7 Tdo 60/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2009
o dovolání obviněného D. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.
10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 114/2008 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 18. 8. 2008,
pod sp. zn. 101 T 114/2008, byl obviněný D. R. uznán vinným trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Obviněný byl odsouzen podle § 187 odst.
2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně a podle § 39a
odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s
dozorem.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku
o vině a trestu. Toto odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
15. 10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný D. R. řádně a včas podaným dovoláním.
Obviněný D. R. dovolání směřuje do výroku o vině a trestu, uplatňuje důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítá nesprávné právní
posouzení skutku. Vzhledem k tomu, že každému právnímu posouzení předchází
skutkové zjištění, obviněný poukazuje na rozporná skutková zjištění, která byla
učiněna soudy obou stupňů, zejména na výslechy svědků a vyhodnocení jejich
věrohodnosti. Obviněný popírá tvrzení svědků, že by těmto poskytoval jakékoliv
množství drogy. Při sdělení obvinění mu bylo ve skutkové větě dáváno za vinu,
že již od konce roku 2003 do r. 2008 svědkům daroval nebo prodával drogy.
Obviněný se brání, že v tomto období byl mimo okres K., a to konkrétně v P.,
kde provozoval aktivně box v boxerském oddíle P. a současně reprezentoval ČR v
letech 2003 – 2005. Podroboval se testům po zápasech a nemohl proto užívat
drogy. Obviněný dále namítá nevěrohodnost svědků K., U. a O., kdy prvý z nich
odmítl vypovídat v hlavním líčení, druhý pak svoji výpověď změnil tak, že
obviněného nepoznává a výpověď třetího byla pouze čtena, protože svědek byl
dočasně v A. Jejich nevěrohodnost pak obviněný vyvozuje z toho, že jim již od
roku 2005 měl vozit drogu v červeném autě zn. Golf (z této premisy vychází i
skutková věta), přitom je z výpisu evidenční karty MM Havířov patrno, že
řidičské oprávnění získal od 20. 4. 2006 a uvedené auto počal užívat až v
listopadu 2006. Obviněný odkazuje na zásadu „in dubio pro reo“, což představuje
právní hodnocení věci, když slyšení svědci nejsou důvěryhodní, došlo ke změně
výpovědi a mělo by to jít ku prospěchu obviněného. Pokud jde o svědkyni B., pak
tato jako spolukonzument nebyla vystavena jednáním obviněného do takové
situace, že by se stala závislou na marihuaně či došlo k ohrožení jejího
zdraví, rovněž nebylo prokázáno, že množství činilo více jak 10 g. Obviněný
dále poukazuje na anonymní odkaz na neustanovené osoby, kterým předal celkem
210 g marihuany. Je podle něj nelogické, aby neustanovené osoby, o kterých
nikdo nic neví, spotřebovaly konkrétní množství drogy. Jedná se o smyšlenku,
která nemůže být zakotvena ve skutkové větě. Při stávajícím skutkovém zjištění
došlo k pochybení ze strany obou soudů v tom směru, že nesprávně právně
posoudily jednání obžalovaného a tohoto uznaly vinným z uvedeného trestného
činu dle § 187 odst. 2 písm. a), ale jeho jednání mělo být posouzeno dle § 187
odst. 1 event. § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Z výše uvedených důvodů
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně napadený rozsudek Okresního soudu v
Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. 101 T 114/2008 a
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 5 To 490/2008,
zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného úvodem shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací námitky obviněného.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že
slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v
nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Proto se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného
dokazování. Dovolací soud je proto vždy vázán konečným skutkovým zjištěním,
které ve věci učinily soudy obou stupňů. Pokud jde proto o argumentaci
obviněného předloženou v dovolání, opírající se v celém rozsahu o tvrzení
údajně nesprávného hodnocení důkazů ze strany soudů činných dříve ve věci a z
toho vyplývajícího dovození nesprávných skutkových závěrů, je nutné
konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť
neuplatněnými. Dovolání obviněného, byť formálně se opírající o zákonný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž v celém jeho rozsahu
hodnotí jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a jako
takové je navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně
navrhl, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému
důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího
soudu.
Uplatněné dovolací námitky směřují zcela do oblasti skutkových závěrů. Obviněný
soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a z nich plynoucí závěry. Uplatňuje
stejné námitky jaké použil ve svém odvolání, a to nevěrohodnost výpovědi
svědků, faktický pobyt v předmětné době a provozování boxu. Nevěrohodnost
svědků opírá o jejich výpověď, že drogu jim prodával v červeném autě zn. Golf
již od roku 2005, přitom řidičský průkaz získal až v dubnu 2006 a toto vozidlo
začal používat v listopadu 2006. Již soud druhého stupně se s touto námitkou
zabýval a vzal za prokázané, že tato námitka byla vyvrácena výpověďmi výše
zmíněných svědků, kteří všichni shodně uvedli, že v rozhodné době obžalovaný v
červeném autě zn. Golf jezdil a drogu jim přivážel. I s námitkou faktického
pobytu obviněného v předmětné době se soudy vypořádaly, když vzhledem ke
způsobu poskytování marihuany (dovezl až na místo převzetí) bylo nedůležité,
kde v předmětné době bydlel. Vyvrácena byla i námitka neužívání marihuany z
důvodu sportu, když sám obviněný přiznává, že od 21 let ji pravidelně užívá.
Ani jedna z výše uvedených námitek nezakládá přezkumnou povinnost dovolacího
soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti
hodnocení důkazů soudy. Ty navíc správně konstatovaly, že uvedené námitky jsou
pro věc bez významu, resp. nedůležité.
Obviněný namítá porušení zásady „in dubio pro reo“, podle které je v
pochybnostech třeba rozhodnout ve prospěch obviněného a nikoliv k jeho tíži. To
znamená, že dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav
věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako
trestný čin dle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv podle jeho přesvědčení
provedené důkazy takový závěr nedovolovaly. Z dovoláním napadeného usnesení
odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé,
z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané
věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele
učinit, na kterých následně založily závěr o právním posouzení žalovaného
skutku. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu
předpokládaném v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. též
náležitě vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal i
s námitkami, jež obviněný učinil předmětem svého pozdějšího dovolání.
Obviněný namítá také nesprávnost skutkové věty rozhodnutí, a to sice anonymní
odkaz na neustanovené osoby, kterým předal celkem 210 g marihuany. Tuto větu si
obviněný nesprávně vyložil, protože množství nejméně 210 g marihuany měl
celkově předat všem jmenovaným osobám a nikoli neustanoveným osobám.
Na základě shora uvedeného je tedy zřejmé, že těmito námitkami obviněný
nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy
nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost
hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu.
Takovými námitkami však deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
zjevně není naplněn (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I.
ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh.
tr.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází
ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a
nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou
konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí
instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na
podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z
důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný
přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně,
nefiguruje.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš