U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. května 2016 v Brně
dovolání obviněného B. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 423/2015, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 194/2015, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá.
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 4 T
194/2015, uznal obviněného B. D. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným
zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm.
a), d) tr. zákoníku. Podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k
trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České
republiky, Regionální pobočka v Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký
kraj, Mírové náměstí 35/C, Ústí nad Labem, IČ: 41197518, na náhradu škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To
423/2015, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušil z podnětu
odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného proti výroku o
trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §
259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný B. D. je vinen, že
v období od listopadu 2014 do dne 21. 7. 2015 v T. v ulici N. H. , ve
společně užívaném bytě, poté po období cca tří dnů koncem března 2015 a
několika dnů na přelomu května 2015 a června 2015 v B. v ulici M. Š. , okres
T. , v době opakovaného společného soužití v bytě jeho sestry N. B. , a
švagra E. Á. , a nakonec v období od přesně nezjištěného dne v průběhu
června 2015 do dne 21. 7. 2015 v T. v ulici B. , ve společně užívaném bytě,
poškozenou J. K. , opakovaně s četností nejméně jednou týdně pro údajnou
nevěru slovně vulgárně urážel, bránil jí v kontaktu s dalšími osobami,
kontroloval její komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu a fyzicky ji
napadal údery otevřenou dlaní či pěstí a kopy do hlavy a trupu. V některých
případech ji tahal za vlasy, vyhrožoval jí zmrzačením, uzamykal v bytě,
svazoval na rukou a nohou a bránil jí tak v odchodu do zaměstnání, rozbíjel
vybavení domácnosti, přičemž intenzita jeho útoků se stupňovala. Vyvrcholila
dne 18. 7. 2015, když vedle výše popsaného jednání poškozenou přinutil vysvléci
se donaha, bodl ji šroubovákem do levé ruky a holeně levé nohy a nezjištěným
předmětem pořezal na stehně levé nohy. Nakonec dne 21. 7. 2015, když poškozenou
nejprve bil napájecím kabelem televizoru přes záda, poté jí chrstl vroucí vodu
z rychlovarné konvice na obličej a horní část trupu, a aniž by poškozené
poskytl potřebnou první pomoc, opětovně naplnil vodou a sepnul rychlovarnou
konvici a z místnosti na krátkou dobu odešel, čehož poškozená využila a
rychlovarnou konvici vypnula. Po svém návratu, za situace, když obviněný
nevěděl, že se v konvici nachází studená voda a naopak měl za to, že voda v
konvici je vroucí, v úmyslu opětovného opaření poškozené na stejných částech
těla srozuměn s tím, že to může vést ke znásobení její trýznivé bolesti s
rizikem jejího zohyzdění, demonstrativně zalil vodou z rychlovarné konvice
připravený šálek s kávou a vzápětí se slovy, že si poškozená kávu nezaslouží,
po ní chrstl obsah šálku i zbytek vody z rychlovarné konvice. Opět ji začal
bít, uchopil do rukou její hlavu, se kterou udeřil do zdi, a z bytu odešel.
Tímto jednáním poškozené opakovaně způsoboval pohmožděniny a hematomy na hlavě,
trupu i končetinách a drobné oděrky. Při útoku ze dne 18. 7. 2015 dále bodné
rány na levé ruce a holeni levé nohy a drobnou řeznou ránu na stehně levé nohy
a zlomeninu nosních kůstek. Při útoku ze dne 21. 7. 2015 navíc popáleniny
prvého a druhého stupně levé poloviny obličeje, levého ucha, přední strany krku
a hrudníku včetně části prsů a horní poloviny pravé paže, tj. popáleniny celkem
na osmi procentech povrchu těla, přičemž v důsledku uvedených poranění ze dne
21. 7. 2015 byla poškozená omezena v běžném způsobu života pro přetrvávající
silné bolesti po dobu nejméně tří týdnů.
Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku
uznal obviněného B. D. vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého
ublížení na zdraví a podle § 199 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku vinným
zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí. Podle § 145 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání osmi a půl let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní
pojišťovny České republiky, Regionální pobočka v Ústí nad Labem, pobočka pro
Liberecký a Ústecký kraj, Mírové náměstí 35/C, Ústí nad Labem, IČ: 41197518, na
náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Žižky včas dovolání opírající se o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zpochybnil v něm postup
odvolacího soudu, který je podle něj v rozporu s ustanovením § 254 odst. 2 tr.
ř. přezkoumával i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně přesto, že
odvolání státní zástupkyně směřovalo jen proti výroku o trestu; v důsledku
čehož byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr.
zákoníku a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst.
1, 2 písm. a), d) tr. zákoníku, za které mu byl uložen shora uvedený trest
odnětí svobody. Obviněný má za to, že nebyly dány podmínky pro přezkum
napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť státní zástupkyně podaným
odvoláním napadla pouze výrok o trestu, který podle obviněného nenavazuje na
odvoláním nedotčený výrok o vině. Dále je přesvědčen, že odvolací soud
nesprávně hmotněprávně posoudil skutek jako zvlášť závažný zločin těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, své tvrzení postavil na tom, že odvolací soud vycházel z nesprávných
skutkových zjištění. K tomu doplnil, že skutková zjištění jsou v extrémním
rozporu s provedenými důkazy a nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedl, že
když poškozenou opětovně polil vodou z rychlovarné konvice, tak věděl, že voda
v ní není horká; tudíž že poškozené nemůže ublížit na zdraví.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 423/2015, a současně aby mu
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného, konkrétně k
námitce, že nebyly dány podmínky k tomu, aby krajský soud jako soud odvolací
přezkoumával nejenom výrok o trestu, ale i výrok o vině rozsudku soudu prvního
stupně uvedl, že ji nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, neboť
nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení.
Nejvyšší státní zástupce doplnil, že tato výtka obviněného není důvodná ani v
obecné rovině; krajský soud ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. neporušil, neboť
vytýkaná vada (příliš mírný trest, který byl obviněnému rozsudkem prvního
stupně uložen) měla svůj původ též ve výroku o vině, z toho důvodu jej bylo
nutné znovu přezkoumat. Co se týče námitky obviněného, že bylo nesprávně právně
posouzeno jeho jednání jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §
145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 21 odst. 1 tr. zákoníku nejvyšší státní
zástupce uvedl, že ani tato výhrada obviněného taktéž není důvodná, ani v
obecné rovině, protože skutková zjištění mají v provedených důkazech bezpečnou
a jasnou oporu, a to včetně doznání obviněného. Jejich zpochybnění nejvyšší
státní zástupce tedy považuje za zcela bezpředmětné.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného
důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1
tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
který je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v
řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání
všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit
povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor
mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je
třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na
spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a
provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají
obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů
při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková
zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že
skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak
závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné
další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich
podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování
o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na
rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího
soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku
obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud
proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která
jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je
v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2
odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád.
Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a
zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním
líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním
předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do
oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými
dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve
výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do
pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným
způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení
založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu
soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost
zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání
úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj.
hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně
relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání skutkovou námitku, a to, že věděl, že voda v
rychlovarné konvici, kterou poškozenou J. K. opětovně polil, nebyla vroucí.
Proto ji nemohl opařit a způsobit jí tak ještě závažnější poranění. Touto
námitkou napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i
skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové
námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně
vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého
stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení
důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou
být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se
skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při
provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7
Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
K námitce obviněného, týkající se přezkoumání výroků rozsudku a řízení soudu
prvního stupně soudem odvolacím podle ustanovení § 254 tr. ř. Nejvyšší soud
podotýká, že jde o procesní námitku, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k
nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného B. D. bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal
podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu