Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 5. 2016 o dovolání
obviněného R. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2015,
sp. zn. 4 To 7/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
1 T 8/2014 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. D.
odmítá.
Obviněný R. D. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 4 To 7/2015, jímž bylo v
bodě III podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 1 T 8/2014. Tímto usnesením Vrchního
soudu v Olomouci bylo rozhodnuto také o odvolání státní zástupkyně podaném
ohledně obviněného R. D. Obviněný R. D. se s odkazem na důvod dovolání uvedený
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho
zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 265e odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání podává u soudu, který
rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti
kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí
doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od
toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
O zákonné lhůtě k podání dovolání byl obviněný poučen v usnesení
Vrchního soudu v Olomouci.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo dne 5. 3. 2015 doručeno obhájci
obviněného do datové schránky obhájce. Obviněnému bylo usnesení doručováno
poštou jako zásilka určená do vlastních rukou nejprve na adresu K., M. n.,
kterou obviněný uvedl jako adresu pro účely doručování (č. l. 127 spisu). Na
této adrese však obviněný nebyl zastižen a proto poštovní doručovatelka dne 6.
3. 2015 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si ji
vyzvedl. To obviněný neučinil, a protože zásilku nebylo možné vhodit do domovní
nebo jiné schránky užívané obviněným, zásilka byla dne 17. 3. 2015 vrácena
soudu. Následně byla zásilka obviněnému zaslána znovu, a to na adresu K., ul.
S. Č., o které obviněný dne 12. 2. 2015 uvedl, že se tam zdržuje (č. l. 383
spisu), avšak ani na této adrese nebyl zastižen, a proto poštovní doručovatelka
dne 23. 3. 2015 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si
ji vyzvedl. Obviněný si zásilku nevyzvedl, a protože ji nebylo možné vhodit do
domovní nebo jiné schránky užívané obviněným, poštovní doručovatelka ji dne 3.
4. 2015 vrátila soudu. Poté, co byl obviněný dne 1. 4. 2016 policií dodán do
výkonu trestu odnětí svobody, mu soud nakonec zaslal rozsudek do věznice, kde
ho obviněný převzal dne 11. 4. 2016. Pokud by se mělo sdělení obviněného ze dne
12. 2. 2015 považovat za změnu adresy určené pro účely doručování, pak by
poslední den desetidenní úložné lhůty počítané od 23. 3. 2015 připadl na
čtvrtek dne 2. 4. 2015. V takovém případě nastala dne 2. 4. 2015 fikce
doručení. Jestliže by touto adresou byla původní adresa určená pro účely
doručování, pak by poslední den desetidenní úložné lhůty počítané od 6. 3. 2015
připadl již na pondělí dne 16. 3. 2015.
Podle § 64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba
doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným
způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
Podle § 64 odst. 3 písm. c) tr. ř. se písemnost ukládá u pošty,
jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.
Podle § 64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti
dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se
adresát o uložení nedověděl, ačkoli uvedenou adresu označil pro účely
doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do
domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození
písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí
odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
Se zřetelem k citovaným ustanovením je třeba za den doručení napadeného
usnesení obviněnému R. D. považovat nejpozději den 2. 4. 2015. Vzhledem k tomu,
že obhájci obviněného bylo napadené usnesení doručeno dne 5. 3. 2015, je nutno
den 2. 4. 2015 považovat za den určující počátek lhůty k podání dovolání. Konec
této lhůty počítané podle § 60 odst. 2 tr. ř. pak připadl na úterý dne 2. 6.
2015.
Obviněný podal dovolání tak, že z datové schránky obhájce bylo dodáno
do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 16. 6. 2015 (k odeslání i dodání
došlo ve stejný čas 14:58:32 hodin). Z toho jasně vyplývá, že dovolání bylo
podáno po uplynutí lhůty, tedy opožděně.
Na tomto závěru nemůže nic změnit to, že obviněnému se napadené
usnesení fakticky dostalo do dispozice dne 11. 4. 2016 tím, že mu Krajský soud
v Brně znovu zaslal jeho opis. Zaslání opisu napadeného usnesení tu nebylo
aktem, který by měl právní účinky doručení, neboť ty nastaly již před tím, a to
vznikem fikce doručení nejpozději dne 2. 4. 2015. Dodatečné zaslání napadeného
usnesení obviněnému nemělo žádný vliv na počátek a tím pádem ani na konec lhůty
k podání dovolání (k tomu viz č. 54/2005 Sb. rozh. tr.). Vznik fikce doručení
podle § 64 odst. 4 tr. ř. nebyl v posuzované věci vyloučen žádnou z okolností
uvedených v § 64 odst. 5 písm. a), b) tr. ř.
Dikci „doručení, které bylo provedeno nejpozději“, jak je uvedena v §
265e odst. 2 tr. ř., je nutno vykládat tak, že jde o výsledek srovnání data,
kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému, s datem, kdy bylo doručeno obhájci,
příp. s datem, kdy bylo doručeno zákonnému zástupci. Bylo-li některému z nich
rozhodnutí doručeno opakovaně (včetně fikce doručení), pak platí, že mu bylo
doručeno časově prvním doručením (včetně fikce doručení), a k dalšímu doručení
se z hlediska ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. nepřihlíží.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné dodat, že ze spisu není
patrno, zda bylo na úřední desce vyvěšeno sdělení o vrácení zásilky, která
obsahovala opis napadeného usnesení a která byla doručována do vlastních rukou
obviněného R. D. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že to nemá vliv na vznik fikce
doručení ani na její účinek spočívající v určení počátku a tím pádem i konce
lhůty k podání dovolání.
Vznik a účinky fikce doručení jsou v ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř.
konstruovány tak, že nastupují již samotným marným uplynutím desetidenní úložné
lhůty a nejsou zpětně ovlivňovány žádnými dalšími úkony. Pokud citované
ustanovení upravuje postup po vzniku fikce doručení, jde o úkony, na které není
nijak vázána možnost k fikci doručení přihlížet. Účelem vhození zásilky do
domovní nebo jiné adresátem užívané schránky je posílit pravděpodobnost, že
písemnost, která je ve formálně právním smyslu doručena, se do dispozice
adresáta dostane také fakticky. Účelem sdělení o vrácení zásilky odesílateli,
které se vyvěsí na úřední desce, je posílit pravděpodobnost, že adresát se doví
o tom, že mu byla písemnost doručována, a tím i pravděpodobnost toho, že
písemnost se dostane do jeho faktické dispozice poté, co se stala doručenou ve
formálně právním smyslu.
Podstatné je, že bez ohledu na další postup po vzniku fikce doručení
uplynula dnem 2. 6. 2015 lhůta, v níž obviněný R. D. mohl podat dovolání včas.
Dovolání, které obviněný podal dne 16. 6. 2015, není pokladem k tomu, aby se
Nejvyšší soud věcí dále zabýval.
Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání obviněného R. D. podle §
265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
Vzhledem výraznému časovému odstupu od doby, kdy bylo vyhlášeno
napadené usnesení (24. 2. 2015) a kdy bylo podáno dovolání (16. 6. 2015),
považuje Nejvyšší soud za nezbytné konstatovat, že věc mu byla předložena dne
22. 4. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu