7 Tdo 634/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2011 v
neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 9 To 468/2010, v neprospěch
obviněného JUDr. J. Š. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp. zn. 150 T 19/2010, t a k t o :
Podle § 265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 150 T
19/2010, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. ZK
328/2010, pro skutek spočívající v tom, že dne 17. 12. 2010, v P. v baru I. C.
v průběhu události pořádané neonacistickou organizací Národní odpor Praha pod
názvem „N.O.P. Vánoční maškarní ples“, které se aktivně účastnil, v přítomnosti
nejméně dalších 15 osob, společně s dalšími dosud blíže neztotožněnými osobami,
při příchodu osoby oblečené do karnevalové masky Adolfa Hitlera, vědom si jeho
významu, opakovaně provolával nacistický pozdrav „Sieg Heil“. Tímto skutkem,
který podle názoru soudu I. stupně není trestným činem, měl podle návrhu na
potrestání obviněný spáchat trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k
potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zákona.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podala státní zástupkyně v neprospěch
obviněného odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1.
2011, sp. zn. 9 To 468/2010, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, když
dospěl k závěru, že obviněný jednání nespáchal veřejně ve smyslu ustanovení §
261 tr. zákona.
Usnesení odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce řádně a včas podaným
dovoláním, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l)
tr. ř. Dovolání bylo podáno v neprospěch obviněného. Nejvyšší státní zástupce
nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že daný trestný čin není spáchán
veřejně, pokud obviněný provolával nacistický pozdrav před účastníky akce ale
spolu s nimi, a proto nešlo o jiné další osoby, které by s předmětným hnutím
nesympatizovaly a mohly by být takovým projevem pohoršeny. Nejvyšší státní
zástupce namítá, že ustanovení § 261 tr. zákona nevyžaduje, aby pachatel, který
veřejně projevuje sympatie k danému hnutí, měl současně úmysl svým projevem
ovlivnit či pohoršit jiné osoby. Úmysl pachatele je dán pouze tím, že musí
vědět, že svým jednáním projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tr.
zákona, aniž by měl současně úmysl někoho svým projevem ovlivnit. Legální
definice veřejného spáchání trestného činu podle § 89 odst. 4 tr. zákona
vyžaduje k naplnění znaku před více než dvěma osobami současně přítomnými, aby
se jednalo o osoby odlišné od pachatele, které jsou způsobilé jeho projev
postřehnout a porozumět mu. V daném případě bylo úmyslem obviněného projevit
svůj pozitivní postoj k neonacistickému hnutí, a to před osobami, které se
předmětné akce zúčastnily. Je přitom nepodstatné, že tyto osoby rovněž
sympatizují s neonacistickým hnutím reprezentovaným Národním odporem, jehož
sympatizanti se ve svém přesvědčení utvrzují právě provoláváním takových hesel
a rovněž je nepodstatné, že část z nich s obviněným předmětný pozdrav
provolávala. Jednání obviněného přitom vykazuje i dostatečný stupeň
nebezpečnosti pro společnost, který v žádném případě nelze označit za pouze
nepatrný.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně
obsahově navazujících rozhodnutí, pokud tím pozbyla podkladu, a podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Obviněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí se závěry odvolacího soudu
a nejvyšší státní zástupce kriminalizuje již pouhou jeho účast na dané akci. Za
dané situace jsou ale všichni účastníci předmětné akce spolupachatelé trestného
činu, u nichž ale absentuje znak veřejnosti, protože jinak by pachatelé byli
zároveň osobami odlišnými od pachatelů. Znak veřejnosti je totiž mj. naplněn
tehdy, když ke spáchání trestného činu dojde před více než dvěma osobami
současně přítomnými a musí se jednat o osoby odlišné od pachatele. Obviněný
nesouhlasí ani s názorem nejvyššího státního zástupce o naplnění materiální
stránky trestného činu, když nebyly přítomny nestranné osoby jež by byly
jednáním pohoršeny, videozáznam nebyl určen k šíření na veřejnosti, samotné
jednání bylo spontánní, trvalo cca 7 sekund a vyslovil pouze část pozdravu
„Sieg Heil“, navíc zcela zřejmě pod vlivem alkoholu. Zohledněna by měla být i
jeho osoba, když je bezúhonný, nebyly u něj zjištěny žádné sklony k
diskriminaci určitých osob či skupin, své jednání považuje za nepatřičné,
nacistické či jakékoliv jiné hnutí striktně odsuzuje a v žádném případě se
neztotožňuje s jeho ideály. Obviněný proto navrhl, aby bylo dovolání jako
zjevně neopodstatněné odmítnuto v neveřejném zasedání.
Jak vyplývá z napadeného usnesení a obsahu dovolání, podstatnou otázkou, která
je předkládána k přezkumu dovolacímu soudu, je výklad znaku „veřejně“ ve smyslu
ustanovení § 261 tr. zákona, zařazeného mezi trestné činy podpory a propagace
hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§ 260 – podpora a
propagace; § 261 – veřejné projevování sympatie; § 261a – veřejné popírání,
zpochybňování a schvalování).
Ze znění skutkových podstat tří trestných činů zařazených pod souhrnný název
„Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“ je
zřejmé, že se tyto liší formou jednání pachatele. Pachatel trestného činu podle
§ 260 tr. zákona „podporuje nebo propaguje“ dané hnutí, pachatel trestného činu
podle § 261 tr. zákona „veřejně projevuje sympatie“ k danému hnutí a pachatel
trestného činu podle § 261a tr. zákona „veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje
nebo se snaží ospravedlnit“ zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti.
Podle § 89 odst. 4 písm. b) tr. zákona je trestný čin spáchán veřejně, jestliže
je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými.
Odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný nenaplnil znak „veřejně“ proto, že
se jednalo o neveřejnou akci určenou pouze pro zvané účastníky, akci pořádalo
hnutí Národní odpor Praha pro své členy, resp. stoupence a přívržence, nikoliv
pro širší veřejnost vůči níž by bylo nacistické hnutí propagováno, a i když
obviněný jednal před více než dvěma osobami současně přítomnými, šlo o osoby
společně s ním provolávající druhou část pozdravu „Sieg Heil“, a nikoliv o
další osoby, které by nesympatizovaly s nacistickým hnutím a mohly by být
takovým projevem pohoršeny.
Nejvyšší státní zástupce s tímto názorem nesouhlasí a namítá, že ustanovení §
261 tr. zákona nevyžaduje, aby pachatel veřejně projevující sympatie k danému
hnutí, měl současně úmysl ovlivnit či pohoršit svým projevem jiné osoby, jak
dovodil odvolací soud. Úmysl pachatele tohoto trestného činu je dán pouze tím,
že musí vědět, že svým jednáním projevuje sympatie k hnutí uvedeném v § 260 tr.
zákona, aniž by měl současně úmysl někoho svým projevem ovlivnit. Pro spáchání
trestného činu veřejně ve smyslu § 89 odst. 4 písm. b) tr. zákona vyžaduje
ustálená judikatura, aby se jednalo o osoby odlišné od pachatele, které jsou
způsobilé jeho projev postřehnout a porozumět mu. Je nepodstatné, že tyto osoby
rovněž sympatizují s neonacistickým hnutím a zda také část z nich s obviněným
předmětný pozdrav provolávala.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
nedůvodné.
Odvolací soud naplnění znaku „veřejně“ ve smyslu ustanovení § 261 tr. zákona
zjevně podmiňuje mj. požadavkem, aby projev sympatie k hnutí uvedenému v § 260
tr. zákona měl za cíl propagaci tohoto hnutí mezi osobami stojícími mimo toto
hnutí, resp. nesdílejícími názory jeho členů. Propagace daného hnutí je ale
přímo znakem trestného činu podle § 260 tr. zákona, přičemž se pro její
naplnění vyžaduje (stejně jako u alternativního znaku „podporuje“), aby se
jednalo o způsob jednání směřující k tomu, aby hnutí získalo další přívržence
či se jinak posílila jeho pozice (viz Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího
soudu ČR ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, publikované ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 11/2007). Lze proto
přisvědčit námitce nejvyššího státního zástupce, že zákonodárce v § 261 tr.
zákona nevyžaduje, aby pachatel, který veřejně projevuje sympatie k danému
hnutí, měl současně úmysl svým projevem ovlivnit či pohoršit jiné osoby a
projevem sympatií ve smyslu daného ustanovení je pouze vyjádření pozitivního
vztahu či obdivu k tomuto hnutí.
Není-li pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 261 tr. zákona
(veřejné projevování sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tr. zákona) nutný úmysl
směřující k získání dalších přívrženců, či k posílení pozice daného hnutí, není
pak z hlediska naplnění formálních znaků tohoto trestného činu rozhodné, zda
pachatel projeví sympatie k danému hnutí pouze mezi členy nebo přívrženci
tohoto hnutí, anebo tak učiní mezi jinými osobami. V konkrétním případě bude
ale zjevně rozdílný stupeň společenské nebezpečnosti jednání pachatele.
V případě obviněného JUDr. J. Š. bylo ale rozhodnutí odvolacího soudu založeno
na právním názoru, že obviněný se jednání nedopustil veřejně, a nenaplnil tak
tento formální znak skutkové podstaty trestného činu podle § 261 tr. zákona,
když přítomné osoby „společně s ním se účastnily provolávání druhé části
nacistického pozdravu Sieg Heil“. Odvolací soud tak vycházel ze situace, že
všechny přítomné osoby se dopustily stejného jednání společně s obviněným, což
má oporu i v popisu skutku. Tam je totiž uvedeno, že obviněný opakovaně
provolával nacistický pozdrav „v přítomnosti nejméně dalších 15 osob, společně
s dalšími dosud blíže neztotožněnými osobami“. To ostatně vyplývá také z
videozáznamu a jeho vyhodnocení znalcem (specializace extremizmus – č. l. 66
tr. spisu), který uvedl, že „přihlížející skandují pozdrav“, resp. obviněný
gestikuluje rukou v rytmu „skandování ostatních osob“. Uvádí-li proto nejvyšší
státní zástupce v dovolání, že heslo pouze „část z nich se spoluobviněným
provolávala“, takovýto závěr z provedených důkazů nevyplývá a je také v rozporu
se skutkovým stavem z něhož vycházel odvolací soud. Proto lze přisvědčit závěru
odvolacího soudu, že obviněný nespáchal čin veřejně ve smyslu ustanovení § 261
tr. zákona. Je-li totiž podle § 89 odst. 4 písm. b) tr. zákona trestný čin
spáchán veřejně tehdy, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně
přítomnými, přičemž se musí jednat o osoby odlišné od pachatele, nemůže se
pachatel dopustit trestného činu veřejně jednáním před osobami, které se tohoto
jednání dopouštějí společně s ním, tj. fakticky před spolupachateli. To také
obviněný namítá ve svém vyjádření k dovolání.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nespočívá na
nesprávném právním posouzení skutku a ve věci nejsou dány uplatněné důvody
dovolání. Proto bylo dovolání zamítnuto podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné,
přičemž Nejvyšší soud takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš