7 Tdo 621/2018-II-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018, konaném o dovolání
obviněného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017,
sp. zn. 3 To 150/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 32 T 8/2017, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. V. nebere do vazby.
Obviněný M. V. vykonává trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a osmi měsíců,
který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2017, sp.
zn. 32 T 8/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.
11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017. Podklad pro další výkon tohoto trestu odpadl,
neboť usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 621/2018-I,
byla obě citovaná rozhodnutí z podnětu dovolání obviněného zrušena s tím, že
Krajskému soudu v Ostravě bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Za tohoto stavu bylo třeba rozhodnout o vazbě obviněného (§ 265l odst.
4 tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stádiu řízení není na straně obviněného
dán žádný z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř., zejména s ohledem na
výsledek dovolacího řízení a na délku dosavadního omezení osobní svobody
obviněného od 18. 9. 2016.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 621/2018
Datum rozhodnutí: 26.06.2018
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Obecné ohrožení
Dotčené předpisy: § 272 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 621/2018-I-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018 dovolání
obviněného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017,
sp. zn. 3 To 150/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 32 T 8/2017 a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 32 T 8/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 32 T
8/2017, byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle § 272
odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody na čtyři roky a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.
2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla
obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Hasičskému záchrannému
sboru Moravskoslezského kraje částku 5 600 Kč.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Ostravě v podstatě v
tom, že obviněný dne 18. 9. 2016 kolem 00,05 hodin v O. – V., S., záměrně
pomocí zapalovače zapálil čalounění na vnější straně vstupních dveří bytu č. 2,
kde se nacházely nejméně tři nezletilé děti, a z místa odešel, aniž by se
jakkoli snažil vzniklý oheň uhasit. Podle výroku o vině byl obviněný srozuměn s
tím, že oheň, nebude-li včas uhašen, může vyvolat průnik toxických zplodin
hoření do bytu a požár vnitřních prostor bytu s následným výronem zdraví
nebezpečných zplodin hoření i do společných prostor domu, v němž se nacházelo
dalších nejméně dvacet osob. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno,
že díky včasnému hasebnímu zásahu obyvatel domu došlo pouze k ohoření vstupních
dveří do bytu č. 2 a k začernění stěn v blízkosti těchto dveří a že nedošlo k
průniku požáru ani k podstatnějšímu průniku zplodin hoření do bytu č. 2 nebo do
jiných prostor domu. Ve výroku jsou popsána závažná zranění, která mohly osoby
přítomné v domě utrpět, pokud by v bytě č. 2 vznikl požár, jehož účinky by se
rozšířily i do dalších prostor domu.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní
zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 To 150/2017.
Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §
258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a
odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Toto usnesení napadl proto, že jím byl
ponechán nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že mu nelze přičítat
následky hrozící pro případ prohoření dveří bytu č. 2, vzniku požáru v tomto
bytě a rozšíření požáru do dalších prostor domu, neboť prohoření dveří bytu č.
2 bylo nepravděpodobné. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující
proti zjištění, že právě on zapálil čalounění dveří bytu č. 2, a proti tomu,
jakým hodnocením důkazů soudy došly ke zjištění, že je osobou totožnou s tím,
kdo dveře zapálil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené usnesení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že
skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem, avšak uznal, že skutkový stav
popsaný ve výroku o vině neodpovídá zákonným znakům zločinu obecného ohrožení
podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z něho zejména nevyplývá, že by
nebezpečí ohrožující život nebo zdraví osob přítomných v domě bylo
bezprostřední. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
usnesení i rozsudek, aby zrušil také všechna další obsahově navazující
rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu,
než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze
podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného
práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a
druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak
uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se
tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu,
jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení
hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho
prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky napadající
skutková zjištění soudů a to, jak soudy hodnotily důkazy, nejsou podřaditelné
pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je jimi vytýkáno porušení
procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
zatímco zákonný dovolací důvod záleží v porušení hmotného práva, tj. trestního
zákona.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do
skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela
výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované
základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do
skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90
Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v
napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a
provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to
ani pokud jde o zjištění, že obviněný je osobou, která zapálila čalounění
vnější strany dveří do bytu č. 2. Pro toto zjištění měly soudy odpovídající
podklad v provedených důkazech, které zhodnotily způsobem, jemuž nelze nic
vytknout. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé
důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a
vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a
druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily
žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně,
přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. Zjištění soudů, že obviněný je
osobou totožnou s tím, kdo zapálil čalounění dveří, za tohoto stavu
nepředstavuje žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na
spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a se způsobem,
jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí
smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého
rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin
plynu, elektřiny nebo jiných obecně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí
jiného podobného nebezpečného jednání.
Podle tzv. právní věty výroku o vině byl obviněný uznán vinným, že
„úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí těžké újmy na
zdraví tím, že zapříčinil požár“.
Podstatou trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, je úmyslné
způsobení obecného nebezpečí. Pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
podřadit námitky obviněného, které se vztahují k právnímu posouzení skutku, jak
byl zjištěn oběma soudy. Tyto námitky je možné shrnout tak, že obviněný jimi
prezentoval názor, podle něhož nebyly naplněny znaky obecného nebezpečí. Těmto
námitkám musel Nejvyšší soud přisvědčit.
Obecné nebezpečí ve smyslu § 272 odst. 1 tr. zákoníku je situací, která
se svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení vyznačuje živelností a
neovladatelností. Musí jít o situaci, která se svým průběhem vymyká kontrole a
vlivu jak pachatele, tak ohrožených osob. Vyplývá-li z této situace ohrožení
lidí, je zároveň nutné, aby lidem hrozilo nebezpečí smrti nebo těžké újmy na
zdraví bezprostředně. O bezprostřednost ohrožení lidí se jedná, jestliže za
daných okolností je hrozící následek v podobě smrti nebo těžké újmy na zdraví
neodvratný, zůstanou-li ohrožené osoby bez nějakého zásahu směřujícího k jejich
ochraně, např. neopustí-li místo, kde se nacházejí, nebudou-li evakuovány,
nedostane-li jim se jiné odpovídající pomoci, nebude-li odstraněna či zmírněna
daná situace natolik, že již z ní naznačené následky nehrozí, apod. Jestliže
stav obecného nebezpečí vyplývá z požáru, musí pachatel založit oheň takovým
způsobem a na takovém místě, že bez účinného zásahu směřujícího k jeho uhašení
z toho reálně hrozí rozšíření ohně v měřítku, které dosáhne živelnosti a
neovladatelnosti a tím ohrozí lidi smrtí nebo těžkou újmou na zdraví.
Aplikují-li se uvedená východiska na posuzovaný případ, je namístě
závěr, že za zjištěných okolností nešlo o obecné nebezpečí ve smyslu § 272
odst. 1 tr. zákoníku. Konstrukce výroku o vině je založena na tom, že k
ohrožení lidí, kteří se nacházeli v domě, těžkou újmou na zdraví by došlo za
předpokladu, že by prohořely dveře bytu č. 2, že by v tomto bytě vznikl požár a
že by nebezpečné zplodiny hoření pronikly do ostatních prostor domu. Takový
průběh situace vyvolané zapálením čalounění na vnější straně dveří však nebyl
reálný. Vyplývá to z posudku znalce z oboru požární ochrany, podle něhož ohořel
molitan a koženka představující čalounění vnější strany dveří, avšak dveře
samotné nejevily známky hoření. Zároveň znalec konstatoval, že materiálu
tvořícího čalounění bylo na vnější straně dveří málo na to, aby dveře
prohořely. Znalec to sice zcela nevyloučil, avšak zdůraznil, že to je málo
pravděpodobné. Z toho vyplývá, že nemůže obstát ani ta část výroku o vině,
podle které požár v bytě č. 2 nevznikl „díky včasnému hasebnímu zásahu obyvatel
… domu“. S ohledem na zmíněný znalecký posudek je reálnější verze, že bez
ohledu na hasební zásah obyvatel domu nehrozilo prohoření vstupních dveří bytu
č. 2, rozšíření požáru v tomto bytě a proniknutí škodlivých zplodin hoření do
ostatních prostor domu. Za tohoto stavu nelze dojít k přesvědčivému úsudku, že
těžká újma na zdraví hrozila lidem v domě bezprostředně ve smyslu znaků
obecného nebezpečí podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.
Jednání obviněného spočívající v tom, že zapálil čalounění na vnější
straně vstupních dveří do bytu č. 2, s ohledem na obsah a závěry posudku znalce
z oboru požární ochrany nebylo dostatečně způsobilé k založení požáru v bytě a
k následnému rozšíření škodlivých zplodin požáru do ostatních prostor domu.
Vyvstává též otázka, zda k tomu vůbec směřoval úmysl obviněného. V bytě č. 2 se
nacházely jeho tři nezletilé děti bez přítomnosti matky, bývalé družky
obviněného. Nepříliš přesvědčivě působí konstrukce, podle které obviněný chtěl
své děti vydat tak závažnému nebezpečí, jaké by vyplývalo z požáru v bytě, a
reálněji se jeví verze, že svým jednáním chtěl demonstrativně upozornit na
špatnou péči své bývalé družky o společné děti. Tato motivace koresponduje s
tím, že způsob provedení činu zakládal malou pravděpodobnost vzniku požáru v
bytě č. 2.
Výrok o vině obviněného zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1
tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení Vrchního soudu v
Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené
usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě jako
součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další
obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu