7 Tdo 619/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2006 v neveřejném zasedání
o dovolání obviněných T. O. a Z. N., která podali proti rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 To 5/2005, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 4/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. O. o d m í t
á .
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. N. o d m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 36 T 4/2004,
byl T. O. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a
odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a
3 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do
věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen
také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele
obchodní společnosti, a to na dobu 5 let.
Uvedeným rozsudkem soudu I. stupně byl spoluobviněný Z. N. uznán vinným pomocí
k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1, 3 písm.
b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v
trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle § 53 odst. 1 a § 54
odst. 3 tr. zák. mu byl uložen také peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč, s
náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců, a podle § 49 odst. 1 a § 50
odst. 1 tr. zák. také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
jednatele obchodní společnosti na dobu 5 let.
Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. soud I. stupně rozhodl také o
uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody a o zproštění obžaloby
obviněného Z. N. podle § 226 písm. a) tr. ř. Tímž rozsudkem byla odsouzena také
Bc. B. H.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání obvinění T. O. a Z. N., jakož
i Bc. B. H., krajský státní zástupce mj. v neprospěch Z. N. a také poškozená I.
L., s. r. o.
Z podnětu odvolání krajského státního zástupce v Ostravě, podaného v neprospěch
Z. N., Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř.
zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně Z. N. v celém rozsahu a podle § 259
odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného, na skutkovém podkladě
převzatém z rozsudku soudu I. stupně, uznal vinným pomocí k trestnému činu
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zák.
č. 265/2001 Sb.). Podle § 250 odst. 4 tr. zák. pak Z. N. uložil trest odnětí
svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, jakož i trest peněžitý a
zákazu činnosti ve stejné výměře, jak byly uloženy soudem I. stupně. Odvolací
soud stejně jako soud I. stupně rozhodl i o uplatněných nárocích na náhradu
škody.
Odvolání obviněných T. O. a Z. N. byla zamítnuta podle § 256 tr. ř. Odvolací
soud rozhodl také ohledně spoluobviněné Bc. B. H.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání obvinění T. O. a Z. N.
Obviněný Z. N. uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávnost právního posouzení skutku tento obviněný spatřuje především v tom,
že z provedených důkazů nelze dovodit, že se dopustil pomoci k trestnému činu
podvodu, když soudy obou stupňů neprovedly náležitým způsobem dokazování a z
dosud zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní závěry, což
vyústilo v nesprávné právní posouzení skutku.
Ve vztahu k bodu 4 (rozsudku soudu II. stupně) namítá, že popsané stroje
skutečně viděl, ale nevěděl, že byly vyměněny výrobní čísla na štítcích a proto
nelze dovodit, že předmětné stroje nebyly nikdy vyrobeny a dodány do ČR. Tyto
stroje, že skutečně od T. N. zakoupil a zaplatil za ně, o čemž svědčí doklady
obsažené v trestním spise. Pokud by se tedy sám dopustil pomoci k trestnému
činu, musel by být nepochybně stíhán i T. N. a nikde není uvedeno, že by musel
vidět nabývací doklad o koupi stroje touto osobou. Existenci strojů, že by mohl
posoudit svědek P. H., který byl navrhován u hlavního líčení spoluobviněným T.
O.
Soudům vytýká, že se nijak nezabývaly subjektivní stránkou jeho jednání,
nehledě na skutečnost, že jeho obhajoba nebyla podle jeho názoru vyvrácena,
přičemž opětovně zdůrazňuje, že stroje existovaly a skutečně byly dodány. Pokud
stroje byly na štítkách označeny jinými čísly, mohl by to vysvětlit T. N.,
který pro tento skutek nebyl stíhán. Dále pak odkázal na svoji obhajobu v
řízení před soudy obou stupňů, včetně vyhotovení odvolání, přičemž na celém
obchodním případě, že měl prokazatelný zisk 170.000,- Kč nikoliv částku
uvedenou v napadených rozhodnutích, když akci prováděl se záměrem dalších oprav
a servisu, neboť v této oblasti podnikal.
K bodu 5 rozsudku odvolacího soudu obviněný namítá, že soudy opět nesprávně
posoudily dosud provedené důkazy a zjištěné skutečnosti a také v tomto případě
nesprávně vyhodnotily skutkový stav, když je uvedeno, že odsouzený stroje nikdy
nedodal a nebyly ani vyrobeny a dodány do ČR. Dále uvedl, že T. O. mu sdělil,
že nemá prostředky k zajištění provozu své firmy a bude nucen provést zpětný
leasing na dva hydraulické lisy, které vlastní. Věděl, že firma H. M., s. r.
o., vlastnila několik lisů a sám také nakoupil asi 20 ks lisů v L., které
repasoval. K jednomu lisu, že také dodal hydraulickou ruku M, kterou
prokazatelně zakoupil od firmy A. v P. Tuto hydraulickou ruku skutečně dodal a
fakturoval společně s předmětnými hydraulickými lisy. Pokud bylo s předmětnými
stroji manipulováno účetně jinak, tak k tomu se vůbec nemůže vyjádřit, protože
o ničem nevěděl a s nikým se nedomlouval a nebylo tak prokázáno nic, co by
signalizovalo, že se vědomě podílel na páchání trestné činnosti. Je proto toho
názoru, že soudy pochybily, pokud z provedených důkazů dovodily závěry, které
pak promítly v tom, že byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Nesprávné právní
posouzení skutku spočívá především v tom, že z neúplných důkazů nemohly být
učiněny správné právní závěry.
Obviněný Z. N. proto navrhl, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, a
případně též vadné předcházející řízení, podle § 265k odst. 1 tr. ř. a podle §
265l odst. 1 tr. ř. bylo Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno se závazným
právním názorem věc znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný T. O. podal dovolání ve kterém uplatněný důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně
vyhodnotily skutky kladné mu za vinu jako pokračující trestný čin podvodu podle
§ 250 odst. 4 tr. zák., a to přesto, že se nezabývaly řádně tím, zda skutečně
byla předstírána existence neexistujících předmětů pronájmu, nebo zda došlo jen
k jejich nesprávné identifikaci či popisu, ať už úmyslným či nedbalostním
jednáním nezjištěné osoby. Soudu pak v souvislosti s touto obhajobou vytýká, že
neprovedl žádný jím navrhovaný důkaz a nezabýval se tak samou podstatou skutku,
zda vůbec byl spáchán, shromažďoval důkazy svědčící v neprospěch obviněného a
naopak odmítl provést důkazy svědčící v jeho prospěch. Skutková zjištění tak
považuje za neúplná, přip. ani neodpovídající právnímu hodnocení, když u něj
nebyla vůbec prokázána subjektivní stránka trestného činu jako jednání úmyslné.
Navrhl proto, aby byly ohledně něj podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušeny rozsudky
soudů obou stupňů ve výroku o vině, trestu a náhradě škody, a podle § 265l
odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání
a rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z obsahu dovolání T. O., tento nesprávné právní posouzení
skutku jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nezakládá na
skutkových zjištěních uvedených v bodech 2 a 3 výrokové části rozsudku soudu I.
stupně, ale s odkazem na možnou nesprávnou identifikaci předmětných strojů
neznámou osobou, zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, že
„tyto stroje dodány nebyly, neboť nebyly nikdy vyrobeny“. Obviněný T. O. se tak
domáhá změny skutkového stavu v tom směru, že stroje v podstatě existovaly,
byly pouze neznámou osobou nesprávně identifikovány a proto daný skutek nemohl
spáchat.
Takovéto námitky ale stojí mimo uplatněný důvod dovolání. Dovolací soud při
posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění
učiněných soudem v průběhu dokazování v hlavním líčení, které potvrdil také
soud odvolací a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje
obviněný.
Protože však T. O. v dovolání také namítá, že skutková zjištění neodpovídají
právnímu hodnocení a nebyla u něj vůbec prokázána subjektivní stránka, Nejvyšší
soud z tohoto hlediska přezkoumal napadené rozhodnutí ale zjistil, že námitce
obviněného nelze přisvědčit.
Jak je uvedeno v tzv. skutkových větách pod body 2) a 3) výrokové části
rozsudku soudu I. stupně, obviněný T. O. se daného trestného činu dopustil tím,
že (stručně řečeno) jako zástupce resp. jednatel společnosti H. M., s. r. o., v
úmyslu neoprávněně se obohatit, uzavřel s leasingovými společnostmi dvě
leasingové smlouvy na pronájem strojů, ačkoli tyto stroje nikdy nebyly vyrobeny
ani dodány, přičemž na žádost T. O. vystavil spoluobviněný Z. N. jako dodavatel
strojů faktury o prodeji těchto strojů jakož i protokoly o jejich předání firmě
H. M., s. r. o., na základě čeho leasingové společnosti poukázali kupní cenu
strojů na účet Z. N., přičemž s těmito finančními částkami pak bylo naloženo
způsobem v rozsudku soudu I. stupně uvedeným a leasingovým společnostem tak
byla způsobena škoda ve výši 6.013.907,- Kč, resp. 11.159.600,- Kč.
V odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně konstatoval, že předmětné protokoly o
předání a převzetí byly vyhotoveny pouze pro oklamání leasingových společností
za účelem vylákání peněz a za stejným účelem byly vyhotoveny i další doklady a
to také faktury vyhotovené Z. N., na základě kterých leasingové společnosti O.
l. a C. zaplatily na účet společnosti G. Š. kupní cenu strojů, které však ve
skutečnosti nikdy nebyly zakoupeny a dodány (str. 26 rozsudku). Existenci
podvodného úmyslu T. O. tak soud I. stupně dovodil na základě zjištění, že
tento obviněný předstíráním existence strojů a jejich dodání uvedl leasingové
společnosti v omyl, přičemž využil skutečnosti, že byl zmocněn k převzetí
těchto strojů leasingovými společnostmi, kterým nepravdivě doložil předávací
protokoly a potvrzení o uvedení těchto strojů do provozu, ač od samého počátku
věděl, že k dodávce strojů nedojde, protože neexistují a jednal tak pouze s
úmyslem vylákat finanční prostředky prostřednictvím společnosti G. Š., jejímž
jednatelem byl spoluobviněný Z. N.
S tímto právním závěrem soudu o existenci podvodného úmyslu T. O. a tedy
naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr.
zák., se plně ztotožnil také soud odvolací. Za situace, kdy obviněný T. O. od
počátku věděl, že předmětné stroje neexistují a kdy požádal spoluobviněného Z.
N. o vystavení fiktivních dokladů, které měly v rozporu se skutečností
prokazovat leasingovým společnostem koupi, prodej a předání těchto strojů, není
pochyb o tom, že T. O. od počátku jednal v přímém úmyslu ke škodě cizího
majetku sebe nebo jiného obohatit tím, že uvede někoho v omyl a způsobit tak na
cizím majetku škodu velkého rozsahu.
V žádném případě proto nelze přisvědčit námitce T. O., že skutková zjištění
neodpovídají právnímu hodnocení, když mu nebyla prokázána subjektivní stránka
trestného činu. Protože naplnění subjektivní stránky zcela zjevně vyplývá ze
skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu I. stupně a tento soud své
závěry o existenci zavinění také řádně odůvodnil, bylo dovolání T. O. odmítnuto
jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného Z. N., zde Nejvyšší soud zjistil, že konkrétní
námitky tohoto obviněného jsou zaměřeny výhradně do oblasti úplnosti a
správnosti dokazování a z toho pak vyplývajícího nesprávného skutkového
zjištění, že předmětné stroje nebyly vyrobeny ani dodány a tedy obviněným ani
zakoupeny, jak je uvedeno ve výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný Z. N.
se tak námitkami, že předmětné stroje skutečně existovaly, tyto zakoupil,
zaplatil a také dodal, domáhá změny skutkových zjištění na základě kterých byl
uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k §
250 odst. 1, 4 tr. zák. Obviněný tak v podstatě soudu vytýká nesprávné
hodnocení důkazů, když neuvěřil jeho obhajobě, že zmíněné stroje převzal a
předal T. O. a nesouhlasí se závěrem učiněným již soudem I. stupně, že jeho
obhajoba je nevěrohodná, protože je v rozporu s provedenými důkazy, zejména o
neexistenci strojů.
Z námitek obviněného, že soudy neprovedly náležitým způsobem dokazování a z
dosud zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní závěry, což
vyústilo v nesprávné právní posouzení skutku, tak vyplývá, že obviněný se
primárně domáhá změny daného skutkového stavu a na základě tohoto jiného
skutkového stavu, odpovídajícího jeho představám o hodnocení důkazů, pak namítá
nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jednoznačně to vyplývá i ze závěru dovolání, kdy obviněný Z. N. uvádí, že
nesprávné posouzení skutku spočívá v především v tom, že z neúplných
provedených důkazů nemohly být učiněny správně právní závěry.
Obviněný tak dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další
odvolání, jak to vyplývá i z jeho odkazu na jeho obhajobu před soudy obou
stupňů a písemné vyhotovení odvolání. Nejvyšší soud ale může přezkoumat
dovoláním napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání
(§ 265i odst. 3 tr. ř.) a není jeho úkolem z obsahu spisu vyhledávat, zda
některá část obhajoby obviněného v původním řízení náhodou nesplňuje podmínky
uplatněného důvodu dovolání. Právě z důvodu zabezpečení práv obviněného v
řízení o dovolání, které se řídí přísnějším režimem a je omezeno konkrétními
důvody dovolání uvedenými v § 265b odst. 1 tr. ř., je stanovena zákonná
podmínka podání dovolání prostřednictvím obhájce, jako garanta odborné právní
pomoci.
Protože obviněný Z. N. uplatnil v dovolání námitky, které nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když nesměřují proti právnímu
posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., bylo jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš