7 Tdo 601/2015-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. srpna 2015 v neveřejném zasedání, k
dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného V. Š.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015,
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 43/2014, takto:
I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený
rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. Š. n e b e r e do vazby.
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. 1 T 43/2014, byl
obviněný V. Š. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145
odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, a podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání 5 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pokusu uvedeného zločinu se
podle skutkových zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že (zkráceně
uvedeno) v době od 21:00 hodin dne 9. 4. 2014 do 0:30 hodin dne 10. 4. 2014 v
obci D. B., okr. P., v místě bydliště, v prostoru obývacího pokoje, po
předchozím požití alkoholu fyzicky napadl svoji družku M. H., která byla v 30.
týdnu těhotenství, a v úmyslu docílit, aby přišla o nenarozené dítě, jí
postupně bil menší až střední silou pěstí do obličeje, mačkal ji rukou paže,
stehna a břicho, na které jí sedal a poskakoval po něm, rdousil ji rukama a
dusil polštářem se slovy, že ji raději zabije, než aby jí dítě nechal, že z ní
dítě dostane, neodjede do té doby, pokud poškozená nepotratí a nezemře,
nepřenechá poškozené své geny, přičemž jí způsobil poranění a pohmoždění
podrobně uvedená ve výroku o vině, a po účinku mechanického působení na břicho
jí vyvolal děložní stahy, které mohly bez včasné léčby vyústit až v předčasný
porod, z něhož vyplývají závažná rizika poškození života a zdraví nedonošeného
novorozence, a v důsledku tohoto jednání utrpěla poškozená středně těžkou
posttraumatickou stresovou poruchu s následnou dobou léčení v trvání několika
měsíců.
Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil
proti všem jeho výrokům. V odvolání popřel zejména zjištění soudu, že
poškozenou napadl v úmyslu, aby přišla o nenarozené dítě a výpověď poškozené
označil za nevěrohodnou.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8
To 10/2015, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu
I. stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že
na stejném skutkovém základě, když skutková zjištění soudu I. stupně považoval
za správná a úplná, uznal obviněného vinným pouze pokusem zločinu těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto zákonného
ustanovení jej odsoudil k mírnějšímu trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Pro výkon tohoto trestu jej pak podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
zařadil také do mírnějšího typu věznice s dozorem. Vrchní soud změnu právní
kvalifikace jednání obviněného odůvodnil tím, že jednáním obviněného nebylo
způsobeno poškozené žádné závažnější zranění, k takovému následku jeho jednání
ani nesměřovalo, když bylo zaměřeno výhradně na vyvolání potratu a tento lze
vyvolat pouze u těhotné ženy. Těhotenství poškozené, že je tedy zahrnuto už v
základní skutkové podstatě § 145 odst. 1 tr. zákoníku a nelze je jako
kvalifikovanou skutkovou podstatu k tíži obviněného znovu přičítat, protože by
se podle názoru Vrchního soudu v Praze jednalo o dvojí přičítání téže
okolnosti, což je nepřípustné.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce
dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá nesprávnou aplikaci zásady zákazu dvojího
přičítání vrchním soudem, v důsledku čeho byl skutek nesprávně posouzen jen
jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve
stadiu pokusu, aniž by bylo zohledněno naplnění jiné skutečnosti podmiňující
použití vyšší trestní sazby, a to skutečnosti, že předmětem útoku byla těhotná
žena. Nejvyšší státní zástupce poukázal na některé jiné úmyslné trestné činy
proti životu a zdraví, u kterých je rovněž spáchání činu na těhotné ženě
skutečností odůvodňující použití vyšší trestní sazby. Tato skutečnost že nemá
přímý vztah k následku či účinku trestného činu, nejedná se o těžší následek
jednání pachatele, ale o jiný znak charakterizující předmět útoku, jemuž je
poskytována zvýšená ochrana. Této zvýšené ochraně těhotné ženy proti násilným
útokům, odpovídá také vyšší trestní sazba podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr.
zákoníku. Pouze na okraj nejvyšší státní zástupce poznamenal, že vrchní soud
ponechal ve skutkové větě výroku o vině konstatování, že poškozená v důsledku
útoku obviněného utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s
dobou léčení několika měsíců. I když argumentaci vrchního soudu ohledně této
poruchy považuje nejvyšší státní zástupce za rozpornou a nepřesvědčivou, uvedl,
že soudy měly znění skutkové věty upravit tak, aby odpovídala jejich
odůvodněným zjištěním.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího
státního zástupce z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř.,
přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru,
že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl námitkami
nejvyššího státního zástupce naplněn a dovolání je důvodné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti musí vycházet
ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a z obsahu
dovolání, o skutkovém stavu jak byl zjištěn na základě provedeného dokazování
soudem I. stupně, s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil také soud
odvolací, nejsou žádné pochybnosti. Spornou právní otázkou a tedy předmětem
dovolacího přezkumu je pouze otázka, zda násilným jednáním vůči těhotné ženě
vedeným úmyslem vyvolat u ní potrat nebo usmrtit plod, pachatel naplňuje pouze
skutkovou podstatu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst.
1 tr. zákoníku, nebo skutkovou podstatu téhož trestného činu podle § 145 odst.
1, 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy, že takový čin spáchal na těhotné ženě.
Tato otázka byla v praxi soudů řešena různě, a proto trestní
kolegium Nejvyššího soudu v zájmu sjednocení rozhodování soudů schválilo na
svém zasedání dne 21. 5. 2015 k uveřejnění do Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek NS rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 8 To
35/2013. Toto rozhodnutí vrchního soudu sice primárně řešilo otázku, že
násilným jednáním vůči těhotné ženě, vedeným úmyslem vyvolat u ní potrat nebo
usmrtit plod, nelze bez dalšího naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty
tohoto trestného činu spočívající v jeho spáchání ze zavrženíhodné pohnutky ve
smyslu § 145 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. Současně ale vrchní soud v této
jiné trestní věci ponechal jako správnou v platnosti právní kvalifikaci jednání
pachatele jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2
písm. b) tr. zákoníku s tím, že se v takovémto případě nejedná o „nepřípustnou
duplicitu“ základní skutkové podstaty (§ 145 odst. 1 tr. zákoníku) a
kvalifikované skutkové podstaty /§ 145 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku/, byť
vyvolání potratu nebo usmrcení plodu se lze dopustit jen vůči těhotné ženě,
protože těhotná žena je jako znak kvalifikované skutkové podstaty tzv.
kvalifikovaným subjektem. Jednalo se v podstatě o skutkově podobný případ
pachatele, který byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 56 T 13/2011, uznán vinným uvedeným
zločinem podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku za jednání spočívající v
podstatě v tom, že v rodinném domě záměrně fyzicky napadl svoji družku v úmyslu
přivodit jí potrat plodu s vědomím, že se poškozená nachází v 19. týdnu
těhotenství, a to tím způsobem, že jí několikrát udeřil pěstí do trupu a
končetin, klekl jí na břicho se slovy "já z tebe to dítě dostanu", přičemž v
důsledku útoku utrpěla poškozená řadu zranění spočívajících v otoku měkkých
tkání, hematomech na různých částech těla, podkožním krevním výronu pod pupkem
o průměru 5 cm, když k poškození plodu nedošlo (též např. usnesení NS ze dne 9.
10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1255/2014).
Trestní kolegium Nejvyššího soudu tak výše zmíněné rozhodnutí
vrchního soudu v jiné trestní věci schválilo k uveřejnění v uvedené sbírce se
závěrem, že okolnost, že úmyslné vyvolání potratu nebo usmrcení plodu může být
z povahy věci spácháno jen na těhotné ženě, odůvodňuje posouzení činu jako
trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku, popř. pokusu tohoto trestného činu, aniž by tu byl rozpor se
zákazem dvojího přičítání jedné a téže skutečnosti k tíži pachatele. Znak „na
těhotné ženě“ ji chrání coby předmět útoku nejen jako těhotnou, resp. jako
nositelku plodu, tzn. v tomto užším rozsahu, nýbrž šířeji, tedy jako osobu ve
specifické psycho-fyzické kondici.
Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání
nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním
napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To
10/2015. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal uvedenému
soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v
Praze tedy předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání
obviněného, přičemž je vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v
tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
II.
Nejvyšší soud současně rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný
nebere do vazby. Obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody v
trvání tří let, uložený zrušeným rozsudkem. Z trestního spisu vyplývá, že výkon
trestu odnětí svobody nastoupil z vazby dne 19. 2. 2015 a v současné době jej
vykonává ve věznici V. Podle sdělení uvedené věznice má obviněný nařízen výkon
dalšího trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 2 T
35/2014, do kterého bude převeden.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu