7 Tdo 638/2025-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněného M. S. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 67 To 385/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 82/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 9. 2024, č. j. 51 T 82/2024-87, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému D. S. S. N. škodu ve výši 2 500 Kč.
2. Podle zjištění nalézacího soudu se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 29. 5. 2024 kolem 2:00 hodin v Praze na ulici XY XY v pokoji hodinového hotelu R. poškozenému D. S. S. N. v nestřeženém okamžiku odcizil pánskou hnědou koženou peněženku v hodnotě 200 Kč i s jejím obsahem, kterým byla finanční hotovost ve výši 300 Kč, občanský průkaz, povolení k pobytu v České republice, platební kreditní karta Indické bankovní společnosti, platební debetní karta Komerční banky, a. s., a mobilní telefon v hodnotě 2 000 Kč.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 67 To 385/2024-165, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání, v jehož rámci odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítl porušení práva na spravedlivý proces, jakož i principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Důkazně se podle obviněného mělo jednat o situaci „tvrzení proti tvrzení“, soudy měly k dispozici pouze výpověď poškozeného, přičemž neprovedly podrobnější zhodnocení jeho věrohodnosti. Soudy nebyly při hodnocení důkazů (především výpovědi obviněného) nestranné, závěr o vině učinily na základě trestní minulosti obviněného. Dovolatel se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek i usnesení soudů nižších stupňů a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a že relevantní námitky je možné spatřovat pouze v namítaném porušení práva na spravedlivý proces. Přesto obviněný i v těchto bodech převážně zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož dovolací námitky obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí pouze formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale je nutné vznést námitky, které mu odpovídají svým obsahem.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Dovolatel popřel rozhodné skutkové zjištění, že by byl osobou, která odcizila poškozenému mobilní telefon a peněženku včetně dvou platebních bankovních karet. Ve vztahu k tomuto zjištění však nenamítl nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem. Neuvedl, z jakého důvodu by mělo být uvedené zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (ani konkrétně s jakým důkazem), nenamítl ani procesní nepoužitelnost žádného provedeného důkazu, případně ani to, že by ve vztahu k uvedenému zjištění nebyly provedeny nějaké navrhované důkazy.
10. Argumentace dovolatele spočívala prakticky jen ve zpochybnění pravdivosti svědecké výpovědi poškozeného a v popření soudy zjištěného skutkového děje a v předložení vlastní verze, podle které věci musel odcizit někdo jiný, případně se skutek vůbec nestal. Takto vystavěné námitky nejsou dovolacím důvodem. Není jím ani námitka, že byla porušena zásada in dubio pro reo, protože v dané věci nenastala situace, že by po vyčerpání všech dostupných důkazů přetrvávaly jakékoli důvodné pochybnosti o tom, že by obviněný byl pachatelem předmětného činu. Soudy učinily na základě zhodnocení důkazů jednoznačný skutkový závěr o tom, že to byl právě obviněný a nikdo jiný, kdo mj. peněženku s platebními bankovními kartami poškozenému odcizil, přičemž žádná jiná alternativa tohoto skutkového závěru nepřipadala v úvahu. Poškozený měl mobilní telefon i peněženku s uvedenými platebními kartami u sebe na hotelu – peněženku vytáhl před obviněným na recepci hotelu a následně si ji na hotelovém pokoji odložil a telefon poškozeného obviněný dokonce chvíli používal (sledoval na něm pornografické filmy). Obviněný tak měl o odcizených předmětech (i o tom, kde se nacházejí) dobré povědomí a v nejbližším nestřeženém okamžiku je poškozenému vzal. Je přitom vyloučeno, aby tak učinil někdo jiný, jelikož jiná osoba na hotelovém pokoji přítomná nebyla, ostatně dovolatel ani nic takového netvrdil. Zcela odpovídající závěru, že pachatelem byl obviněný, je i chování obviněného po činu, když se pod záminkou, že se jde poptat na recepci, z hotelu „vypařil“ a poškozenému se již neozval. Namítaný skutkový závěr soudů je logický a v kontextu provedených důkazů zcela přijatelný. Nepřicházelo proto v úvahu, aby Nejvyšší soud do tohoto závěru soudů zasahoval z důvodu ochrany základního ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
11. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto žádná námitka obviněného neodpovídá.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak obsahově je tento dovolací důvod naplněn námitkami, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V posuzované věci obviněný žádné takové námitky neuplatnil, jeho argumentace setrvala pouze v rovině polemiky se skutkovými zjištěními soudů.
14. Vzhledem k tomu, že uplatněné námitky obsahově neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu