USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněného M. G. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 3 To 20/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 65/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2024, č. j. 89 T 65/2024-352, byl obviněný uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod bodem 1) a zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod bodem 2). Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 10 měsíců (46 měsíců), pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený K. M. H. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění Městského soudu v Brně vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil přečinu výtržnictví (jednání pod bodem 1) v podstatě tím, že dne 6. 5. 2024 kolem 19:00 hodin v Brně v křižovatce ulic XY a XY poté, co zamezoval plynulému provozu a procházel společně s dalším mužem mezi vozidly, přistoupil k vozidlu poškozeného T. H., křičel na něj vulgarismy a následně jej několikrát fyzicky napadl úderem otevřené dlaně do obličeje, pokusil se poškozeného sedícího za volantem kopnout do hlavy a opakovaně atakoval různými způsoby i auto poškozeného, přičemž tomuto jeho jednání bylo přítomno nejméně 5 dalších osob. Zločin loupeže a přečin výtržnictví popsané pod bodem 2 rozsudku spáchal tím, že dne 6. 5. 2024 v době kolem 19:10 hodin v Brně na XY fyzicky napadl poškozeného K. M. H., který místem projížděl na elektrokoloběžce jako kurýr rozvážky jídla, tím způsobem, že nejprve spolu s dalším mužem na něj pokřikoval, že chce jídlo, poté se mu postavil do cesty a následně v úmyslu zmocnit se jeho věcí a peněz po poškozeném požadoval vydání jídla, strčil oběma rukama do hrudníku poškozeného, začal mu prohledávat přepravní box na jídlo a následně se slovy "money…., money...," začal prohledávat i poškozeného, shodil jej za ruku na zem, poškozený ležel na břiše a obžalovaný mu rukou tlačil zezadu na krk a klečel mu mezi lopatkami, poškozený volal anglicky o pomoc, poté obviněný vstal a opětovně poškozenému prohledal přepravní box na jídlo, a poté, co začali hosté blízké restaurace na obviněného křičet, aby svého jednání zanechal, od poškozeného odešel směrem k této restauraci, kde byl na místě zadržen policejní hlídkou. Poškozenému způsobil psychickou újmu, bolesti žeber po dobu 5 dní a otlak na levém rameni a dále hmotnou škoda na roztržené bundě ve výši cca 1 000 Kč. Obviněný se obou shora popsaných jednání dopustil, ačkoliv byl v minulosti trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 5 T 39/2023, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2023, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.
3. O odvoláních obviněného proti výroku o vině pod bodem 2 a proti výroku o trestu a státního zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 3 To 20/2025-376, tak, že k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 8 měsíců (56 měsíců) se zařazením do věznice s ostrahou. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný M. G. podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jeho jednání pod bodem 2 nenaplnilo znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zejména že by jednal v úmyslu zmocnit se cizí věci. Šlo o jednání výtržnické a natolik nízké intenzity, že naplňovalo nejvýše znaky přestupku. Obviněný na místě vyčkal příjezdu policie a chtěl věc objasnit, poškozenému se omluvil a nahradil škodu. V dokazování proti sobě stály protichůdné svědecké výpovědi, žádné relevantní důkazy nebyly ve věci provedeny, kamerový záznam byl nekvalitní, soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. V důsledku nesprávné právní kvalifikace došlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že argumentace týkající se údajných nedostatků v dokazování se míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Výhrada neprokázání úmyslu dovolatele užít násilí za účelem zmocnění se cizí věci zůstala pouze v obecné rovině. Námitka porušení zásady subsidiarity trestní represe se sice s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. potkává, je však zjevně neopodstatněná. Nejednalo se o případ výjimečný či hraniční, který by odůvodňoval odklon od standartního právního posouzení. Obviněný sice zpochybnil přiměřenost uloženého trestu, svou výhradu však dále nerozvedl, navíc toto nelze namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Námitky stran údajně nedostatečného dokazování i odkaz dovolatele na porušení zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) nejsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné a nebyly ani dostatečně konkretizovány. Nejvyšší soud pouze dodává, že trestní řízení netrpělo žádnou důkazní nouzí. Soudy učiněná skutková zjištění jsou logickým a plně přijatelným vyústěním toho, jak hodnotily provedené důkazy a jaký význam přikládaly souhrnu objektivně zjištěných okolností činu. Nepřicházelo proto v úvahu, aby Nejvyšší soud do těchto závěrů jakkoli zasahoval, příp. že by to vyžadovala ochrana základního ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
11. Námitku dovolatele, že jeho jednání popsané pod bodem 2 výroku o vině nenaplnilo skutkovou podstatu zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (zejména znaky subjektivní stránky), lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Ve výroku o vině popsaný skutek evidentně naplňuje všechny znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, včetně subjektivní stránky. Ze skutkových zjištění (blíže rozvedených v odůvodnění rozsudku) je zřejmé, že obviněný zaútočil na poškozeného, aniž ten by k tomu zavdal sebemenší příčinu, a to s očividným záměrem získat od něj nejprve jídlo a následně i peníze. To se snažil vynutit jednáním směřujícím proti věcem i tělesné integritě poškozeného, které bezpochyby nabylo povahy násilí ve smyslu § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož intenzita navíc gradovala (nejprve zamezení pohybu poškozeného, strčení do hrudníku, stržení boxu, jenž měl poškozený na zádech, shození poškozeného na zem a jeho „zakleknutí“). Úmysl obviněného zmocnit se věcí poškozeného byl zřejmý nejen z jeho jednání (prohledávání boxu na jídlo a šacování poškozeného), ale i ze samotného verbálního projevu, který celý čin doprovázel. Obviněný nejprve výslovně požadoval po poškozeném jídlo a když si ověřil, že u sebe žádné jídlo nemá, začal se dožadovat peněz. Tento požadavek vyjádřil anglickými slovy „money, money“, jelikož si všiml, že poškozený je cizinec. Z výše uvedeného je patrné naplnění zákonného znaku užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Uvedená námitka je proto zjevně neopodstatněná.
12. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit i námitku vztahující se k zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřené v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, ani této námitce však zjevně nelze přiznat opodstatnění.
13. Podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
14. Obviněný namítl natolik nízkou intenzitu použitého násilí, že by postačoval postih v přestupkovém řízení. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu je však jednoznačně patrné, že v daném případě nešlo o mimořádné skutkové okolnosti, které by měly za následek tak nízkou škodlivost činu, že by nebylo namístě uplatnění trestní odpovědnosti. Naopak míra společenské škodlivosti byla v tomto případě spíše vyšší, což bylo dáno nejen tím, že jedním jednáním spáchal dva trestné činy (tedy nejen zločin loupeže, ale i přečin výtržnictví) a že přečinu výtržnictví se dopustil v jeho kvalifikované skutkové podstatě (opětovně), ale i samotnými okolnostmi činu. Všechny znaky skutkové podstaty zločinu loupeže naplnil již tím, že se snažil od poškozeného násilím získat jídlo. Tím však agresivní chování obviněného neskončilo, následoval požadavek na vydání peněz, přičemž – jak bylo již podrobněji popsáno shora – intenzita použitého násilí byla čím dál vyšší. Navíc poškozenému vznikla v důsledku jednání obviněného drobná zranění i hmotná škoda na majetku, byť poměrně nízká (roztržení bundy). Závažná je i okolnost, že v agresivním jednání obviněný hodlal pokračovat i vůči dalším osobám a agresivní byl až do té doby, než byl zpacifikován policejní hlídkou. Z uvedených důvodů nebylo možno souhlasit s dovolatelem, že šlo jen o běžnou výtržnost, a nelze uvažovat o tom, že by stupeň společenské škodlivosti skutku vylučoval s ohledem na subsidiaritu trestní represe uplatnění trestní odpovědnosti obviněného.
15. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
16. Námitku nepřiměřenosti trestu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný ji navíc nijak nekonkretizoval, respektive vznesl ji v návaznosti na námitku nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem 2 rozsudku, která byla vypořádána výše. Pokud jde o výměru úhrnného trestu odnětí svobody uloženého napadeným rozsudkem v dolní polovině zákonem stanovené trestní sazby (od dvou do deseti let), s ohledem na závažnost, průběh a intenzitu velmi agresivního jednání obviněného i s ohledem na jeho předchozí odsouzení nejde rozhodně o trest, který by svou excesivní přísností odporoval ústavní zásadě přiměřenosti trestní represe. Jde naopak o trest vyvážený a zcela odpovídající všem zákonným hlediskům.
17. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 8. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu