7 Tdo 538/2016-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 5. 2016 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 5 To 399/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 64/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 2 T 64/2015, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněné J. Z., která byla podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 5 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. K. v době od března 2011 do června 2011 vylákal od poškozených R. P. a J. P. částku 369 217,50 Kč pod záminkou obstarání koupě osobního motorového vozidla v USA, přestože si byl vědom, že žádnou koupi neobstará a peníze takto získané od poškozených použije pro své potřeby. Ve výroku o vině jsou uvedena bližší zjištění týkající se konkrétních kroků, jimiž obviněný dosáhl toho, že mu poškození zčásti na jeho účet a zčásti na účet obviněné J. Z. zaslali peněžní prostředky zčásti v českých korunách a zčásti v amerických dolarech v celkové výši 369 217,50 Kč (21 500 USD).
Odvolání obviněného P. K., podané proti jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu, bylo spolu s odvoláním obviněné J. Z. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 5 To 399/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný P. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že v řízení před oběma soudy byla opakovaně porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, aniž blíže uvedl, v čem konkrétně mělo porušení těchto práv spočívat. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
Skutek, tak jak ho zjistil Obvodní soud pro Prahu 5, evidentně vykazuje znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný vytkl
nesprávné právní posouzení skutku jen obecně, aniž uvedl, který nebo které ze zákonných znaků zmíněného přečinu nebyly podle jeho názoru naplněny. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud nemohl s námitkami obviněného vypořádat jinak než rovněž obecným konstatováním, že skutek naplňuje znaky přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, a odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
Z obecně formulovaných námitek týkajících se porušení ústavně garantovaného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces nelze vyčíst, v čem konkrétně mělo porušení těchto práv podle názoru obviněného spočívat. Nejvyšší soud se tím pádem mohl omezit na obecné konstatování, že k porušení těchto práv nedošlo. Obviněný měl možnost vystupovat v řízení před soudem, uplatnit svou obhajobu, vyjádřit se k důkazům a učinit odpovídající návrhy v zájmu své obhajoby. Obhajoba obviněného byla založena na tvrzení, že poškození mu z minulosti dlužili peníze za jiný automobil, který jim v USA opatřil a jehož držitelem se stal B. P. (bratr poškozeného R. P.). Obviněný tedy podle této obhajoby uspokojoval svou nesplněnou pohledávku. Touto obhajobou se soudy zabývaly a ve shodě s provedenými důkazy ji považovaly za vyvrácenou. Není úkolem Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy, jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Nekonkrétní a paušálně založená polemika obviněného s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně nemůže být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud do jejich rozhodnutí jakkoli zasahoval.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 v části týkající se obviněného P. K. není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž zůstal výrok o vině obviněného P. K. nedotčen a jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu