7 Tdo 608/2024-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného M. B. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 6 To 425/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 62/2020 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 9. 2023, č. j. 5 T 62/2020-262, byl obviněný uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za který a za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 4. 2020, č. j. 2 T 79/2020-170 (pozn.: správně 2 T 79/2019-170), byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z označeného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi.
2. Podle zjištění nalézacího soudu se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v blíže nezjištěný den v květnu 2018 v XY poté, co po poškozeném L. P., nar. XY, požadoval splacení dlužné částky neustále navyšované o fiktivní úroky, kterou mu poškozený nebyl schopen splácet, poškozeného společně se svým synem M. B., nar. XY, zatáhl do chodby domu a tam poškozeného napadli tak, že syn poškozeného držel a obviněný ho napadl pěstmi a požadoval zaplacení údajného dluhu nebo účast na krádežích v zahraničí. Následně počkal se svým synem na poškozeného před jeho domem, a když mu poškozený sdělil, že žádné peníze nemá, tak ho chytil za mikinu a dal mu několik pohlavků. Poškozený se mu vytrhl a dal se útěk, avšak byl dostižen synem obviněného, který ho chytil, a obviněný ho opětovně udeřil několika pohlavky a kopy menší intenzity, znovu mu přikázal, aby pro něj kradl zboží v prodejnách s tím, že pokud to nebude pro něj dělat, tak ho zbije, takže mu poškozený ze strachu krádeže přislíbil a pro obviněného od května 2018 do ledna 2019 kradl zboží v obchodech na území České republiky a Spolkové republiky Německo.
3. K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 1. 2024, č. j. 6 To 425/2023-306, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a nově rozhodl o souhrnném trestu shodně jako soud prvního stupně, pouze opravil číslo jednací rozsudku Okresního soudu v Chrudimi.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje obviněný v neúplnosti skutkových zjištění a porušení § 38 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí. Soudy podle něj dospěly k závěru o jeho vině pouze na základě výpovědi poškozeného, jehož obviněný považuje za nedůvěryhodného. Poškozený si od obviněného v minulosti častokrát půjčil peníze, proto je důvodné se ptát, proč by obviněný chtěl vrátit půjčené peníze i s úroky a nutil poškozeného k páchání krádeží. Obviněný v minulosti pomohl poškozenému s problémy, které měl v XY, půjčil mu peníze na uhrazení dluhu. To bylo prokázáno svědeckými výpověďmi. Ze znaleckého posudku podle obviněného vyplynulo, že poškozený nemá předpoklady pro podání věrohodného popisu prožitých skutečností, vždy se snaží, aby to lépe vyznělo v jeho prospěch, a volí únikové řešení problémů. Podle obviněného měl poškozený motiv učinit vůči němu nepravdivé obvinění, neboť se chtěl zavděčit svému bratrovi, který by jej jinak vyhodil z bytu, a také aby nemusel vracet půjčené peníze. S touto skutečností se soudy vypořádaly nedostatečně. Znalec potvrdil, že lidé, kteří trpí gamblerstvím, mají tendenci neříkat pravdu. Poškozený však v rámci znaleckého zkoumání i přes návrh obhajoby nebyl posuzován jako gambler a k doplnění znaleckého posudku nedošlo. Zkoumán nebyl ani jeho submisivní vztah k bratrovi a vliv bratra na poškozeného. Za situace, kdy jediným důkazem je svědecká výpověď nedůvěryhodného poškozeného, měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu či jiným samosoudcem.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací námitky jsou totožné s obhajobou obviněného uplatňovanou od samého počátku řízení, s níž se soudy již dostatečně vypořádaly. Státní zástupkyně se ztotožnila s hodnocením odvolacího soudu, které dále stručně shrnula, a odkázala na odst. 7–9 odůvodnění napadeného rozsudku. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný v dovolání označil ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., slovně však vyjádřil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. platné právní úpravy.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Pokud měl dovolatel na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že jeho námitky se týkají hodnocení důkazů, zejména výpovědi poškozeného, aniž by přitom označil konkrétní zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V podstatě pouze zopakoval svou obhajobu spočívající v poukazování na to, proč by měl být podle něj poškozený považován za nevěrohodného. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani žádný jiný dovolací důvod) však neumožňuje celkovou revizi hodnocení důkazů a skutkových zjištění, čímž se řízení o dovolání liší od odvolacího řízení. Dovolací soud není dalším (třetím) stupněm plného skutkového přezkumu. Skutkové námitky obviněného nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Kromě toho lze nad rámec shora uvedeného dodat, že se všemi zmiňovanými námitkami se soudy v předchozím řízení již logicky a přesvědčivě vypořádaly, přičemž jejich postup nevybočil z rámce daného ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru pochybnosti. Soudy zejména dostatečně logicky odůvodnily, proč neuvěřily verzi obviněného a některých jemu blízkých svědků. Výpověď poškozeného byla podpořena zejména výpovědí jeho bratra, ale i jeho bývalých spolupracovníků, kteří zaznamenali změnu v jeho chování. Z výslechu znalce PhDr. Štefana Balkó v hlavním líčení oproti tomu, co uvádí obviněný, naopak vyplynulo, že poškozený je osobou s předpoklady k podání pravdivé výpovědi a ani při posouzení specifické věrohodnosti znalec neshledal významné rozpory (č. l. 236 nahoře). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
11. Obviněný v dovolání nepoukázal na žádné provedené procesně nepoužitelné důkazy. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak odpovídá pouze námitka, kterou obviněný upozornil na svůj důkazní návrh doplněním znaleckého zkoumání poškozeného v otázkách jeho gamblerství a případného vlivu jeho bratra na něj. V dovolání obviněný uvedl, že k doplnění znaleckého zkoumání přes jeho návrh nebylo přistoupeno. Tuto námitku lze s jistou dávkou tolerance považovat za námitku opomenutého důkazu, nelze jí však přisvědčit.
12. Je třeba připustit, že se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích k důkazním návrhům obviněného nevyjádřily, třebaže stejnou námitku obviněný uplatnil i ve svém odvolání. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obhájce obviněného v hlavním líčení bezprostředně po výslechu znalce PhDr. Štefana Balkó navrhl doplnění znaleckého zkoumání ohledně vztahů v rodině poškozeného, konkrétně možného vlivu bratra poškozeného na něj (viz č. l. 236 p. v. dole). V závěru hlavního líčení dne 20. 9. 2023 pak obhájce obviněného navrhl doplnění psychiatrického znaleckého posudku. K tomu bylo vyhlášeno usnesení, kterým soud návrh zamítl. Je třeba upozornit, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v řízení vyhotoven nebyl, striktně vzato tak z citovaného návrhu obhajoby není zřejmé, zda bylo navrhováno vypracování psychiatrického znaleckého posudku (případně jaký by k tomu měl být důvod vzhledem k tomu, že znalec psycholog nezjistil a z dokazování ani jinak nevyplynuly žádné známky psychického onemocnění poškozeného), anebo zda tím obhájce mínil svůj předchozí návrh na doplnění posudku PhDr. Štefana Balkó, znalce z oboru zdravotnictví, specializace klinická psychologie. Nicméně z textu odvolání ani dovolání obviněného žádná argumentace vztahující se k odůvodnění zamítnutí návrhu na doplnění dokazování neplyne, obviněný zde pouze konstatoval fakt, že byl vznesen příslušný návrh, kterému ze strany soudů nebylo vyhověno. Důkazní návrh tak nelze mít za opomenutý. Soudy dospěly k závěru, že dokazování není nutno doplňovat, s čímž je třeba souhlasit, neboť evidentně nešlo o nedůvodně neprovedené navrhované podstatné důkazy.
13. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci lze namítat, že soudy zjištěný skutek byl nesprávně posouzen z hlediska hmotného práva. Veškeré dovolací námitky obviněného však směřují do oblasti skutkových zjištění, čímž je vyloučeno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. V úvodu dovolání uvedl obviněný také to, že došlo k porušení § 38 tr. zákoníku. Toto tvrzení nijak nekonkretizoval, proto Nejvyšší soud pouze připomíná, že otázky přiměřenosti trestu nespadají pod žádný z důvodů dovolání podle trestního řádu, nejde-li o situaci, kdy došlo k porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. V posuzovaném případě se o takový případ zjevně nejedná.
15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu