7 Tdo 615/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 6. 2004 o dovoláních
obviněných B. Z. a A. W., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10.
2003, sp. zn. 8 To 410/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
1 pod sp. zn. 44 T 43/2003 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných B. Z. a A. W. o d
m í t a j í .
Obvinění B. Z. a A. W. podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 8 To
410/2003, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 44 T 43/2003. Oba obvinění
dovoláním napadli všechny výroky rozsudku Městského soudu v Praze, které se
každého z nich týkaly. Oba obvinění podali dovolání z důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. a shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění podali dovolání z jiných důvodů, než jsou
uvedený v § 265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně
právní posouzení. Jde o tu část rozhodnutí, která záleží v podřazení skutkových
zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního
zákona. Předmětem právního posouzení ve smyslu hmotně právního posouzení je
skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání je proto možné namítat, že
skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným, ale není možné namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že
důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování bylo provedeno neúplně apod. Jinak
řečeno, v dovolání lze namítat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci
skutku zjištěného soudem, avšak nelze namítat s k u t k o v é vady.
V posuzovaném případě obvinění neuplatnili žádné námitky v tom smyslu, že by
právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudy bylo nesprávné, ale své
výhrady v celém rozsahu zaměřili proti správnosti skutkových zjištění, proti
tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy neprovedly důkazy
podle návrhů obviněných. Své podrobné a obsáhlé námitky obvinění završili tím
že soudům vytkli porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Lze jen poznamenat,
že to jsou p r o c e s n í ustanovení, která upravují postup orgánů činných v
trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco
dovolacím důvodem je nesprávná aplikace h m o t n ě právních ustanovení.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Takto byl posouzen skutek
spočívající v podstatě v tom, že obvinění jako policisté Policie České
republiky při výkonu služby policejní autohlídky kontrolovali řidiče K. M.,
požadovali po něm zaplacení blokové pokuty v blíže neurčené výši, s ohledem na
to, že u sebe neměl peníze, ho odvezli k bankomatu a nechali ho vybrat částku
4.000,- Kč s tím, že K. M. jim tuto částku předal, aniž od nich obdržel
pokutové bloky.
V dovoláních obvinění nijak nezpochybnili právní posouzení takto zjištěného
skutkového stavu. Výrok o vině se snažili zvrátit tvrzením, že oni nebyli
pachateli tohoto skutku, že v osobě pachatelů došlo k záměně apod., a v
podrobnostech poukazovali na to, v čem spatřují nesprávnost hodnocení
provedených důkazů, neúplnost provedeného dokazování atd. Podstatou dovolání
obviněných byla polemika se s k u t k o v ý m zjištěním soudů, že oni byli
pachateli, kteří od poškozeného přijali peníze, aniž mu dali pokutové bloky.
Tímto pojetím dovolání se obvinění ocitli mimo rámec dovolacího důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jejich námitky proti výroku o
vině obsahově nekorespondují s tímto dovolacím důvodem.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,
jímž byl uznán vinným.
Za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a) tr. zák., jímž byli obvinění uznáni vinnými, byl každému z nich uložen
podle § 158 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon
byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou
podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, podle § 53 odst. 1 tr. zák., § 54
odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí
svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na jeden měsíc a podle § 49
odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v
policejních složkách na tři léta.
Obvinění v dovoláních nenamítali, že by jim byl uložen nepřípustný druh trestu
nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu, ale to, že trest zákazu činnosti je
nadbytečný. Odkazovali přitom na skutečnost, že osoba, která není bezúhonná,
nemůže v policejních složkách působit bez ohledu na to, zda jí byl či nebyl
uložen zákaz činnosti.
Dovolacím důvodem ovšem je pouze n e p ř í p u s t n o s t uloženého druhu
trestu, nikoli jeho n a d b y t e č n o s t . Námitky proti výroku o trestu
zákazu činnosti tedy obsahově neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí
některý výrok chybí nebo je neúplný.
Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto tak, že podle § 258 odst. 1
písm. d), odst. 2 tr. ř. se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušuje u obou
obviněných ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu
rozhodnuto o uložení trestů oběma obviněným.
Obvinění v dovoláních namítali, že výrok o zrušení rozsudku soudu prvního
stupně neobsahuje to, na základě kterého z podaných odvolání oprávněných osob
ke zrušení došlo. Podle obviněných tak „některý výrok chybí“.
Stav, kdy „některý výrok chybí“, nastane v případě, že odvolací soud ve
výrokové části svého rozhodnutí nevyčerpá vše, co z hlediska poměru rozsudku a
odvolání tvoří předmět rozhodnutí. Takový stav v posuzované věci nenastal a
obvinění to ve skutečnosti v dovoláních ani nenamítali. Jejich námitky se
týkaly nikoli nějakého chybějícího výroku, ale výroku, který Městský soud v
Praze jako soud odvolací učinil, a byly zaměřeny jen proti jeho formulaci.
Výrok o zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 u obou obviněných ve
výroku o trestu, který byl učiněn podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř.,
je součástí napadeného rozsudku a obvinění tomuto výroku vytýkali jen jeho
formulaci, kterou označili za nedostatečnou. Tím ale není obsahově naplněn
dovolací důvod spočívající v tom, že některý výrok chybí.
I když to obvinění nenamítali, považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že nejde
ani o neúplnost výroku napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Z výroku
je totiž jasné, který výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 byl zrušen, z
jakého důvodu a v jakém rozsahu. Údaj, z podnětu odvolání které oprávněné osoby
ke zrušení došlo, není nezbytnou součástí výroku. V posuzovaném případě je ze
záhlaví napadeného rozsudku Městského soudu v Praze jasné, že ke zrušení části
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 došlo z podnětu odvolání obou obviněných,
to znamená, že výrok o trestu byl ohledně každého z obviněných zrušen z podnětu
jeho odvolání.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné
proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k).
Obvinění v dovoláních neuvedli žádné námitky, které by tomuto dovolacímu důvodu
odpovídaly. Citované ustanovení se ostatně na posuzovanou věc ani nevztahuje,
protože napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze nebyla odvolání obviněných
proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítnuta ani odmítnuta, ale z
podnětu těchto odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zčásti zrušen
a Městský soud v Praze poté znovu sám ve věci rozhodl.
Závěrem k dovoláním obviněných B. Z. a A. W.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, je zřejmé, že
obvinění sice formálně deklarovali zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g), h), k), l) tr. ř., avšak uplatnili námitky, které obsahově žádný z
těchto dovolacích důvodů nenaplňovaly.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, aniž na jejich podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející
řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř.
Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že vyhotovení a opisy
rozsudku Městského soudu v Praze jsou opatřeny spisovou značkou 8 To 410/2002,
ačkoli správně jde o spisovou značku 8 To 410/2003.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec