7 Tdo 565/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2025 o dovoláních obviněných 1. Mgr. Petra Rašky, bytem Praha 1, U Lužického semináře 114/46, 2. R. N. a 3. P. V. podaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 12 To 55/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2020 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. Petra Rašky, R. N. a P. V. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. 56 T 9/2020-9561, byli obvinění Mgr. Petr Raška, R. N., Robert Javůrek, P. V., Ludmila Janatová, Milan Kohout, Petra Lauková a Bohuslav Kovář jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a to obvinění Mgr. Petr Raška, R. N., Robert Javůrek, P. V. a Milan Kohout podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněné Ludmila Janatová a Petra Lauková podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku a obviněný Bohuslav Kovář podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku (trestní zákoník byl takto aplikován ve znění účinném ke dni 20. 5. 2022). Obviněný Mgr. Petr Raška byl za tento trestný čin a dále za zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, § 238 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021, odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.

zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci na šest let a podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po

2 000 Kč, tedy v celkové výši 400 000 Kč, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 9 To 49/2021, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Obviněný R. N. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 125 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 125 000 Kč. Obviněný P.

V. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 125 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 250 000 Kč. Ostatní obvinění byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody a k trestům zákazu činnosti. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Kromě toho byli obvinění P. M., V. L. a T. L. podle § 226 písm. b) tr. ř. a obviněný A. G. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. ř. spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a v návaznosti na zprošťující výrok bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř.

2. O odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obviněných P. M. a V. L. proti zprošťujícímu výroku a v neprospěch obviněných Mgr. Petra Rašky, R. N., Roberta Javůrka, P. V., Ludmily Janatové, Milana Kohouta, Petry Laukové a Bohuslava Kováře u každého z nich proti výroku o trestu, a o odvoláních, která podali obvinění Mgr. Petr Raška, R. N., P. V., Milan Kohout, Petra Lauková a Bohuslav Kovář každý proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 12 To 55/2022-9946, tak, že podle § 256 tr. ř. byla všechna odvolání jako nedůvodná zamítnuta.

3. Podle zjištění Městského soudu v Praze, s nimiž se ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval skutek, který byl posouzen jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v podstatě v tom, že všichni obvinění, kteří byli uznáni vinnými, ve společném záměru zkrátit daňovou povinnost k dani z přidané hodnoty při pořizování motorových vozidel z jiných členských států Evropské unie (EU) a jejich následném prodeji v tuzemsku a získat tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch jednali ve vzájemné součinnosti tak, že k pořizování motorových vozidel docházelo prostřednictvím účelově vytvořeného řetězce obchodních společností, do něhož byly uměle dosazeny společnosti fakticky ovládané obviněnými či jejich dalšími spolupachateli a formálně působící ve fakturačním řetězci jako pořizovatelé motorových vozidel, tedy jako společnosti zatížené nejvyšší daňovou povinností k dani z přidané hodnoty, přičemž za zdaňovací období od ledna 2016 do června 2018 se jednalo o společnosti Asadam, s.

r. o., se sídlem v Praze 1, Targan Estate, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Silas Events, s. r. o., se sídlem v Praze 1, a FAMAVEKA, s. r. o., se sídlem v Praze 8, které byly formálně řízeny tzv. bílými koňmi, formálně pořizovaly motorová vozidla z jiného členského státu EU v 330 případech specifikovaných ve výroku o vině, obratem vozidla formálně přeprodávaly dalším společnostem a v přiznáních k dani z přidané hodnoty a v podávaných kontrolních hlášeních deklarovaly za účelem vykázání co nejnižší daňové povinnosti nepravdivé údaje, nepravdivě uplatňovaly nárok na odpočet daně z fiktivních přijatých plnění a zkrácením daně z přidané hodnoty způsobily České republice škodu nejméně ve výši 100 039 242,52 Kč, na které se podíleli obviněný Mgr.

Petr Raška v plné výši (body I-IV výroku o vině), obviněný R. N. ve výši 32 949 812,57 Kč (body II, III výroku o vině) a obviněný P. V. ve výši 14 051 669,49 Kč (bod II výroku o vině). Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že obvinění působili jako tzv. vodiči bílých koní, tedy zajišťovali osoby, které se nechaly ovládat, za finanční odměnu nechaly na sebe převést obchodní společnosti tvořící zmíněný obchodní řetězec a nechaly se ustanovit do jejich statutárních orgánů, přičemž obvinění si byli vědomi toho, že tyto osoby nebudou ve společnostech vyvíjet žádnou činnost a nebudou plnit zákonné povinnosti včetně včasného a řádného vyměření daně.

Podle zjištění uvedených ve výroku o vině: - obviněný Mgr. Petr Raška sám či prostřednictvím jiné osoby zjednal obviněnou Petru Laukovou jako jednatelku společnosti Targan Estate, s. r. o., Pavla Dömötöra jako jednatele společnosti Silas Events, s. r. o., Adélu Svobodovou jako jednatelku společnosti FAMAVEKA, s. r. o., Petra Glomba jako jednatele společností HPM Invest, s. r. o., a SPCT czech, s. r. o., obviněného Bohuslava Kováře jako jednatele společnosti Oakley department, s. r. o., a obviněnou Ludmilu Janatovou jako jednatelku společnosti Golden Marilyn, s.

r.

o., převzal od nich přístupové údaje k internetovému bankovnictví a k datovým schránkám a předal tyto údaje další nezjištěné osobě, srozuměn s tím, že tato osoba využije společností, které jí takto fakticky poskytl, k trestné činnosti, - obviněný R. N. zjednal obviněného Roberta Javůrka jako jednatele společnosti GOLOSTAV, s. r. o., a za součinnosti s ním obviněného Milana Kohouta jako jednatele společnosti ARSET projekt, s. r. o., převzal od nich přístupové údaje k datovým schránkám, v případě společnosti ARSET projekt, s.

r. o., převzal také přístupové údaje k internetovému bankovnictví a předal tyto údaje další nezjištěné osobě, srozuměn s tím, že tato osoba využije společnosti, které jí takto fakticky poskytl, k trestné činnosti, - obviněný P. V. v součinnosti s obviněným Robertem Javůrkem zjednal obviněného Milana Kohouta jako jednatele společnosti Viva Natura Koření, s. r. o., který na sebe nechal převést i obchodní podíl v této společnosti, a od obviněného Roberta Javůrka převzal (obviněný P. V.) přístupové údaje k datové schránce společnosti a předal je další nezjištěné osobě, srozuměn s tím, že tato osoba využije společnost, kterou jí takto fakticky poskytl, k trestné činnosti.

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podali dovolání obvinění Mgr. Petr Raška, R. N. a P. V.

5. Obviněný Mgr. Petr Raška podle obsahu a smyslu dovolání napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. První dovolací důvod slovně specifikoval tak, že „rozhodnutí … spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení, jak má na mysli ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“. Druhý dovolací důvod slovně specifikoval tak, že „bylo rozhodnuto … o zamítnutí … řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení … předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), jak stanoví § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.“. Pod takto vymezené dovolací důvody obviněný zahrnul rozsáhlé námitky, jejichž těžištěm bylo to, že byl odsouzen za pouhý prodej společnosti s ručením omezeným, resp. za poskytnutí služeb souvisejících s převodem společností, a že trestnou činnost páchali bez jakékoli souvislosti s ním noví vlastníci společností. Uvedl, že pokud byly tyto společnosti použity k páchání trestné činnosti, stalo se tak bez jeho vědomí. Zdůraznil, že jeho jednání mělo legální povahu nominee servisu, bylo součástí jeho podnikání a skončilo vždy předáním společnosti novému vlastníku či vlastníkům, o jejichž další činnosti neměl žádné povědomí ani informace. Dodal, že osoby, které měly páchat trestnou činnost, neznal a nikdy s nimi nepřišel do styku. Obviněný tedy namítal nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k následku a v této spojitosti vytkl, že soudy nerozlišovaly mezi nedbalostí a nepřímým úmyslem. Ohradil se také proti tomu, že ve výroku o vině byl označen za vodiče tzv. bílých koní. Poukázal na to, že se nijak nepodílel na činnosti obchodních společností či osob, které v nich působily, konkrétně na zajišťování, podepisování či podávání nesprávných daňových přiznání, fiktivních faktur atd., a zopakoval, že o těchto činnostech a osobách, které tyto úkony činily, nic nevěděl. Další námitky obviněný vznesl proti tomu, že skutek byl u něho posouzen jako spolupachatelství, a vyjádřil názor, že jeho popis ve výroku o vině odpovídá pomoci. Konstatoval, že není zřejmé, jakým konkrétním jednáním měl naplnit podmínky „pro právní kvalifikaci ve vyšším odstavci“, pakliže neznal skutečné pachatele ani obsah podnikání předmětných společností. Obviněný zmínil i to, že jeho obhajoba, z které vyvozoval nedostatek úmyslného zavinění, nebyla žádným důkazem vyvrácena a že soudy v tomto ohledu hodnotily důkazy způsobem porušujícím právo na spravedlivý proces. Obviněný Mgr. Petr Raška se v dovolání domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

6. Obviněný R. N. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se u něho stala podkladem výroku o vině. Těmito námitkami prezentoval svou činnost spočívající ve zprostředkování odkupu obchodních společností tak, že účelem nebyla nová činnost těchto společností, ale jejich nečinnost.

V této souvislosti namítl, že neměl nic společného s krácením daně, že nebyl v žádném kontaktu s pachatelem takové trestné činnosti a že nikomu nepředával přístupy k dotčeným společnostem, protože je sám ani nedostal. Uvedl, že pokud byly tyto společnosti předány skutečnému pachateli, stalo se tak bez jeho vědomí. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky v tom smyslu, že i kdyby k instalaci tzv. bílých koní do společností došlo za účelem krácení daně, jeho další kroky, jimiž z celé věci na počátku roku 2016 vystoupil, bylo třeba posoudit jako účinnou lítost podle § 33 písm. a) tr.

zákoníku. Jinak poukázal na to, že na samotném krácení daně se nijak nepodílel, a že pokud bylo založeno na nepodání daňových přiznání nebo na podání daňových přiznání zkracujících daň, jeho jednání, které zjistily soudy, nebylo spolupachatelstvím, ale účastenstvím ve formě pomoci. Dodal, že jednání obviněných P. V., Roberta Javůrka a Milana Kohouta začalo v době, kdy s nimi již nebyl v žádném kontaktu, takže si nemohl být vědom jejich akce, do které byl výrokem o vině zahrnut jako spolupachatel.

Z toho vyvozoval, že mu nelze přičítat to, čeho se ostatní spolupachatelé dopustili poté, co svou participaci ukončil, a označil jejich následné jednání za exces ze společné dohody. Obviněný R. N. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

7. Obviněný P. V. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Učinil tak s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky proti zjištění, že převzal přístupové údaje k datové schránce společnosti Viva Natura Koření, s. r. o., a předal je další osobě. Uvedl, že toto zjištění z žádného důkazu nevyplývá a že podle výsledků dokazování obviněný Robert Javůrek s vysokou mírou pravděpodobnosti předal zmíněné přihlašovací údaje obviněnému R.

N. Na podporu těchto námitek dodal, že protiprávní jednání společností Viva Natura Koření, s. r. o., ARSET projekt, s. r. o., a GOLOSTAV, s. r. o., na sebe časově a věcně navazuje, že do pozice jednatelů těchto společností byli dosazeni obvinění Milan Kohout a Robert Javůrek, a to v době, kdy nijak nespolupracovali s ním, ale s jinými osobami, mimo jiné s obviněným R. N. Další námitky zaměřil proti zjištěné výši zkrácení daně, na kterém se podílel, a předložil vlastní propočet, podle kterého společnost Viva Natura Koření, s.

r. o., umožnila společnosti Targan Estate, s. r. o., zkrátit daň za zdaňovací období červen 2016 až říjen 2016 ve výši maximálně 12 959 394 Kč (a nikoli ve výši 14 051 669,49 Kč, jak je uvedeno ve výroku o vině). Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný pojal námitky proti tomu, že jeho jednání popsané ve výroku o vině bylo posouzeno jako spolupachatelství, neboť správně mohlo být kvalifikováno jen jako účastenství ve formě pomoci. V této spojitosti poukázal na to, že daň byla zkrácena u společnosti Targan Estate, s.

r. o., za kterou nijak nejednal, tj. nevystavoval za ni daňové doklady, nezajišťoval vedení jejího účetnictví, nepřipravoval a nepodával za ni kontrolní hlášení či daňová přiznání a neměl žádný vliv na obsazení funkce jejího statutárního orgánu nebo pozice společníka. Část námitek zaměřil také proti výroku o trestu, který označil za „extrémně přísný a zjevně nepřiměřený“. Obviněný P. V. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na nesrovnalosti ve vymezení dovolacích důvodů v dovolání obviněného Mgr. Petra Rašky. Námitky obviněných proti skutkovým zjištěním soudů charakterizoval tak, že nemají podobu toho, co předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že jde jen o opakování původní obhajoby, se kterou se soudy dostatečně vypořádaly. Námitky obviněných proti právnímu posouzení skutku označil za nepodložené. Ztotožnil se s úvahami a závěry soudů jak v otázce úmyslného zavinění obviněných, tak v otázce jejich spolupachatelství, včetně vymezení podílu každého z nich na způsobení následku. Vyloučil možnost, že by trestnost činu obviněného P. V. zanikla účinnou lítostí. K námitkám obviněného P. V. ohledně uloženého trestu uvedl, že nejsou dovolacím důvodem. Celkově konstatoval, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a navrhl, aby byla podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta.

9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájců podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná, přičemž zčásti byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

10. Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze rozhodl dne 21. 3. 2023, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž bylo s účinností od 1. 1. 2022 změněno ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. upravující dovolací důvody. Pokud obviněný Mgr. Petr Raška slovně vymezil uplatněný dovolací důvod jako

„nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hmotněprávní posouzení“, pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, jsou tímto dovolacím důvodem pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů tímto dovolacím důvodem nejsou. Pokud obviněný Mgr. Petr Raška slovně vymezil další uplatněný dovolací důvod tak, že „bylo rozhodnuto … o zamítnutí … řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení … předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“, pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

12. Tento dovolací důvod uplatnili obvinění R. N. a P. V. Obviněný Mgr. Petr Raška uvedený dovolací důvod výslovně neuplatnil, avšak namítl, že skutková zjištění soudů představují se zřetelem k tomu, na podkladě jakých důkazů byla učiněna, porušení jeho práva na spravedlivý proces. To obviněný Mgr. Petr Raška odůvodňoval extrémním rozporem skutkových zjištění soudů s důkazy. Právo na spravedlivý proces je jedním z ústavně garantovaných základních práv, která jsou pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy), resp. k jejichž ochraně jsou soudy povolány především (čl. 90 Ústavy). Za tohoto stavu se Nejvyšší soud zabýval skutkovými zjištěními soudů i v případě obviněného Mgr. Petra Rašky.

13. Obvinění nijak nezpochybňovali skutková zjištění soudů v tom směru, že ke zkrácení daně z přidané hodnoty došlo, jakým způsobem byla daň zkrácena a jaký byl rozsah zkrácení daně. Námitky obviněných byly založeny na jejich obhajobě, podle které neměli se zkrácením daně nic společného. Podstatou námitek obviněných bylo to, že jejich jednání bylo omezeno pouze na instalaci osob do statutárních orgánů obchodních společností, které sice byly následně zapojeny do mechanismu zkrácení daně, avšak bez vědomí obviněných a bez jakékoli další součinnosti s obviněnými. Obvinění tedy zpochybňovali zjištění soudů, že jejich jednání bylo dílčí částí mechanismu, který byl jako celek vytvořen s vědomím obviněných za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty.

14. Dovolání byla založena v podstatě na tom, že každý z obviněných vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu postavil svou vlastní skutkovou verzi vyvozovanou z odlišného hodnocení důkazů. Takto koncipovaná dovolání se ovšem míjejí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Pokud obviněný P. V. konkrétně napadl zjištění, že převzal od obviněného Roberta Javůrka přístupové údaje k datové schránce společnosti Viva Natura Koření, s. r. o., a tyto údaje předal další nezjištěné osobě, a pokud namítl, že toto zjištění nevyplývá z výpovědi obviněného Roberta Javůrka, evidentně se nejedná o zjevný rozpor uvedeného zjištění se zmíněným důkazem. Obviněný Robert Javůrek ve výpovědi, jak ji Městský soud v Praze reprodukoval v odst. 46-53 odůvodnění rozsudku (str. 61-62), popsal mimo jiné součinnost s obviněnými R. N. a P.

V. Uvedl, že některé obchodní podíly převáděl s obviněným R. N. a některé s obviněným P. V. a že jim pak odevzdával přístupové údaje. Jestliže bylo zjištěno, že do funkce jednatele společnosti Viva Natura Koření nechal obviněný P. V. prostřednictvím obviněného Roberta Javůrka ustanovit obviněného Milana Kohouta jako tzv. bílého koně, pak není nic nepřijatelného na zjištění, že obviněný P. V. také převzal od obviněného Roberta Javůrka přístupové údaje uvedené společnosti a že je předal další osobě, neboť následně byly tyto údaje zneužity ke zkrácení daně. S tím ostatně koresponduje i výpověď obviněného Milana Kohouta zmiňující zainteresovanost obviněného P. V. (odst. 55 odůvodnění rozsudku).

16. Zjištění, podle kterého obvinění věděli, že jejich jednání směřuje ke zkrácení daně z přidané hodnoty, soudy vyvodily z celkového kontextu posuzované věci a měly pro to plně přijatelné důvody. Ke zkrácení daně došlo v souvislosti s dovozem motorových vozidel z jiného členského státu EU. Celkem šlo o rozsáhlý dovoz 330 vozidel, formálně uskutečněný čtyřmi obchodními společnostmi, které naoko vystupovaly jako pořizovatelé, jinak reálně nevyvíjely žádnou hospodářskou činnost a jako jejich jednatelé byly v obchodním rejstříku uvedeny osoby v postavení tzv. bílých koní.

Tyto společnosti obratem formálně přeprodaly vozidla dalším společnostem, jejichž jednateli rovněž byli tzv. bílí koně. Osoby skutečně jednající za formální pořizovatele vozidel pak v přiznáních k dani z přidané hodnoty, podávaných jménem těchto společností, a v kontrolních hlášeních deklarovaly nepravdivé údaje o ceně vozidel, o přijatých zdanitelných plněních od společností, jejichž jednateli opět byli tzv. bílí koně, a o vývozu vozidel do jiných členských států EU, tím dosáhly zkrácení daně a zároveň si zajistily možnost obohacení prodejem vozidel za cenu zahrnující i odpovídající částku daně z přidané hodnoty.

Jednalo se tedy o sofistikovaný, promyšlený a důkladně organizovaný způsob zkrácení daně z přidané hodnoty, který byl založen na součinnosti a návaznosti většího počtu zapojených článků. Jestliže je činnost jednotlivých článků nazírána sama o sobě, odděleně a izolovaně od činnosti ostatních článků, nejeví se nijak závažná. Její skutečný význam se stává zřejmým teprve tehdy, je-li vnímána ve vazbě na ostatní části celku a na mechanismus jeho fungování. Z hlediska úspěšného dosažení sledovaného záměru, tj. zkrácení daně, byla role dílčích článků reprezentovaných obviněnými nenahraditelná, nezastupitelná a tím i klíčová.

Jednání obviněných představovalo tu část celkové konstrukce trestného činu, která spočívala v instalaci tzv. bílých koní do funkcí statutárních orgánů jinak nečinných společností s ručením omezeným, tj. do funkcí jednatelů těchto společností. Tím byl vytvořen základní předpoklad pro to, aby takto obsazené společnosti mohly jen formálně a fingovaně vystupovat jako subjekty obchodních vztahů, předstírat dovoz vozidel z ciziny, jejich následný prodej či vývoz a vykazovat fiktivní zdanitelná plnění pro účely odpočtu daně, ačkoli skutečným účastníkem deklarovaných obchodů byl někdo jiný, v jehož zájmu se vše popsaným způsobem odehrálo a kdo se v konečné instanci vyhnul dani z přidané hodnoty a dosáhl obohacení.

Použití nastrčených společností s ručením omezeným, které jinak nevyvíjejí žádnou činnost a jejichž jednateli jsou tzv. bílí koně, je klasickým a typickým způsobem, jímž je ve spojení s dalšími kroky dosahováno zkrácení daně z přidané hodnoty. Z druhé strany vzato, je-li do pozice jednatele společnosti s ručením omezeným, která jinak nevyvíjí žádnou reálnou podnikatelskou činnost, uveden tzv. bílý kůň, je prakticky jediným účelem tohoto aktu použití takové společnosti ke spáchání trestného činu, zejména trestného činu, jímž je zkrácena daň z přidané hodnoty.

Jednání toho, kdo tzv. bílého koně instaluje, dosadí, ustanoví, zjedná, případně to zprostředkuje či jinak zajistí, pak je nutně spojeno s vědomím, že to může mít za následek zkrácení daně, pokud nějaké výjimečné okolnosti toto vědomí nevylučují. V posuzovaném případě spočívalo jednání obviněných v zajištění tzv. bílých koní do jinak nečinných společností tak, že to nutně bylo provázeno vědomím reálné možnosti, že bude navazovat zapojení těchto společností do fingovaných obchodů s cílem zkrácení daně z přidané hodnoty.

Tento závěr je zesilován okolností, že při instalaci tzv. bílých koní do funkcí jednatelů obvinění od nich přijali údaje umožňujících vstup do internetového bankovnictví příslušných společností a vstup do jejich datových schránek a předali tyto údaje další osobě, byť nezjištěné totožnosti. O tom, že obvinění takto dále předali přístupové údaje, jasně svědčí objektivní zjištění, že zmíněné údaje byly použity k realizaci dalších kroků, které posléze vyústily ve zkrácení daně. Uvažovat o tom, že údaje další nezjištěné osobě neposkytli obvinění, ale případně tzv. bílí koně samotní, je vyloučeno, protože role tzv. bílých koní byla omezena jen na to, že se nechali zapsat do obchodního rejstříku jako jednatelé a jinak se zdrželi jakékoli další činnosti v této funkci.

Jednání obviněných bylo vědomým odevzdáním příslušných společností do libovolné dispozice nezjištěné osoby, která zůstávala skrytá a mohla činit další potřebné úkony směřující ke zkrácení daně. Okolnosti daného případu nevykazují nic, co by obviněné opravňovalo k jiné představě, než že dosazení tzv. bílých koní do funkcí jednatelů nečinných společností a předání přístupových údajů bude následně zneužito k protiprávní manipulaci s příslušnými společnostmi, která spočívá typicky ve zkrácení daně z přidané hodnoty.

Zjištění soudů, podle něhož obvinění jednali s vědomím, že jejich jednání může mít za následek zkrácení daně z přidané hodnoty, je proto plně přijatelné, není v žádném zjevném rozporu s provedenými důkazy a nepředstavuje žádné porušení práva na spravedlivý proces.

17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

18. Skutek, jak byl zjištěn oběma soudy, u obviněných Mgr. Petra Rašky, R. N. a P. V. evidentně vykazuje znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Námitky obviněných se vztahovaly k subjektivní stránce trestného činu a k otázce spolupachatelství. Kromě toho obviněný Mgr. Petr Raška namítal, že z jeho strany šlo o běžný nominee servis, který je legální činností, obviněný R. N. namítal zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí a obviněný P. V. namítal nesprávnost výše částky, která u něho byla posouzena jako rozsah zkrácení daně. Tyto námitky postrádají jakékoli opodstatnění.

19. Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Podstatou spolupachatelství je odpovědnost všech společně jednajících osob za trestný čin, jako by ho každá z nich spáchala sama. Z toho vyplývá, že každý ze spolupachatelů odpovídá za celý rozsah trestného činu spáchaného společně a za celý následek způsobený společně.

20. Společné jednání jako znak spolupachatelství neznamená, že každá z jednajících osob musí naplnit všechny znaky trestného činu; obecně postačí, že naplní jen některý či některé ze znaků trestného činu. Avšak o společné jednání ve smyslu spolupachatelství jde i v případě, kdy se trestný čin skládá z řady dílčích aktů, které samy o sobě žádný ze znaků trestného činu nenaplňují, a kdy naplnění znaků trestného činu vyplývá teprve ze souhrnu dílčích jednání jednotlivých osob. Jednání obviněných, které spočívalo v dosazení tzv. bílých koní do funkcí jednatelů jinak nečinných a jen formálně nastrčených společností, v převzetí a dalším odevzdání přístupových údajů k internetovému bankovnictví a k datovým schránkám těchto společností, samo o sobě nenaplňovalo znaky trestného činu, avšak bylo dílčí částí široce koncipovaného jednání, které jako celek vedlo k masivnímu zkrácení daně z přidané hodnoty a naplnilo tak znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Zmíněné jednání obviněných v rámci řetězu na sebe navazujících a vzájemně podmíněných úkonů bylo nutným, nezastupitelným a nenahraditelným článkem, bez něhož by nemohlo být dosaženo zamýšleného cíle, tj. zkrácení daně z přidané hodnoty. Posuzované jednání obviněných tedy i přes svou navenek dílčí povahu evidentně bylo společným jednáním, jímž byl spáchán trestný čin. Tím překročilo meze pouhého účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

21. O spolupachatelství se jednalo i po subjektivní stránce, tj. co do úmyslu obviněných směřujícího ke spáchání trestného činu společným jednáním. Soudy u obviněných dovodily tzv. nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Jak již bylo vysvětleno, obvinění podle správného zjištění soudů věděli, že jejich jednání reálně může směřovat ke zkrácení daně z přidané hodnoty. K tomu objektivně také došlo. S vědomím obviněných ohledně porušení zájmu chráněného trestním zákonem (zájmu na řádném vyměření a zaplacení daně) je spojena také jejich vůle spočívající ve srozumění s tímto porušením chráněného zájmu. I ze subjektivního hlediska obviněných bylo jasné, že dosazení tzv. bílých koní do jinak nečinných společností spojené s tím, že obvinění od nich převzali přístupové údaje k internetovému bankovnictví a k datovým schránkám a předali tyto údaje další osobě, není samoúčelné a že slouží k tomu, aby s těmito údaji bylo jménem zmíněných společností nakládáno, a to za účelem dosažení nelegálního cíle, jímž je typicky zkrácení daně z přidané hodnoty. Pro obviněné bylo snadno seznatelné, že jejich jednání, které se samo o sobě navenek jeví jako nezávadné, je jen dílčí částí zřetězených úkonů, jejichž souhrn vede k tomuto nelegálnímu cíli. Jestliže obvinění přesto uskutečnili posuzované jednání, nelze to interpretovat jinak než jako jejich kladný vztah k tomu, že jejich jednání bude mít za následek porušení chráněného zájmu v podobě zkrácení daně, tedy jako jejich srozumění s tímto následkem.

22. K subjektivní stránce posuzovaného trestného činu je nutno dodat, že úmyslné zavinění se vyžaduje jen u právní kvalifikace podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku (zkrácení daně „ve větším rozsahu“), zatímco u právní kvalifikace podle § 240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (spáchání činu „ve velkém rozsahu“ jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby) postačí zavinění z nedbalosti, což vyplývá z ustanovení § 17 tr. zákoníku. To platí i ve vztahu k obviněnému Mgr. Petru Raškovi, který se snažil důvodnost přísnější právní kvalifikace zpochybnit namítaným nedostatkem úmyslného zavinění.

23. Spáchání trestného činu bylo koncipováno jako postupný proces věcně na sebe navazujících dílčích úkonů, mezi nimiž vyvstával určitý časový odstup. Ten pak byl i v poměru mezi podáním nepravdivých daňových přiznání a jednotlivými dílčími úkony, které předcházely. Tento odstup nemá na právní posouzení jednání jednotlivých obviněných žádný vliv, zejména nezakládá nějaký exces později jednajících osob, jak namítal obviněný R. N. To, že obviněný v době samotného jednání bezprostředně zkracujícího daň, tj. v době podání daňového přiznání, již na tomto jednání neparticipoval, nezbavuje jeho předchozí jednání spojené s instalací tzv. bílých koní do funkcí jednatelů povahy společného jednání, jímž byl trestný čin spáchán.

24. Posuzované jednání nebylo žádným nominee servisem, jak namítal obviněný Mgr. Petr Raška. Nominee servis je poskytován odborně vyškolenými osobami, které za roční poplatek vystupují jako statutární orgány společnosti, přičemž je vždy smluvně upraven tzv. nominee smlouvou pro prevenci rizika zneužití tohoto vztahu jednou ze stran. Nominee jednatel je kvalifikovaná osoba disponující mimo jiné znalostí právních předpisů, která navenek zastupuje společnost jako jednatel. Jde o důvěryhodnou osobu, která zastupuje skutečného vlastníka v orgánech společnosti, přičemž jedná výhradně se souhlasem a na základě instrukcí klienta. Principem nominee služby je dosazení odborně vyškolených osob do statutárních orgánů společností, které za roční poplatek nahradí benefičního vlastníka ve výkonu funkce. V podstatě takto je nominee servis definován v ekonomické a právní teorii a praxi (viz např. www: partnerhill.cz, alteaeurope.com, heuris.cz, conto-servis.cz, valian.cz. a další). Rozhodně není podstatou nominee servisu „pouze jméno … uvedené v obchodním rejstříku“, jak uvedl obviněný Mgr. Petr Raška v dovolání. Nominee servis je definován mimo jiné tak, že jde o smluvní vztah mezi benefičním vlastníkem a osobou dosazenou do funkce statutárního orgánu, přičemž se klade důraz na odbornou způsobilost této osoby k výkonu funkce a na to, že při výkonu funkce postupuje se souhlasem a podle instrukcí klienta. V posuzovaném případě však byli do funkcí jednatelů dosazeni tzv. bílí koně, tj. osoby rekrutující se z prostředí bezdomovců, narkomanů apod., které ke skutečnému výkonu funkce jednatele obchodní společnosti nebyly nijak kvalifikovány, které byly ochotné za malou jednorázovou peněžní odměnu nechat se zapsat do obchodního rejstříku, od kterých nebyl skutečný výkon funkce vůbec požadován a od kterých se naopak očekávalo, že nebudou v tomto směru žádnou vlastní aktivitu vyvíjet. Lze jen dodat, že u žádné z těchto osob obviněný Mgr. Petr Raška nedoložil nějaký smluvní vztah, který by obsahově korespondoval s tím, co se skutečně rozumí nominee servisem.

25. Žádné místo nemají úvahy o zániku trestní odpovědnosti, jak namítal obviněný R. N. s odkazem na účinnou lítost podle § 33 písm. a) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení trestní odpovědnost mimo jiné za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 tr. zákoníku) zaniká, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil. Škodlivým následkem posuzovaného trestného činu bylo to, že daň z přidané hodnoty nebyla vyměřena a zaplacena ve výši odpovídající zákonu. Tomuto následku obviněný R. N. nijak nezamezil a nijak ho nenapravil, protože daň zůstala nezaplacena. Splnění podmínek účinné lítosti tu nemohlo spočívat v tom, že poté, co vykonal jednání uvedené ve výroku o vině, se obviněný již nezapojil do dalších fází jednání, které pak jako celek vyústilo ve zkrácení daně.

26. Obstát nemohou ani námitky obviněného P. V., že za rozsah zkrácení daně, na kterém se jako spolupachatel podílel, byla nesprávně stanovena částka 14 051 669,49 Kč a že mohlo jít nanejvýš o částku 12 959 394 Kč. Obviněný byl uznán vinným jako spolupachatel zkrácení daně z přidané hodnoty u společnosti Targan Estate, s. r. o., na kterém se podílel v době od června 2016 do října 2016 s tím, že podle zjištění soudů v tomto období uvedená společnost zkrátila daň o 14 051 669,49 Kč (bod II výroku o vině). Námitky obviněného, že šlo o nižší částku, nemají opodstatnění proto, že obviněný při své kalkulaci vycházel jen z fiktivních faktur společnosti Viva Natura Koření, s. r. o., ačkoli společnost Targan Estate, s. r. o, v uvedeném období krátila daň i prostřednictvím fiktivních faktur společnosti ARSET projekt, s. r. o., což bylo obviněnému přičítáno z titulu spolupachatelství. Obviněný jako spolupachatel odpovídá za celý rozsah zkrácení daně společností Targan Estate, s. r. o., v rozhodném období, kdy se zapojil do trestné činnosti. Neopodstatněnost námitek obviněného proti stanovenému rozsahu zkrácení daně, který se mu přičítá ve výroku o vině, znamená, že opodstatnění nemají tyto námitky ani ve vztahu k navazujícímu výroku o náhradě škody.

27. Námitky obviněného P. V. proti výroku o trestu uplatněné v tom smyslu, že trest, který mu byl uložen, je extrémně přísný a zjevně nepřiměřený, nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., i když přiměřenost trestu jinak je záležitostí aplikace hmotného práva. Nejde však o „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Nejedná-li se o situaci, kdy výrok o trestu musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu kvůli porušení hmotného práva napadat zásadně jen prostřednictvím zvláštního hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože jak trest odnětí svobody, tak peněžitý trest mu byly uloženy jako přípustné druhy trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. V takovém případě Nejvyšší soud z podnětu namítané nepřiměřenosti do výroku o trestu nezasahuje, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to znamenalo porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, resp. porušení ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku. O ničem takovém nelze ve věci obviněného P. V. uvažovat, protože trest odnětí svobody mu byl uložen na dolní hranici zákonné trestní sazby a peněžitý trest mu byl uložen výrazně ve spodní části zákonného rozpětí.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.), který uplatnili obvinění Mgr. Petr Raška a P. V., byl v posuzované věci použitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

29. V uvedené variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněná i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Z uvedené vázanosti rovněž vyplývá, že pokud některé z uplatněných námitek nejsou dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Závěrem

30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných Mgr. Petra Rašky, R. N. a P. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

31. S ohledem na velmi výrazný časový odstup od vyhlášení napadeného usnesení, ke kterému došlo dne 21. 3. 2023, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s podanými dovoláními předložena dne 19. 6. 2025, tj. po více než dvou letech. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 8. 2025

JUDr. Josef Mazák předseda senátu