného
řízení a že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami v odvolání a dále, že
měl předseda senátu Vrchního soudu v Praze falšovat důkazy a úřední listiny.
Tyto skutkové námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání a nelze je
přezkoumávat.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je přípustné jen z výslovně v
zákoně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v
ustanovení § 265b tr. ř. Přitom vymezení dovolacího důvodu je obligatorní
obsahovou náležitostí dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., protože zároveň
limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu podle § 265i odst.
3 tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku
obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, které bylo napadeno
dovoláním. Právní posouzení skutku spočívá jak v řešení otázky, zda popsaný
skutek je vůbec trestným činem, tak otázky, o který trestný čin jde podle
příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona. Skutkový stav je v
případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny (srov. Šámal, P.,
Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha:
C. H. Beck 2002, s. 1638 až 1643). Obviněný O. K. nevznesl žádnou námitku proti
právnímu posouzení skutku, kterou by bylo možno podřadit pod tento dovolací
důvod. Pokud obviněný namítá, že popis skutku č. 1 ve zmíněných výpovědích
obviněného J. W. je v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi a výpověďmi
svědků, a to posádky přepadeného vozidla K. a Š., je třeba i tuto námitku
považovat za námitku skutkovou, která svým obsahem nenaplňuje důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný namítá, že mu byl uložen druh
trestu, který zákon nepřipouští. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, protože
obviněnému byl uložen přípustný druh trestu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného O. K. je ve svém celku
zjevně neopodstatněné, protože zčásti se opírá o námitky zjevně neopodstatněné
a zčásti o námitky, které nejsou vůbec dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto
dovolání obviněného O. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného F. K. :
Obviněný F. K. opírá své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Obviněný učinil dne 15. 5. 2013 podání, které podepsal a jako
dovolání doručil Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Toto podání Nejvyšší soud
nepovažuje za dovolání, protože nebylo učiněné prostřednictvím obhájce (§ 265d
odst. 2 věta druhá tr. ř.), přestože bylo označeno jako dovolání, protože podle
§ 265d odst. 2 věta prvá tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze
prostřednictvím obhájce.
Obviněný podal dovolání ze dne 16. 5. 2013 prostřednictvím své
obhájkyně JUDr. Marty Čihákové, advokátky se sídlem Masarykova 43, Ústí nad
Labem, a toto dovolání bylo přezkoumáno dovolacím soudem. Obviněný v dovolání
uplatnil jen tzv. námitky skutkové, které směřují proti správnosti a úplnosti
skutkového stavu. V případě rozhodování o dovolání je skutkový stav hodnocen
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §
2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost
hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To ostatně odpovídá
skutečnosti, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a Nejvyšší soud o
něm rozhoduje již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit
skutková zjištění. Proto Nejvyšší soud nemůže pouze na základě spisu a též
možnosti zopakovat provedené důkazy za dodržení zásady ústnosti a
bezprostřednosti zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat
provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů (srov.
Šámal, P., Král, Vl., Baxa, Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl, 4. vydání.
Praha : C. H. Beck 2002, s. 1642). Obviněný neuplatnil žádnou právní námitku,
kterou by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. a která by mohla naplňovat uvedený důvod dovolání. Námitky, které
uplatnil, nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Jde o námitky absence důkazů o
jeho vině, nesouhlas s posouzením důkazní situace odvolacím soudem, námitky
proti věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. W., námitky proti závěrům znalců
k osobě spoluobviněného J. W., námitky týkající se výpovědí vyslechnutých
policistů jako svědků, námitky proti tomu, že byl mezi pachateli vůdčí
postavou, která je všechny sjednocovala a konečně obecný závěr obviněného o
tom, že nebyly opatřeny dostatečné důkazy k tomu, aby z nich mohl být učiněn
závěr, že jeho jednání lze bez jakýchkoliv pochybností označit za trestný čin.
Nejvyšší soud při respektování zákonné úpravy obsahu důvodu dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. shledal, že dovolání obviněného bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto dovolání
obviněného F. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného J. W., roz. B.:
Obviněný J. W., roz. B., podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. V rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1
písm. c) tr. ř. namítl, že neměl v přípravném řízení a před soudem prvního
stupně obhájce, až ho měl mít, protože jeho obhájce JUDr. Jiří Nedvědický dne
28. 9. 2007 v přípravném řízení obhajoval spoluobviněného O. K., ačkoliv ten v
přípravném řízení nevypovídal. Současně namítl, že spoluobviněnému O. K. byla
ustanovena obhájkyní JUDr. Milada Nedvědická, manželka JUDr. Jiřího
Nedvědického. Jeho zájmy a zájmy spoluobviněného O. K. byly přitom v rozporu.
Tento rozpor obviněný J. W., nijak konkrétně neodůvodnil, omezil se jen na
obecný odkaz na rozpor zájmů.
Nejvyšší soud zjistil ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad
Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, že obviněnému J. W. byl dne 28. 9. 2007
ustanoven obhájce JUDr. Jiří Nedvědický z důvodu nutné obhajoby podle § 36
odst. 3 tr. ř. Obviněnému O. K. byla dne 28. 9. 2007 ustanovena obhájkyně JUDr.
Milada Nedvědická z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o porušení
ustanovení o nutné obhajobě, zejména § 36 tr. ř. Tento dovolací důvod je užší,
protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud
např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, je
tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v
této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání
meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. ř.).
Naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze spatřovat ani ve vlastním způsobu
výkonu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
řád. Komentář II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck 2005 s. 2016).
Obviněnému J. W. byl opatřením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne
28. 9. 2007, sp. zn. 40 Nt 1151/2007, ustanoven podle § 39 tr. ř. obhájce JUDr.
Jiří Nedvědický z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. Ze spisu
vyplývá, že ustanovený obhájce vykonával obhajobu obviněného J. W. až do 25. 1.
2010, kdy byl opatřením předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 25. 1. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, zproštěn povinnosti obhajování obviněného
J. W. a současně byla obviněnému J. W. podle § 39 odst. 1 tr. ř. z důvodu
uvedeného v § 36 odst. 3 tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. Markéta Soukupová,
advokátka se sídlem J. Průchy 1915, 434 01 Most, která převzala obhajobu
obviněného.
Obhájce JUDr. Jiří Nedvědický zastoupil u výslechu obviněného O. K. dne
28. 9. 2007 obhájkyni JUDr. Miladu Nedvědickou, která byla tomuto obviněnému
ustanovena. Vzhledem k tomu, že JUDr. Milada Nedvědická byla obviněnému O. K.
ustanovena dříve, než byl její manžel JUDr. Jiří Nedvědický ustanoven obhájcem
J. W., nelze proti této sustituci obhájce nic namítat. Kromě výslechu dne 28.
9. 2007 nebyl obviněný O. K. v žádném kontaktu s obhájcem JUDr. Jiřím
Nedvědickým. Ten vykonával obhajobu obviněného J. W. po celé přípravné řízení i
část řízení před soudem. K námitce obviněného o rozporu zájmů obviněných O. K.
a J. W. je třeba především uvést, že tato námitka je obecná, nekonkrétní, ač je
povinností dovolatele námitky řádně zdůvodnit. Pokud jde o ustanovené obhájce,
nemá trestní řád žádnou úpravu obdobnou úpravě uvedené v § 37a odst. 2 tr. ř.,
která se týká zvolených obhájců. Podle tohoto ustanovení platí, že o vyloučení
advokáta jako zvoleného obhájce rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení
soudce též tehdy, tj. kromě důvodů uvedených v § 37a odst. 1 písm. a), b) tr.
ř., jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více obviněných, jejichž zájmy
si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen,
nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných. Obviněný
přehlíží, že ani zákon o advokacii nevylučuje, aby advokáti téže advokátní
kanceláře vykonávali obhajobu obviněných, jejichž zájmy v trestním řízení si
odporují. Navíc od doby, kdy obviněný změnil svou výpověď a popřel doznání,
které učinil v přípravném řízení, si zájmy zmíněných obviněných nemohly vůbec
odporovat. Neobstojí myšlenková konstrukce, že obviněný neměl obhájce, ač ho
podle zákona měl mít.
Nejvyšší soud musí poukázat na výpověď obviněného ze dne 28. 9. 2007,
kterou učinil v přítomnosti svého obhájce JUDr. Jiřího Nedvědického, státní
zástupkyně JUDr. Řehákové a obhájců spoluobviněných, a to JUDr. Vecka, JUDr.
Gruse, JUDr. Babovákové, JUDr. Čihákové, JUDr. Kolky a JUDr. Diáka. V protokolu
je uvedeno doslova následující: ,, Vyjádření obhájce JUDr. Nedvědického k
obviněnému: Pane W., rozhodnutím soudce byla ustanovena obhájkyní pana K. JUDr.
Nedvědická, jmenovaného jsem v ranních hodinách v substituci doktorky
Nedvědické zastupoval, v této době jsem neznal obsah předpokládané Vaší
výpovědi, kterou jste nyní učinil, z obsahu protokolu obviněného K. je zřejmé,
že jmenovaný se k Vaší osobě podstatně nevyjadřoval, ptám se Vás tedy, zda
souhlasíte s tím, abych Vás dále obhajoval, když jsem Vám tuto skutečnost
objasnil. Vyjádření obviněného: Necítím se poškozen na svých právech“(srov. č.
l. 350, svazek č. 2 spisu). Poté bylo pokračováno ve výslechu obviněného.
Je tedy zcela zřejmé, že obviněný J. W., neměl žádné námitky proti
tomu, aby jej i nadále obhajoval jemu ustanovený obhájce JUDr. Jiří Nedvědický.
O tom svědčí i to, že tento obhájce vykovával úkony obhajoby i při pokračování
ve výslechu obviněného a obviněný jej považoval stále za svého obhájce.
Protokol o výslechu obviněného ze dne 28. 7. 2007 se nachází na č. l. 344 až
351 spisu. Další protokoly o pokračování ve výslechu obviněného za přítomnosti
jeho obhájce, ale i obhájců spoluobviněných, se nacházejí na č. l. 352 až 501
spisu. Obviněný během těchto výslechů ani později nepožádal podle § 40 tr. ř.,
aby byl z důležitých důvodů jeho obhájce zproštěn povinnosti obhajování a místo
něho ustanoven jiný obhájce. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný měl
ustanoveného obhájce, který řádně vykonával úkony jeho obhajoby. Dovolání z
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze totiž podat, jestliže obviněný
neměl v řízení vůbec obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a je nepochybné, že
obviněný měl obhájce.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného, které podřadil pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nenaplňují tento důvod
dovolání a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.
Obviněný spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v
tom, že jeho výpověď z přípravného řízení je nepoužitelná z důvodů, které
podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř, nesouhlasí s
posouzením jeho vlastní výpovědi z přípravného řízení a namítá, že soud
nevyslechl svědkyni H., jejíž výslech navrhoval. Obviněný těmito námitkami
vytýká vady skutkové, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., a nikoli vady právní. Obviněný tím nevznesl žádnou právní
námitku, kterou by napadl právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění
vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci
samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska
norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Dovolací soud
se skutkovými námitkami nemůže věcně zabývat a nemůže na jejich základě
přezkoumávat napadenou část rozhodnutí ani řízení, které jí předcházelo.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného bylo v této části
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Obviněný opřel své dovolání také o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř., aniž by uvedl, o kterou alternativu tohoto dovolacího důvodu
se jedná. Dovolacím důvodem je totiž rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k). Ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. o obsahu
dovolání je totiž nutno vykládat v souladu s jeho smyslem tak, že v případě
dovolacího důvodu, který obsahuje alternativy jeho naplnění, je povinností
dovolatele označit příslušnou alternativu, o kterou se dovolání opírá. Protože
se podání podle § 59 odst. 1 tr. ř. posuzuje vždy podle jeho obsahu, Nejvyšší
soud posoudil tuto část dovolání obviněného podle druhé alternativy spočívající
v tom, že v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)
až k), protože první alternativa dovolacího důvodu nepřichází v úvahu vzhledem
ke způsobu rozhodnutí o odvolání obviněného rozhodnutím, které bylo napadeno
dovoláním. Vzhledem k tomu, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. nebyl naplněn, není naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l)
v jeho druhé alternativě.
Obviněný v dovolání namítl také nesprávné formulace použité v
odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním. V této části je dovolání nepřípustné,
protože podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není
přípustné.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. W. podal dovolání, které je
zčásti zjevně neopodstatněné, zčásti podané z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř. a zčásti je nepřípustné. Shledal, že dovolání je jako celek zjevně
neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolání obviněného M. S.:
Obviněný M. S. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
g) a l) tr. ř., aniž by v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. tyto důvody, které
doplnil dodatečně, řádně přiřadil ke své argumentaci. Obviněný především namítá
„obhajovací kolizi“ obviněných O. K. a J. W.. Tato námitka však nenaplňuje
žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Za „další dovolací důvod“ ovšem bez
konkretizace důvodu, označil to, že obviněným nebyly předloženy všechny důkazy
při seznámení se spisem, že tato skutečnost byla namítána před soudy obou
stupňů a ty se s ní nevypořádaly. Ani tato námitka nenaplňuje některý z důvodů
dovolání taxativně stanovených v § 265b tr. ř. Pokud jde o důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve
věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv procesních předpisů. Tento
dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale
výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního
soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový strav je při
rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
nelze přezkoumávat a hodnotit správnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5
tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Třeba dodat, že vymezení
dovolacího důvodu je obligatorní náležitostí dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.),
protože zároveň limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soud (§
265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. má dvě alternativy.
Obviněný nezdůvodnil žádnou z nich. Není proto jasné, co by měl Nejvyšší soud
přezkoumávat.
Vycházeje z těchto zjištění, Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. S.
podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného L. Š.:
Obviněný L. Š. uplatnil v dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) a k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá
v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. První alternativa
dopadá na případy, kdy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném
rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý
výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle
zákona ho soud měl pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že
jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Neúplným je takový výrok, který
přestože je obsažen ve výrokové části rozhodnutí, neobsahuje některou
podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Obviněný se domnívá, že v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze
chybí výrok o tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto. Podle § 256 tr. ř. odvolací
soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Vrchní soud v Praze však
rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010 tak, že zrušil
rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných F. K., J. W., L. Š., O. K. a
L. Č. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl. Je proto vyloučeno,
aby mohl učinit výrok o tom, že se odvolání obviněného L. Š. podle § 256 tr. ř.
jako nedůvodné zamítá, když rozsudek soudu prvního stupně zrušil i z podnětu
odvolání obviněného L. Š. Dovolání je proto v této části zjevně neopodstatněné.
Další řada námitek obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním,
hodnocení důkazů a procesnímu postupu soudu. Tyto námitky svým obsahem
nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný také namítl, že došlo k posouzení skutku podle přísnějšího
ustanovení zákona, než pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a byla podána
obžaloba. Z obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne
14. 8. 2008, sp. zn. 2 KZV 125/2007-494, vyplývá, že trestná činnost obviněného
L. Š. byla v bodech 3, 5 a 6 obžaloby kvalifikována jako trestný čin krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákona (tj. zákona č.
140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.
12. 2009, dále jen : „tr. zák.“), který spáchal jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., v bodech 4, 7, 8, 12 obžaloby jako
trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. jako
zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., v bodech 3, 5, 6, 7
obžaloby jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., v
bodu 3 obžaloby jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst.
1, odst. 3 tr. zák., a v bodu 12 obžaloby jako trestný čin vydírání podle § 235
odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle
§ 41 odst. 1 tr. zák.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný L. Š. uznán vinným pod body 2), 4), 5) výroku o vině
zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr.
zákoníku, pod body 3), 6), 7) výroku o vině zvlášť závažným zločinem loupeže
podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a pod body 2), 4),
5) a 6) výroku o vině přečinem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr.
zákoníku. Obviněný L. Š. byl odsouzen podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 220 odst. 3 tr. ř. soud není vázán právním posouzením
skutku v obžalobě. Na základě výsledků hlavního líčení se proto může odchýlit v
právní kvalifikaci žalovaného skutku od obžaloby nebo návrhu na potrestání jak
ve prospěch, tak v neprospěch obžalovaného. Podle § 225 odst. 2 tr. ř. uznat
obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než
podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný
byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst.
2. Nestalo – li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit před
vynesením rozsudku, a žádá – li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě
obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odložit. Ze spisu nevyplývá, že by
obviněný L. Š. byl upozorněn na možnost přísnějšího posuzování skutku podle §
225 odst. 2 tr. ř. před vynesením rozsudku. Nejvyšší soud zjistil, že útoky
uvedené v obžalobě pod body 4, 7, 8 a 12 obžaloby byly v obžalobě nesprávně
právně posouzeny, neboť vzhledem ke způsobené škodě přicházela v úvahu v
obžalobě správně kvalifikace skutku podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a),
odst. 3 tr. zák., protože jím byla způsobena škoda velkého rozsahu (5.453.410,-
Kč). Podle § 234 odst. 3 tr. zák. hrozil pachateli tohoto trestného činu trest
odnětí svobody na deset až patnáct let, způsobí-li činem, uvedeným v odstavci 1
škodu velkého rozsahu nebo smrt. Vrchní soud v Praze v rozsudku napadeném
dovoláním správně kvalifikoval tuto trestnou činnost pod body 3), 6), 7) výroku
o vině jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 tr. zákoníku, když obviněný spáchal trestný čin loupeže jako člen
organizované skupiny a činem způsobil škodu velkého rozsahu 5.283.186,80 Kč
(srov. § 138 odst. 1 tr. zákoníku).
Rozhodnutí proto nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výše bylo zmíněno, že dovolání, které se opírá o
tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé,
pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností
podle norem hmotného práva, avšak nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proto
i kdyby došlo k porušení procesních předpisů a právní kvalifikace skutku by
byla v rozhodnutí napadeném dovoláním správná, nebylo by možno dovodit naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud musí
opětovně zdůraznit, že na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. nelze namítat procesní vady, ale jen vady hmotně právní, což vyplývá
ze zákonného vymezení zmíněného důvodu dovolání. Dovolací soud zjistil, že v
této části je dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného L. Š. je
zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních všech obviněných v neveřejném
zasedání, protože rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř. může
podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Dovolání
obviněných L. Č., F. K. a M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.,
dovolání obviněných O. K., J. W., roz. B. a L. Š. odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř.
Usnesením ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 537/2014-I. až IV. předseda
senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí obviněným F. K., J. W., roz.
B., L. Š. a L. Č. Protože přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno
dovolání, trvá pouze do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a Nejvyšší
soud již o dovoláních zmíněných obviněných rozhodl, jsou obvinění L. Č., F. K.,
J. W., roz. B. a L. Š. povinni pokračovat ve výkonu trestů odnětí svobody ve
věznicích, z nichž byli propuštěni na základě usnesení o přerušení výkonu
rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich
Urbánek