7 Tdo 634/2012-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. června
2012 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněných J.
S., P. B., a J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích –
pobočka v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T
74/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce
zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze
dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka
v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 2 T 74/2011, byl
obviněný J. S. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b)
tr. zákoníku, obviněný P. B. zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b)
tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr.
zákoníku a obviněný J. J. zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr.
zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr.
zákoníku. Obviněný J. S. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82
odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu
dvou roků. Obviněný P. B. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvou roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl
výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněný J. J. byl
podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na
zkušební dobu dvou roků.
Podle skutkových zjištění soudu obvinění J. S. a P. B. dne 8. 2. 2011 kolem
14:35 hodin v T., S. ulici, na parkovišti před sídlem společnosti Friall, s. r.
o. ještě za přítomnosti S. J., požadovali po M. U., vrácení dlužné finanční
částky 6. 900,- Kč obviněnému J. S., s tím, že vědí, že je výplatní den, a
pojedou s poškozeným M. U. do banky, aby celý dluh splatil, načež jej přiměli
nastoupit s nimi do osobního motorového vozidla tov. zn. Alfa Romeo,
vyhrožovali mu, že pokud dluh toho dne nesplatí, bude to horší, neboť si to s
ním vyřídí obviněný J. J., poté dojeli do B. ulice k Raiffeisenbank, a. s., kam
všichni tři šli s poškozeným i dovnitř, když poškozený M. U. sdělil obviněnému
J. S., že zůstatek na účtu nemůže použít ke splacení dluhu, neboť to má na
nájem, vyzval ho obviněný, aby si od někoho půjčil, poté jeli k jeho rodičům na
S. n. L. a nato se k nim přidal i obviněný J. J., jehož přivolal obviněný J.
S., a vozili poškozeného M. U. za účelem získání finančních prostředků postupně
do čínské restaurace v budově P., restaurace na zimním stadionu, nikde však
poškozený nezískal finanční prostředky, dále jej obvinění dovezli do místa jeho
tehdejšího bydliště – ubytovna „K.“ v T. – K., kde s ním obvinění P. B. a J. J.
vstoupili bez vyzvání až do jeho pokoje, který prohledali a odcizili mu
nunchaky a boxerské bandáže, poté jej doprovodili zpět do vozidla a sdělili mu,
že s ním pojedou na V., že obviněný J. J. má za každé zmrzačení slíbenou
finanční odměnu, načež si obviněný J. J. nasadil výše uvedené boxerské bandáže
a udeřil poškozeného M. U. dvakrát pěstí pod bradu, a po příjezdu na letiště ve
V. vytáhl poškozeného z vozidla, podrazil mu nohy, po čemž poškozený M. U.
upadl na zem, kde jej obviněný J. J. opakovaně kopal do břicha, zad a nohou a
šlápl mu na hlavu, přičemž jej varoval, ať obviněnému J. S. vrátí celý dluh,
nebo se to bude opakovat, načež ho vyzval, ať jde domů, ať se ztratí.
O odvoláních všech obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v
Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26. 1. 2012, sp. zn.
14 To 395/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek zrušil ve všech výrocích o uložených trestech a podle § 259 odst. 3
písm. b) tr. ř. při nedotčeném výroku o vině odsoudil obviněného J. S. podle §
175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání 15 měsíců a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Obviněného
P. B. odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
15 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon
trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Obviněného J. J. odsoudil
podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58
odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně
odložil na zkušební dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě dovolání,
které má obsahové náležitosti stanovené v § 256f odst. 1 tr. ř., a to z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť všem obviněným byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin,
kterým byli uznáni vinnými. Nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu, který
uložil za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku všem obviněným trest odnětí svobody
pod dolní hranici zákonné trestní sazby s odůvodněním, že všichni obvinění jsou
mladí lidé, kteří dosud nebyli soudně trestáni, že zločinu vydírání se
dopustili nejmírnější možnou formou, že násilí ze strany obviněného J. J.
nezpůsobilo poškozenému žádné vážnější poranění a že při nevolnosti poškozeného
mu nechali opatřit lék.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na konstantní judikaturu, podle níž, jestliže
nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58
trestního zákoníku a byl-li přesto uložen trest pod dolní hranici příslušné
zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, je takto uložený trest trestem
uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně a je tím naplněn
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu (srov. Soubor
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu 26/2003 - T 617). Připomněl, že nový
trestní zákoník opustil tzv. materiální pojetí trestného činu a ostatních
institutů využívaných k individualizaci a diferenciaci trestního postihu a
došlo k posílení významu individualizace postihu právě prostřednictvím ukládání
trestu, včetně možnosti jeho mimořádného zvýšení nebo naopak mimořádného
snížení nebo upuštění od potrestání. Ustanovení o mimořádném snížení trestu
odnětí svobody se uplatní i tam, kde se dříve s poukazem na ustanovení § 88
odst. 1 tr. zák. nepřihlíželo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší
trestní sazby.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku
by mělo být aplikováno pouze na ty případy, v nichž došlo ke spáchání trestné
činnosti za skutečně výjimečných okolností, kde by se uložení trestu odnětí
svobody i na samé dolní hranici trestní sazby jevilo jako příliš tvrdé. Důvody
pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemohou odůvodnit jen běžně se
vyskytující skutečnosti, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený
v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. V posuzované
trestní věci nelze identifikovat žádné konkrétní určité okolnosti případu,
které by odůvodňovaly mírnější náhled na závažnost jednání obviněných, přičemž
ani poměry jednotlivých obviněných nejsou takové kvality, aby k nim mohlo být
přihlíženo postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak v trestní věci
obviněných lze poukázat na okolnosti zvyšující závažnost jednání všech
obviněných, a to např. již dobu trvání jejich jednání.
Nejvyšší státní zástupce spatřuje pochybení krajského soudu především ve
zjevném podcenění závažnosti samotného skutku. Krajský soud uvedl, že zločin
vydírání byl spáchán nejmírnější možnou formou a že přitom nešlo o jednání,
které je obvyklé v případě zločinu vydírání, tedy masivnější používání
fyzického násilí, resp. zásadnější pohrůžky jeho použití či způsobení jiné
těžké újmy. S odkazem na ustanovení § 175 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož lze
zločin vydírání spáchat buď užitím násilí nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké
újmy, je možno považovat za nejmírnější formy spáchání uvedeného trestného činu
formou verbální, při níž se pachatel omezí pouze na pohrůžky, aniž dojde k
přímému užití násilí. Tak tomu však v trestní věci obviněných nebylo, protože
došlo k užití intenzivního násilí vůči poškozenému a argumentace krajského
soudu o údajně nejmírnější formě spáchání zločinu je naprosto nesprávná. Stejně
tak nelze argumentovat tím, že poškozený neutrpěl závažnější zranění. Samotná
povaha násilí, a to sražení poškozeného na zem, jeho kopání do různých částí
těla a dokonce šlapání na obličej, naprosto vylučuje to, že došlo ke spáchání
zločinu vydírání mírnější formou.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř.
zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze
dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
jeho zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v
neveřejném zasedání a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s
projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky.
Nejvyšší soud neshledal podle § 265i odst. 1 tr. ř. důvod pro odmítnutí
dovolání, a proto podle § 265i odst. 3 přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch
výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů,
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Po přezkoumání shledal dovolání důvodným.
Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo
vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody
trestným zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze
dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí
svobody pod dolní hranici tímto zákonem stanovené.
Podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo
pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude
potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.
Podle § 175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm
let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami.
Podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo
tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud
přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným,
majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k
možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, a zejména k
jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud
byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem
přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované
skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované
zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného
činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro
budoucí život pachatele.
Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru krajského soudu, že došlo sice po formální
stránce k naplnění znaku skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst.
1, 2 písm. b) tr. zákoníku, že však skutečnost, že obvinění jsou osobami
poměrně mladými, které neměly dosud zásadnější problémy se zákonem kromě
obviněného J. J., u nějž došlo k podmíněnému odložení podání návrhu na
potrestání pro přečiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, měly
vést okresní soud k úvahám o možnosti mimořádného snížení trestu podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k poměrům pachatelů
lze mít za to, že použití trestní sazby stanovené trestním zákonem by pro ně
bylo nepřiměřeně přísné a že také vzhledem k okolnostem případu lze dosáhnout
jejich nápravy trestem kratšího trvání. Těmito okolnostmi odůvodnil krajský
soud výrok o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Dodal výslovně, že v
důvodech, proč je všem obžalovaným ukládán stejný trest je možno odkázat na
odůvodnění napadeného rozsudku (soudu prvního stupně), s nímž se odvolací soud
v tomto ohledu ztotožnil.
Takové odůvodnění rozsudku o uložení stejného trestu je naprosto nesprávné.
Jestliže odvolací soud k odvolání obviněných zrušil podle § 258 odst. 1 písm.
e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o uložených
trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. písm. b) tr. ř. rozhodl znovu o trestech
všech obviněných, jde samozřejmě o nové rozhodnutí, které odvolací soud musí
odůvodnit jako své rozhodnutí, a nikoliv odkazovat při odůvodnění výroků o
trestech na rozsudek soudu prvního stupně a jeho odůvodnění, když tento
rozsudek ve výrocích o trestech uložených všem obviněným sám zrušil, nehledě k
tomu, že není zřejmé, co odvolací soud považuje za ,,stejný trest“. Odvolací
soud odůvodnil rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku okolnostmi případu i poměry pachatelů. Takový postup zákon
připouští. Je však třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné podmínky pro
mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Těmi
jsou okolnosti případu nebo poměry pachatele, případně obojí, při jejichž
splnění by použití zákonem stanovené trestní sazby bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem
kratšího trvání. Tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny
zároveň. Nezbytné je i náležité odůvodnění výjimečného postupu soudu podle § 58
odst. l tr. zákoníku. Takto však odvolací soud nepostupoval, když shledal
tresty uložené obviněným soudem prvního stupně nepřiměřeně přísnými.
Výjimečnost postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nesprávně spatřoval ve věku
obviněných, že obvinění nebyli dosud soudně trestáni a konečně v tom, že přečin
vydírání spáchali údajně nejmírnější možnou formou. Nejvyšší soud shledal
dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným.
Protože byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka
v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, podle § 265k odst. 2 tr.
ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích –
pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento
soud proto znovu rozhodne o odvoláních obviněných proti rozsudku soudu prvního
stupně a při svém rozhodnutí je vázán podle § 265s odst. 1 tr. ř. právním
názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek