7 Tdo 569/2024-459
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2024 o dovolání obviněného A. I. G. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 1 To 112/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 9/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. I. G. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2023, č. j. 32 T 9/2023-345, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 (správně § 21 odst. 1), § 145 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci – zavíracího nože.
2. Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce podaných do výroku o vině Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 1 To 112/2023-390, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a nově obviněného uznal vinným (při v zásadě shodných skutkových zjištěních) pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku a uložil mu trest stejný jako soud prvního stupně.
3. Podle zjištění soudů se obviněný pokusu uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 4. 2. 2023 v době okolo 0:50 hodin v Ostravě – XY ve společných prostorách ubytovny – v kuchyni po požití alkoholu v průběhu rozhovoru s poškozeným J. Š., v rámci kterého začali probírat aktuálně probíhající vojenský konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, se obviněný začal s poškozeným slovně přít, přičemž válku schvaloval a obhajoval, zastával názor, že Ukrajina by měla být součástí Ruska, chválil ruského prezidenta Putina za to, že válku vede, s čímž poškozený nesouhlasil a oponoval mu, načež se jejich názorový střet vyostřil a poškozený s obviněným odmítl dále hovořit. Poté obviněný z místnosti odešel do svého pokoje pro zavírací nůž s čepelí délky 10 cm, a když se po krátké době vrátil zpět, v úmyslu napadnout poškozeného za jeho názory na probíhající válku na Ukrajině šel směrem k němu a v pravé ruce držel uvedený nůž namířený proti poškozenému. Na to poškozený reagoval tak, že se postavil a začal před obviněným couvat. Následně obviněný udělal pohyb rukou směrem do levé části hrudníku poškozeného, který dal v ten okamžik instinktivně ruce před svou hruď, přičemž obviněný jej zasáhl nožem do dlaně levé ruky. Poškozený upadl na záda na zem, obviněný dalšího útoku zanechal a odešel z místnosti pryč. Tímto jednáním obviněný poškozenému způsobil řeznou ránu na levé dlani délky 3 cm s nutností chirurgického šití a potřebnou dobou léčení v trvání 2 týdnů. V tzv. skutkové větě výroku o vině je rovněž uvedeno, že útok byl veden rukou ozbrojenou bodnořezným nástrojem proti hrudníku poškozeného, což je mechanismus, který je reálně způsobilý ke vzniku vážných zranění, a to především bodných poranění nitrohrudních orgánů a cév či průniku vzduchu do pohrudniční dutiny (pneumothorax), což jsou poranění, která poškozeného mohla přímo ohrožovat na životě a ze soudně lékařského hlediska naplňují podmínky poškození důležitého orgánu, čehož si byl obviněný vědom, a jen náhodou a nezávisle na jeho vůli s ohledem na sebeobranu poškozeného k takovému následku nedošlo.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), m) tr. ř. Uvedl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť v době mezi zahájením trestního stíhání a vzetím do vazby nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli důvody pro správnou kvalifikaci skutku byly dány už od začátku trestního stíhání. Postup, kdy skutek byl nejprve kvalifikován podle § 146 tr. zákoníku, nepovažuje obviněný za správný, neboť bylo od počátku zřejmé, že musí být kvalifikován podle § 145 tr.
zákoníku. Obviněný je toho názoru, že je namístě vyhodnotit úkony provedené bez obhájce v době, kdy byl skutek chybně kvalifikován, jako procesně nepoužitelné. V daném případě došlo k provedení dvou výslechů obviněného bez obhájce. Protokoly o nich byly následně provedeny v hlavním líčení a vyhodnoceny v rámci hodnocení důkazů. Vadu spočívající v absenci obhájce tak nalézací soud neodstranil. Názor, že útok nožem na hrudník poškozeného, který je zastaven instinktivním nastavením ruky, je třeba kvalifikovat jako pokus těžkého ublížení na zdraví až po vyžádání znaleckého posudku, považuje obviněný za zcela nesprávný.
Podle obviněného se jedná o banální otázku, na jejíž vyřešení policejní orgán nepotřebuje znalecký posudek. Již před zahájením trestního stíhání byl podle obviněného skutkový stav ustálen natolik, že byly dány podmínky pro trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, a tedy vyvstala nutnost ustanovení obhájce. K tomu však došlo až v souvislosti se vzetím obviněného do vazby, přičemž důkazy touto vadou zatížené byly provedeny v hlavním líčení. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání upozornila, že ze strany odvolacího soudu nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného, tudíž nemůže být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Pokud jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., nesouhlasila s tvrzením, že již v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného muselo být zřejmé, že útokem, který proti poškozenému vedl, mu mohl způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr.
zákoníku. V podobných případech je podle státní zástupkyně zpravidla nutné vyčkat na závěry znalce. Policejní orgán sice již na počátku trestního řízení zvažoval, že by ve věci mohlo jít o podezření ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tuto právní kvalifikaci uvedl v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 4. 2. 2023. V usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného z téhož dne je však již skutek právně kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr.
zákoníku. Z dostupného spisového materiálu důvod této změny nevyplývá. Policejní orgán měl v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání k dispozici pouze podání vysvětlení poškozeného, který mj. uváděl, že čepel nože měla asi 7 až 10 cm, a předmětný nůž k dispozici neměl. Obviněný přitom poškozenému reálně způsobil pouze řeznou ránu na levé dlani v délce cca 3 cm. Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že k závěru o tom, že obviněný mohl poškozenému svým útokem způsobit mnohem závažnější zranění důležitých orgánů, není třeba zvláštních odborných znalostí, měl však při vyslovení tohoto závěru již k dispozici všechny provedené důkazy.
Z dostupného spisového materiálu podle státní zástupkyně nelze učinit jednoznačný závěr, že by policejní orgán účelově užil pro obviněného příznivější právní kvalifikaci, aby ve věci nenastal důvod nutné obhajoby. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný po ustanovení obhájce či po změně právní kvalifikace, na niž byl upozorněn dne 12. 5. 2023, žádal v rámci přípravného řízení o další výslech za účasti obhájce. Pro případ, že by byl přijat závěr, že policejní orgán pochybil, pokud skutek, pro který zahájil trestní stíhání obviněného, nekvalifikoval jako zločin těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, státní zástupkyně upozornila, že v rámci dvou výslechů po zahájení trestního stíhání bez obhájce obviněný popřel, že by na poškozeného zaútočil nožem, že by jakýkoli nůž měl a že by došlo ke zranění poškozeného.
Až při svém výslechu v hlavním líčení za účasti obhájce uvedl, že byl v kuchyňce s poškozeným, držel v ruce nůž, protože měl z poškozeného strach, a že poškozený na ten nůž narazil. V hlavním líčení dne 4. 10. 2023 sice obviněnému byly podle § 207 odst. 2 tr. ř. přečteny obě jeho výpovědi z přípravného řízení, avšak obviněný ani jeho obhájce proti tomuto postupu soudu neuplatnili žádné námitky. Obviněného ze spáchání trestného činu usvědčily výpovědi poškozeného a svědkyně M.
Z. Rozpory ve výpovědích obviněného učiněných v přípravném řízení a v hlavním líčení nalézací soud i odvolací soud sice částečně odůvodnily nevěrohodnost jeho obhajoby, nicméně z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá, že neuvěřily výpovědi obviněného učiněné v průběhu hlavního líčení s ohledem na její vnitřní rozporuplnost a nelogičnost a nikoli s ohledem na obsah jeho předchozích výpovědí. Pokud by byl přijat závěr, že skutek obviněného měl být již v usnesení o zahájení trestního stíhání kvalifikován tak, že by byl dán důvod nutné obhajoby, pak zásah do práva na obhajobu neměl podle státní zástupkyně faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí. K tomu státní zástupkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 11 Tdo 1061/2006, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 2194/18. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř.
7. Obviněný v dovolání označil ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), m) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolací námitky obviněného lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podřadit.
8. K otázce absence obhájce v případech nutné obhajoby je třeba v obecné rovině zdůraznit, že pokud zjištěné okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu, v řízení, o němž je s ohledem na trestní sazbu nutná obhajoba, je nepřípustné, aby ustanovení o nutné obhajobě byla obcházena (lhostejno, zda účelově nebo omylem) tím, že je zahájeno a vedeno trestní stíhání pro mírněji trestný čin, u něhož nutná obhajoba není dána. Jestliže v době, kdy obviněný měl mít a neměl obhájce, byly prováděny úkony trestního řízení, je nutno se zabývat otázkou procesní použitelnosti z toho vzešlých důkazů a důsledku takové situace pro meritorní rozhodnutí soudu.
9. V posuzovaném případě lze souhlasit s dovolatelem, že prověřováním zjištěné skutečnosti nasvědčovaly již v době zahájení trestního stíhání tomu, že byl spáchán přinejmenším pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, u něhož je dána nutná obhajoba podle § 36 odst. 3 tr. ř. Takto byl ostatně čin kvalifikován v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 4. 2. 2023 i při výslechu podezřelého z téhož dne. Stejného dne pak bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kde byl skutek obviněného kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, u něhož nutná obhajoba dána není. Z odůvodnění usnesení je přitom zřejmé, že policejní orgán zde vycházel ze skutečností zjištěných především z výslechu poškozeného, a to že obviněný s nožem s délkou čepele 7 až 10 cm v ruce namířeným proti ustupujícímu poškozenému vedl nožem úder bodnutím na hrudník poškozeného do oblasti srdce. Díky tomu, že poškozený dal instinktivně ruce před svou hruď, byla zasažena pouze jeho ruka. K intenzitě úderu poškozený uvedl, že kdyby v době útoku neustupoval (a tím nezmírnil sílu útoku), prošel by nůž skrz jeho dlaň. Z usnesení o zahájení trestního stíhání nelze zjistit, proč byla původně (a odůvodněně) použitá právní kvalifikace zmírněna. Za této situace byly provedeny dva výslechy obviněného ve dnech 4. 2. 23023 a 6. 2. 2023 (při vazebním zasedání) bez účasti obhájce a aniž by byl obviněný poučen o nutné obhajobě. Protokoly o těchto výpovědích byly přečteny v hlavním líčení podle § 207 odst. 2 tr. ř.
10. Z hlediska ryze formálního tedy lze konstatovat, že došlo k porušení procesních pravidel, když nebyly dány podmínky pro čtení protokolu o výslechu obviněného z přípravného řízení podle § 207 odst. 2 tr. ř., neboť obviněný měl mít již od počátku přípravného řízení obhájce, avšak z důvodu chybné právní kvalifikace skutku jej neměl. Materiálně je však třeba danou otázku posuzovat tak, že čtení protokolů o dřívější výpovědi obviněného nemělo žádný vliv na další průběh řízení a důkazní situaci jakýmkoli podstatnějším způsobem neovlivnilo. Obviněný byl znovu vyslechnut v hlavním líčení za účasti obhájce a zatímco v přípravném řízení čin zcela popíral, v hlavním líčení již připustil, že přišel do kuchyňky s otevřeným nožem a že poškozenému bylo způsobeno zranění. Z důvodu čtení protokolů o výsleších obviněného z přípravného řízení podle § 207 odst. 2 tr. ř. tudíž nedošlo ke zkrácení práv obhajoby takovým způsobem, aby to z hlediska řízení jako celku představovalo porušení ústavních práv obviněného na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství lze uzavřít, že formálně vzniklý zásah do práva na obhajobu neměl faktický vliv na vydání meritorního rozhodnutí. Dovolatel ostatně ani neuvádí, v jakém směru mohlo vést přečtení protokolů o výpovědi obviněného z přípravného řízení k jiným skutkovým závěrům, když je zřejmé, že na základě výpovědi obviněného skutková zjištění učiněna nebyla. Výrok o vině obviněného se neopírá o důkazy provedené v době, kdy obviněný neměl obhájce, ač ho mít měl. Nejvyšší soud proto neshledal důvody k zásahu do pravomocného soudního rozhodnutí v řízení o dovolání.
11. V této souvislosti je namístě připomenout závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 2194/18, kde Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Samostatnou otázkou zůstává namítané zkrácení práv obhajoby v důsledku vadné právní kvalifikace spáchaného skutku v přípravném řízení, kdy stěžovateli nebyl ustanoven obhájce, byť fakticky vyvstal důvod nutné obhajoby. Z hlediska ústavněprávního … je potřeba připomenout, že je nutno nazírat na trestní řízení jako na jeden celek, kdy těžištěm celého trestního řízení je hlavní líčení v soudní fázi řízení, kde vyvstává obviněnému prostor pro uplatnění práv v celé jejich šíři. Tato fáze řízení má ve své podstatě i do jisté míry funkci reparační ve vztahu k přípravnému řízení, neboť dojde-li v přípravném řízení k porušení zákonných ustanovení, může v určitých případech dojít k jejich nápravě právě v řízení před soudem (např. k opakovanému výslechu svědka již při plném dodržení práv obviněného). Zároveň je však nutno dodat, že dojde-li v řízení k jistému vývoji a ke změně právní kvalifikace v pozdější fázi řízení, nelze automaticky celé dosavadní řízení vnímat en bloc jako závadné.“
12. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
13. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Jak správně upozornila státní zástupkyně, odvolací soud v posuzovaném případě nerozhodl o odmítnutí ani zamítnutí odvolání obviněného, ale naopak na jeho podkladě rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak nemohl být naplněn.
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu