7 Tdo 646/2024-934
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného R. P. K. podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 44 To 36/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 62/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. K. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2023, č. j. 29 T 62/2023-608, byl obviněný R. P. K. uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 14 T 35/2023, který byl obviněnému doručen dne 10. 3. 2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 2,8 g metamfetaminu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 14 T 35/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněné E. B. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2024, č. j. 44 To 36/2024-855, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) a f) tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o vině i
trestu a zmocněnce poškozeného proti výroku v adhezním řízení napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23.
2. 2023, sp. zn. 14 T 35/2023, který byl obviněnému doručen dne 10. 3. 2023 a nabyl právní moci 21. 3. 2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 2,8 g metamfetaminu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 14 T 35/2023, v právní moci dne 21.
3. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněné E. B. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného R. P. K. zamítnuto.
3. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudů obviněný dopustil společně s obviněnou E. B. v podstatě tím, že obviněná E. B. v době od 29. 11. 2019 do 28. 6. 2022, vyjma období od 13. 12. 2020 do 23. 7. 2021, kdy byla ve výkonu trestu odnětí svobody, a obviněný R. P. K. od 29. 11. 2019 do 28. 6. 2022, na adresách: XY XY, Praha XY – XY, XY XY, Praha XY – XY, XY XY, Praha XY, XY XY, Praha XY, XY XY, Praha XY, XY Hotel – XY XY, Praha XY, Hotel XY – XY XY, Praha XY – XY, XY Hotel XY – XY XY, Praha XY – XY, Hotel XY – XY XY, Praha XY, XY XY, Praha XY – XY, kde v únoru až březnu 2022 ukončili společné soužití, a na dalších přesně nezjištěných místech, jako rodiče nezletilého AAAAA (pseudonym), kdy nezletilý poškozeny? se nacházel buď s rodiči nebo po dobu výkonu trestu obviněné nejméně 4 dny v týdnu a od března 2022 do června 2022 u chůvy M.
F., které obviněná udělila dne 30. 9. 2020 písemně plnou moc a dne 5. 5. 2022 ji písemně odvolala, a od září 2021 do března 2022 o víkendech s chůvou J. P., dlouhodobě a závažným způsobem porušovali svoji rodičovskou povinnost o nezletilého syna pečovat, neboť řádně nezajišťovali jeho všestranný tělesny?, rozumový, mravní a citový vývoj, plnohodnotně a systematicky o něj nepečovali, dlouhodobě jej ponechávali v prostředí pro výchovu dítěte zcela nevyhovujícím, nezajistili mu stabilní bydlení a často se s ním stěhovali i po apartmánech a hotelích, kdy nezletilého poškozeného nechávali vyrůstat v prostředí osob z řad narkomanů, v jeho přítomnosti se hádali a navzájem si vulgárně nadávali, oba byli uživatelé drog, nejméně 1x došlo k fyzickému napadení obviněné, kterou obviněný 2x uhodil otevřenou dlaní do obličeje, nezajišťovali mu kvalitní výživu, kterou vyžadoval jeho věk a zdravotní stav, nerespektovali doporučení pediatra na vyšetření stomatologem ve 12 a 18 měsících, kdy vstupní preventivní stomatologická prohlídka byla provedena až dne 6.
6. 2022, ačkoli vzhledem k vyšší frekvenci příjmu cukrů v potravě a pití trpěl zvýšenou kazivostí zubů; trpěl střevními problémy, které vedly k rozvinutí tzv. psychogenní obstipace, tj. poruše vyprazdňování, která byla řešena na chirurgickém oddělení FN Bulovka a léčena dlouhodobým podáváním laxativ za účelem nastartování normálního režimu defekace, pediatr rovněž konstatoval tzv. pavor nocturnus, tj. noční děsy, kdy nezletilý? byl bojácný, schovával se ve skříni a bylo doporučeno psychologické sledování, v důsledku výše uvedeného a dále toho, že byl nezletilý vystaven vzájemnému vulgárnímu napadání se obou obviněných, ve svých 2,5 letech téměř nemluvil, používal slova „píča“ a „pinďour“, dále byl nezletilý ponecháván v prostorách, v nichž se společně s ním zdržovali i v blíže nezjištěné době další osoby, které vykonávaly soulož, či prováděly jiné sexuální praktiky, což u nezletilého vyvolalo v jeho věku nepřiměřené sexualizované chování vůči dospělým ženám i dětem ženského pohlaví, které se projevilo minimálně v červnu 2022 vůči svědkyni L.
K., v jejím místě bydliště XY XY, XY, okr.
Praha – XY, kdy jí strčil pravou ruku zezadu pod nohavici volných krátky?ch kalhot, a začal jí strkat prsty do konečníku, dne 24. 6. 2022 v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, XY, na rodinné oslavě na pískovišti sahal do rozkroku nezletilé BBBBB (pseudonym) ve věku 1,5 roku, v přesně nezjištěné době v bytě v Praze XY, XY XY, roztahoval nohy a sahal do rozkroku desetileté dceři, chůvy M. F., chůvě M. F. se pokoušel lízat přirození a rovněž jí roztahoval nohy, dotýkal se svého přirození a dělal pohyby evokující masturbaci, olizoval si rty, přičemž v péči prarodičů, tj. dědečka P.
K. a jeho manželky L. K. je umístěn předběžným opatřením usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 7. 2022, sp. zn. 41 P 22/2022, fakticky již od 28. 6. 2022, přesto dne 10. 7. 2022 v dopoledních hodinách na dětském hřišti v XY ulici v Praze u XY nádraží, obviněná během asistovaného styku odvedla nezletilého poškozeného z dětského hřiště do místa svého zaměstnání v prodejně potravin XY na adrese XY XY, Praha XY, kde došlo k fyzické potyčce mezi obviněnými, ačkoli obviněná držela v náruči nezletilého poškozeného, který plakal a byl pokáleny?, obviněný jí syna vytrhnul a utekl s ním z prodejny.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. P. K. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť napadené usnesení (správně rozsudek) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Předně dovolatel odmítl, že by se dopustil jednání spočívajícího ve svádění k nemravnému a zahálčivému životu. Byl toho názoru, že samotné svádění k zahálčivému životu by mělo spočívat v aktivním konání, případně v absolutním nekonání tehdy, pokud se rodič dozví, že jeho dítě např. nenavštěvuje povinnou školní docházku, případně pokud nezasáhne tehdy, pokud ví, že jeho dítě udržuje nevhodné vztahy apod. Žádného takového jednání se však obviněný nedopustil. K obsahu svádění k nemravnému životu citoval stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 3. 1971, sp. zn. Tpj 74/70, v jehož rámci akcentoval, že se musí jednat o působení pachatele na osobu mladší 18 let, které je svou povahou a intenzitou způsobilé ovlivnit osobu k tomu, aby vedla zahálčivý nebo nemravný způsob života, kdy zpravidla půjde o působení trvající delší dobu, případně o působení projevující se opakovaným jednáním. Z pojmu „svádění“ pak vyplývá, že jednání, jímž se má docílit závadného výsledku u osoby mladší 18 let, musí být úmyslné. Pokud však ze spisu vyplývá, že matka odvedla nezletilého ze sféry otce – obviněného, který jej nakonec ze zoufalství dostal ze sféry matky jednáním, které je popsáno v samotné obžalobě, pak se obviněný nemohl dopustit jednání spočívajícího ve svádění k nemravnému životu. K typickému příkladu naplnění „svádění“ odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 3 Tdo 1240/2019. Svádění k zahálčivému a nemravnému životu spočívající v tom, že matka se chová nevhodně, proto nelze přičítat otci, který cca poslední půl roku neměl syna ve své moci a nemohl jednání matky jakkoli ovlivnit.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil obviněný pouze formálně. Neuvedl totiž žádný důkaz, který podle jeho přesvědčení navzdory jeho návrhu bezdůvodně proveden nebyl, stejně tak nerozvedl, v čem byl měl spočívat zjevný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů. Obviněný pak svou dovolací argumentaci zčásti vystavěl na popření skutkových zjištění soudů, když za osobu výlučně vinnou a odpovědnou za stav syna označil jeho matku a sebe samotného postavil do role téměř oběti. Odvolací soud dovodil, že dovolatelovo jednání naplnilo i rysy svádění k nemravnému životu, přičemž provádění soulože a sexuálních praktik v přítomnosti nezletilého bylo primárně záležitostí obviněné E. B., avšak obviněný o uvedeném věděl a nijak se tomu nepokusil zabránit. Těmito praktikami se pak jednání pachatelů nevyčerpalo, kdy v případě dalších činností byl již dovolatel stejně aktivní jako spoluobviněná. Uplatněnou obhajobu, že obviněný poškozeného syna celou dobu (zejm. v posledních měsících) v podstatě nevídal, a nemohl tak vůči jednání matky zakročit, označil za zavádějící. K trestné činnosti totiž docházelo z velké části v době, kdy spolu on i spoluobviněná E. B. udržovali vztah. V časových úsecích, kdy nezletilého pravidelně nevídal, pak byl obeznámen s pokračujícím zanedbáváním nezletilého, a přesto situaci nijak neřešil.
8. Dále se státní zástupce vyjádřil k uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod nějž s jistou dávkou tolerance podřadil výtku, že nebyl naplněn znak svádění k nemravnému a zahálčivému životu. Z pohledu komplexu zjištěného chování obviněných vůči nezletilému poškozenému je podle něj významné, že se jednalo o širokou škálu různorodého jednání, které nelze účelově oddělovat a posuzovat samostatně. Akcentoval zejména, že nezletilý byl oběma rodiči ponecháván v prostorách, v nichž se s ním zdržovali i další osoby, které vykonávaly soulož či jiné praktiky. Byť v tomto směru hrála aktivní roli obviněná E. B., dovolatel o tom věděl a nepokusil se tomu zamezit. Mezi oběma rodiči dále docházelo k opakovaným hádkám a také fyzickému ataku dovolatele vůči spoluobviněné, čemuž byl nezletilý přítomnem a agresivní výstupy svých rodičů v důsledku toho bezděčně přejímal. V důsledku takového jejich chování přitom ve svých 2,5 letech téměř nemluvil a používal slova svému věku naprosto nevhodná. Obvinění dále nechávali nezletilého vyrůstat v prostředí osob z řad narkomanů. Jednání, jehož se oba rodiče vůči synovi dopouštěli, ve svém souhrnu naplnilo všechny znaky závažného porušení povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti. V jeho některých jednotlivostech (vystavování ho pozorování sexuálního chování, opakované hádky a fyzické napadání rodičů, výchova v nepodnětném prostředí spojeném s užíváním drog, jakož i nedodržování některých hygienických norem) pak lze spatřovat rovněž svádění k nemravnému životu.
9. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
13. Úvodem je nutno konstatovat, že konkrétní výhrady obviněného nebyly striktně podřazeny pod zvolené dovolací důvody, neboť na ně v úvodu svého mimořádného opravného prostředku pouze odkázal. Dovolání je přitom svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
14. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil toliko formálně. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku sice předeslal, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, nicméně výslovně nevymezil předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů ani které důkazy obhajobou navrhované nebyly provedeny. Platí přitom, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (případně které důkazy nebyly provedeny, proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nich byly skutkové závěry vyvozeny) (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
15. Ve vztahu k dále uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s notnou dávkou tolerance konstatovat, že námitky o nenaplnění znaků „svádění k nemravnému a zahálčivému životu“ uvedených v § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jsou částečně pod tento dovolací důvod podřaditelné.
16. Byť tedy formálně obviněný brojil proti shora uvedené užité právní kvalifikaci, své výtky částečně koncipoval na alternativním skutkovém ději, než byl zjištěn soudy obou stupňů. Pakliže akcentuje tu skutečnost, že „matka odvedla nezletilého ze sféry otce […], který jej nakonec dostal ze sféry matky jednáním, které je popsáno v samotné obžalobě“, a tudíž jej nemohl svádět k nemravnému životu, zcela opomíjí komplex jednání spoluobviněných (jakožto spolupachatelů) popsaných v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu.
K tomu je také potřeba dodat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje, jak je popsán výše. Jestliže se tedy obviněný stavěl do role téměř oběti, která nemohla nastalému škodlivému následku u nezletilého poškozeného nijak zabránit, a za jedinou odpovědnou za stav syna označil jeho matku, nutno konstatovat následující. Odvolací soud dospěl k závěru, že nezletilý poškozený byl oběma obviněnými ponecháván v prostorách, v nichž se společně s ním zdržovali i v blíže nezjištěné době další osoby, které prováděly různé sexuální praktiky.
Ačkoli v tomto směru hrála aktivní roli obviněná E. B., obviněný o těchto skutečnostech věděl, nijak jim nezamezil a ani se o to nepokusil (viz odstavec 10. odůvodnění jeho rozsudku). Současně je však nutno podotknout, že souložemi a různorodými sexuálními praktikami v přítomnosti nezletilého poškozeného se jednání pachatelů zdaleka nevyčerpalo, přičemž v případě dalších činností byl již dovolatel z pohledu páchání nezákonného jednání stejně aktivní jako spoluobviněná, a rozhodně ho nelze označit za pouhého nic netušícího bezmocného svědka protiprávní činnosti jiné osoby.
Nelze ani přistoupit na obhajobu obviněného v tom smyslu, že nezletilého poškozeného cca poslední půl rok neměl ve své moci a nemohl jednání matky jakkoli ovlivnit. S ohledem na časový rozsah páchání trestné činnosti (téměř dva a půl roku) nutno akcentovat, že k trestné činnosti docházelo z velké části právě v době, kdy spolu s obviněnou E. B. udržovali partnerský vztah, přičemž také dovolatel jako rodič nezletilého poškozeného byl přímým aktérem zanedbávání syna. Ze svědeckých výpovědí dalších osob a nalézacím soudem konstatovaných listinných důkazů vztahujících se k tomuto období přitom vyplývá, že oba obvinění společným jednáním vystavovali nezletilého vzájemným vyhroceným sporům doprovázeným vulgárními výrazy a občas i násilím, stejně jako byl poškozený vychováván v prostředí, v němž byly užívány návykové látky a byl tak vystaven stykům s osobami omamné a psychotropní látky užívajícími.
Oba rodiče mají vůči dítěti stejné povinnosti, a proto se ani dovolatel nemůže vyvinit tvrzením, že spoléhal na to, že v době jeho nepřítomnosti nezletilému zajistí řádnou péči matka. I když pak v určitých časových úsecích nezletilého skutečně pravidelně nevídal, na základě předchozí účasti i sdělení svědkyň M. F. a J. P. byl seznámen s pokračujícím zanedbáváním nezletilého. Navzdory těmto skutečnostem byl k nastalé situaci lhostejný a nijak ji neřešil.
17. K samotné napadené právní kvalifikaci je vhodné předeslat, že přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a pokračuje v páchání takového činu po delší dobu. Z hlediska podaného mimořádného opravného prostředku je pak stěžejním znak objektivní stránky uvedeného přečinu spočívající ve svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu. Je však nutno konstatovat, že v jednání dovolatele byla spatřována toliko alternativa spočívající ve svádění k životu nemravnému. V této souvislosti je také vhodné zmínit, že obviněný v rámci dovolací argumentace neměl žádné námitky proti závěru soudů, že také on dlouhodobě závažným způsobem porušoval jak povinnost o nezletilého syna pečovat, tak i jiné povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, případně že by v takovém jednání nepokračoval po delší dobu. Jinak vyjádřeno tedy nijak nezpochybnil naplnění nalézacím soudem dovozených znaků skutkové podstaty podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. ř.
18. Stran pojmu svádění k nemravnému (nebo zahálčivému) životu lze uvést, že zde spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k nemravnému (zahálčivému) životu. Musí jít z povahy věci o úmyslné jednání, které se podobá návodu a svou povahou musí být způsobilé dítě nepříznivě ovlivnit. Pokud jde o jednotlivé formy svádění, spadá sem nejen přímé vyzývání či vybízení, ať slovem nebo skutkem, popř. i vyzdvihování pozitiv či velebení způsobu takového nemravného života, nýbrž i takové jednání pachatele před dítětem (tedy tzv. vzorec chování), které může u něj, a to i při jeho pasivním pozorování a vnímání, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k nemravnému životu, neboť děti napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1353/2014). Nemravným životem se rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky, s tím se v dané společnosti považuje za slušný a spořádaný život v rámci rodinných a sexuálních vztahů. Zahrnují se sem různé vnější projevy a návyky, které často i přesahují pouze morální pravidla a dostávají se do rozporu se zájmy chráněnými trestními předpisy (trestná činnost různého druhu, prostituce, promiskuitní způsob života, alkoholismus, narkomanie, nedodržování zásad hygieny apod.) (srov. Šámal, P. Trestní zákoník. § 140 až 271. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2506 až 2507).
19. Obviněný v tomto směru akcentoval absenci jeho aktivního konání. Neakceptoval, aby byla přičtena jeho osobě okolnost, že se matka nezletilého chovala nevhodně, neboť její jednání nemohl jakkoli ovlivnit.
20. K tomu je nejprve nutno zopakovat již stabilizovaná skutková zjištění učiněná nalézacím soudem a korigována odvolacím soudem, podle nichž chování obviněného vůči nezletilému poškozenému spočívalo ve široké škále různorodých jednání, jež je nutno (i v souladu s názorem státního zástupce) posuzovat ve vzájemných souvislostech a nikoli izolovaně. Oba obvinění nedbali o výživu nezletilého poškozeného, jeho čistotu a hygienické návyky, nezajistili mu řádnou lékařskou péči, kterou vyžadoval jeho zdravotní stav, následkem čehož u něj došlo ke zvýšené kazivosti zubů a poruše vyprazdňování, netvořili mu stabilní a bezpečné rodinné zázemí dostatečně podnětné pro jeho další rozvoj, kdy nezletilý musel vyrůstat i v prostředí osob z řad narkomanů.
Svým vzájemně konfliktním jednáním a vulgárním vyjadřováním v přítomnosti poškozeného také poškozovali jeho citový vývoj a poskytovali mu nevhodný vzor chování a rodinných vztahů a řešení konfliktních situací. V důsledku vzájemného vulgárního napadání obou obviněných a soustavnému zanedbávání nezletilého a nevěnování se jeho rozvoji poškozený ve svých 2,5 letech téměř nemluvil a používal slova „píča“ a „piňdour“, tedy vulgární slova naprosto nepřiměřená a nevhodná. Dále obvinění syna vystavovali pozorování sexuálního chování zcela nepřiměřeného jeho věku, neboť jeho matka sledovala v přítomnosti cizích mužů pornografické filmy, případně se s nimi oddávala sexuálním praktikám či chování se sexuálním podtextem.
Dovolatel (jak již bylo shora nastíněno) o tom věděl a nepokusil se tomu zamezit. Poškozený nezletilý pak jednání se sexuálním podtextem opakovaně napodoboval na jiných osobách, zejména dospělých ženách a dětech ženského pohlaví. Je zřejmé, že se jednalo o sexuální praktiky, které byly způsobilé ovlivnit morálku dítěte a vyvolat v něm nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským principům a pravidlům, jakož i jednání způsobilé vyvolat nebezpečí deformace běžného vývoje vnímání sexuality s následkem negativního ovlivnění vytváření jeho identity.
Jednání, jehož se oba rodiče vůči synovi dopouštěli, nepochybně naplnilo ve svém souhrnu všechny znaky závažného porušení povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti [viz § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku]. Obviněný pak musel být přinejmenším rovněž srozuměn s tím, že společně se spoluobviněnou sváděli poškozeného k životu v rozporu se zásadami morálky [viz § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], neboť ho zejména vystavovali pobytu v prostředí narkomanů, umožnili jeho přítomnost v prostorách, kde se jiné osoby věnovaly sledování pornografie a sexuálním praktikám, ale rovněž s ohledem na opakované hádky, fyzické napadání rodičů, které mohly vést k přejímání agresivních vzorců chování nezletilým poškozeným, výchovu v nepodnětném prostředí spojeném s užíváním drog, jakož i nedodržování některých hygienických norem.
O tom, jak nezletilý byl tyto projevy schopen nejen vnímat, ale i napodobovat, svědčí jeho velice časté a výrazně sexualizované jednání a vulgární vyjadřování a rovněž agresivní projevy.
Dovolatel byl tedy minimálně srozuměn s tím, že takovým zanedbáváním tělesných, citových a rozumových potřeb dítěte a jeho vystavováním nemravnému chování závažně poškozoval jeho další vývoj.
21. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
22. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. P. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu