7 Tdo 583/2025-12279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2025 o dovolání obviněného J. Š. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 3 To 74/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 15/2016 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2022, č. j. 3 T 15/2016-9918, byl obviněný J. Š. uznán vinným (spolu s dalšími obviněnými) pod body 1-4 zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod body 1-3 i podle § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč, trest propadnutí náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu činnosti (ve výroku blíže specifikovaný) na dobu deseti let. K odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 3 To 36/2022-10414, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil mj. ve výroku o trestu ohledně obviněného J. Š. a uložil mu (při nezměněném výroku o vině) trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, dále opět peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč, trest propadnutí náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu činnosti na dobu šesti let.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 3 T 15/2016, bylo podle § 230 odst. 2, 3 tr. ř. vyhrazeno veřejnému zasedání uložení ochranného opatření ohledně finančních prostředků (na účtech a v hotovosti), vozidel, nemovitostí, směnek, razítek a diářů, týkajících se tohoto případu.
3. Následně Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 3 T 15/2016-11913, výrokem I. podle § 79f odst. 1 tr. ř. o zrušení zajištění věcí ve výroku specifikovaných, výrokem II. podle § 102 tr. zákoníku o zabrání peněžních prostředků z účtu obviněného ve výši 475 974,19 Kč, výrokem III. podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o zabrání vozidla Škoda Praktik, vozidla Volkswagen Transporter, motocyklu Harley-Davidson, vozidla Subaru Impreza (vlastnictví obviněného) a finanční hotovosti ve výši 476 400 Kč, odňaté při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 29. 6. 2011, na adrese XY XY, Praha XY, výrokem IV. podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o zabrání vozidla ve vlastnictví V. H. a motocyklu a tří pozemků ve vlastnictví P. Š., výroky V.-IX. a XI.-XII. podle § 80 odst. 1 tr. ř. o vrácení věcí, výrokem X. podle § 81 odst. 3 tr. ř. o zničení věcí, výrokem XIII. podle § 79f odst. 2 tr. ř. o zamítnutí žádosti V. H. na vrácení vozidla a výrokem XIV. o zamítnutí návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze na zabrání pohledávky.
4. Proti tomuto usnesení podali stížnost obviněný (do výroků II.-IV.) a zúčastněné osoby P. Š. a V. H. Vrchní soud v Praze o těchto stížnostech rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 3 To 74/2024-12027, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil ve výrocích I. až IV. a XIII., a znovu rozhodl. Výrokem I. podle § 79f odst. 1 tr. ř. zrušil zajištění věcí ve výroku specifikovaných, výrokem II. podle § 79f odst. 1, 2 tr. ř. zrušil zajištění vozidla Škoda Octavia majitele V. H. Výrokem III. rozhodl podle § 102 tr. zákoníku o zabrání peněžních prostředků z účtu obviněného ve výši 475 974,19 Kč, vozidla Škoda Praktik, vozidla Volkswagen Transporter, motocyklu Harley-Davidson a vozidla Subaru Impreza, přičemž všechny věci v tomto výroku specifikované byly majetkem obviněného a byly zajištěny jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti usnesením policejního orgánu ze dne 19. 8. 2014, č. j. OKFK-262/TČ-2011-251201. Výrokem IV. bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o zabrání tří pozemků, jejichž majitelkou byla P. Š., a výrokem XIII. podle § 80 odst. 1 tr. ř. o vrácení finanční hotovosti ve výši 476 400 Kč M. P. Jinak zůstalo usnesení soudu prvního stupně beze změn.
5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výroky III. a IV. tohoto usnesení napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítl, že ochranné opatření bylo uloženo v rozsahu, který neodpovídá zásadě přiměřenosti stanovené v § 96 odst. 2 tr. zákoníku. Zdůraznil, že uložený majetkový trest, ochranné opatření a případně možnost uspokojení nároku na náhradu škody si nesmí konkurovat do té míry, že realizací jednoho je zmařen účel druhého. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2022, č. j. 3 T 15/2016-9918, byl odsouzen k citelnému trestu odnětí svobody a byly mu uloženy i majetkové sankce. V důsledku rozhodnutí o zabrání věcí z majetku obviněného a jeho bývalé manželky P. Š., kterým jim byl veškerý majetek odebrán, není dovolatel schopen zaplatit peněžitý trest ve výši 3 000 000 Kč a hrozí mu jeho přeměna v trest odnětí svobody. Uložení těchto ochranných opatření tak maří výkon majetkového trestu a nepochybně způsobují újmu větší, než je nezbytné k dosažení jejich účelu. V důsledku toho, že soudy rozhodující o ochranných opatřeních nereflektovaly svá předchozí rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o vině a trestu obviněného, došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
6. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ve výrocích III. a IV., jakož i další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření podle § 102 tr. zákoníku byly splněny. Pokud dovolatel namítl porušení zásady přiměřenosti, konkrétně ustanovení § 96 odst. 2 tr. zákoníku, uložením ochranného opatření podle § 102 tr. zákoníku v podobě zabrání náhradní hodnoty za spotřebovaný výnos z trestné činnosti ve výši 165 988 420,90 Kč nemohla být ani v kombinaci s již dříve uloženým peněžitým trestem v celkové výměře 3 000 000 Kč a s trestem propadnutí náhradní hodnoty ve výši 125 000 Kč tato zásada porušena. Uložení předmětného ochranného opatření umožňovala i povaha a závažnost spáchaného činu i osoba obviněného a jeho poměry (§ 96 odst. 1 tr. zákoníku). Jde-li o námitky, které se týkaly údajné nedobytnosti uloženého peněžitého trestu, tyto se míjejí s uplatněným důvodem dovolání. Výrok IV. (tj. zabrání věci ve vlastnictví bývalé manželky obviněného P. Š.) není obviněný oprávněn napadnout dovoláním, jelikož se ho přímo nedotýká. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je z části přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., a z části bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř.
9. Dovolání v té části, ve které dovolatel namítal nedobytnost uloženého peněžitého trestu ve výši 3 000 000 Kč, není přípustné. Usnesením, které bylo napadeno dovoláním (ani rozhodnutím, jež napadenému usnesení předcházelo), nebylo o trestu obviněného rozhodováno (viz § 265a tr. ř.). Uložení peněžitého trestu proto není možné dovolacím soudem přezkoumávat, jelikož to bylo předmětem zcela jiného rozhodnutí.
10. Jen nad rámec shora uvedeného lze dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů, jež byla předmětem nynějšího přezkumu, je patrné, že svá předchozí rozhodnutí reflektovaly a také z nich při svém rozhodování vycházely. Zmiňované trestní sankce uložené vedle sebe (tj. peněžitý trest a následně uložená ochranná opatření) nepředstavují porušení práva obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
11. Stejně tak nebylo možné přezkoumat výrok IV. napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, jelikož dovolatel nebyl oprávněnou osobou, která by mohla proti tomuto výroku podat dovolání [viz § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Tento výrok se týkal zabrání věcí ve vlastnictví P. Š., jež v tomto řízení vystupovala jako osoba zúčastněná, nikoli věcí ve vlastnictví obviněného J. Š.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
13. Trestní zákoník stanoví hmotněprávní podmínky pro uložení ochranného opatření – zabrání náhradní hodnoty v § 102 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení může soud uložit zabrání náhradní hodnoty tomu, komu by mohla být zabrána věc podle § 101 odst. 1 nebo 2, avšak ten ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 5, popřípadě zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2, a to až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, jejíž zabrání mohl soud uložit, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Ochranné opatření podle § 96 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. Podle § 96 odst. 2 tr. zákoníku újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.
14. Dovolatel uplatněnému dovolacímu důvodu správně podřadil výhradu týkající se porušení ustanovení § 96 tr. zákoníku. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Ustanovení § 96 tr. zákoníku obsahuje zásadu přiměřenosti ochranných opatření a v obecné rovině vymezuje některé případy, kdy uložení ochranného opatření není možné (odst. 1), jakož i míru újmy, která může být uložením ochranného opatření způsobena (odst. 2). Jinými slovy ustanovení § 96 odst. 2 zákon vyjadřuje požadavek proporcionality mezi újmou způsobenou uloženým či vykonávaným ochranným opatřením a účelem ochranného opatření.
15. Účelem ochranných opatření je individuální (speciální) prevence, ovšem z hlavních komponentů individuálně preventivního působení tu má působit jen náprava a zajištění (zneškodnění), nikoli odstrašení. Ochranná opatření ani nemají působit generálně preventivně. V případě majetkových ochranných opatření tak je účelem jen náprava stavu, popřípadě zajištění (zneškodnění), šlo-li by o zabrání nástroje trestné činnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 5 Tdo 454/2024). Zabrání náhradní hodnoty tak má v tomto případě sloužit výlučně účelu v podobě nápravy pokřivených právních vztahů. Témuž účelu by mohl teoreticky sloužit i výrok o náhradě škody, tímto výrokem však nebylo v této věci rozhodováno (viz předchozí rozsudky Městského a Vrchního soudu v Praze, které rozhodovaly o vině a trestu všech obviněných).
16. Soudy bylo zjištěno, že obviněný J. Š. (spolu s ostatními obviněnými) získal v důsledku trestné činnosti (zkrácení daně) výnos v rozsahu 165 988 420,90 Kč, přičemž tato částka odpovídala i výši způsobené škody. Dovolateli bylo uloženo ochranné opatření podle § 102 tr. zákoníku v podobě zabrání náhradní hodnoty, jelikož před zabráním výše uvedeného výnosu z trestné činnosti došlo k jeho spotřebování. Tato náhradní hodnota mohla být stanovena až do výše odpovídající tomuto výnosu z trestné činnosti, tj. do částky 165 988 420,90 Kč. Obsahem uloženého ochranného opatření, jež se týkalo dovolatele (výrok III. usnesení stížnostního soudu), bylo zabrání peněžních prostředků na účtu obviněného ve výši 475 974,19 Kč a čtyř motorových vozidel, jejichž hodnota byla znaleckým zkoumáním stanovena na částku 920 549 Kč. Z výše uvedeného je zřejmý zjevný nepoměr mezi výnosem, který obviněný z trestné činnosti měl, a celkovou částkou, která byla jakožto náhradní hodnota zabrána, nicméně tato disbalance byla jednoznačně ve prospěch obviněného, nikoli naopak, jak se snažil v dovolání J. Š. namítat. Pokud na takovém rozhodnutí někdo „tratil“, byl to naopak stát, jenž se (ve srovnání s výší výnosu z trestné činnosti) v konečném důsledku domohl jen nepatrné satisfakce za způsobenou škodu (dovolací soud znovu připomíná, že v této věci nebyla žádnému z obviněných uložena povinnost k náhradě škody státu, ta byla kompenzována pouze uloženými majetkovými tresty a ochranným opatřeními). Nelze proto s úspěchem tvrdit, že újma dovolatele vzniklá v důsledku uloženého ochranného opatření byla ve vztahu k účelu tohoto opatření ve zjevně nepřiměřeném rozsahu. Zmiňovaná zásada vyjádřená v § 96 odst. 2 tr. zákoníku nebyla porušena, jak správně konstatoval Vrchní soud v Praze v odst. 46 odůvodnění svého usnesení.
17. Nejvyšší soud uzavírá, že byla splněna dovolatelem namítaná kritéria přiměřenosti ochranných opatření stanovená v § 96 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
18. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu