7 Tdo 572/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. května 2008 v Brně v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného J. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 14 To 219/2007, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T
105/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 1 T
105/2007, byl obviněný J. Č. spolu s obviněným M. C. uznán vinným trestným
činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle
§ 9 odst. 2 tr. zák. Pokud jde o obviněného J. Č. byl odsouzen podle § 234
odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyři roky nepodmíněně. Podle
§ 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na
náhradu škody.
Obvinění spáchali trestný čin tím, že v době od 23:45 hodin dne 17. 3. 2007 do
01:10 hodin dne 18. 3. 2007 v H. B. nejprve J. Č. pod záminkou vrácení půjčky
ve výši 200,- Kč, které si zapůjčil na diskotéce M. od T. N., vylákal
jmenovaného a jeho bratra M. N. k domu v ulici 5. k., kde jim tam přítomný M.
C. přikázal, aby šli dovnitř k němu do bytu, kde každého z nich nejprve udeřil
pěstí do obličeje, načež jim J. Č. přikázal, aby vyndali všechny věci z kapes
na stůl, což jmenovaní z obavy z dalšího fyzického napadení učinili a na stůl
vyndali mobilní telefon zn. Nokia 110 včetně SIM karty v hodnotě 650,- Kč,
mobilní telefon zn. Siemens A 55 včetně SIM karty v hodnotě 600,- Kč, finanční
hotovost ve výši 444,- Kč, balíček žvýkaček ORBIT a zapalovač v hodnotě 10,-
Kč, načež J. Č. sáhl T. N. do kapsy, aby si ověřil, zda vyndal úplně vše, a
poté v úmyslu zmocnit se těchto věcí jim oznámil, že si o tyto věci zahrají
karty, s čímž bratři N. nesouhlasili, což T. N. J. Č. sdělil, avšak v té chvíli
ho znovu udeřil M. C. pěstí do obličeje se slovy, že není doma, aby si říkal co
chce, v důsledku čehož jmenovanému začala téci z nosu krev a ze strachu z
dalšího fyzického napadení T. a M. N. přistoupili na hraní hry „prší“ s J. Č.,
před kterou J. Č. úmyslně připravil bez rozmíchávání karty tak, aby vyhrál, což
se následně také stalo a J. Č. si poté takto „vyhrané“ shora uvedené věci
bratří N. přisvojil, když z těchto dal okamžitě 200,- Kč M. C. na nákup cigaret
a o další věci se pak společně rozdělili; následně J. Č. využil strachu bratří
N. z dalšího fyzického napadení a vyzval je k pokračování v karetních hrách,
kdy tito s ním z obav hráli hru tzv. „kupky“, a na otázku J. Č., o co budou
hrát nyní, T. N. ze strachu sdělil, že o jejich televizor v hodnotě 1.000,- Kč,
který mají doma, přičemž vlivem manipulace J. Č. s kartami opět prohráli, kdy
následně je J. Č. vyzval, aby s ním jeli do místa svého bydliště pro svůj
prohraný televizor, načež bratři N. poté, co vyšli z domu, utekli celou událost
oznámit na Obvodní oddělení Policie ČR v Havlíčkově Brodě a tímto jednáním J.
Č. a M. C. vznikla bratrům N. škoda na vydaných věcech v celkové výši 1.704,-
Kč, a dále u M. N. došlo ke zranění nosu.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění a státní zástupce ve
prospěch obviněného J. Č. pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 14 To
219/2007, z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného J. Č. rozsudek
podle § 258 odst. 1 písm. d), e), 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu
týkajícím se obviněného J. Č. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
J. Č. za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině
v napadeném rozsudku nezměněn, a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1
písm. a), d), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle
§ 8 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.
a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.,
jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad
Kněžnou ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 2 T 104/2006, odsoudil podle § 234 odst. 1
tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon
trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák.
byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel na dobu tří let. Zároveň byl zrušen celý výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 2 T
104/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odvolání obviněného M. C. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. V ostatních
výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
řádně a včas dovolání s tím, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný poukázal na skutečnost, že oba
poškození s ním šli přes město do místa jeho bydliště naprosto dobrovolně a
nikdo je k ničemu nenutil, když si poškození mysleli, že mohou získat peníze
při karetních hrách a spoléhali na to, že jsou dva a mají tak větší šanci na
výhru. To, že celou věc nahlásili na policii, učinili proto, že prohráli a
nechtěli obviněnému zaplatit. Za každou cenu si chtěli vynutit vrácení peněz a
proto souhlasili s tím, že půjdou do bytu obviněného a souhlasili s hraním
karet, což si dohodli cestou a obviněný je k ničemu nenutil. Obviněný také
uvedl, že s chováním obviněného C. nemá nic společného, on jen hrál s
poškozenými karty a oni mu do zástavy nabízeli mobilní telefony a nakonec i
televizi. Skutečnost, že šli s obviněným hrát dobrovolně karty potvrdili
poškození i před soudem prvního stupně, kdy uvedli, že šli s obviněným Č.
dobrovolně a nikdo je nenutil. Obviněný navíc poukázal na to, že opakovaně
navrhoval doplnit dokazování znaleckým posudkem na oba bratry N., aby se
ověřila věrohodnost jejich výpovědí, což bylo ze strany obou soudů zamítnuto.
Obviněný je přesvědčen, že výpovědi, které poškození učinili před soudem
prvního stupně, nebyly shodné a soudy se touto rozporností výpovědí údajně
vůbec nezabývaly.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedla, že lze mít za to, že obviněný podal dovolání z důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoli ho řádně neoznačil. Svými námitkami, že
soud nesprávně hodnotil důkazy a že dostatečně nepřihlédl k důkazům podporující
jeho obhajobu, však dovolací důvod sloužící k nápravě právních vad rozhodnutí
nenaplnil. Státní zástupkyně uvedla, že s poukazem na uvedený dovolací důvod
není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené
rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze
z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto
hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Č.
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání neoznačil žádný z dovolacích
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o který se dovolání opírá.
Posoudil však dovolání podle obsahu a shledal, že obviněný uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. („… rozhodnutí krajského soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“.).
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli
proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů
provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Je nutné podotknout, že obsah jeho
dovolání je v podstatě shodný s odvoláním (č. l. 175 tr. spisu), tyto námitky
byly podstatou celé obhajoby obviněného, soudy obou stupňů se jimi zabývaly a
vypořádaly se s nimi.
Obviněný svými námitkami, že poškození s ním šli do místa jeho bydliště
dobrovolně, že je k ničemu nenutil, že souhlasili s tím, že budou s obviněným
hrát karty, na čemž se cestou dohodli, že sami nabízeli do zástavy uvedené
věci, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i
se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Opakovaně nabízí svoji verzi
průběhu skutkového děje, přes řádné zdůvodnění soudů obou stupňů i nadále
setrvává na své verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění
učiněná soudy obou stupňů. Za námitky skutkového charakteru je nutno také
posoudit výhrady, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědí
poškozených a poukazuje na údajný rozpor mezi nimi. Námitkou neprovedení
navrhovaného důkazu znaleckým posudkem pak v podstatě namítá úplnost
provedeného dokazování. Podstatou těchto dovolacích námitek je tak snaha
obviněného zvrátit skutkové zjištění soudu prvního stupně. Dovolací soud ale
při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových
zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z
konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně
právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale
správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového
stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v
důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito
námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení
svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na
takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně
právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Pokud obviněný namítá, že s chováním spoluobviněného M. C. nemá nic společného,
je třeba uvést, že oba obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §
9 odst. 2 tr. zák. I když existenci spolupachatelství obviněný výslovně
nenamítá, není k jeho naplnění třeba, aby se spolupachatelé zúčastnili na
trestné činnosti stejnou měrou a stačí i jen částečné přispění vedené stejným
úmyslem. Spolupachatelem loupeže je pak i osoba, která se za této situace přímo
násilí vůči poškozenému nedopouští.
Nejvyšší soud přitom neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním
posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání
odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo
dovolání obviněného J. Č. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš