USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2016 o dovolání obviněné
Ž. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 4 To
74/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 1/2015
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ž. N. odmítá.
Obviněná Ž. N. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 4 To 74/2015,
jímž byla po zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, sp.
zn. 46 T 1/2015, znovu uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5
písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech na šest let, přičemž výrokem podle § 229 odst. 1 tr.
ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně z podnětu
odvolání obviněné s tím, že důvodem zrušení bylo nesprávně uvedené datum
narození obviněné, a jinak rozhodl ve všech výrocích shodně s Krajským soudem v
Brně.
Jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen
skutek, který podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci a předtím i podle
zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněná v úmyslu obohatit
sebe a jiného dne 4. 5. 2010 v B. v postavení předsedkyně představenstva
obchodní společnosti BEC, a.s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, uzavřela jako
dlužník s obchodní společností B.D. ADAM, s.r.o., se sídlem v Brně, Bratří
Žůrků 704/1b, jako věřitelem smlouvu o půjčce částky 6 000 000 Kč se lhůtou
splatnosti šest měsíců od připsání půjčky na účet dlužníka a poté, co částka 6
000 000 Kč byla dne 7. 5. 2010 poukázána na bankovní účet obchodní společnosti
BEC, a.s., obviněná z něho v době od 7. 5. 2010 do 26. 5. 2010 postupně vybrala
5 600 000 Kč, ve sjednaném termínu peníze nevrátila, přičemž v době uzavření
smlouvy o půjčce si byla vědoma nepříznivé finanční situace obchodní
společnosti BEC, a.s., kterou zástupcům obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o.,
zamlčela, a tak způsobila obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o., škodu ve výši
nejméně 5 460 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a výší
úroků, neboť nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena.
Obviněná dovoláním napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o vině
i v dalších navazujících výrocích. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že pokud soudy zjistily, že dlužná částka mohla
být věřiteli vrácena, pak nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka
trestného činu. Namítla, že jí nebylo známo, že by obchodní společnost BEC,
a.s., v době uzavření smlouvy byla v nepříznivé finanční situaci, a uvedla, že
společnost se v takové situaci ani nenacházela. Zdůraznila, že poškozená
obchodní společnost poskytla půjčku bez ověření finanční a ekonomické stability
dlužníka a bez ohledu na jeho situaci a že jejím hodnotícím kritériem bylo
úročení půjčky a zajištění půjčky směnkou. Vyjádřila názor, že pokud je směnka
jako cenný papír zároveň formálně platebním instrumentem, pak jejím předáním do
dispozice věřitele byla formálně splněna povinnost úhrady dluhu. Poukázala na
uhrazené částky 540 000 Kč a 1 000 000 Kč, což označila za snahu půjčku řádně
vrátit a za důkaz, že nejednala v podvodném úmyslu. Obviněná se dovoláním
domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také
další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně
neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou významnější argumentaci nad rámec
odůvodnění rozsudků obou soudů, takže nebylo nutné předkládat ho obviněné,
resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten,
kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu
nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého
rozsahu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda
dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Skutkem - tak jak ho zjistily soudy - byly zákonné znaky zločinu podvodu podle
§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku evidentně naplněny. Obviněná získala pro
obchodní společnost, za kterou jednala, částku 6 000 000 Kč navenek ve formě
půjčky, ale ve skutečnosti klamavým jednáním. Formálním přijetím závazku vrátit
uvedenou částku do šesti měsíců obviněná v podstatě předstírala, že obchodní
společnost, za kterou jednala, je schopna tomuto závazku dostát. To ale bylo v
příkrém rozporu se skutečným stavem, v němž se tato společnost nacházela.
Společnost byla ve špatné hospodářské situaci, která prakticky vylučovala
splnění přijatého závazku, což bylo obviněné známo, ale poskytovateli půjčky to
zatajila. Již v době uzavření smlouvy o půjčce společnost nevyvíjela
odpovídající hospodářskou činnost, která by mohla být zdrojem prostředků
potřebných ke splnění přijatého závazku, a navíc měla z minulosti rozsáhlé
nesplacené závazky, takže nelze dojít k jinému závěru, než že obviněná byla
srozuměna s tím, že peníze nebudou poskytovateli půjčky vráceny.
Námitky obviněné poukazující na závěr soudů, podle něhož nelze vyloučit, že
„dlužná částka mohla být věřiteli v plné výši vrácena“, se míjejí se skutkovými
zjištěními soudů. Zmíněné námitky očividně navazují na konec skutkové části
výroku o vině, kde je uvedeno, že obviněná „způsobila škodu ve výši minimálně 5
460 000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a výší úroků, kdy
nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena“. Z kontextu zjištěných
skutkových okolností, jak jsou jasně vysvětleny v odůvodnění obou rozsudků, je
patrno, že dikce „nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena“ se
vztahuje k úroku v částce 540 000 Kč, který byl splatný do deseti pracovních
dnů od připsání půjčky na účet obchodní společnosti BEC, a.s. Nejistotu v
otázce, zda úrok byl uhrazen, soudy vyřešily tím, že připustily možnost jeho
uhrazení a při stanovení výše škody odečetly jeho částku od částky půjčky. Jde
tedy jen o určitou nedokonalost a nevýstižnost popisu skutku bez vlivu na
meritorní správnost výroku o vině.
Přisvědčit nelze námitkám uplatněným v tom smyslu, že obchodní společnost BEC,
a.s., byla v době uzavření smlouvy o půjčce „plně fungující a ekonomicky
zdravou společností“. Tyto námitky jsou vyvráceny zjištěními soudů
vyplývajícími ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, který vypracoval
přibraný znalec Ing. Stanislav Čech a který ukazoval na to, že již od začátku
roku 2009 byla obchodní společnost BEC, a.s., ve stavu nasvědčujícímu stavu
úpadku. Tento znalecký posudek nebyl nijak zpochybněn ani znaleckým posudkem
Ing. Zdeňka Urbana předloženým obhajobou, jak se ukázalo při výslechu znalce
Ing. Zdeňka Urbana v hlavním líčení. Zjištění vyplývající ze znaleckého posudku
Ing. Stanislava Čecha jsou podporována také tím, že z daňových přiznání
obchodní společnosti BEC, a.s., k dani z příjmů právnických osob a k dani z
přidané hodnoty za roky 2008 - 2011 vyplývá ztrátovost a útlum podnikání
uvedené společnosti. Např. za rok 2010, kdy společnost získala a měla splatit
posuzovanou půjčku, vykázala ztrátu asi 9,5 milionu Kč při čistém obratu asi
4,3 milionu Kč, takže tento roční obrat ani nedosahoval výše závazku přijatého
ze smlouvy o půjčce.
Nepodložené jsou námitky, podle nichž obviněná nevěděla o špatné finanční
situaci společnosti BEC, a.s. Obviněná byla předsedkyní představenstva
společnosti a je vyloučeno uvažovat o tom, že by v této funkci neznala skutečný
stav hospodaření společnosti. Z ničeho nevyplývá, že by tuto funkci měla jen
zcela formálně, že by ji fakticky nevykonávala, že by se nepodílela na
obchodním vedení společnosti apod. Naopak výkon uvedené funkce je přesvědčivým
důvodem pro závěr, že věděla o špatné finanční situaci společnosti a o
nereálnosti vrácení půjčky a že byla již v době uzavření smlouvy o půjčce
srozuměna s nesplněním přijatého závazku.
Nic na tom nemohou změnit ani námitky, že poškozená obchodní společnost B.D.
ADAM, s.r.o., poskytla půjčku bez ověření finanční a hospodářské situace
obchodní společnosti BEC, a.s. Svědek Ing. D. C., jednatel obchodní společnosti
B.D. ADAM, s.r.o., vysvětlil okolnosti poskytnutí půjčky tak, že v žádosti o
půjčku mu byla půjčka prezentována jako krátkodobá překlenovací půjčka, že
podle údajů J. Č. šlo o půjčku poskytovanou obchodní společnosti BEC, a.s., že
sám (svědek Ing. D. C.) tuto společnost neznal, že z obchodního rejstříku si
zjistil totožnost obviněné jako předsedkyně představenstva a že poskytnutí
půjčky podmínil mimo jiné zajištěním směnkou avalovanou J. Č., který na něho
působil důvěryhodně. Nelze tedy dojít k úsudku, že poškozená obchodní
společnost poskytla půjčku, aniž projevila alespoň minimální rozumnou míru
obezřetnosti.
Výrok o vině nemůže být v žádném případě dotčen námitkami ohledně směnky.
Směnka vlastní, jejímž výstavcem byla obviněná a avalem J. Č., sloužila k
zajištění závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce a sama o sobě neměla ten
význam, že by jejím předáním do dispozice jednatele obchodní společnosti B.D.
ADAM, s.r.o., byl závazek splněn. Obviněná ani J. Č. ovšem nebyli schopni
poskytnout peněžní plnění z titulu směnky, takže směnka nebyla efektivním
prostředkem skutečného splnění závazku přijatého ze smlouvy o půjčce a její
význam tak spočíval v podstatě jen ve zvýhodněném důkazním postavení věřitele
ve sporu.
Namítané zaplacení částek 540 000 Kč a 1 000 000 Kč rozhodně nelze
interpretovat jako projev úmyslu obviněné splnit závazek ze smlouvy o půjčce a
jako důkaz nedostatku jejího zavinění. Částka 540 000 Kč byla pevně sjednaným
úrokem, který byl splatný bezprostředně po poskytnutí půjčky (do deseti
pracovních dnů), přičemž ve skutečnosti šlo o podmínku půjčky. Jak přiléhavě
vysvětlil Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozsudku, obviněná
zaplacením této částky odvrátila odstoupení věřitele od smlouvy a vznik
povinnosti vrátit celou získanou částku ihned a zároveň si zajistila, že po
šest měsíců jako sjednanou dobu splatnosti půjčky nebude věřitel uplatňovat
žádné nároky. K zaplacení částky 1 000 000 Kč došlo 18. 7. 2011, tedy více než
osm měsíců po uplynutí doby splatnosti půjčky, kdy k tomu byla obviněná
donucena postupem věřitele, s nímž byla dne 8. 7. 2011 sjednána dohoda o uznání
a úhradě dluhu a v tomto rámci byl stanoven splátkový kalendář. Za tohoto stavu
soudy výstižně konstatovaly, že zaplacení částky 1 000 000 Kč mělo povahu
náhrady části škody způsobené trestným činem.
Výrok o vině obviněné zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr.
zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu