7 Tdo 625/2013-I.-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. srpna 2013 ve věci dovolání nejvyššího státního
zástupce, které podal v neprospěch obviněného V. S. proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, v trestní věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 87/2012, t a k t o :
Podle § 138 tr. ř. a § 131 tr. ř. se ve vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 2. července 2013, č. j. 7 Tdo 625/2013-18, opravuje písařská chyba v
záhlaví usnesení, v němž bylo nesprávně uvedeno, že „Nejvyšší soud projednal v
neveřejném zasedání dne 2. července 2013 v Brně dovolání obviněného V. S.“ na
toto správné znění:
„Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. července 2013 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného V.
S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To
18/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T
87/2012, a rozhodl t a k t o : “
Ve vyhotovení usnesení ze dne 2. 7. 2013, č. j. 7 Tdo 625/2013-18, došlo k
písařské chybě, když Nejvyšší soud nesprávně uvedl, že projednal a rozhodl o
dovolání obviněného V. S., ačkoliv dovolání podal nejvyšší státní zástupce v
neprospěch obviněného V. S.
Předseda senátu tuto písařskou chybu opravil tak, aby vyhotovení usnesení ze
dne 2. 7. 2013, č. j. 7 Tdo 625/2013-18, bylo v naprosté shodě s obsahem
usnesení, jak bylo vyhlášeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce
dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g), f) a l) tr. ř. Poukázal na to, že podle platné soudní
judikatury se úkon správního orgánu spočívající v oznámení a výzvě podle § 123c
odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), považuje za
rozhodnutí ve smyslu § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že za „odnětí
příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u
řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a kterému v důsledku toho
obecní úřad s rozšířenou působností doručil oznámení a výzvu k odevzdání
řidičského průkazu podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. S odkazem
na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, namítl, že
pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo řidičské oprávnění
odňato pravomocným rozhodnutím příslušného obecního úřadu s rozšířenou
působností, pak naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že uplynutí
jednoroční lhůty ve smyslu § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu, samo o
sobě nemůže znamenat, že pokud tzv. vybodovaný řidič usedne za volant
motorového vozidla a řídí je bez toho, že by splnil veškeré podmínky pro podání
žádosti o vrácení řidičského oprávnění, že by takové jednání mělo být posouzeno
pouze jako přestupek. Podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění podle § 123d
odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 31. 7. 2011, je
prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle
zvláštního předpisu. Od 1. 8. 2011 pak podle stejného zákonného ustanovení musí
žadatel navíc předložit i posudek o zdravotní způsobilosti včetně
psychologického vyšetření. Řidič, který nesplní takové zákonné podmínky a
předpoklady k vrácení řidičského oprávnění a přesto usedne do motorového
vozidla a toto řídí, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské
oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové
oprávnění pozbyl. Ohrožení bezpečnosti silničního provozu a jeho účastníků ze
strany řidičů, u nichž nebyla autoritativně přezkoumána a zjištěna jejich
způsobilost k řízení motorového vozidla a tudíž i k navrácení řidičského
oprávnění, zcela jistě neklesá s postupem času, nýbrž tomu může být právě
naopak. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že obviněný V. S. mařil výkon
pravomocného rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost,
pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, a
proto bylo namístě jeho jednání kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, a dále i
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012,
jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném
zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §
265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal,
že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není
možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §
265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně
deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je
aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily
soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je
skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho
zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze
namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného
činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v
kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu
jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout
jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve
skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu,
kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti
tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak
postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných
právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění
soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z
podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně
ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého
stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že jednání
obviněného vyjádřené v návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. ZK 850/2012, naplňuje znaky přečinu
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku.
Podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon
rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost,
která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato
příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové
oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s
rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového
počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto
skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního
řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto
oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne,
v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Podle § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu řidič, který podle § 123c odst.
3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o
vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí
řidičského oprávnění podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
Podle § 123d odst. 3 zákona o silničním provozu žádost o vrácení řidičského
oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou
působností. Podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel
podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu
a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně
psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně §
101 zákona o silničním provozu.
Nejvyšší soud shledal námitky nejvyššího státního zástupce důvodnými. Podle
stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn
302/2010, se považuje za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního
předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku i pozbytí
řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů. Lze
jen připomenout, že pozbytí oprávnění k řízení motorových vozidel u řidiče,
který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno
obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3
zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zák. č. 361/2000 Sb.“), k odevzdání řidičského průkazu, je úkonem, jímž
došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické (nebo
právnické osoby). Z tohoto hlediska je zásadní, že v uvedené výzvě se řidiči
podle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. ukládá odevzdat řidičský průkaz a
mezinárodní řidičský průkaz nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení
tohoto oznámení, s tím, že řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5
pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, nepodá-li proti
němu námitky. Touto výzvou je řidiči ukládána povinnost - odevzdat řidičský
průkaz, a proto je třeba tuto výzvu považovat za rozhodnutí materiální povahy.
Za rozhodnutí je tento úkon nutné považovat i proto, že od jeho doručení se
odvíjí lhůta k podání opravného prostředku (námitek podle § 123f odst. 1 zák.
č. 361/2000 Sb.) a marným uplynutím lhůty řidič pozbývá řidičského oprávnění.
Ze všech těchto hledisek je proto nutno oznámení o dosažení dvanáctibodové
hranice a výzvu k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského
průkazu považovat za rozhodnutí ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto
řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s
rozšířenou působností, naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (srov. stanovisko
trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010,
a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012).
V uvedené trestní věci obviněný řídil motorové vozidlo poté, co mu bylo
řidičské oprávnění odňato pravomocným rozhodnutím příslušného obecního úřadu
obce s rozšířenou působností. Soudy prvního a druhého stupně jednání obviněného
posoudily jako přestupek, nikoli trestný čin a postoupily věc správnímu orgánu
k projednání přestupku. Svoji argumentaci opřely o skutečnost, že obviněný
takto jednal až po uplynutí jednoroční lhůty podle § 123d odst. 1 zákona o
silničním provozu, po kterou tzv. vybodovaný řidič nemůže požádat o vrácení
řidičského oprávnění, a proto shodně shledaly, že nebyly naplněny zákonné znaky
skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. S tímto právním názorem soudů obou
stupňů nelze souhlasit.
Jednoletá lhůta podle § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu má nesporně
určitý sankční, ale i ochranný charakter a postihuje řidiče, který soustavným
nerespektováním dopravních předpisů dosáhl hranice 12 bodů v bodovém hodnocení
a zavdal tak příčinu k postupu podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu
ze strany příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Uplynutí
této lhůty ale samo o sobě nemůže znamenat, že pokud tzv. vybodovaný řidič
usedne za volant motorového vozidla a řídí je bez toho, že by splnil veškeré
podmínky pro podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, že by takové
jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek. Každý řidič, jemuž byl uložen
trest či sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
na určitou dobu, zároveň pozbyl i řidičské oprávnění. Řidič, jemuž bylo odňato
toto řidičské oprávnění a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat
o jeho vrácení, se, pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění nachází v
obdobné situaci jako řidič, který vykonal uložený trest či sankci zákazu řízení
motorových vozidel. Oba totiž k vrácení řidičského oprávnění musí splnit
zákonem stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné
(srov. § 123d zákona o silničním provozu, § 101 zákona o silničním provozu a §
102 zákona o silničním provozu). Z toho vyplývá, že pokud takový řidič nesplní
uvedené zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění a přesto
usedne do motorového vozidla a řídí jej, vykonává činnost, pro niž mu bylo
odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu, případně činnost, pro
kterou takové oprávnění pozbyl. To pak znamená, že řidič, který trest či sankci
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě
neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení
řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo řídí, tak naplňuje zákonné
znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající ve výkonu činnosti,
pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu.
Nejvyšší soud proto přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce a shledal,
že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť
obviněný V. S. mařil výkon pravomocného rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci
tím, že vykonával činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle
jiného právního předpisu, a jeho jednání mělo být kvalifikováno jako přečin
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Podle toho ustanovení lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci
jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního
stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové
rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že usnesením
soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu bylo nesprávně
rozhodnuto o postoupení věci Úřadu Městské části Praha 4 jako orgánu
příslušnému k projednání přestupku.
Nejvyšší soud s odkazem na výše uvedenou argumentaci shledal také naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Soudy obou stupňů svými
rozhodnutími postoupily tuto trestní věc příslušnému správnímu orgánu k
projednání přestupku, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné
podmínky, neboť jednáním obviněného byla naplněna skutková podstata přečinu
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku, o němž je příslušný rozhodovat pouze soud v trestním řízení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1460/2011).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud
druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný
prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo
odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném
opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně -
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech
odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. v první i ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne
31. 1. 2013, sp. zn. 61 To 18/2013, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 17. 12. 2012, sp. zn. 46 T 87/2012, a současně zrušil také další rozhodnutí
na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu
soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud
prvního stupně je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který
Nejvyšší soud vyslovil v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2013
Předseda senátu
JUDr.
Jindřich Urbánek