7 Tdo 595/2015-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 6. 2015 o dovolání obviněného P. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 50 To 368/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 65/2014 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.
Obviněný P. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 50 To 368/2014, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného a o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 2 T 65/2014. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl jednak odsuzující část rozsudku Krajského soudu v Plzni, tj. výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu učiněné z podnětu odvolání státního zástupce, jednak výrok, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Námitky obviněného byly založeny na jeho tvrzení, že není osobou totožnou s pachatelem jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že nejde o nějaké „další odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Žádný z těchto důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Je vyloučeno podat dovolání z jiného důvodu, než který je výslovně uveden v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí
jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „jiné … hmotně právní“ posouzení). Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Klatovech, která až na méně podstatné upřesnění převzal Krajský soud v Plzni do napadeného rozsudku, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 2. 2014 kolem 16,00 hodin v K. řídil osobní automobil zn. Audi A7 registrační značky ....., přestože mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Klatovech ze dne 30. 10. 2013, které nebylo právní moci dne 23. 12. 2013, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na šest měsíců.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na polemice se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu, a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, na podkladě kterých k uvedenému zjištění došly. Námitky obviněného byly jen dalším pokračováním jeho obhajoby z původního řízení, tj. obhajoby založené na tvrzení, že vozidlo neřídil a že ve vozidle jel jen jako spolujezdec. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se demonstruje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Klatovech, z nichž až na nepodstatnou změnu v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů v tom ohledu, že obviněný byl řidičem vozidla, mají jasný obsahový podklad ve svědeckých výpovědích strážníků Městské policie Klatovy, kteří obviněného i jeho vozidlo znají, věděli, že mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, a viděli ho nasedat do vozidla na místo řidiče, řídit a posléze se vzdalovat od vozidla. Strážníci, kteří bezpečně rozeznali obviněného jako řidiče v době jízdy, ho poznali přes přední sklo vozidla. O věrohodnosti a pravdivosti svědeckých výpovědí strážníků nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci se soudy přijatelně vypořádaly i s obhajobou obviněného, že ho strážníci nemohli ve vozidle rozeznat.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. června 2015
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec