7 Tdo 553/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 8. 2002 o dovolání
obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
10. 4. 2002, č.j. 6 To 76/2001-210, jako soudu odvolacího, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Litoměřicích sp.zn. 4 T 37/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného o d
m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2002, č.j. 6
To 76/2001-210, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. H.
proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2001, č.j. 4 T
37/2000-199, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem porušení povinnosti
v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák., jehož se měl dopustit
tím, že „dne 28. 2. 1998 přijal plnění ve výši 1.220.000,-- Kč od společnosti
S. S. S. P. 6 jako úhradu faktury č. X vystavené jeho firmou – J. H. – nákup a
prodej zemědělských produktů se sídlem L., dne 17. 12. 1997, na kterou byl
rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. 11. 1997 vyhlášen konkurs a
toto neoznámil správci konkursní podstaty Mgr. L. M. z AK L.“. Za tento
trestný čin byl obviněnému podle § 126 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v
trvání 8 (osmi) měsíců, který mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.
podmíněně odložen. Podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena
zkušební doba v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním,
které podal v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím
svého obhájce. Důvody, které obviněný v dovolání uplatnil, opřel o ustanovení §
265b odst. 1 písm. g), písm. k) tr. ř. Opodstatněnost dovolacího důvodu pod
písm. g) § 265b odst. 1 tr. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí vydaná jak soudem
prvního stupně, tak soudem odvolacím trpí právními vadami. Podle názoru
dovolatele se oba soudy pustily do řešení problému, který měl být jako prvotní
řešen obchodním soudem, neboť se jednalo především o obchodní vztah, jakým je
zaplacení nebo nezaplacení faktury. Obviněný má za to, že tím, že podepsal
výdajový doklad k faktuře č. X vystavené 17. 12. 1997, na částku 1.220.000,--
Kč společnosti S. S. S. s.r.o., aniž by tyto peníze ve skutečnosti přijal, v
žádném případě svou firmu v konkursu nepoškodil, neboť tento doklad měl sloužit
pouze pro potřebu účetnictví cizí firmy. Skutečnost, že společnost S. S. S.
s.r.o. finanční prostředky na zaplacení faktury neměla, vyplývá i z části
výpisu účetní dokumentace. V další části dovolání obviněný zpochybňuje
svědeckou výpověď svědka K. a vytýká soudům, že ostatní slyšení svědci nebyli
vyslechnuti k detailům předání peněz. Za dané situace lze tedy podle obviněného
dospět k závěru, že výkon funkce správce konkursní podstaty nebyl nijak ztížen.
Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán podle
názoru dovolatele tím, že v důsledku nesprávného právního posouzení bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku – odvolání, aniž byly
splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V petitu dovolání
obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal
Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. fakticky odpovídá toliko tvrzení dovolatele, že podpisem
výdajového pokladního dokladu firmě S. S., s.r.o., nikterak práci správce
konkursní podstaty ztížit nemohl, neboť účetnictví jeho vlastní firmy bylo v
pořádku a pokud došlo ze strany firmy S. S., s.r.o., k odmítnutí fakturu
uhradit, věc se měla řešit žalobou u obchodního soudu, v níž by byl žalobce
zajisté úspěšný, a proto jednání obviněného znaky skutkové podstaty trestného
činu porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák.
(v tehdy účinném znění) nenaplňuje. Ve zbývající části dovolání namítá
dovolatel vadná skutková zjištění nalézacího soudu, a to zejména pokud jde o
závěr, že částku 1.220.000,-- Kč skutečně přijal. Nesprávná skutková zjištění
však dovoláním napadat nelze, takže v tomto směru je dovolání podáno z jiného
důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací soud musí při
svém rozhodování vycházet z učiněných skutkových zjištění, přičemž je zcela
zřejmé, že použitá právní kvalifikace skutku těmto skutkovým zjištěním plně
odpovídá. K naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v
řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák. ve znění účinném do 30. 4.
2000 postačuje, že jednáním pachatele došlo ke zmaření nebo ztížení výkonu
funkce správce konkursní podstaty, a tím k ohrožení úplného a správného
zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo jeho zpeněžení. K tomu
také skutečně došlo, neboť firma S. S., s.r.o. odmítla předmětnou fakturu
dobrovolně uhradit s odůvodněním, že je již uhrazená a věc by tedy bylo možno
řešit toliko žalobou. V tomto směru je tedy dovolání obviněného zjevně
neopodstatněné.
Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v nyní účinném znění
se vztahuje výlučně k procesním vadám, které však v dovolání vytýkány nejsou.
Ze shora uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v
Brně navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Přitom pro případ, že by Nejvyšší
soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
udělil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a
odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu
trest.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Proto se Nejvyšší soud dále zabýval otázkou, zda
dovolání obviněného vzhledem k jím namítanému dovolacímu důvodu vymezenému v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.
Lze říci, že dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. dovolatel zdůvodnil námitkami, které lze rozčlenit do dvou částí. Tu
část, jejíž obsahem jsou námitky směřující k uplatnění pohledávky úpadce
(obviněného) před obchodním soudem, lze považovat za otázku právní. Nelze však
přisvědčit názoru dovolatele, že k závěru o naplnění skutkové podstaty
trestného činu podle § 126 tr. zák. měly soudy dospět až poté, co otázka
zaplacení či nezaplacení faktury měla být prvotně řešena obchodním soudem. Je
třeba poznamenat, že mechanismus vymáhání pohledávek v rámci konkursního řízení
je upraven zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání, ve znění zákona č. 151/1997 Sb. (dále jen „ZKV“). Podle § 14 odst. 1
písm. a) ZKV je po prohlášení konkursu oprávněn nakládat s majetkem podstaty
toliko správce konkursní podstaty. V této souvislosti nelze nepřihlédnout
rovněž k ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV, podle něhož prohlášením
konkursu se nesplatné pohledávky a závazky úpadce považují v konkursu za
splatné. Ustanovení o tzv. „předčasné splatnosti“ pohledávek úpadce má ten
význam, aby správce mohl vyžadovat a vymáhat jejich plnění ve prospěch podstaty
bez ohledu na jejich splatnost (§ 27 odst. 4 ZKV) a konkursní podstata mohla
být v reálném čase zpeněžena. Podle § 27 odst. 4 ZKV peněžité pohledávky,
které má úpadce za svými dlužníky nebo osobami, které zajišťují pohledávku, je
správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch podstaty. Nezaplacené pohledávky
tak bude muset vymáhat, a to případně i soudně, místo úpadce (obviněného)
správce konkursní podstaty (k čemuž je procesně legitimován v důsledku
prohlášení konkursu). Není proto vyloučeno, že ani v případech, kdy dlužník
pohledávku úpadce (věřitele) nezaplatil, by správce konkursní podstaty
pohledávku uplatňoval v soudním řízení. To však nemění nic na skutečnosti, že
je ponecháno na úvaze správce konkursní podstaty, jaký postup při uplatňování a
vymáhání pohledávky zvolí. Jinými slovy řečeno, uplatnění a vymáhání pohledávek
úpadce nelze provádět paušálně. Proto správce konkursní podstaty zvažuje i
okolnost, zda uplatnění té které pohledávky bude úspěšné. Tak tomu nebude např.
v případech, kdy jde o pohledávku promlčenou nebo v případech, u kterých bude v
důkazní nouzi. Pokud úpadce (obviněný) přijal částku 1.220.000,-- Kč, která se
měla projevit v rozšíření konkursní podstaty o tuto částku, k čemuž nedošlo,
není pochyb o tom, že vymáhání pohledávky správcem konkursní podstaty se stalo
obtížnějším. Přitom je třeba vzít v úvahu, že k maření výkonu funkce správce
konkursní podstaty postačuje, že v důsledku jednání pachatele dochází k
ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty
nebo zpeněžení tohoto majetku v tom směru, že tyto úkony ve stanovené době
nelze vykonat. Vzhledem k tomu, že je zde použit tvar „maří“, neznamená to, že
výkon funkce správce konkursní podstaty by musel být zmařen. Stejně
tak hrubé ztěžování výkonu funkce správce konkursní podstaty spočívá v jednání
pachatele, kterým vytvoří podmínky, v důsledku nichž je k výkonu funkce správce
konkursní podstaty z hlediska úplného a správného zjištění majetku patřícího do
konkursní podstaty nebo ke zpeněžení tohoto majetku třeba vynaložit podstatně
více energie, času a prostředků, než by jinak bylo zapotřebí. V důsledku
jednání obviněného byl tak správce postaven do podstatně obtížnější situace,
kdy v řízení před obchodním soudem by sám musel nést břemeno důkazní a
prokázat, zda faktura byla fakticky zaplacena či nikoliv. Ze shora uvedených
důvodů proto dovolací soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání
obviněného neopodstatněné a rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho
odmítnutí.
Ke zbývající části dovolání je možno podotknout, že v rámci dovolacího důvodu
vymezeného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat
nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak
není možné namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly
nesprávně hodnoceny. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že námitky, které
obviněný uplatnil v dovolání, směřují nejen do skutkových zjištění, ale i do
oblasti hodnocení důkazů. To vyplývá např. z tvrzení obviněného, že svědci
nebyli vyslechnuti k detailům předání peněz, dále i z toho, že obviněný
zpochybňuje důkazní sílu důkazních prostředků, které soudy použily při
hodnocení důkazů. V této části dovolání dovolací soud shledal, že dovolání
bylo podáno z jiného důvodu, než je ten, které má na mysli ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl.
Lze tedy shrnout, že povaha dovolání jako mimořádného opravného
prostředku spočívá v tom, že jej lze podat toliko z důvodů vymezených v
ustanovení § 265b tr. ř., přičemž dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacímu soudu neumožňuje hodnotit správnost
posouzení jednotlivých důkazů nebo přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolací soud je povinen zásadně vycházet
ze skutkového zjištění nižších soudů a v návaznosti na tento skutkový stav
hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Dovolání obviněného bylo podáno dne 8. 7. 2002, tj. v době, kdy zákon
č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, již nabyl účinnosti. V
této souvislosti je nutno podotknout, že po novele trestního řádu provedenou
shora citovaným zákonem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k)
tr. ř. je třeba podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle
tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podstata dovolacího důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tkví v tom, že soud
druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí
napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly
splněny procesní podmínky pro takový postup opravný prostředek (v daném
případě odvolání)
odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. K
tomu však v konkrétní věci nedošlo, protože odvolací soud k zamítavému
rozhodnutí podle § 256 tr. ř. dospěl až poté, co rozsudek nalézacího soudu
meritorně přezkoumal z hledisek uvedených v § 254 tr. ř. Proto i v tomto
případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky uplatněné v dovolání vymezený
dovolací důvod nenaplňují a i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu rozhodl
tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tj. dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených
v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann