7 Tdo 559/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání
obviněného F. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2002,
sp. zn. 3 To 174/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 49 T 3/2002 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. o d m í t á .
Obviněný F. M. (ve spise se vyskytuje rovněž podoba příjmení „M.“) podal
prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 174/2002, jímž bylo podle §
256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 30. 7. 2002, sp. zn. 49 T 3/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným
činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. dílem
dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., §
140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák. k trestu
odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst.
2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný v dovolání uvedl, že je podává v rozsahu odpovídajícím výroku o
trestu, a odkázal na dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Namítl, že soud nedocenil zásadu individualizace trestu, že nepřihlédl k
relativně krátkému období, po které se trestné činnosti dopouštěl, a že nevzal
v úvahu všechny možnosti svědčící ve prospěch jeho nápravy. Uvedl, že mu měl
být při aplikaci ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody
na tři roky, jehož výkon by byl podle § 60a tr. zák. podmíněně odložen na
přiměřeně dlouhou zkušební dobu, a přiměřený peněžitý trest. Navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, jíž
bylo zamítnuto jeho odvolání, aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ve výroku o trestu a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby Nejvyšší soud sám ve věci
rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl
obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být
obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo že byl uložen druh trestu, který zákon připouští, avšak mimo zákonnou
trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pachatele trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2
alinea 2 tr. zák. lze podle § 140 odst. 2 tr. zák. potrestat trestem odnětí
svobody na pět až deset let. Byl-li obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody
na pět let a šest měsíců, evidentně nelze z hledisek citovaného dovolacího
důvodu vytýkat, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, ani že
mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Námitky této povahy obviněný ostatně ani neuplatnil.
Ze smyslu výhrad obviněného vyplynulo, že při stanovení druhu trestu a jeho
výměry nebyly dostatečně vzaty v úvahu požadavky § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu
trestu a že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však neodpovídá námitka pouhé
nepřiměřenosti trestu, nebyl-li uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. V mezích
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze namítat, že
stanovení druhu trestu a jeho výměry bylo výsledkem nesprávného vyhodnocení
hledisek určujících stupeň nebezpečnosti činu či kritérií významných pro
možnost nápravy, jak v podstatě uvedl obviněný. Nelze ani namítat, že při
správné aplikaci ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu by mělo být
použito ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí
svobody a stanovena odlišná výměra trestu, případně i odlišné druhy trestů.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen
tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.
obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou
uvedeny v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal
napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková