7 Tdo 635/2024-383
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného L. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha – Pankrác, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 44 To 396/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 10/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 7. 2023, č. j. 1 T 10/2023-255 (ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2024, č. j. 1 T 10/2023-373), byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu škody poškozenému S. V. částku 3 025,70 Kč.
2. Uvedené trestné činy spočívaly podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 v podstatě v tom, že obviněný L. H. v průběhu dne 10. 8. 2022 na různých místech v Praze, mimo jiné též v Praze XY, v jednom případě společně s obviněným J. Z. a v dalších třinácti případech sám neoprávněně provedl, resp. snažil se provést, bezkontaktní platby platební kartou Mastercard vydanou společností Fio banka, a. s., na jméno S. V., a platební kartou VISA vydanou společností mBank S.A. na jméno S. V., které odcizil a obviněnému L. H. předal obviněný J. Z., přičemž úspěšně provedenými platbami obviněný L. H. způsobil poškozenému škodu ve výši 3 025,70 Kč a zamítnutými platbami chtěl poškozenému způsobit další škodu ve výši 903,90 Kč. Ze zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 je patrno, že obviněný L. H. se tohoto jednání dopustil, přestože byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 T 8/2022, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, č. j. 44 To 396/2023-291, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný L. H. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod zahrnul námitky zaměřené proti zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem. Projevil nesouhlas s tím, jak soudy v tomto ohledu hodnotily důkazy. Namítl, že pokud soudy vycházely z výpovědi obviněného J. Z., byla jeho výpověď nevěrohodná, a že pokud přihlížely ke kamerovým záznamům, na kterých byly zachyceny prováděné platební transakce, není na nich zachycen on, ale jiná osoba. Vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů znaleckým posudkem, který by posoudil jeho motoriku s motorikou osoby zachycené na kamerových záznamech. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že závěr soudů, podle něhož obviněný je pachatelem zjištěného jednání, je udržitelný, nevykazuje žádný zjevný rozpor s provedenými důkazy a nevyžaduje žádné doplnění důkazů. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř, avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. O nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, se v posuzované věci evidentně nejedná.
9. Zjištění, že obviněný L. H. je pachatelem, má základní obsahovou oporu ve výpovědi obviněného J. Z., který podrobně, konkrétně a celkově přesvědčivě popsal okolnosti, za nichž obviněnému L. H. předal platební karty odcizené předtím jemu neznámé osobě (poškozenému S. V.). Obviněný L. H. se snažil tuto výpověď zpochybnit námitkami, že není logické a je až absurdní, aby mu neznámý člověk, tj. obviněný J. Z. jako recidivista podstupující riziko spojené s krádeží, bez dalšího odevzdal odcizené platební karty jen proto, že nedobře vypadal. Výpověď obviněného J. Z. ovšem má svou logiku. Tento obviněný získal platební karty tak, že je nalezl v batohu odcizeném poškozenému S. V., přičemž pro sebe a svou přítelkyni si ponechal pouze peníze v hotovosti. Jistě věděl, že použití odcizených platebních karet k platebním transakcím je spojeno s poměrně značným rizikem odhalení, a proto o ně neměl prvořadý zájem. Pokud platební karty nabídl obviněnému L. H. jako někomu, kdo „na tom také nebyl úplně nejlíp“, s tím, aby si za ně nakoupil, je logika tohoto aktu v solidaritě s osobou obviněného L. H., který podle vlastní výpovědi žil jako tzv. bezdomovec. Totožnost obviněného L. H. s osobou pachatele dále vyplývá z kamerových záznamů, na nichž byly zachyceny platební transakce prováděné s platebními kartami odcizenými poškozenému S. V. Na všech záznamech je zachycena tatáž osoba ve stejném oblečení. Okolnost, že jde o obviněného, soudy ověřily tím, že kamerové záznamy porovnaly s fotografií obviněného a s jeho vzezřením a pohybem v hlavním líčení a ve veřejném zasedání odvolacího soudu. V této spojitosti soudy poukázaly také na tetování na levé ruce obviněného s tím, že spodní cíp tohoto tetování byl zachycen na jednom z kamerových záznamů. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud konstatoval nějaký zjevný rozpor mezi zjištěním, že obviněný je pachatelem projednávané trestné činnosti, a obsahem provedených důkazů.
10. Neprovedení navrhovaného důkazu, tj. znaleckého posudku ohledně motoriky obviněného a osoby zachycené na kamerových záznamech, soudy přijatelně zdůvodnily nadbytečností tohoto důkazu. S tím lze souhlasit, protože totožnost obviněného s osobou pachatele je dostatečně zřejmá z těch důkazů, které byly provedeny.
11. Pro úplnost lze dodat, že procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž soudy vyvodily zpochybňované skutkové zjištění, obviněný nenamítal.
12. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu